Jakož jest J. M. Kr., pán náš nejmilostivější, ráčil sem do Vídně k osobě své královské některé osoby z knížat, ouředníkuov, soudci zemských i rad J. M. Kr. z království Českého, markrabství Moravského, knížetství Slezských a z markrabství Horních i Dolních Lužic obeslatia: jaké toho příčiny jsou, jim to v spisu podati ráčil a milostivě žádati a poručiti, aby ty všecky věci s pilností přečtly a přehlídly, a své zdání a radu J.M.Kr. oznámily: i na takovém J.M.Kr. milostivém předložení a spisu podání osoby svrchu dotčené s pilností jsou seděly a to všecko po přečtení s bedlivostí mezi sebou uvažovaly, jakéby J. M. Kr. k takové duoležité a veliké věci dobré zdání své ód osob svých toliko oznámiti měly; a po rozvážení všech těch věcí jiného se při nás nenachází, než že J. M. Kr., jakožto křesťansky a spravedlivý král a pán, všech těch cest jest hledati ráčil, kteréž před pánem Bohem i lidmi mají za slušné a spravedlivé držány býti, kteréž kdyby byla králová Izabella i s synem svým rozvážiti chtěla, což všemu křesťanstvu na tom náleží, slušně jest i š synem svým toho od sebe odstrkati a opomítati neměla, nébrž ty prostředky přijíti povinna byla. Ale však poněvadž jest ze všeho toho rozuměti, že netoliko toho přijíti nechce, nébrž že i s synem svým výše a dále, poddavše se císaři tureckému a jeho za pána, dobrodince svého, vyznávaje, J. M. Kr. á zemím J. M. ale i všemu křesťanstvu zle činiti žádostivá jest, z čehož žádná naděje není, aby ona i s synem svým na čem slušném a spravedlivém přestati chtěla, z příčin jistých a v skutku vědomých, poněvadž Petroviče a jiné J. M. Kr. neposlušné k sobě a k synu svému jest přijala, a s pomocí císaře tureckého a jinými v zemi Sedmihradsku proti smlouvě mezi J. M. Kr. a jí učiněnou zase se jest uvázala, poddané J. M. Kr., kteříž se jeho přidrží, vězením i jinými nátiskami nepřátelsky ztěžuje a trápí; nad to výše syn její netoliko pánem Sedmihradské země ale i králem uherským titulem a jinače býti se praví a vyznává, což na mincí zlatých, stříbrných, kteréž bíti dá, zřetedlně se nachází. Z čehož ze všeho vyrozuměti i skutkem poznati jest, že se tu nic jiného neobmýšlí, než aby k témuž království Uherskému ona i s synem svým do času a císař turecký jako vrchní pán na budoucí čas přijíti mohli ke škodě a pádu všeho křesťanstva.

A dále se jest i tomu vyrozumělo, že J. M. Kr. podle poslední smlouvy, s královu Izabellú skrze jisté komisaře učiněnu, tomu všemu jí, králové Izabelle, a synu jejímu, strany postoupení v Slezště knížetství Opolského, Ratiborského, panství Frankštejnského a Minstrberského zadosti učiniti a jí i synu jejímu v moc postoupiti a uvésti, a i dále, kdyby byla takových nenáležitých praktik strany Sedmihradské země před se nebrala, všecko se jest jí i synu jejímu podle té smlouvy J. M. Kr. vykonati podvoliti ráčil: však ona na tom na všem nepřestávší předce jest na svém předsevzetí stála i to vykonala, a podle té smlouvy a jistých v ní výminek syn její majíc J. M. Kr. z týchž knížetství a panství Slezských všecku povinnost vykonati, jako jiná knížata slezská buď z práva anebo z obyčeje podstoupiti se podvolivše, k čemuž jsou stavové království českého na týž zpuosob a ne jinak povolili, tomu se jest zadosti nestalo a nevykonalo, tak jakž pak J. M. Kr. spis nám podaný to v sobě obšírněji obsahuje a zavírá. Neb měloliby se tím déle prodlévati, jest se obávati, aby ona králová Izabella i s synem svým skrze praktiky císaře tureckého, držíc déle ta knížetství a panství v Slezště, něco toho neobmeškala a před se nevzala, z čehož by J. M. Kr. i nám všem těžkost i budoucí nebezpečnost nastati mohla.

A protož naše ponížené zdání jest, aby J. M. Kr. z království Českého a zemí k němu příslušejících znamenité jisté osoby k J. M. králi polskému vypraviti ráčil, a to všecko, což jest se skrze téhož krále polského mezi J. M. a královu Izabellú a synem jejím jednalo, k čemuž se i poddávati ráčil, a co jest se tu J. M. od též královny stalo, vše obšírně králi polskému ku paměti přivésti a J. M. poručiti oznámiti, poněvadž králová Izabella těch knížetství a panství v Slezště postúpiti J. M. Kr. zanedbává, že J. M. Kr. na takové její pruotahy v tom zpuosobu, co ona před sebe bére, dáleji očekávati neráčí, nébrž v táž knížetství, majíc toho slušné a spravedlivé příčiny, zase se dáti uvázati; a po vykonání takového poselství, jestližeby ona sama dobrovolně v moc J. M. Kr. těch knížetství a panství postoupiti a tím prodlévati chtěla, ač neráčilliby bud z téhož poselství a odpovědi krále polského anebo jinač další potřeby znáti na země a poddané své toho vznésti, zase se v táž knížetství uvázati a v poddanost svú přivésti ráčil. Skrze kteréžto poselství J. M. Kr., pán náš nejmilostivější, mimo povinnost přede všemi lidmi povlovnost ukázati i také snad oumyslu krále polského skrze takové k J. M. vyslané vyrozuměti ráčí.

Nicméně i na budoucím říšském sněme, tolikéž ponížené zdání naše jest, aby J. M. Kr. též před stavy svaté římské říše to oznámiti a příčiny slušné a spravedlivé, proč a z kterých příčin táž knížetství a panství Slezské zase jest vzíti ráčil, předložiti, i také co jest se tu od ní a syna jejího J. M. Kr. ba i všemu křesťanstvu na budoucí časy zlého stalo, oznámiti. Však toto naše dobré zdání, kteréž toliko od osob svých na rozkaz a poručení J. M. Kr., pána našeho milostivého, činíme, k dalšímu rozvážení a vuoli J. M. Kr. poddaně i poníženě připouštíme; neb se pána Boha dokládáme, že mimo toto naše zdání při svých sprostných rozumích lepšího najíti nemuožeme.