Opis v archivu Jindřichohradeckém.

Nejjasnější králi a pane, pane náš nejmilostivější! Spis druhý, který V. Kr. M. od pana Viléma z Rožumberka jest podán, ten jsme přečtli a pokudž možné bylo, jemu porozuměli.

A nejprve a předně z toho sepsání jeho jest znáti, že pan Vilém z Rožmberka dobrodiní, která jemu od dobré paměti pána a otce našeho činěna jsou, málo sobě váží a lehce pokládá, jakž nevděčných lidí obyčej jest, a což muože na zlehčení naše nejvíce činiti, že toho neobmeškává. Titul náš, kteréhož obecně užíváme a předkové naši užívali, pomíjí a nám odjímá, což jest se nám od V. Kr. M. a pánuov a stavuov tohoto království nedalo a neděje. A protož, bychme měli na to jeho široké psaní a daremné zaneprázdnění, na čemž grunt té pře nezáleží, odpověď podle jeho zpuosobu dávati, vidí se, žeby to V. Kr. M. i J. M. pánuom a stavuom daremné zaneprázdnění bylo; než oč jest pře, k tomu přistoupíme.

Kdež pán z Rožmberka sobě ztěžuje, pravíc, žeby předkové a všecken rod jeho od starodávna od J. M. císařuov a králuov českých a všech tří stavuov království českého před mnohými léty a pamětmi lidskými tím obdařeni a k tomu připuštěni byli, že jsou místa svá první, ten, kterýžby správce a vladař rodu a domu Rožmberského byl, nade všemi obyvateli království Českého při sněmích obecních, sjezdích, volení J. M. králuov českých, při korunování, v soudech sedání, krále J. M. radách, v relacích sněmovních i zemských jmíti jměli a toho všeho žeby J. M. král Vladislav, slavné paměti, i zřízením zemským všickni tři stavové stvrditi a zapsati ráčili; a v jeho letech mladých a osiřalých žeby pan Hendrych z Plavna, purkrabie míšeňský, toho času nejvyšší kanclíř království Českého, pan otec náš, dobré paměti, toho se dožádal, aby míst knížecích v královstvie Českém užívati mohl, a žeby jakýmžkoli zpuosobem do zřízení zemského na veliké ublížení jemu a rodu jeho dva artikule předešlé z zřízení zemského starého změněna býti měla - v prvním artikuli že postaveno jest: každé kníže aby místo své před rodem jeho v soudu zemském mělo; v druhém že doloženo jest: kdeby rod jeho svá místa jmíti měl chyba knížat, která v Cechách jsou - žádaje toho od V. Kr. M., pánuov a stavuov království českého, aby jemu to napraveno bylo, jakž v jeho pana Viléma z Rožmberka v prvním i v druhém spisu to všecko širšími slovy vypsáno jest, dávajíc tomu rozličné výklady a rozumy, chtíc to k svému užitku přivésti. A ač se koli v těch svých obou spisích mnoho těmi obdarováními chlubí, jakoby od císařuov a králuov českých rod jeho tím obdařen byl, tak aby místo své nade všemi obyvateli království českého míti měli i také, žeby to ode všech králuov českých stvrzeno a při tom zachováni byli, jakž již dotčeno, však to ničímž neukazuje, od kterých císařuov aneb i králův českých by taková obdarování a potvrzení míti měli.

A protož my tomu místa nedáváme, aby on taková obdarování, jakž je vykládá, jmíti měl. Než to se nachází, že král Vladislav, slavné paměti, majestát dáti jest ráčil, jeden stavu panskému a druhý stavu rytířskému v jednostejná slova; v kterémžto majestátu J. M. Kr. ustanoviti a říditi ráčil, jak soud zemský má osazen bejti, v němž tato slova postavena jsou:

"Aby byli napřed posazeni úředníci, kteří z práva při soudu zemském sedati mají, totiž, nejvyšší purkrabie pražský, nejvyšší komorník a nejvyšší sudí království Českého a k tomu dvanácte osob z pánuov, mužův hodných a na cti zachovalých, a k tomu osm osob z vladyk, také hodných a na cti zachovalých, kteří by od nás aneb od budoucích našich k takovému soudu vybráni byli," jakž to ten majestát všecko v sobě zavírá, kteréhož datum jest na hradě Pražském v středu po svatém Řehoři léta božího tisícího čtyřstého osmdesátého sedmého. Jakž pak ten majestát do zřízení zemského nového a x. slovy zřetedlnými vložen jest, na kteréž se táhnem.

Ale v tom majestátu žádná dómínka o paních z Rožmberka není, aby jim co v soudu zemském, na sněmích, relacích sněmovních, při korunování Jich M. králův českých aneb v radách jaké místo a jaká přednost nade všemi obyvateli království českého dána bejti měla, nic toho se nenachází a o žádném majestátu jiném aneb privilegium, v němž by rodu jich na věčné časy přední místo nade všemi obyvateli království Českého, jakž on v svých spisích dokládá, neukazuje, a my také žádné vědomosti o něm nemáme a za to držíme, že toho neukáže.

Než což se zřízení zemského starého dotyce, kteréž, jak pán z Rožmberka praví, že se v prvním listu v starém zřízení zemském takto slovo od slova začíná: "Nejprve král J. M. má seděti na duostojenství stolice své v soudu zemském a u noh J. M. nejvyšší purkrabie pražský, a po pravé ruce královské pán z Rožmberka, kterýžby v soudu sedal, a podle něho nejvyšší hofmistr království Českého:" v tom se nenachází, aby pán z Rožmberka nade všemi obyvateli království Českého místo a seděni i na věčné časy měli jmíti, než jest toliko to dostaveno, že má po pravé ruce J. M. Kr. seděti a podle něho nejvyšší hofmistr. A protož jemu tím zřízením zemským, které jest léta padesátého v sobotu před božím vstoupením vytištěno, nic ublíženo ani jemu místo jeho, které jemu v zřízení zemském léta etc třidcátého učiněném ukázáno jest, odňato není, neb sedání jeho po pravé ruce a podle něho pan hofmistr zuostává, jakž první odpověď naše, že místo své v stavu panském nad úředníky zemskými má, dostaveno jest.

A druhý artikul též v starém zřízení, jakž pán z Rožmberka v svém spisu píše, žeby státi mělo: "Což se pánuov z Rožmberka dotyce, ten každý, kterýby z nich vladařství nebo panství rodu z Rožmberka na sobě měl, ten toliko má nade všemi ouředníky zemskými sedati a místo své míti; jiní všickni páni z Rožmberka mají sedati mezi jinými pány vedle let:" i kteréby to staré zřízení zemské bylo, v němž by ten artikul hned druhý býti měl, tomu se z jeho spisuov nemuože vyrozuměti, neb zřízení zemské v tomto království již více než jedno proměněno a napraveno jest. A protož se vidí, že to zřízení, kteréby podle zdání svého užiti chtěl, měl zřetedlně vysloviti, aby se tomu také vyrozuměti a proti tomu, cožby potřebí bylo, ukazovati mohlo. Neb to jest jisté, že v zřízení zemském, které jest léta tisícího pětistého třidcátého v Starém městě Pražském vytištěno, o tom artikuli nic položeno a žádná duominka není, za kteréhožto času napravování předkové páni z Rožmberka v letech rozumných a statek svuoj spravující byli.

A protož, jestliže jaké zřízení staré před tímto bylo, již jest to tímto zřízením léta třidcátého učiněným napraveno a změněno bylo. A na to zřízení zemské léta 1530 učiněné se táhnem, že to tak jest, že toho artikule v něm není, jakž dotčeno. A protož se vidí, že pán z Rožmberka nemá žádné slušné příčiny na V. Kr. M. a Jich M. pány a stavy tohoto království vznešení a žádosti své [....] aby jemu co napraveno býti mělo, neb se jemu tiem zřízením léta etc 50 učiněným nic neublížilo, nýbrž měl by toho vděčen bejti, že to zřízení zemské, které léta etc 30 při napravování práv pominuto bylo, k jeho poctivosti zase v toto nové zřízení položeno jest: "že páni z Rožmberka mají místo své míti nad úředníky zemskými kromě knížat, kteří v Čechách jsou."

Jestliže pán z Rožmberka toho pak za vděk přijíti a toho užívati nechce, také to proti nám nic není. Neb jest jisté, že V. M. Kr. a stavové tohoto království tu svobodu mívali a mají, zřízení a práva svá i při soudu zemském, jakž toho potřebu uznávati ráčíte, ujíti a přičiniti. Jakž pak to v obzvláštním artikuli v zřízení zemském nynějším XXVIII vysvětleno jest, na který se také táhnem. A nikdá králové čeští ani stavové tohoto království toho od sebe pánuom z Rožmberka ani žádnému jinému nedali, aby té svobody neměli míti práv svých ujímati a přičiniti, jakžby toho potřeba kázala, a za to máme, že při každém napravování práv a zřízení zemských vždycky ten artikul a ta výminka se zuostavuje, že sobě tu svobodu pozuostaviti ráčí.

A tak znáti, že pán z Rožmberka více na sebe táhnuti a sobě a rodu svému přivlastniti chce, nežli jemu náleží a v duostojenství V. Kr. M. i také v svobodu stavuov království Českého sahati chce, chtěje V. M. Kr. i také stavuom tohoto království vyměřovati, jak o soudu zemském i zřízením a co za právo ustanoveno býti má. A divná jest věc, že pan Vilém z Rožmberka na tento čas na to nastupovati smí, o čež se předkové jeho zasazovati ani na to nastupovati nesměli, ježto jsou léta třidcátého, když zřízení zemské napravováno a všecken ten artikul o vladařích a správcích rodu Rožmberského pominul a vypuštěn byl, daleko větší příčinu, aby se o to domlouvali, jměli, nežli na tento čas pan Vilém z Rožmberka, že se o to domlouvá, že při tom artikuli doloženo jest: "kromě knížat, kteří v cechách jsou," má, bezpochyby znajíc to, že jim to nenáleží, aby oni V. Kr. M. a pánuom stavuom tohoto království měli vyměřovati, jak zřízení zemské by mělo napravováno býti, a což toliko v moci V. Kr. M. a pánuov stavuov tohoto království jest.

Dále praví pán z Rožmberka, že do zřízení zemského postaveno, že každé kníže, kteréby v soudu zemském sedalo, nad rodem jeho sedati má: i však to není v moci pánuov z Rožmberka, aby oni tu moc měli osoby do soudu zemského dosazovati, kteréby oni chtěli, než jest to v moci V. Kr. M., jakž to v zřízení zemském A. VI. také vyměřeno jest, na kteréž se táhnem a za to žádáme, že V. Kr. M. v ně milostivě nahlídnouti ráčíte, a z toho ráčíte zřetedlně najíti, že se tu duostojenství a mocnosti V. Kr. M. dotýkati chce a dotýká. A kdyby tyto dva artikule měly na žádost pána z Rožmberka napravena býti, musiloby mnoho jiných artikuluov z zřízení zemských i sněmů předešlých změněno a zjinačeno býti. Neb netoliko v těch dvou, ale v mnoho jiných artikulích jména knížecího přednost před stavem panským se nachází, a netoliko v novém zřízení ale také v starém, a to nic nového není, že knížata nad stavem panským svá místa mají, jakž pak v zřízení zemském to se ukázati muože a v starém zřízení zřetedlně tento artikul stojí: "Nalezli vuobec za právo, aby z knížat a z pánuov a z rytířstva, z Pražan a z jiných měst žádný neměl moci kázati stíti," a týž artikul také do nového zřízení V. II. vepsán jest.

Item, druhý artikul starého zřízení. V zřízení starém stojí takto: "Nejjasnější kníže a pán. pan Vladislav z boží milosti král český se pány a vladykami na plném soudu zemském a s povolením a vuolí knížat i všech pánuov a vladyk a Pražských i jiných měst i vší obcí království Českého na obecném sněmu všeho království českého"... a níže opět v témž artikuli dotčeno..., nalezli a za právo ustanovili: aby po dnešní den žádný z knížat, z pánuov, vladyk kteréhož kolivěk stavu buď duchovního neb světského měst i všelijakého zboží v království Českém cizozemcuom" etc, a ten artikul také na tento čas do nového zřízení B. XV. vepsaný stojí. A kdyby dsky zemské nebyly shořely, ukázaloby se toho hojněji, že jsou knížata nad pány z Rožmberka místa svá měli a netoliko knížata, ale také i jiné osoby z stavu panského, než co se jest toho starých výpisů z desk a jiných pamětí mohlo vyhledati, to se ukáže.

A tak z toho jest znáti, že tu nic nového tímto zřízením není uděláno, než což prvé od starodávna v tomto království za pořádek bývalo, že vždycky, když knížata v tomto království za obyvatele bývali, místo své v soudu zemském dvorském i jiných, při volení a radách J. M. králův českých, v sněmích, v majestátích, v relacích před pány z Rožmberka držívali. A ačkoli pán z Rožmberka v tomto svém druhém listu předkládá, že prvé v království Českém čtvrtý stav duchovní byl a že mnoho nevole a různic o místa a sedání v tomto království mezi pány bývalo, a král Vladislav, slavné a svaté paměti, že jest jisté vyměření a nařízení, jakž soud zemský osazen, též potazy z soudu zemského jak mají vynášeny bejti, učiniti ráčil, a tu žeby mělo na budoucí a věčné časy jeho rodu místo nade všemi obyvateli království Českého ukázáno býti, jakž zřízení zemské ukazovati by mělo, kteréhožto místa rod jeho v sněmích a v soudu zemském krále J. M. v radách, v relacích bez překážky žeby užívali a žádné odpornosti že jest o tom neměl. A kdyby král Vladislav, slavné paměti, a stavové království Českého za dobré a užitečné znali, žeby byli ráčili pánuom z Plavna aneb stavu knížecímu místo ukázati, mnoho o tom vyměřujíce a k svému rozumu vykládajíce; ješto v pravdě vidí se, že pán z Rožmberka při tom všem na velikém omylu stojí, chtíc sobě to přivlastniti, což jemu ani rodu jeho nikdá dáno není. Neb tím, že ukazuje, že předešlého času v tomto království čtvrtý stav duchovní byl, že jsou arcibiskupové místo své mívali, že mezi stavy v království Českém různice o místa a sedání bývala, tím to ukázáno není, aby nad knížaty, které v tomto království bývali aneb potomně obyvateli budou, pán z Rožmberka a rod jeho místo měli jmíti, jakžto v svých spisích vykládá. Neb to zjevné jest, jakž napřed ukázáno, že v těch ve všech časech knížata po J. M. Kr. přede všemi jinými nad pány z Rožmberka místo své měli a drželi, čemuž odepříti nesmí, nýbrž k tomu v svém druhém spisu se přiznává; že pak praví, když král Vladislav, slavné paměti, pořízení a vyměření mezi stavem panským a rytířským, jakby na budoucí a věčné časy soud zemský osazen a potaz panský a vladycký vynášen býti měl, učiniti ráčil, že tu rodu jeho místo nade všemi obyvateli království českého ukázati ráčil, i tomu se místa nedává, a pán z Rožmberka to zřízení krále Vladislava, slavné a svaté paměti, jinak vykládá nežli samo v sobě jest. Neb majestát krále Vladislava, o kterémž napřed dotčeno, jakž v zřízení zemském zapsán jest, nic v sobě toho nezavírá, aby pánuom z Rožmberka nade všemi obyvateli království Českého místo na věčné časy dáno bylo, nébrž z toho majestátu a zřízení zemského zřetedlně znáti jest, že to v moci V. Kr. M., které osoby do soudu zemského vybrati ráčíte, zuostává, a tak i zřízení zemské na to se nevztahuje, jakž je pán z Rožmberka vykládá, aby pán z Rožmberka nade všemi obyvateli království Českého místo jmíti měl v sněmích, v soudu zemském, v radách J. M. Kr., při volení a korunování králův českých, v relacích sněmovních, ani toho, kdyby kdy které kníže do soudu zemského potaženo bylo, aby pod pány z Rožmberka sedati měl, jemu to nikdá propůjčeno není, než to jest v moci V. Kr. M. a pánuov a stavuov tohoto království, že moc jmíti ráčí duostojenství knížecího dopustiti užívati, komuž se V. M. Kr. a pánuom stavuom tohoto království Českého líbí; leč pán z Rožmberka nějaké jiné zřízení někde v svých truhlách zachované má, aby jiní lidé o něm nevěděli.

A z toho zřízení, které pán z Rožmberka na rod svuoj vztahuje, kdež jim bylo místo ukázáno nad úředníky zemskými, vidí se, že již jest i sešlo, neb léta 1530 když V. Kr. M. spolu se pány a stavy království Českého ráčili ste díl zřízení zemského napraviti, to zřízení zemské, aby pán z Rožmberka, kterýby vladařem rodu Rožmberského byl, že má nad úředníky zemskými místo své jmíti, vypuštěno jest a do toho zřízení zemského vepsáno nebylo, bezpochyby z hodných, z uznalých, z uvážených příčin. A tehdy pan Jošt z Rožmberka, otec pana Viléma z Rožmberka, živ byl i pan Petr strýc jeho, oba léta měli, a proto o to, že jim to zřízení zemské pominuto bylo, nic nevznášeli ani sobě to k žádné nápravě nepřivedli.

A na to zřízení ve všech soudech království Českého nálezové činěni jsou a vždycky v své mocnosti stálo a trvalo, až teď léta padesátého zřízení zemská obnovena napravena jsou; než na tom, což jim tím zřízením zemským léta třidcátého vyměřeno bylo, přestali.

A tak z toho, milostivý králi! že tím sněmem, kterýž jest držán léta etc 49 a zřízením zemským novým, které na tento čas již pán z Rožmberka napravené by jmíti chtěli, pánuom z Rožmberka nic ublíženo ani ujato není, nébrž vidí se, žeby pán z Rožmberka měl toho vděčen bejti a zavděk přijíti, že v toto nové zřízení artikul o správcích a vladařích rodu Rožmberského, kde místo jmíti mají, zase postaven jest a to s tím vysvětlením, aby potomně na budoucí časy o to nevole a nesnází potřebí nebylo; a tak také při sněmích, relacích, při volení a korunování Jich M. králův českých nic v těch spisích pána z Rožmberka nenacházíme, aby to čím ukazoval, aby jemu a rodu jeho v těch místech jaká přednost nade všecky jiné obyvatele království Českého náležeti měla. A protož, poněvadž nic toho neukazuje, než toliko holá slova píše, nemůž se tomu místo dáti a ta naděje jest, že toho neukáže. Neb se to zřetedlně nachází, že při sněmích obecních, v soudech a jiných místech vždycky knížata přední místa držívali, což kdyby byly dsky neshořely, ukázalo by se to dostatečně. Avšak ačkoli z dopuštění pána Boha všemohúcího dsky shořely, proto to majestáty a jinými věcmi se ukázati může a ukáže se.

A jakž také položil i to, že se bude ukazovati, že předkové páni z Plavna, purkrabové míšeňští, když jsou na žádost jich do království přijati byli, ne za knížata nežli za pány z Plavna jsou přijeti na ten zpuosob, zavazujíce a podávajíce se za many i s budoucími svými, v kterémžto zpuosobu a stavu za mnohá léta stáli jsou i též pan otec, a ničemuž tomu neříkal, tak jakž ten artikul to vše v sobě šíře obsahuje: i tuto odpověď na to dáváme, že my o tom žádné vědomosti nemáme, aby předkové naši sem do tohoto kralovstvie za many se podávati měli; ale to jistotně víme, že jsou předkové naši v tomto kralovstvie vždycky za pány a ne za nejposlednější držáni byli. Kdyby pak i kdy statek manský v tomto kralovstvie drželi a z něho povinnost učinili, jako i jiní knížata a páni majíce statky manské v tomto kralovstvie anebo k království příslušející činívali a činí, proto by tím své poctivosti ani knížecímu duostojenství neublížili a nepotratili. A stavu panského že jsou v těch časích užívali, to činili proto, poněvadž jsouc z svých statkuov bez viny vystrčeni byli, o čemž V. Kr. M. i jiní dobru vědomost jmíti ráčíte, a možnosti neměli, aby těch časův duostojenství knížecího užívati mohli, však proto tím poctivosti své ani titule knížecího neztratili. Neb Vel. C. císař Maximilián, slavné a svaté paměti, Jich M. králové čeští i také páni a stavové tohoto království Českého ráčili jsou je držeti a vyznávati psaním svým dávajíc jim titul jich a píšíc jim "vysoce urozenému a svaté římské říše purkrabí v Míšni". A ti předkové naši, kteří jsou svaté římské říše purkrabie v Míšni byli, od starodávna knížata říšská a duostojenství knížecího užívali jsou. A když jest pán Buoh z své svaté milosti ráčil panu otci našemu, dobré paměti, k statku a možnosti pomoci a dáti přijíti, to jest Vel. C. císař Karel, jakožto císař římský a V. Kr. M. jako král římský, páni pana otce našeho i naši milostiví, i kurfirštové a knížata a všickni stavové svaté římské říše, patříc na jeho věrné, pilné i potřebné služby, kteréž Jich M. činil, ráčili jsou to jemu milostivě obnoviti a stvrditi, aby dědicové a budoucí jeho duostojenství knížecího, jak jsou předkové jeho a naši, purkrabové svaté římské říše v Míšni, prvé užívali, užívati mohl, jakž majestát J. V. C. v sobě šíře zavírá.

Když pak potom, milostivý králi, při V. Kr. M., jakožto králi českém, též i při paních a stavích tohoto království Českého toho hledal, abyste jemu toho milostivě dopříti ráčili, aby duostojenství svého knížecího zde v tomto království Českém, jakž na kníže záleží, také užíti mohl: kdež pak V. Kr. M. z své vrchnosti a mocnosti, jakožto král český, a V. M. páni stavové podle svobod svých patříce na jeho mnohé, pracné a užitečné služby, které V. Kr. M. a tomuto království činil, též i na to, že rodič království českého byl, ráčili ste jemu k tomu milostivě povoliti a to stvrditi, mohouc to dobře bez přítomnosti a v mladých letech pána z Rožmberka, nic jemu v tom neublíživše, ani svobodám a privilegium tohoto království, učiniti, aby duostojenství knížecího i s dědici svými, tolikéž místa i titule, jako na kníže záleží, užiti mohl, jakž pak i zřízením zemským artikul o to učiněn A. IX v sobě šíře zavírá; a tak že předkové naši v tomto království jako osoby stavu panského jsou byli, nic na škodu nám není.

A jakož pán z Rožmberka píše, napomínajíc V. Kr. M., pány a stavy tohoto království, abyste to ráčili milostivě povážiti, že to není slýcháno, "aby osoba jedna dvou míst a hlasů v jiných zemí a v království užiti by chtěla, jako páni z Plavna, purkrabové míšeňští, v říši sedati a zde v království Českém tolikéž nejpřednějších míst a hlasu by užiti chtěli, ješto takovým zpuosobem, kohožby J. M. C. za kníže bud z cizozemcuov, kteřížby potomně sem se přibrali aneb zde v království Českém vyzdvihl a podlé mocnosti své císařské knížetstvím obdaroval, tehdy by ten každý nade všemi pány úředníky zemskými též nade mnú a rodem mým ve všech místech království Českého užívati a sedati by chtěl, na veliká ujmu všem obyvateluom království Českého, privilegium a svobodám našim:" i v pravdě, pokudž my tomuto psaní rozumíme, zdá se nám, že pán z Rožmberka více pýchy a vyvýšení svého nežli opatrování privilejí a svobod tohoto království hledá; neb zřízení zemské B. XV. nové i stará zřízení tato slova zjevně v sobě mají: "než Čech kterýby co jinde v cizí zemi měl, má anebo jmíti mohl, tomu se cesta nezavírá, aby toho užiti nemohl." I za to máme, že podle toho zřízení zemského každému Čechu to svoboda jest, komužkoli pán Buoh všemohúcí to z milosti své dáti by ráčil, aby skrze své věrné a pilné služby při V. M. Kr., jakožto pánu našem milostivém, i při V. C. a s volí a povolením V. Kr. M. při jiných králích a paních křesťanských vyslúžiti mohl, aby duostojenství poctivosti v cizích zemích sobě obdržeti mohl, že to každý dobře učiniti muože. A nemá pán z Rožmberka co z toho považovati ani jiné proč k takovému napomínati. A z toho ráčí V. Kr. M. znáti, jaký oumysl pán z Rožmberka při svém předsevzetí má. To, což všem obyvateluom tohoto království svobodno jest, chtěl by zastaviti a jim cestu zavříti, aby žádný poctivosti sobě dobývati nemohl než pokudžby od něho vyměřeno bylo, jakž pak tu pod tím vyměřováním J. V. C. a V. M. Kr. se činí i pánuom a stavuom toho království, toho my dále na tento čas vypisovati nechcme.

Než zdá se, sumou že na tom zavírá, jakoby V. Kr. M., ani V. C. a páni a stavové tohoto království té moci neráčili jmíti nad rod jeho komu jakou poctivost dávati a učiniti.

Kdež pak pán z Rožmberka v svém spisu mnoho o tom píše a to široce vypravuje, že pan otec náš, dobré paměti, v jeho mladých a osiřalých dětinských letech toho se dožádal, aby míst knížecích v tomto království českém užívati mohl, rozličně to vykládajíce, jakoby se jemu a rodu jeho ublížení tím státi mělo a naposledy žádajíc toho, aby jemu to k nápravě přivedeno a dva artikule zřízení zemského, kteréž se na duostojenství naše knížecké vztahují, aby změněny byly: i nejmilostivější králi! vidí se, že pán z Rožmberka beze vší slušné příčiny pana otce našeho tím dotýká, a v duostojenství a mocnost a vrchnost V. Kr. M. a pánuom a stavuom království českého v svobody se vkládá, sahá a ubližuje, chtíce, aby jemu to, což V. Kr. M. spolu se pány a stavy toho království českého s jistým a bedlivým uvážením z hodných příčin jakožto král český z mocnosti své a páni a stavové tohoto království z svobody své jste ráčili naříditi a za zřízení zemské ustaviti i jinak utvrditi, aby to zjinačeno a proměněno bylo a tudy pod tím zpuosobem sobě to chtí přivésti, abyste V. M. Kr. a páni a stavové bez pánuov z Rožmberka nic stálého při sněmích ustanovovati ani knížat do tohoto království přijímati moci míti neráčili; čehož jsou předešle králové čeští sobě odjímati nedali, nýbrž i páni z Rožmberka toho oučastni jsou, když král Vladislav toliko s povolením stavu panského jim místo toliko nade pány ale ne nad knížaty dopříti a propůjčiti jest ráčil, a tak pánuom stavuom i všem obyvateluom to odníti, aby sobě žádný při V. M. Kr. a stavích tohoto království Českého nic stálého, cožby k vzdělání poctivosti jich bylo, vysloužiti a objednati bez pána z Rožmberka povolení nemohli.

Ale my, vědouce, že V. M. Kr. ráčíte tu moc nic méně, jako král Vladislav a předešlí králové jsú mívali, jmíti, kohožkoliv ráčíte z obyvateluov tohoto království do soudu osaditi i jinak jakou milost komu s pány a stavy tohoto království učiniti, že to pevné a stálé jest vždycky bývalo; kteréžto moci i vrchnosti tolikéž svobod pánuom království tohoto nikdá odjato nebylo a není, a v takovú mocnost Jich M. králuom českým a pánuom stavuom sáhati žádný nikdá předešle pokusiti se nesměl, zvláště pro příčinu ublížení mocnosti a vrchnosti V. M. Kr., svobodám pánuov a stavuov tohoto království; ješto my té poddané a ponížené, celé a dokonalé víry k V. Kr. M., jakožto pánu našemu milostivému, a k Jich M. pánuom a stavuom tohoto království jsme, což jste panu otci našemu, dobré paměti, a nám jakožto dědicuom jeho, patříce na mnohé a pracné i užitečné služby jeho, kteréž V. M. Kr. a tomuto království jako vlasti své, v kterýchžto službách naposledy i život svuoj vykonal a složil, činil, z milosti a velikým uvážením dáti, povoliti a dopustiti ráčili, čehož pan otec náš až do smrti své jest užíval v sněmích obecních, v relacích, v nálezích a též v psaních od stavuov království Českého, J. M. krále Maximiliána pod pečetí zemskou učiněných, že nás při tom milostivě zachovati a nad tím svú milostivu ruku držeti ráčíte, o to, jakž i v prvním spisu svém sme poníženě prosili, i nyní prosíme.

A jakož pán z Rožmberka při závěrce a konci spisu svého, jestliže toho potřeba což dále k odpovědi naší bude na V. M. Kr. aneb na V. M. pány a stavy království Českého vznésti a k tomu mluviti bude, že sobě to vždycky, pokudž potřeba jeho kázati bude, pozuostavuje i tak i my také, pokudž potřeba naše to ukazuje a bude, buď vznášeti, mluviti i ukazovati sobě to pozuostavujem. A s tím se V. M. Kr. jakožto pánu našemu milostivému poníženě a poddaně a V. M. pánuom stavuom tohoto království poroučím.