Opis v archivu Jindřichohradeckém.

Nejjasnější králi a pane, pane muoj nejmilostivější a V. M. páni a stavové království Českého!

Odpověď, kterúž jsou na ztížnost a vznešení mé páni z Plavna, purkrabové míšeňští, V. Kr. M. dali, té jsem porozuměl. A předkem, kdež toho dokládají, žeby se nenadali, abych bez příčiny jich mně dané na duostojenství a poctivost jich knížecí sáhati měl a to žeby se ukázati mohlo, kterak pan otec jich v potřebách předkuov mých volný a prospěšný nacházeti se dal, jakž týž artikul siřeji v sobě obsahuje: ihned sprvupočátku, nejmilostivější králi! jakož ste V. Kr. M. tuto rozepři skrze vydané osoby k jednání a k rovnání podati ráčili, zjevně před týmiž pány jsem se slyšeti dal i tudíž teď nyní v spisu a ztížnosti své první, kteréž jsem V. Kr. M. a V. M. všem stavuom podal, oznámil i ještě oznamuji, že já pánuom z Plavna, purkrabuom míšeňským, jakožto krevním přátelóm svým, toho všeho, čím jsou od J. M. C. též od V. Kr. M. jakožto krále římského i ode všech stavuov svaté říše obdařeni buď na knížetství neb jiné věci, aby toho na sněmích i jiných věcech říšských užívali, rád přeji nic jim v to nesahajíc ani jaké překážky činíc. Já pak nic jiného i s rodem mým nežádal jsem a nežádám, než abych při tom, při čemž jsou předkové moji od Jich M. králuov českých a vší koruny království českého obdařeni, sněmy, zřízeními zemskými stvrzeni, v království Českém zůstaven byl a toho užívati mohl.

Jakuby pak pan otec jejich rodu mému volnost a prospěšnost činiti měl, o tom vědomosti nemám. Však jestli že jsou jaké prospěšnosti předkuom a rodu mému činěny byly, za to jest odměňování se činilo, cožby se také pokázati mohlo; jaké jest mi se pak dobré přátelství od téhož pana Hendrycha z Plavna, purkrabí míšeňského, v mých mladých, osířalých letech stalo, a očby mne a rod muoj připraviti chtěl, to se nyní v skutku nachází. Že pak páni z Plavna, purkrabové míšeňští, V. Kr. M. a Vašim M. stavuom to tak předkládají, jako bych já beze vší příčiny jim poctivost knížecí odjíti chtěl, pánu Bohu to poroučejíc, a tak jakobych bezpotřebně po smrti pana otce jejich dotýkati měl a že tomu nevěří, tím dokládajíc, kdyby pan otec jejich živ byl, abych se o to pokusiti směl, a že oni pro osobu mou poctivosti knížecí v říši i v tomto královstvie i jinde užívati budou, jakž jsou je J. M. C, V. Kr. M. i stavové říšští za knížata vysvědčili: i jak osobou mou ku pánuom z Plavna, purkrabím míšeňským, vždycky jest se, všech míst v říši, poněvadž říšská knížata býti se praví, jim přejíc, oznamovalo, to ste V. Kr. M. i V. M. stavové již nejednou při jednání i v spisích mých slyšeti ráčili. Však páni z Plavna, purkrabové míšeňští, nechtějí se na tom nasytiti, aby těch míst jako knížata říšská v říši užívati mohli, nébrž i o místo mé od Jich M. králuov českých i vší koruny království Českého mně dané, mne a rod muoj připraviti usilují, čehož jsem se od pana otce jejich i také od nich nikda nenadal, jsúc sebou jist, že jsem jim, jakožto pánuom přáteluom svým krevním, nižádné příčiny nedal.

O to pak, abych se za živnosti pana otce jejich pokusiti nesměl: na pamět V. Kr. M., jako pána svého milostivého, poníženě táhnu, že za živnosti pana otce jejich nejedno psaní jste mi, abych do soudu zemského dosedl, učiniti ráčili, kdež pak v své ponížené psané odpovědi i také suplikací, tolikéž oustně v Vídni i jinde o to, z kterých příčin, poněvadž místo mé, kteréhož jsem bohdá ničímž nepotratil, odjímati by mi se chtělo, sedati tam mně možné není, V. Kr. M. poddaně jsem oznamoval, což se i při kanceláři české najíti muože.

A kdyby pan otec jejich do tohoto času živ byl a předce místa mého užiti chtěl, tolikéž s pomocí pána Boha místa svého, které jest mi od Jich M. králuov českých a vší koruny království českého dáno, panu otci jejich podle spravedlnosti bych bránil a tomu odpor učinil. A jakž oni páni z Plavna, purkrabové míšeňští, hlášející se knížata říšská, svých míst v říši sv. užívati chtějí, tak já podlé obdarování a vyměření Jich M. králuov českých a vší koruny království Českého také pro osoby pánuov z Plavna, purkrabí míšeňských, v královstvie Českém bohdá užívati budu.

Na tom pak páni purkrabové v Míšni najvětší grunt svuoj zakládají, oznamujíc, že nic méně V. Kr. M., jakožto král český, páni ouředníci a soudce zemští a stavové tohoto království to všecko panu otci jejich a jim, jakožto dědicuom, v tomto království duostojenství knížecího místa a titule povoliti, sněmy obecními, relacími sněmovními, v nichžby poručníci moji i jiní přátelé podle jiných za relátory zapsáni byli, zřízení zemským, nálezy v soudu zemském dáti a utvrditi ráčili a žeby tudy, kdyby se to zjinačilo, předešlé sněmy i nálezy minuti musely: V. Kr. M. ráčili jste tomu milostivě porozuměti i Vaše M. všickni stavové království Českého, kterak v mých mladých osiřalých létech mně místo mé, kteréž jest předkuom mým, jakž již mnohokrát oznámeno, beze všeho provinění na dožádání někdy pana Hendrycha z Plavna, purkrabí míšeňského, toho času najvyššieho kancléře království Českého, vzaté býti chtělo, a oba artikulové zřízení zemského, kteří se na věčnost a budoucí časy učinili, jsou změněni a jinače předěláni na škodu a ublížení rodu mého; ješto kdybych já léta svá anebo některý z rodu mého byl měl, tomu bychom místa nedali, V. Kr. M., jakožto pánu našemu milostivému, i Vašim M. stavuom spravedlivost naši ukázali, té jsem jisté naděje, že byste rod muoj milostivě při tom zanechati ráčili; ale jsouce toho času děti a sirotci, ničemému tomu jsme odpírati nemohli, a abych já na ty sněmy a nálezy, kteréž jsou předešle učiněny, ty aby k rušení přijíti měly, aneb komukoli jinému aby se v tom jaké změnění aneb zkrácení státi mělo, nastupoval, toho jste V. Kr. M. ani V. M. stavové slyšeti neráčili, než toliko v tom, což se rodu mého dotýče, a v mých mladých a dětinských letech co jest se stalo a přitrefilo, to aby k nápravě přivedeno bylo.

Neb podle starobylého zpuosobu králem Vladislavem ustanoveného a stvrzeného nižádnému jinému propuojčeno není nálezy vynášeti nežli stavu panskému a vladyckému, a tak se zachovává, že panský a vladycký potaz a ne knížecí vynášejí; ješto kdyby kterážkoli knížata sedati měli i z toho ze všeho by sjíti muselo. Poručníci pak i jiní přátelé moji podle jiných že jsou za relátory zapsáni byli, chtějíce páni purkrabové míšeňští něco toho na pomoc bráti: i V. Kr. M. i V. M. stavové v těch ve všech sněmích, kteříž jsou těch let, jakž jest též zřízení předěláno, najíti neráčíte, aby kde puoručníci moji na místě mém anebo rodu mého kdy za relátory bejti měli; než bývali jsou oni relátorové od osob svých, jako ti, jsouce v tomto královstvie obyvatelé, majíce své statky vlastní, tu jsou se v těch místech, kdež náleželo, zapisovati dali a relátoři bývali. Neb kdyby na místě rodu mého k tomu něčemu se přiznávali, relátoři bývali, tehdy by přede všemi jinými zapisovati se dali, a kdyby pak i k tomu něčemu se přiznali, čehož se nenajde: tehdy jsou tím mně a rodu mému, mé spravedlnosti nic ublížiti nemohli, neb jsou oni poručníci moji ne nad poctivostí rodu mého, nežli toliko nad statkem mým byli ustanoveni, a nižádný poručník, cožby se k poctivosti rodu stahovati mělo, na škodu sirotkuom nic toho obmeškati a potratiti nemuože.

Neb jakž zpuosob strany poctivosti v tomto království se chová, to jest všecko zřízením zemským, na kteréž se táhnu i také pokazovati se bude, vyměřeno. Jestliže pak páni z Plavna, purkrabové míšeňští, k těm pánuom, že jsou se za relátory postavovali, toho co k nim mluviti chtějí, beze vší pochybnosti že na to slušnů odpověď míti budou.

Strany pak vynášení nálezuov v soudu zemském, páni z Plavna, purkrabové míšeňští, nikoli toho nepokazí, aby kdy který pán z Plavna, jakž jsou do tohoto království přijati, kdy nad kterým pánem z Rožmberka, kterýž vladařem domu rožmberského byl, sedati anebo místo míti měl, tolikéž ani pan otec jejich. Nýbrž to se ukáže, že jsou vždycky páni z Plavna, purkrabové míšeňští, i tolikéž pan otec jejich pod pány z Rožmberka v relacích sněmovních, v soudu zemském, krále J. M. radách sedávali a ne toliko pod rodem mým, ale i pod jinými rody zde v království českém jsou sedávali, nálezy vynášeli, místa svá po letech, jakž řád v stavu panském ukazuje a vyměřen jest, mívali, což se také ukáže.

Vykládají pak to páni z Plavna, purkrabové míšeňští, že těmi sněmy mně nic ujato není, poněvadž svá místa mezi stavem panským mám, nýbrž že od starodávna pořádek v tomto království držán byl, že při sněmích, v soudu zemském, v radách při J. M. Kr. knížata před rodem mým svá místa mívali: i nejmilostivější králi a V. M. páni stavové! již tomu milostivě a dobře porozumívati ráčíte, jakými mnohými zpuosoby páni z Plavna, purkrabové míšeňští, by mne rádi o místo mé připravili, ješto kdyby byly dsky neshořely a ku pádu nepřišly, mnohé věci a paměti bylyby se našly a ukazovaly, jak a kterak jsou se ty všecky věci daly. Však V. M. Kr. i V. M. stavové, milostivě o tom věděti i slýchati jste ráčili, což se v pamětech, v privilegiích najíti muože, že předešlých dávných časuov a let netoliko tři stavové ale i čtvrtý stav duchovní též býval, arcibiskupové jsou své hlasy mívali, království České mnohými jinými věcmi jest roztržité bylo a mnohé ruoznice jsou o sedání v sněmích, v soudích zemských mívali, ješto z toho jeden stav proti druhému jsouc se pozdvihovali, jakžby se to všecko, kdyby dsky nebyly shořely, pořádně a toho mnoho pokázati mohlo.

I chtějíc J. M. král Vladislav, slavné paměti, takové všecky a, všelijaké ruoznice v mír a pokoj mezi stavy na věčné a budoucí časy uvésti, ráčil jest o všech a všelijakých věcech na sněmu valném to naříditi a na věčné a budoucí časy ustanoviti, kdež jsou stavové připověděli od sebe i od potomkuov a budoucích svých to stále a neporušitedlně zdržeti, i také jak soud zemský osazovati se má, naříditi a rodu mému přední místo nade všemi obyvateli království českého ukazovati, jakž též zřízení v sobě ukazuje; kteréhožto místa rod muoj v sněmích, v soudu zemském, J. M. Kr. radách, v relacích bez překážky užíval jest a nižádné odpornosti v tom jest neměl. Ješto kdyby král Vladislav, slavné paměti, a stavové království Českého byli ráčili za dobré a užitečné znáti, byliby ráčili pánuom z Plavna anebo stavu knížecímu místo ukázati, však ničehož toho se nestalo, nýbrž beze vší pochybnosti předkové pánuov z Plavna, purkrabové míšeňští, jsouce již v království Českém, toho všeho činiti a ustanoviti pomáhali a tak podle jiných obyvateluov za sebe i za dědice své tomu všemu, což tak král Vladislav nařídil, slíbili zadosti učiniti; ješto tehdáž byloby jim za potřebné, chtělili jsou místa nad rodem mým užiti, se ohlásiti a o to mluviti a, aby takové nařízení na věčné a budoucí časy se nestalo, toho brániti.

Ale však před tím zřízením i potom od počátku, jakž jsou do země přijati, toho neukáží, aby kdy který nad vladařem domu rožmberského sedati a své místo míti anebo nálezy vynášeti měl, nýbrž to se pokáze, že vždycky od prvopočátku páni z Plavna, purkrabové míšeňští, pod pány z Rožmberka jsou sedali a místo své měli. Žeby pak toho něco se snad najíti mohlo, jakoby knížata před rodem mým sedati měli, to jest - ač jestliže se najde - za příčinami se státi muselo, aneb někdy snad synové krále Jiřího anebo vnukové jeho, jakožto krále českého, snad jsou sedávali, bývavši gubernátorové, hajtmané a místodržící Jich M. králuov českých, ješto k tomu ničemému přirovnati se nemuože, neb pan otec jejich ani oni páni z Plavna v takových úřadech nebývali jsou a nejsou.

Naposledy páni z Plavna, purkrabové míšeňští, V. Kr. M. za to žádají, aby při tom zuostaveni byli, co jest jim jednou dáno, neb žeby to těžké věci byly, což se jedná tak stvrdí, bez příčiny aby změněno býti mělo, což že slýcháno není aby stavu panskému aneb rytířskému se stalo, tím dokládajíc, kdož jest koli co při stavích buď v přijetí do stavuov i jinak sobě objednal, při tom každý že jest zuostaven byl: i nejmilostivější králi a Vaše M. páni stavové království Českého poněvadž páni z Plavna chtějí toho, což jest mi se v mých mladých a osiřalých létech stalo a do zřízení zemského zapsáno, k ublížení rodu mého užiti, čím více a výše já nemám sobě ztěžovati, což jest králem Vladislavem a stavy království Českého předešle mně a rodu mému dáno, zřízeními zemskými a majestáty předešlých králuov i V. Kr. M. stvrzeno, aby mi odjímáno býti mělo; nýbrž já V. Kr. M. jakožto krále a pána svého milostivého a Vašich M. všech stavuov za to, aby mi to k nápravě přivedeno bylo a při předešlém zpuosobu a zřízení zemském, kteréž se na věčné a budoucí časy stalo, abych zuostaven byl, poníženě žádám.

Neb V. Kr. M. i Vašim M. všem stavuom k tomu, abych těch míst v sněmích, v sedáníj v soudu zemském užiti neměl, předkové moji nikdy jsou nejmenší příčiny nedali, ani toho ničímž nepotratili, nébrž vždycky jsou se věrně, poddaně k V. Kr. M. a království Českému chovali. Neb by to věci žalostivé a nikdá neslýchané byly, aby zřízení zemské, v mladých a dětinských létech, kdy ani k tomu nic říkati ani se o to zasaditi muože, na ublížení mělo změnováno býti, neb i jiní rodové také své úřady dědičné a místa vyměřená v soudech zemských, jako páni maršálci i jiní, mají a nižádnému nerceli v mladých a osiřalých létech jeho ale v dospělých odjímáno nebylo a není aniž muož býti, nýbrž každý při tom zuostaven jest. I já též té poddané a ponížené naděje jsem, že mne při tom V. Kr. M. i V. M. páni a stavové zuostaviti ráčíte.

A poněvadž pak, nejmilostivější králi i Vaše M. páni a stavové! jak předkové moji těch míst vždycky jsou užívali a při tom od Jich M. králuov českých i vší koruny království českého zuostavováni bývali, a jakým zpuosobem pan Hendrych z Plavna, purkrabie míšeňský, tehdáž najvyšší kanclíř královstvie českého, v mých mladých a osiřalých létech do zřízení zemského za kníže vepsán jest, tomu všemu jste milostivě porozuměti ráčili; neb i to se ukazovati bude, že předkové páni z Plavna, purkrabové míšeňští, když jsou na žádost jich do království Českého přijati byli, ne za knížata nežli za pány z Plavna jsou přijati, na ten zpuosob, zavazujíce se a podávajíce za many i s budoucími svými do království českého, v kterémžto zpuosobu a stavu panském mnohá a dlouhá léta před stem anebo dvěma sty bývali, i též pan otec jejich ničemémuž tomu co říkaje, nýbrž v sněmích, v radách, v relacích, v soudech zemských za stav panský pod rodem mým a jinými pány jsou sedávali, za relatory odbývali; neb by to již věci těžké byly, aby někdo z říše anebo z jiných zemí za mana aneb jinač za obyvatele do královstvie Českého na žádost přijati byli, potom o to usiloval, aby nade všemi obyvateli svá místa a hlasy sobě dovesti miti mohl.

Neb milostivý králi a V. M. páni a stavové! i toho milostivě povážiti ráčíte, že to není slýcháno, aby osoba jedna dvou míst a hlasuov v jiných zemí a království užiti by chtěla; jako páni z Plavna, purkrabové míšeňští, v říši sedati a zde v království Českém tolikéž nejpřednějších míst a hlasů by užiti chtěli, ješto takovým zpuosobem, kohožby koli J. M. C. podle mocnosti své císařské za kníže buď z cizozemcuov, kteřížby potomně sem se přibrali, aneb zde v království Českém vyzdvihl a knížetstvím obdaroval, tehdy by ten každý nade všemi pány úředníky zemskými, též nade mnu a rodem mým ve všech místech království Českého užívati a sedati by chtěl na velikú ujmu všem obyvateluom království Českého, privilegiím a svobodám našim, poněvadž ne více nežli tři stavové zde v království českém jsou, býti by muselo, čož V. Kr. M. vždycky jste ty tři stavy při tom milostivě zuostaviti ráčili, a král Vladislav, slavné paměti, téhož předešlého času úřady zemské, kde kdo sedati, místa míti na budoucí časy i také kolik osob v témž soudu zemském stavu panského a rytířského sedati má, rozděliti a na budoucí a věčné časy, též i relátoři ke všem věcem zemským i jiným, toliko panskému a rytířskému stavu to učiniti a ustanoviti ráčil. Ješto jinače, kdyby se změnovati to mělo, na veliké ublížení stavu panskému i rytířskému býti by muselo.

A tak, nejmilostivější králi a V. M. všickni páni stavové! již tomu milostivě jste porozuměti ráčili a že z té duoležité potřeby, neb mi se znamenité věci, mne a rodu mého dotýkati chce, na to nastupuji, poněvadž předkuom mým od J. M. králuov českých i vší koruny království Českého ta místa, aby nad obyvateli království českého sedali a místa svá měli, milostivě jsou ustanovena a popřána byla. A předkové moji nikdá jsou toho bohdá nepotratili, aby těch míst v sněmích, v soudech zemských, při volení a korunování králuov českých užívati neměli a pánuom z Plavna, purkrabuom míšeňským, postupovati; neb od přijetí sem pánuov z Plavna, purkrabí míšeňských, do tohoto království nikdá místa nad rodem a předky mými jsou neměli.

Též o soudech zemských nálezy předkové moji i jiní rodové jsou vynášeli, při volení králuov českých též své hlasy přední předkové moji jsou měli, o čemž V. M. stavuom dobrá vědomost, při korunování ve všech ceremoniích přednost jsou předkové moji mívali a toho užívali. Jakž se pak na milostivu pamět V. M. poddaně táhnu, když jest bylo při šťastném korunování V. Kr. M., při kterémž jsou knížata říšská, markrabové, knížata slezská byli, však v to nic, což jest náleželo, při témž šťastném korunování království Českému a jich starobylým pořádkuom, rodu a předkuom mým, jsou nevkračovali ani co toho před sebe proti předkóm mým berúce. A také knížata předešle, kteříž jsou zde v královstvie Českém byli a ještě jsou, jakožto kníže Arnošt bavorské, kterýž znamenité říšské kníže jest, nikdá jsou na to nenastupovali, nýbrž tomu všemu podnikajíc, to což tři stavové královstvie Českého kdy svolili a v starobylém zpuosobu mezi sebou buď při soudu zemském anebo jinače pívali, podnikali a podnes podnikají, znajíce to, že jim tu nic nenáleželo a nenáleží.

A protož z těch ze všech příčin té jsem ponížené naděje k V. Kr. M., jakožto králi a pánu svému milostivému, i do V. M. všech stavuov královstvie Českého, že mne a rod muoj při tom milostivě zuostaviti a mně to k nápravě přivésti a nad privilejemi, svobodami, zřízeními zemskými království tohoto milostivu ruku svú držeti ráčíte. A poněvadž pak páni z Plavna, purkrabové míšeňští, zase na tuto mú ztížnost, kterou V. Kr. M. podávám, odpověď svú dáti mají podle milostivého V. Kr. M. povolení a toho dopuštění, budeli toho potřeba co dále k odpovědi jich buď na V. Kr. M. nebo na V. M. stavy království Českého vznésti, k tomu mluviti, to sobě vždycky, pokudž potřeba má kázati bude, pozuostavuji.

S tím se V. Kr. M., jakožto králi a pánu svému milostivému a V. M. stavuom poručena činím.