Opis v archivu Jindřichohradeckém.

Léta Páně 1554 v pondělí po sv. Bartoloměji pán z Rožmberka J. M. Kr. suplikací podal, kterážto suplikací slovo od slova takto v sobě zní:

Najjasnější římský, uherský, český etc králi a pane, pane muoj najmilostivější! Jakož V. Kr. M. v své milostivé paměti míti ráčíte, že více nežli jednu ráčili ste mně své milostivé poručení a psaní učiniti, abych do soudu zemského za jednoho soudci dosedl, na kteréžto V. Kr. M. psaní a poručení jsem poníženu a poddaná žádost a prosbu vzložil, V. Kr. M. prosíce, abyste V. Kr. M. toho mně milostivé odložení učiniti ráčili, předkládajíc V. Kr. M. jedno mladost svú, druhé také, že jsou toho některé mé a rodu mého zvláštní potřeby a příčiny: i tu V. Kr. M. jakožto muoj milostivý král a pán, ráčili jste mně toho milostivě až do šťastného V. Kr. M. do tohoto královstvie příjezdu odložiti, z čehož V. Kr. M. poníženě a poddaně děkuji. A poněvadž všemohoucí věčný pán Buoh V. Kr. M. jest to dáti ráčil, že V. Kr. M. do tohoto královstvie Českého šťastně jste přijíti ráčili, tuto suplikací a potřebu svú, čeho se tu mne a rodu mého vysoce dotyce, V. Kr. M., jakožto pánu svému najmilostivějšímu, poníženě se vší poddaností podávám a oznamuji, z kterých hodných příčin pro rod a poctivost svú do téhož soudu zemského nemohl jsem dosednuti.

Poněvadž sněmem, kterýž držán byl léta etc 49 v letech mých mladých a nedošlých to jest dostaveno, že knížata předkem nad rodem mým místo své v soudu zemském míti a držeti mají, ješto předkové moji a rod muoj od Jich M. předešlých císařuov a králuov českých, slavných pamětí, i ode vší koruny královstvie Českého toho místa jsou dosáhli a při něm vždy zachováváni byli až do téhož sněmu, ani žádný od toho času nad rod náš místa jest v soudu zemském i také v sněmích nemíval a nedržel, při čemž V. Kr. M. i tudíž stavové rod muoj milostivě zuostaviti i také toho potvrditi jste ráčili; a protož V. Kr. M. jakožto ten pán, kterýž od pána Boha všemohúcího vysokým rozumem obdařen býti ráčíte, dobře znáti ráčíte, jak jest mně možné pro rod muoj a poctivost svú jinače nežli předkové moji do soudu zemského dosednuti aneb v sněmích bývati, poněvadž jsem těch míst s pomocí pána Boha všemohoucího ničímž nepotratil, nébrž poníženě prosím, že mně milostivě vážiti ráčíte, že s milostivým vědomím V. Kr. M. ztížnosti své strany téhož místa mého na tento sněm na stavy královstvie tohoto také vznésti míním, té ponížené naděje jsouc, že V. Kr. M. i také stavové královstvie Českého, což jest tu na ublížení rodu mého i mně se v mladém a nedošlém věku mém stalo, milostivě k nápravě přivésti a mne i rod muoj při starobylém zpuosobu milostivě zuostaviti ráčíte.

Neb, najmilostivější králi! v své milostivé paměti míti a držeti ráčíte, kterak mnohé platné a věrné služby, nelitujíc statkuov ani ničehož, předkové moji i tudíž já jsou předkuom V. Kr. M. i tudíž V. Kr. M. činili, já pak od své mladosti vždycky jsem při V. Kr. M. ve všech věcech podle své najvyšší možnosti poddaně a poslušně se choval a s pomocí boží ještě se chovati budu, a vždy jsem té ponížené a celé naděje, že V. Kr. M. i tudíž stavové mne a rod muoj při tom místě, kterého jsou předkové moji vždycky spravedlivě v užívání a ode vší koruny královstvie Českého zuostavováni byli, též milostivě zuostaviti ráčíte.

I tu J. M. Kr. ráčil tu suplikací přijíti a pánu z Rožmberka tu odpověď dáti, že suplikací J. M. přečísti ráčí a vyrozumějíce nač by se vztahovala odpověď dáti.

I takovú rozepři mezi pánem z Rožmberka a pány z Plavna ráčil jest k přátelskému jednání k sobě přijíti, v úterý i v středu odloživše sněmu, strany nás skrze pány komisaře na to vydané slyšeti.

Komisaři tito vydáni byli: pan Jan Popel starší z Lobkovic, najvyšší sudí království Českého, pan Jan mladší z Valdštejna a na Hrádku nad Sázavou, pan Jan Bořita z Martinic a na Smečně, pan Jan starší z Říčan, Šebestian Markvart z Hrádku, purkrabie karlštejnský, Jiřík Gerstorf z Gerstorfu a na Cholticích, podkomoří královstvie Českého.

V úterý po sv. Bartoloměji byl jest pán z Rožmberka se pány přátely svými do zelené světnice před pány komisaře povolán. I jest skrze najvyššího pana sudího promluveno: že J. M. Kr. ráčil jest jim poručiti obě dvě straně vyslyšeti, aby vyslyšíce strany, co jedna strana do druhé sobě ztěžuje, J. M. Kr. zprávu dali, že ráčí rád mezi nimi pracovati a cesty vyhledávati, poněvadž jsou přirození a krevní přátelé, aby raději spolu dobře byli.

Dále jest od téhož pana sudího mluveno: že suplikací páně z Rožmberka jim knížatóm podána jest, aby sobě pán z Rožmberka s přátely svými povystúpiti neobtěžoval, že na tu suplikací jeho knížata odpověď dáti mají.

I tak se jest stalo a pán z Rožmberka s svými přátely vystúpiti ráčil.

A potom zase vstoupivše, odpověď jest od knížat skrze pana sudího pánu z Rožmberka takto oznámena: že jsou knížata suplikací páně z Rožmberka porozuměli a na ni tu odpověď dávají, že tou suplikací pán z Rožmberka do osob knížat ztížnosti nenese, než do krále J. M. a stavuov a tak žeby žádná potřeba knížatóm na to nebylo potřebí dáti. Ale nic méně že knížata toto praví: žeby se do pána z Rožmberka toho nenadali, aby sobě pán měl co do nich ztěžovati, a že jsou oni ani pan otec jich nikdá pánu žádné příčiny k tomu nedali, nébrž pan otec jejich mnohá platná přátelství pánóm poručníkóm páně a pánu z Rožmberka jest činíval; pak tímli se jim pán za takové dobrodiní a přátelství pana otce jich odplacuje, že jim to odjíti chce, čehož jim nedal? Nad to, že jsou oni páni z Plavna stará říšská knížata a J. M. C, též král J. M. a kurfirštové za knížata je vysvědčili, že předkové jich stavu knížecího jsou užívali a protož že jsou jim to stvrditi ráčili, a tak stavové královstvie tohoto, vida vysvědčení jich, místo nad pány pánu otci jich dali, sněmy, dskami, relacími to stvrdili. Nad to, že jest to vědomé, že jiná knížata toho předešle v královstvie českém jsou užívali a příjezdem do země nad rodem pánuov z Rožmberka místa svá držívali, a protož žeby místa pánuom z Rožmberka podle zřízení krále Vladislava přáli, aby také jako knížata místa svého užili, tak jakž J. M. Kr. a stavové jim toho sněmy, zřízením zemským i relacími potvrditi ráčili, k kteréžto relací i poručníci otcovští páně z Rožmberka se přiznali a pán z Rožmberka došedše let na odpor tomu nenastupoval až po smrti otce jich, a protož že za to žádají, aby se pán z Rožmberka v té věci proti nim upokojil.

Na tuto řeč pán z Rožmberka povystoupivše, se pány přátely svými se poradiv, takovú odpověď skrz pana Jiříka Labúňského jest dal: že pán z Rožmberka se pány a přátely svými, co knížata z Plavna do pána ztížného mají, tomu jest porozuměl, k tomu toto praví, že sobě knížata do pána nemají co ztěžovati, že o nic nového pán nestojí ani užiti žádá, než toliko, čehož jsou páně předkové od starodávna vždycky beze vší překážky všelikých lidí užívali, totižto, v soudu zemském králi po pravé ruce jsou sedali, též v sněmích a v relacích vždycky jsou přední hlas mívali. A kdež knížata jsou oznámili, že tou suplikací pán z Rožmberka do osob jich ztížnosti nenese než do krále J. M. a stavuov, a žeby nebylo na to potřebí odpovědi dáti etc: proti tomu pán z Rožmberka toto za odpověď dává, že tou suplikací nic jiného nežádá, než aby při místě svém zuostaven byl, a král J. M. aby ráčil k tomu své milostivé povolení dáti, aby pán z Rožmberka ztížnost svú strany téhož místa na stavy královstvie českého vznésti mohl. Ale poněvadž na tu suplikací knížata odpověď dávají a na sebe to vztahují a král J. M. ráčil jest k tomu komisaře vydati, a tak jest k tomuto srocení přišlo.

A kdež knížata mnohá přátelství pana otce jich, která jest pánu a puoručníkóm jeho činiti a okazovati měl, připomínali a žeby se nenadali od pána z Rožmberka takového nepřátelství, i k tomu pán z Rožmberka toto praví: že, aby jaká přátelství pán z Plavna pánu aneb puoručníkóm jeho činiti měl, o tom vědomost nemá. Než činilli jest jaké přátelství, že jest mu se bez pochyby za to hojná odměna stala; anobrž se toho pán z Rožmberka nenadal, aby nebožtík v letech jeho mladých a nedošlých v věku páně o místo páně usiloval připraviti a jsoucí najvyšším kancléřem o to jest nikdá nestál, než pan Petr z Rožmberka před ním jest vždycky sedal; a puokudž by to přátelství bylo, že to Jich M. pánuom k uvážení připouští.

Dále, kdež jsou i toho knížata dotkli, žeby J. M. C. i Kr., kurfirštové pana otce jich za kníže vysvědčili na sněmu říšském, žeby předkové jeho knížetství užívati měli: proti tomu toto pán z Rožmberka praví, že se v to, co jest se v říši stalo, nic nevkládá, než pán z Rožmberka že se o to zasazuje, čehož jsou předkové páně s volí krále J. M. i stavuov užívali, což i mnohými sněmy, zřízením zemským a mnohými relacími jest dostatečně potvrzeno, čehož jsou také i předkové jeho v užívání byli a od králuov Jich M. a stavuov královstvie Českého vždycky zuostavováni, aby při tomtéž místě svém zuostaven byl, než knížetství v říši, že jim pán, jakožto krevním přáteluom svým, přeje., Nad to, kdež jsou knížata též oznámili, žeby toho též předešle jiná knížata nad rodem pánuov z Rožmberka užívati měli etc: proti tomu toto se za odpověď dává, co jest se před několiko sto léty dálo, o tom že se neví; než toto se ví, že král Vladislav znamenav veliké ruoznice mezi stavy o místa v soudích a v sněmích, přijevše naschvále do země z královstvie Uherského, tu jest zřízení s stavy tohoto královstvie učiniti ráčil a ustanoviti, jak místa kdo a kde z stavuov míti a držeti na budoucí časy a věčné beze všeho přerušení mají, v čemž i stavové, že to tak na budoucí časy beze všeho přerušení zachovati se má, králi Vladislavovi jsou za sebe i za budoucí své slíbili. A tolikéž o místu pánuov z Rožmberka jest vyměřeno, kteréžto zřízení majestátem krále Vladislava mnohými sněmy i relacími jest stvrzeno: tak že po pravé ruce královské pán z Rožmberka seděti má a v sněmích první hlas že jsou páni z Rožmberka vždycky mívali, ješto toho času i knížata jsou v zemi byli.

A kdež dále knížata praví, žeby pánu z Rožmberka místa přáli podle zřízení krále Vladislava a oni aby také jako knížata místa svého užili: pán z Rožmberka toto praví, že toho zřízení krále Vladislava i stavův o svého rodu místě užiti žádá, a poněvadž o místu knížat v tom zřízení krále Vladislava a stavuov vyměřeno nic není, že tato knížata toho místa nad rodem pánuov z Rožmberka užiti nemají, poněvadž až do smrti své pan kancléř nad pány z Rožmberka jest nesedal.

Item, puoručníci otcovští že jsou se k relací přiznali: proti tomu toto praví, že se tomu místa nedává, aby jako puoručníci se přiznali k relací, a by se i přiznali, tehdy by to moci nemělo na ublížení poctivosti pánuov z Rožmberka.

Dále, kdež toho knížata dokládají, že do šesti let pán z Rožmberka na odpor nenastupoval, až po smrti pana kancléře: proti tomu pán z Rožmberka za odpověď dává, že se z té suplikací králi J. M. podané tomu rozumí, že jest pán z Rožmberka do soudu zemského, jsouce několikrát obeslán, dosednuti se zbraňoval z příčiny místa svého, a v tom že se na pamět J. M. Kr. táhne. A kdyby i živ byl pan kanclíř, nechtělby proti němu s pomocí pána Boha svého místa ustúpiti, i toho dokládajíc, že se touto příčinou nemálo budoucí ztížnosti páně dotýče; neb nikdo z stavu panského skrze své služby dojda při císaři J. M. milosti a knížetství, hnedby předčil před pány z Rožmberka, tím zavazujíce, že což jest císař, král, kurfirštové pánu z Plavna dali, toho že se jim přeje jako krevním přátelóm. A to což jest od králuov Jich M. českých a stavuov královstvie českého páně rodu dáno, zřízením zemským, sněmy a relacími stvrzeno, toho aby pán užil, jsouc té naděje do J. Kr. M. tolikéž i do stavuov královstvie Českého, že pána při tom milostivě zuostaviti ráčí, nebo pán nic jiného než což pánu náleží užiti žádá. A poněvadž i kníže Arnošt bavorský, kterýž též rodu knížecího a obyvatelem královstvie českého jest, pánu v to místo nic nevkračuje, a protož též za to, aby se knížata z Plavna v tom upokojili, žádá.

A po tomto promluvení pán z Rožmberka jest vystoupil a pánuom z Plavna jest tato odpověď v známost uvedena. Kteřížto poradivše se, na to jsou odpověď dali, kterážto odpověď skrz najvyššího pana sudího pánu z Rožmberka jest oznámena.

Předkem, že jsou páni z Plavna odpovědi páně z Rožmberka porozuměli, v kteréžto žeby mrtvý pan otec jejich dotýkán býti měl, že jsou se toho nenadali a jim toho jakožto synuom a dědicóm líto a časem svým že pánu z Rožmberka, jakožto dědicové, na to odpověď dáti chtí.

Item, dále oznámeno, žeby knížata ukázali relací a nálezy, zřízení zemské, tím aby dotvrditi mohli, že místa před pánem z Rožmberka užívati mají, v kteréžto relací se nachází, že jsou knížata před pány z Rožmberka v království Českém předčili etc. Dále i toto knížata praví: že obdarování krále Vladislava o místu pánuov z Rožmberka před pány toliko a ne před knížaty a o sedání se vztahuje; nad to, žeby sněmem, kterýž držán byl léta etc 49, za relátora pán z Plavna titulem knížecím byl a král Maximilián za krále volen. A kdyby se tou relací a sněmem mělo hýbati, žeby se tu duostojenství krále Maximiliána dotýkalo a oni knížata žeby se o to nijakž pokusiti nesměli, oč se pán pokouší.

Dále, že i po bouřce v soudu před knížaty slezskými kníže z Plavna, pan otec jich, místo jest držel. Nad to i toto jest promluveno: že se tomu velice diví, že ti někteří, kteří se v sněmu léta etc 49 k relací přiznali, proti tomu nyní stojí a žeby měli nač pomysliti, a tím že řeči své zavírají, že při svém místě knížecím zuostati chtějí a pán z Rožmberka aby také při svém místě panském zuostal.

Po vyslyšení těchto řečí žádal jest pán z Rožmberka vystoupení a za odložení do zejtřejšího dne, kdež toho pak i odloženo bylo.

A v středu po sv. Bartoloměji od pána z Rožmberka odpověď jest dána:

Předkem, co se prvního artikule dotýče, jak sobě knížata z Plavna ztěžují, žeby mrtvý pan otec jich dotýkán býti měl a že na to časem svým odpověď dáti chtějí: proti tomu jest od pána z Rožmberka odpověď dána, že to, což jest promluveno od pána z Rožmberka, z duoležité potřeby pro poctivost rodu svého a svou jest učiniti musel, poněvadž tím knížata z Plavna jdou, žeby došedši let pán z Rožmberka o místo se nedomlouval, chtíce tou příčinou knížata z Plavna před pány z Rožmberka místo v tomto královstvie obdržeti. Neb to pán z Rožmberka praví: že v letech jeho mladých zřízení krále Vladislava na škodu jeho rodu nemohlo se proměniti, a za to pán z Rožmberka drží, kdyby toho času při sněmu léta etc 49 kdo z rodu pánuov z Rožmberka, jsa živ v letech dospělých, králi J. M. a stavuom tohoto královstvie byl předložil a spravedlivost svú oznámil, žeby k tomu bylo nepřišlo; a tak když jest nebylo, kdoby se z rodu pánuov z Rožmberka ohlásil, to se jest zřízení proměnilo. A protož pán z Rožmberka toho žádá, aby k prvnímu zpuosobu přijíti mohlo a přes to, nebudouli se chtíti knížata z Plavna upokojiti, jakž dokládají, že časem svým odpověď dáti chtějí, pán z Rožmberka neví co k tomu jiného říci, nežli na odpověď zase odpověď dáti.

Item, dále doloženo: že jsou knížata z Plavna okázali relací, nálezy, zřízení zemské etc, tím aby dotvrditi mohli, že místa před pánem z Rožmberka užívati mají: toto se za odpověď dává, že puovodem krále J. M. k tomuto slyšení jest přišlo a ne žádostí soudu pána z Rožmberka, a protož kdyby soud byl, tehdy by se také něco mohlo ukázati, cožby k spravedlivosti pána z Rožmberka náleželo.

Item, kdež dále oznámeno, že obdarování krále Vladislava o místu pánuov z Rožmberka před pány toliko a ne před knížaty o sedání se vztahovalo etc: na to jest pán z Rožmberka toto za odpověď dal, že když se v to zřízení právě nahlídne, že se najde těmi slovy napsáno "kdyžby král J. M. soud osaditi ráčil, tehdy má seděti na duostojenství stolice své a u noh J. M. najvyšší purkrabie pražský a po pravé ruce královské pán z Rožmberka sedati má", a to na budoucí věcné časy ustanoviti i s stavy tohoto královstvie jest ráčil; a to zřízení toho času se stalo, když knížata v zemi byli i potom, a proto knížata pánuom z Rožmberka v místo se nevkládali.

Item, kdež dokládají, žeby se sněmu léta etc 49 držalému, v kterémž pan otec jich titulem knížecím za relatora byl postaven a král Maximilián týmž sněmem za krále jest volen, a kdyby se tou relací neb sněmem mělo hýbati, žeby se duostojenství královskému ublížilo etc: proti tomu od pána z Rožmberka odpověď dána, že z této řeči se rozumí, jak se tato řeč s jejich první srovnává. Kdež předešle pravili, že pánu z Rožmberka všeho dobrého přejí jako krevnímu příteli, a tuto pak netoliko aby s ním o místo činiti chtěli ale i na zošklivení, chtíce ho rádi při králi J. M., pánu našem starém, i při králi Maximiliánovi, zoškliviti a něco sobě toho k polepšení svému přivésti, ješto pán z Rožmberka sebou i svými pány přátely dobře jist jest, nerci aby na to nastupovati ale ani mysliti chtěli, nébrž k J. M. králi Maximiliánovi, jakožto králi a dědičnému svému pánu, jsou se přiznali a přiznávají, J. M. za pána svého měli, mají a bohdá míti budou a že sou se k J. M. králi Maximiliánovi vždycky chovali a chovati míní, jakž na věrné poddané náleží, nic v tom jim knížatóm ani žádnému napřed nedadúce. A nikoli se o to nesměl pán z Rožmberka ani přátelé jeho pokusiti aby takové věci, co od sebe knížata z Plavna mluviti dali, mezi lidi vtrušovány býti měly, poněvadž k tomu přátelskému jednání nic nenáleží. A protož V. M. pán z Rožmberka za to žádá, abyste o té věci a odpovědi páně králi J. M. zprávu dáti ráčili, co se tu obmejšlí, neb jste toho slyšeti neráčili, aby nač jiného pán z Rožmberka nastupovati měl, nežli na to, aby při svém místě zuostaven býti mohl podle krále Vladislava a stavuov tohoto královstvie zřízení a na to potvrzení od předešlých králuov i krále J. M., pána našeho nynějšího, s podepsáním vlastní ruky nebožtíka pana kancléře.

Item, žeby po bouřce v soudu před knížaty slezskými kníže z Plavna, pan otec jejich, místo držel: na to takto praví pán z Rožmberka, sedělli jest nad knížaty a oni jemu toho dopustili, proti pánu z Rožmberka nic není, ale nad pány z Rožmberka jest neseděl; a kdyby tu byl pán z Rožmberka seděl a on jemu místo vzíti chtěl, bylby se o to podle náležitosti zasadil.

Item, kdež bylo mluveno, kteří jsou se v relací přiznali, že mají nač mysliti etc: proti tomu toto se praví, že z té řeči knížat z Plavna rozuměti jest, že knížata tou řečí obmejšlejí, nercili pána z Rožmberka ale i pány přátely jeho při králi J. M. zoškliviti, ješto ti páni všickni to praví, že se toho nic nebojí, aby měli co toho před sebe vzíti a učiniti cožby nenáleželo, nébrž že jsou se vždycky chovali a chovají, jakž na ctné pány a rytířské lidi náleží, nic jim knížatóm ani žádnému napřed nedávajíc.

Item, kdež tím knížata řeč zavřeli, že při svém místě knížecím zuostati chtějí a pán z Rožmberka aby také při svém místě panském zuostal: i k tomu pán takto praví, že se jim jich knížetství přeje a zase pán při svém místě pořádném zuostaven býti žádá, jež jest stvrzeno králem J. M. a stavy královstvie Českého, jsouc té naděje, že pána při tom milostivě zuostaviti ráčí.