Pře mezi těmi dvěma rody, kteráž původ svůj vzala při sněmu r. 1549, přišla před soudnou stolicí l. 1554 a ukončena byla nálezem královským při sněmu l. 1556 na prospěch Rožmberkův.

Opis v archivu Jindřichohradeckém.

Poněvadž věc a pře V. M. malá není a s kým činiti míti ráčíte i také čeho se tu dotýkati bude, potřebuje ta pře velikého rozumu, opatrnosti, tajnosti i také mnohého k V. M. spravedlivosti proti straně odporné vyhledávání, tak aby J. M. Kr., knížata, páni, stavové i jiní lidé cizozemci i tolikéž V. M. krevní páni přátelé mohli věděti, slyšeti, rozuměti, znáti, že V. M. svou i rodu svého při s poctivostí ráčili jste podstatně, pěkně, rozumně, spravedlivě a opatrně beze všeho strachu před sebe vzíti i tu při tak dáti vésti, že jesti tu osobou V. M. nesešlo a rodu obmeškáno nebylo.

Já pak, kdybych nejraději V. M. v takové V. M. při a spravedlivosti k potřebě co chtěl anebo mohl prospěti, znám, že k takové veliké věci a při, v kteréžby se osoba má V. M. trefiti mohla, rozumu, paměti, výmluvnosti nemám. Však kdyby taková pře má byla, jako V. M., jak bych já tu při předsevzíti chtěl o tom jsem níže sepsal, V. M. toho podávám, když v to ve všecko nahlídnouti a se pány a přátely svými rozvážiti ráčíte, již z toho ze všeho račte vybírati to, což se V. M. a pánuom a přátelóm V. M. za nejlepšího zdáti a líbiti bude. Všemohúcí milý Buoh ví, neřkúc rozumem svým mdlým, ale statkem i hrdlem podle své najvyšší možnosti a náležitosti rád bych V. M. prospěl i toho všeho dopomáhal, cožby V. M. i rodu V. M. najlepšího, nejpoctivějšího býti mohlo.

Však kteráž by koli věc a pře před sebe vzata býti měla, najprvé má ten každý v tom pomoci boží hledati a jeho svaté božské milosti žádati, aby jemu ráčil podle jeho spravedlnosti milost a pomoc svou svatou dáti, kdež Buoh, prohledna na člověka spravedlivého v spravedlnosti jeho nikdy opustiti neráčí.

Najprvé, mé jest zdání: abyste V. M. toho se pány a přátely svými povážiti ráčili, máteli V. M. nepřátely svými, kteříž jsou na V. M. ty všecky věci smyslili, nebožtíkovi panu kancléřovi pomáhali sepsati, proti V. M. smyslivše radili i snad posavad radí, souzeni a rozeznáni býti, čili J. M. Kr. za to žádati, aby osoby z obce k takovému soudu vybrati, a kdyžby k tomu přišlo, dosaditi rozkázati ráčili, kteréžby nestranné byly; nebo král David, když jemu Buoh skrze anděla svého oznámil, kterú sobě smrt pro hřích voliti chce, tuli aby od nepřátel v boji zahynul čili morem umřel, dal jest král David tu odpověď, že raději chce morem od rukou božích sjíti a umříti, nežliby se měl nepřátelóm svým v ruce jich dostati.

Také mi se za potřebné vidí a zdá, abyste V. M. krále J. M. žádati ráčili, aby V. M. oznámiti ráčil, poněvadž J. Kr. M. odklad se na to vztahuje, abyste strany ráčily po příjezdu J. M. krále do království Českého ve třech nedělích pořád zběhlých se všemi potřebami před J. M. státi: před který soud anebo ouřad, jestližeby toho V. M. potřeba kázala, mělili byste svědky vésti, poněvadž ta pře V. M. puohonná ani obeslaná není, ani žádné relací o to při žádném ouřadu učiněno není, abyste takové svědky vésti mohli, a zřízení zemské to v sobě ukazuje a zavírá, že o poctivost jinde svědkové vedeni býti nemají než dskami; žádati J. M. Kr. za opatření v takové věci abyste obmeškáni býti neráčili.

Třetí, J. M. Kr. za to žádati, aby J. M. Kr. pět listuov V. M. milostivě dáti ráčil, jeden do Říma k papeži, otci svatému, druhý do říše, třetí do královstvie Polského, čtvrtý do markrabství Moravského, pátý do knížetství Vratislavského, takové a na tento rozum listy: "jestližebyšte V. M. čeho při kterém právě anebo osobách a zemi té proti knížatóm, pánuom z Plavna, bratřím cožkoliv potřebovati ráčili, to aby V. M. na přímluvu J. Kr. M. mohlo vydáno býti". Proč takoví listové V. M. platni býti mají, o tom já V. M., když ráčíte o ten artikul se pány a přátely svými radu držeti, šíře a gruntovněji oznámím.

Již pak vstoupím na při. Poněvadž jest tomu rozuměti, že knížata, páni z Plavna, jsou se slyšeti a zjevně před J. M. Kr. mluviti dali, že poněvadž J. C. M. ráčil jest nebožtíka pana otce jich i je za knížata učiniti a stvrditi, tolikéž J. M. Kr. i páni stavové tohoto královstvie ráčili jsou otce jich i je do tohoto královstvie za knížata přijíti, je svolením zemským a na sněme obecním místem opatřiti a vyhlásiti, kterakby se v tomto královstvie držeti a chovati měli, toho dokládajíc, poněvadž i nebožtík pan otec jejich ne jako osoba stavu panského ale kníže nad pány jest nálezy v soudu zemském vynášel, a při tom při všem knížata, páni z Plavna, že žádají od J. M. Kr. i od stavuov zachováni i zuostaveni býti i také dotvrzujíc, kdyby ten sněm obecní měl zdvižen býti, na kterémž jest otec jejich za kníže přijat: tehdy to svolení a přijetí krále Maximiliána za krále museloby také zdviženo býti, jakž pak jich širší a další promluvení toby v sobě šíře ukazovalo a zavíralo.

Na kteréžto artikule a jich pánuov z Plavna, čím chtí proti V. M. právi zuostati, více jest potřebí pomysliti, s pány a přátely svými se poraditi, kterak a kudy byste to zbořiti a odvésti mohli neb chtěli, že oni podle toho knížecího stavu svého hlasu užiti nemají proti V. M. předešlé spravedlivosti místa a hlasu, kterýž jest V. M. od králuov i stavuov předešleji nežli knížatóm dán.

Já pak, poněvadž se z toho ze všeho pře odpor sepsati a vzíti má, něco za zdání své napíši, račte se pány a přátely svými, jak jsem předešle dotekl, opraviti, podle vuole své vésti a učiniti.

Předkem, což se J. C. V., že jest ráčil knížata, pány z Plavna za knížata učiniti, stvrditi, dotýče, nic divného není, nebo neřkúc pánuom z Plavna ale mnohým jiným, od vyšších až do nižších osob, knížecího, panského, rytířského stavu mnoho milostí a obdarování J. M. C. a J. M. Kr. dávati a činiti jsou ráčili a až posavad činí, však jinače nic nežli bez ujmy jednoho každého jeho předešlé spravedlnosti; protož poněvadž J. C. M. nevědouce o našich právích, svobodách, předešlých zápisích a závazcích, kteréž mezi sebou stavové o knížetském stavu učiněné máme, nemohl jest J. M. C. na ujmu a škodu V. M. rodu, spravedlnosti a našemu zřízení a starobylému užívání a zapsání pánuom z Plavna tím vysazením za knížata proti tomu i proti předešlým císařským, i královským i sněmem obecním předešlejším obdarováním, zapsáním rodu pánuom z Rožmberka, nic poslednějším dávati, ani od hlasu a místa, kteréž V. M. dáno, tím zpuosobem zřízením zemským proti starobylému užívání odtisknúti. Nebo kdyby to nastati mělo v království českém za obyčej, kdoby sobě od císaře J. M. zjednal knížetem býti, aby jiného od jeho starobylého užívání a starožitného rodu odstrčiti chtěl a J. C. M. měl nám vuoli knížata do království Českého saditi, kohožby se J. M. vidělo a zdálo, museloby to proti našim všem předešlým zápisuom, právuom, zřízením zemským, starobylým užíváním býti, kteréž jsme mezi sebou stavové učinili, měli, drželi: že čtvrtého stavu knížecího býti nemá, z kterýchž jsme se až posavad nepropouštěli; tolikéž také, že každý při svém obdarování a zápisu, starobylém užívání zuostaven býti má. Tím J. M. Kr. nám se jest zavázati přísahou svou na pomezí sněmem obecním ráčil, že všecky i jednoho každého při jeho předešlém obdarování a užívání zuostaviti ráčí.

Druhá obrana knížat, že J. M. Kr. i páni stavové tohoto království pány z Plavna za knížata do tohoto království jsou přijíti, je sněmem obecním stvrditi a opatřiti ráčili: na to odpor i odpověď. Nebožtík pán z Plavna, co jest v letech dětinských o pánu z Rožmberka a rodu páně, aby od hlasu i od místa V. M. odstrčiti, zjednav sobě knížetstvie, mohl, smejšlel, to jest vědomé, že jinače a předešle za předkuov V. M. toho jest dosáhnuti nemohl, nežli tím a takovým zpuosobem, znajíc pád desk, k tomu jest přikročil, abyste V. M., majíce tam ve dskách mnohé zápisy rodu svého i jeho rodu pánuov z Plavna zapsány i nálezy, nemohli toho dojíti, ani odvodu svého spravedlivého míti, čím jsou se předkové jeho stavuom i V. M. předkem a budoucí své tomuto království zapsali, tudy tím knížetstvím od toho abyste odstrčeni byli.

Druhé, také jest to nebožtík pán z Plavna obmejšlel, aby toho času, dokudž jste V. M. let neměli, toho při J. M. Kr. a stavích hledal a jednal, aby toho času za kníže od stavuov přijat byl, dokudž let míti neráčíte, boje se, kdybyste léta míti ráčili, abyste se pány a přátely svými jemu a jeho knížetství přijetí na odpor postaviti se neráčili; ješto kdybyste byli léta měli, tomu že nevěříte, aby se o to místo nad V. M. tříti a toho hledati při stavích směl a J. M. Kr. a páni stavové aby jej na ublížení V. M. tak přijíti, bez vyslyšení, za kníže ráčili, zvláště proti předešlým zápisuom, zřízením zemským, kterýmiž jsou se stavové sobě a předkové jedni druhým zapsati a zavázati ráčili.

Při tom pak artikuli tohoto promluvení jest V. M. potřebí: jací jsou pak ti a takoví zápisové, J. Kr. M. za to žádati račte, aby J. M. Kr. ráčil při stavích toho pomoci milostivě jednati, že o to se pány stavy promluvení míti ráčíte, aby páni stavové ráčili rozkázati toho listu a zápisu nebožtíka praděda a děda pána z Plavna při privilegiích na Karlštejně pohledati a vyhledati, kterýmžto zápisem tíž páni z Plavna se stavuom, aby zase do království Českého přijati byli, za many i jinakž zavazují i zapisují; tu se v tom zápisu najde a najíti má, na jaký zpuosob tíž páni z Plavna do tohoto královstvie jsou přijati a čím zuostati mají, mohlli jest sobě týž nebožtík pán z Plavna proti tomu zápisu předkuov svých a sobě sám jednati, anebo máli toho místa i s dědici svými užiti, též také jestli z toho závazku zápisu od krále J. M. a stavuov propuštěni jsou, na čemž V. M. jako jednomu z obyvateluov mnoho záleží.

Druhého listu a majestátu krále Vladislava, uherského a českého krále, žádati, aby položen byl, kterýž leží při privilejích, v kterémž majestátu král Vladislav stavu panskému dávati ráčí: že žádná hrabata v královstvie českém, nynější i budoucí, nemají se nad pány starožitných roduov místy, úřady ani hlasy tříti, ani jich užiti že proti nim nemají; též žádati, aby ten artikul vyhledán, položen byl z privilejí, kdež stavové se sobě zapisují, zavazují, že čtvrtého stavu knížecího v království Českém na budúcí a věčné časy býti nemá.

Toho duovody tyto ukázati račte.

Najprvé, že jest takový list a zápis pánuov z Plavna na Karlštejně při privilejích byl, jej že jsou čtli. Pohnati pana Břetislava Švihovského, když jest s jinými privilegia vyhledával neb po ně jezdil, že jest takový list a zápis předkuov pána z Plavna viděl, četl, v rukách svých měl, jaký jest v slovích ten list a zápis byl, pamětí svou aby o tom vysvědčil. Tolikéž pohnati pana Jana staršího z Lobkovic, najvyššího hofmistra královstvie Českého, pana Šebestiána Markvarta, purkrabí karlštejnského, pana Václava Žehušického, pana Petra Bechyni, Floriana Griespeka, aby to svědomí dali, že jsou takový list a zápis předkuov pánuov z Plavna kdežkoli viděli, v tato slova oc čtli, aneb o tom a takovém zápisu že jsou slyšeli. Při tom pohnati pana Jana, pana Václava a pana Michala pánuov Švihovských etc, žádati, aby takového zápisu předkuov pána z Plavna přípisu pohledali, kterýž jsou nebožtík pan otec jejich sobě přepis s jinými pány a rody starožitnými zjednali, dostihli, ten aby V. M. v moc dali aneb tu kdež náleží položili, dadouc ty a takové svědky, listy, jestliže jest ten zápis byl, čísti. Nad to ukázati toto svolení zemské, kteréž se stalo po shoření desk: že kdožkoli co pamětí, že jest to předešle bylo buď ve dskách anebo při komžkoli, pokáze, to že své místo míti má.

Druhé, že úředníci desk zemských z naučení soudu zemského takové věci, kdo co pamětí ukázal, jsou přisuzovali, lidem ve dsky kladli; nález nebožtíka pana Kašpara Šlika i jeho bratří račte připomenuti. Ten sobě zjednal od císaře J. M. obdarování, aby nebyl jinde souzen ani jeho poddaní nežli před svým právem, a odvolání, kdyby se jeho osoby dotýkalo, aby na J. C. M. se stalo: tu znajíce stavové, že jest proti právu a svobodám, zdvihli jsou to. Na tom státi račte, dokudž takový list a zápis pánuov z Plavna i jiné věci a listy, čehož žádati ráčíte, položeny nebudou, že dále k své při mluviti a ukazovati dáti neráčíte; o čemž dále když budete v radě s pány a přátely V. M., proč na tom artikuli státi sluší, dále o tom oznámím. Ješto tady a skrze list, ten zápis, ku pánuom stavuom tohoto království přístup budete moci míti k promluvení, které ublížení se stalo V. M. rodu a spravedlivosti předešlé, kterúž jste od Jich M. míti ráčili; na kterúžto žádost a promluvení V. M. odpověď páni stavové dáti musejí, spravedlivéli věci při nich žádati ráčíte čili nic. A někdo snad z obce muože pamatovati o tom listu a zapsání pánuov z Plavna, že jest to tak bylo povědíno, a tudy snad z soudu sjíti muože a jiných cest hledáno bude.

Pakliby vdy k tomu přišlo, že byste svou při dovesti museti ráčili: tehdy na toto vstoupiti račte, jakož páni z Plavna za třetí svou obranu mají to, že nebožtík pan otec jejich nálezy nad pány úředníky, stavem panským, v soudu zemském vynášeti měl, nic divného není, jestliže jest nad těmi pány pán z Plavna místo držel a nálezy vynášel, kterýchž jest se tak mnoho místa jako V. M. nedotýkalo. Ale toho páni z Plavna že, dokudž jsou živi, nepokazí, aby kde rod jich nebo osoba pánuov z Plavna nad rodem V. M. místo držeti anebo nálezy na kterú osobu vynášeti měli, nébrž zřízení zemská předkové pánuov z Plavna, i on pan Hendrych z Plavna sám, tvrdili o místo páně z Rožmberka, dskami zapisovali i pod pány z Rožmberka sedali, to že při místu a hlasu jejich s jinými pány podniknuti mají, vuobec zřízením zemským vyhlásili; okázati předešlejší zápisy nežli páně z Plavna jsou.

Co jest pak se a več nebožtík pan Hendrych z Plavna podvoloval, ku pánuom úředníkóm zemským i jiným posílal, žádajíc, aby jemu toho příti ráčili, aby za kníže jmenován v sněmích anebo v nálezích byl, připovídajíc, že se nad ně tím knížetstvím, nad ně pány úředníky tříti nechce, k čemuž jsou jemu tak povolili: ty svědky rozděliti, to jest, pan Jan Popel, najvyšší hofmistr království Českého, pan Šebestian Markvart, purkrabě karlštejnský; ti jsou chodili k nebožtíkovi v poselství, od něho ku panu Volfovi Krajířovi, najvyššímu purkrabí pražskému, panu Zdislavovi Berkovi, najvyššímu hofmistrovi království Českého. Ty pohnati osoby, aby to vysvědčily a že jest to tak a ti páni ouředníci svrchu psaní že jsou k tomu tak na ten čas pánu z Plavna povolili.

O tom pak poselství, aby svědomí přibýti mohlo, že jsou při témž poselství byli, to aneb o tom slyšeli a vědomost mají etc: pohnati pana Jana Popela mladšího, pana Hendrycha z Švamberka, pana Adama z Šternberka, pana Volfa z Vřesovic, pana Jana Žateckého.

Po těch pak všech ukazování tím artikul ten uvázati račte: poněvadž se jest pan Hendrych z Plavna těm pánuom ouředníkóm, že se nad ně místem tříti nechce, tak podvoloval a v to místo vetřel, poněvadž V. M. místo nade všemi těmi jinými pány držeti jste ráčili a je máte, toho byste místa nad to vejše užiti měli.

Však pak co najvyššího tato koruna království českého za řád, za právo má, to vyložiti, ukázati: tak oč se svolíme, čím se sobě vespolek obzvláštně zapisujem, to že sobě držeti pod naj-vyššími závazky máme tak dlúho a dotud, dokadž se spolu neb jedni druhé nepropouštíme a sobě těch zápisuov nevymažeme. Neb neníli toho zápisu ve dskách, tehdy musí býti při privilegiích, to se musí dáti vyhledati. Pak V. M. po předcích svých, že ste se vždycky na zřízení a svolení zemská bezpečiti ráčili, páni předkové V. M. na takové i ujištění dskami i zápisy jsou spolehli, to místo, hlas že nad ně žádný v tomto království Českém míti nemá, to jsou přijali a pro takovú věc od stavu knížecího, v kterémž jsou byli, pro stavy tohoto království ustoupili, nemajíce naděje, aby čtvrté pokolení knížecí v království Českém býti mělo. A protož kdybyste o to obojí přijíti měli, knížetství neměli, místa i hlasu rodu svého dáti se odstrčiti, tomu že nevěříte, aby J. M. Kr. i stavové to na Vás proti zřízení předešlému dopustiti ráčili.

Jestližeby pak to jinače býti nemohlo a to proti předešlému svolení a zapsání zemskému i stavuom nebylo, o to knížetství, kdoby starožitnějšího rodu V. M. čili knížata z Plavna byli, musili byste se s nimi setříti: tehdy žádati toho, aby J. M. Kr. a stavové V. M. ráčili příti, žebyšte to bohdá ukázati chtěli, že též z rodu knížecího předkové V. M. ráčili jsou býti a toho spravedlivě po nich žebyste užiti měli, jestli žeby V. M. Jich M. takového hlasu a místa podle starobylého svolení příti nad knížaty neráčili; neb i kníže Arnošt, kterýž do tohoto království Českého přijat býti ráčil, nad V. M. v soudných právích a hlasích užiti a v to se tříti neráčí proti předešlé V. M. spravedlivosti.

Že pak knížata, páni z Plavna, Jich M. králi starému i králi Maximiliánovi anebo stavuom V. M. oškliviti chtějí jako tím, kdyby ten sněm obecní pro V. M., na kterémž jest král Maximilián za krále volen a přijat, zdvižen byl, tu žeby se krále Maximiliána nemalých věcí dotýkati muselo, na to odpor i odpověď: bezpochyby že J. M. Er. i mnozí stavové v tomto království i v jiných zemích o tom dobru vědomost mají, že páni z Rožmberka toho jsou skutkem, aby J. M. Kr. za krále a pána našeho milostivého a dědičného do tohoto královstvie přijat býti ráčil, dopomáhali, pak aby měli co toho králi Maximiliánovi J. M. aneb dědicuom krále J. M. tím sněmem aneb jiným bořiti, ublížiti, tomu že odpírati ráčíte a J. Kr. M. za to i jiných prosíte, že tomu věřiti a místa dáti neráčí; nebo knížata, páni z Plavna více jsou ten obmysl, zastírajíce se králem Maximiliánem a tím sněmem, pro dobré své učinili a promluviti dali, nežli pro dobré krále Maximiliána. A v tom toho že aie napřed knížatuom pánuom z Plavna dáti neráčíte, abyste J. M. králi Maximiliánovi neměli poslušně, poddaně, hotově toho království příti i to všecko, jak na věrného poddaného sluší a náleží, králi a pánu svému činiti.

A poněvadž jest to vždycky předešle bývalo, když jest co na kterém sněmu svoleno bylo, že mnozí artikulové v artikulích bez ujmy sněmuov bývali jsou napravováni a proto sněm jest v celosti zuostal; tolikéž taky jestližeby se komu v kterýchžkoli nálezích jaký omyl stal a to na který soud vzneseno bylo, vždycky Jich M. páni takový omyl ráčili jsou napravovati, proto jest nález v celosti zuostal. Též sněmy i nálezy račte ukazovati a toho žádati, aby Jich M. tolikéž V. M. v tom ráčili opatřiti.

O knížetstvie tu již sluší hotovu býti a to, co k čemu býti a trefiti se bude moci, skorigovati a to vyhledati, aby můželi provedeno býti, nákladu se nelitovalo. Já o tom zvláštní spis, artikul, vhlédnouce na majestáty, kteréž míti ráčíte, udělám, o kteréžto věci a duovody, jaké k tomu býti mají, s pány a přátely V. M. prvé promluvení s radou držeti chci, kterak bych to sepsati chtěl, aby páni prokurátorové z toho mohli sobě při liepe sepsati a vésti, s kterýmiž, kdybych na tom seděti měl, to bych jinač, co k tomu býti má, vejslovněji sepsati pomohl. Než tuto toliko jsou artikulové sepsáni, z čehožby se pře sepsati i duovodové potřební vyhledati mohli, abyste V. M. v čas a ne po čase hotovost míti a s tím věc svú na místě a konci postaviti ráčili, v čemž pán Buoh V. M. rač pomočen býti.