MS. v archivu česk. místodržitelství.

J. M. Kr., pán náš nejmilostivější, ráčil jest ponížené a podané odpovědi, kterúž jsou J. M. Kr knížata a stavové království českého i také knížata slezská a vyslaní poslové markrabství Moravského, z Horního i Dolního Slezska i tolikéž markrabství Horních i Dolních Lužic, jako země a oudové k tomuto království příslušející, dali, milostivě vyrozuměti, a předkem, kdy příčiny ty, proč pán Bůh všemohoucí na lid svůj křesťanský spravedlivě hněv svůj vylejvati a pro takové provinění naše trestati ráčí, křesťansky a srdečně uvažují, tolikéž na ty cesty a prostředky nastupují, pokud a kterak by takoví zjevní hříchové tak při stavích vyšších a nižších jako při lidu obecním nápotom zastaveni a přetrženi býti a všickni pokání skroušeným srdcem, přestávání takových oplzlostí křesťansky se ku pánu Bohu obrátiti a pokání činiti mohli, to všecko J. M. Kr. sobě milostivě oblibovati a schvalovati a to od nich milostivě a otcovsky přijímati ráčí, té milostivé, nepochybné naděje jsa, že nad tím snesením a zavřením se vší pilností skutečně a křesťansky, aby v stálosti zůstalo, ruku držeti budou a výstupné trestati dadí: toliko že při J. M. Kr. v tom toto se snáší, žeby duchovní neb kněžstvo nehned prvně s prvopočátku pro takové své výstupky ku právu světskému potahovánj. neměli býti, za slušné J. M. Kr. se vidí, aby duchovní při právě svém duchovním o to souzeni a trestáni byli, tak a tím vším pořádkem, jakž jest nyní o tom svoleno a vyměřeno, totiž strana pod jednou od administrátorův svých a strana pod obojí též od administrátorův svých, aby sobě snad toho neztěžovali, jakoby se jim jejich práva a poradci duchovní bez příčiny zužovati a v ty vkračovati chtělo, a tudy by mnozí se štítili v stav duchovní se dáti a ti, kteříž již v stavu duchovním jsou, jinam se obrátiti chtěli.

Kdež pro uvarování toho J. M. Kr. za slušné se zdá, aby v tom artikuli tato výminka doložena byla: jestližeby obojí administrátoři, buď strana pod jednu neb pod obojí aneb která strana z těch dvou, při trestáních duchovních svých, kteříž by proti tomuto sněmovnímu svolení přečinili, od nich podle zásluhy trestáni skutečně nebyli, aby J. M. Kr. a bez přítomnosti J. M. Kr. arcikníže Ferdinand J. M., J. M. Kr. syn nejmilejší, mocí sněmu tohoto mohl a moc měl takové trestání jim propůjčené administrátorům jedné neb druhé strany zase odjíti a přestupníky k soudu zemskému, tak jakž ten artikul sněmovní v sobě zavírá, k soudům a k trestání podávati.

Také J. M. Kr. před stavy tohoto království a jinými s mocí vyslanými posly tohoto milostivě tajiti neráčí, že na J. M. Kr. častokrát ti kněží, kteří nějakého trestání pro své výstupky zasluhují, od těch administrátorův, pod kterýchž správu náležejí, z moci jich se vytahují a druhým administrátorům, kterým nenáležejí, se utíkají, více proto, aby trestání, kteréhož jsou zasloužili, ujíti mohli, nežli aby se jim to náboženství a služba boží pod správou těch administrátorův líbila: kdež aby to časně přetrženo býti a dobrý křesťanský pořádek i přátelství a láska mezi kněžstvem zachována býti mohla, J. M. Kr. milostivě žádati ráčí, aby v tomto nynějším sněmu o to také obzvláštní artikul nařízen byl, aby žádný kněz, kterýžby od administrátorův, pod kterýchž poslušenství náleží, odstoupiti chtěl a druhým administrátorům se pripověděl, přijímán nebyl, než leč by dostatečný list na to měl, že jest z slušných příčin odstoupil; také aby ti kněží, kteříž se z tohoto království do jiných zemí, k tomuto království příslušejících, a zvláště do markrabství Moravského přibírají, dokudžby jistoty listovní od těch administrátorův, pod kterýchž správou a poslušenstvím byli, nepřinesli a neukázali, že jsou se dobře a chvalitebně chovali, napotom více přijímáni nebyli, aby tudy dobrý křesťanský řád mezi kněžstvem zachován byl a poddaní těmi a takovými lehkomyslnými kněžími obtěžováni nebyli.

Tolikéž aby také stavové podle předešlých od J. M. Kr. vyšlých mandátův nařídili, aby kněžím a farářóm jejich důchody a desátky spravedlivě, náležitě vydávány a placeny byly, a která by fara neb podací kněze neměla, ty a takové z té fary důchody a desátky aby vrchnost světská k ruce své nebrala, nébrž tomu podacímu a té faře k dobrému a užitečnému shromážděny a vynaloženy byly, aby se potomně faráři a kněží na to tím dostatečně vychovati a nač živi býti měli.

J. M. Kr. také od knížat a stavův tohoto království a jiných vyslaných poslův s mocí z zemí k témuž království příslušejících svolenou podanou pomoc, totiž z jednoho tisíce kop grošův dvanáct kop grošuv od osob svých, a od poddaných svých tolikéž z jednoho tisíce kop grošů dvanácte kop grošů na dva určité časy, první díl na den sv. Jana křtitele božího, nejprv příštího, a druhou polovici na den sv. Václava, též nejprv příštího, k vyplnění tak, jakž jsou se o to strany šacunku a pokuty na to uložené, i také kde a nač by se ta peněžitá pomoc vynaložiti měla, jednomyslně snesli, milostivě přijímati ráčí, jsouc J. M. Kr. do nich té jisté, milostivé a otcovské naděje, poněvadž stavové tohoto království strany vybírání a vyplnění té svolené pomoci a kdo by ji pak dáti zanedbával, jistej artikul o tom vyměřili, aby tolikéž vyslaní poslové z markrabství Moravského, knížetství Slezského a z obojích Lužic ten artikul aby také vyjádřili, kudy a kterak by ti, kteříž by pomocí svých vyplniti zanedbávali, skutečně k tomu vyplnění přidržáni byli, aby J. M. Kr. tomu gruntovně vyrozuměti i na to se bezpečiti mohl, že táž jejich svolená pomoc k svému jistému vyřízení přijde.

Což se pak dótýče, kdež knížata a stavové tohoto království i jiní poslové z zemí k témuž království příslušejících na tom se snesli, aby na takovou jich svolenou pomoc lid válečný proti Turku přijat a nad tím lidem od J. M. Kr. hejtman usazen byl, s dalším doložením, kterak se témuž lidu platiti i také mustrován býti má: J. M. Kr. nepochybuje, že stavové a jiní vyslaní to v dobré paměti míti mohou, jakého potřebného výtahu v spisu, jakž samo v sobě jest, J. M. Kr. podle vznešení sněmovního jim podati ráčil, jak a pokud by meze a hranice, kteréž se dalece a široce vztahují, osazeny byly, i také strany chování lidu válečného v poli oznámiti ráčil, z čehož snadně vyrozuměti mohli, poněvadž z jiných z J. M. Kr. království a zemí pomoci svolené pro opatření, osazení a zachování pomezí a hranic počnúc od Dunaje k Rábu až do Czengu k moři nařízené jsou, než Komárno, Nový Grad, Levoč, Krupina, Žebrák, báňská města, Egra, Košice a jiná pomezní místa až do Varaždínu a July, kteréžto meze jako bašta tohoto království a zemí k němu příslušejících jsou a podle potřeby nastalé s dostatkem opatřeny a osazeny býti musí.

A J. M. Kr. dotčených mezí a pomezních míst potomně, počnouc od tohoto času, nemá odkud jinud dále opravovati, na ně vynakládati ani lidu služebnému, k tomu náležitému, služby platiti, než s pomocí svolenou od stavuov tohoto království a jiných zemí, k témuž království příslušejících, kterážto nyní dotčená pomezní místa z důležité potřeby sluší království tomuto a zemím k němu náležitým, dokudž ještě od nich opodál jsou, časně opatrovati a je zachovati, neb jestli žeby ta pomezní a hraničná místa (čehož pán Bůh uchovati rač) ztracena byla, již by teprva království toto a země k němu náležité daleko v větším nebezpečenství než nyní byly, poněvadž by již ta a taková upevněná místa od nepřátel odjata byla, k tomu také žeby tou měrou Uhři na větším díle jim se za nepřátely postavili, kteříž nyní v čas potřeby za přátely míti a jich proti nepříteli užiti ještě mohou.

Protož J. M. Kr. té milostivé naděje býti ráčí, že sobě to také stavové a jiní vyslaní poslové poddaně oblíbí, aby J. M. Kr. předkem od takových od nich svolených peněžitých pomocí na dotčená pomezní místa záplatu učiniti mohl a cožby potom přes záplatu a vychování těch pomezních míst té peněžité pomoci zbývalo, to aby na lid válečný v čas potřeby nastalé, kterýžby pod nejvyšším hejtmanem polním, kteréhož by J. M. Kr. z tohoto království aneb z některé země, k témuž království příslušející, jim usaditi ráčil, skrze jejich vlastní colmistry pořádně vydáváno a vynakládáno bylo, však aby ten hejtman na J. M. Kr. aneb na některého z synův J. M. Kr., krále Maximiliána J. M. aneb arcikníže Ferdinanda J. M., aneb komuž by to J. M. Kr. na místě svém poručiti ráčil, své poddané, upřímné zření měl, tak aby tudy, když by mnoho nejvyšších hejtmanů bylo, nějaký škodlivý neřád, nesvornost a nevole (což by se tou měrou snadno státi mohlo) nepovstala k veliké škodě a záhubě J. M. Kr. a všem věrným poddaným J. M. Kr.

A jakož také mezi jinými strany té svolené pomoci jest toho doloženo, kdyby J. M. Kr. neb některý J. M. Kr. syn nejmilejší osobně do pole táhnouti ráčil, prvé nežliby druhý díl svolené peněžité pomoci položen a spraven byl, tehdy aby ten a takový druhý díl dotčené pomoci vydáván nebyl: J. M. Kr. nezdálo se jest toho před knížaty a stavy tohoto království i také knížaty Slezskými a jinými vyslanými posly z markrabství Moravského, knížetství Slezských a obojích Lužic milostivě tejna učiniti, ačkoli království Uherské i také J. M. Kr. pět dědičných zemí Rakouských znamenité peněžité pomoci na určité časy vydati jsou svolily, však proto v čas větší potřeby, když by J. M. Kr. aneb kterýž z J. M. Kr. synův nejmilejších Jich M. osobně do pole proti Turku táhnouti ráčili, tolikéž jsou se jednomyslně snesly, že také osobně s J. M. znamenitým rystuňkem jízdným, tolikéž s nemalým lidem střelcův dobrých, od poddaných svých vypravených, táhnouti a proto nicméně tu peněžitou svolenou pomoc dáti a vyplniti chtí. Neb i toho stavové tohoto království a jiní vyslaní poslové s mocí sami při sobě zdravě povážiti mohou, kdyby již i k tomu přišlo a to takové osobní tažení do pole býti musilo, že proto nicméně pomezní a hraničná místa osazena býti musí, ač jestliže těch pomezí a upevněných míst opustiti nechceme, aby je nepřítel k svému forteli ujíti měl a tudy by se ještě více k těmto zemím přiblížil a hranice své proti nám rozšířil. I poněvadž často psaná pomezní místa jako bašta aneb zeď pevná proti této koruně jest, a bez pomocí již nyní svolených tohoto království a zemí k němu příslušejících pro jiná znamenitá ustavičná J. M. Kr. vydávání zachována a opatřena býti nikterakž nemohou, a knížata a stavové tohoto království i jiní vyslaní poslové s mocí mezi jiným k tomu se poslušně poddali, jestližeby J. M. Kr., aneb král Maximilián J. M. aneb arcikníže Ferdinand J. M., J. M. Kr. synové nejmilejší, osobně do pole proti takovému nepříteli Turku táhnouti ráčili, že J. M. Kr., krále Maximiliána J. M., arciknížete J. M. jako pánův svých nejmilostivějších v čas potřeby podle svých najvyšších možností opustiti nechtí, což J. M. Kr. od nich milostivě a otcovsky s poděkováním milostivým přijímati ráčí.

Protož J. M. Kr. často psaných stavův tohoto království a jiných vyslaných poslův s mocí z zemí k témuž království příslušejících milostivě a otcovsky žádati ráčí, aby toho všeho s pilností povážíc, z těch i z jiných hodných příčin pro J. M. Kr. důstojenství i sami sobě k poctivosti a pro dobré své i zachování i obranu zemí a vlastí svých tolikéž poddaně a dobrotivě svolili, jestli žeby J. M. Kr. aneb který z J. M. Kr. synův nejmilejších, jakž svrchu dotčeno, proti Turku osobně do pole táhnouti ráčili, aby také s J. M. stav panský a rytířský bez zadržování aneb při sobě zachování toho druhého svoleného posledního dílu té peněžité pomoci osobně do pole jízdně táhli.

Však kdožby pro starost a nedostatek zdraví svého sám táhnouti nemohl, aby na místě svém syna, bratra, strejce neb některého přítele vypravil, na čemž nejednom J. M. Kr. obzvláštní libost příjemnou učiní, nébrž i sami pro svou obranu, žen a dětí svých skutek dobrý i chvalitebný a potřebný okáží, a království pak Uherské i také země Rakouské všelijakým přátelstvím a službami líbeznými jim se toho na budoucí časy odplacovati budou, poněvadž dotčené země, jakž nyní dotčeno, takové rovné břímě a rovnost v tom s nimi ponesou.

A jakož také těchto všech časův jízdných zbrojných i jiných koní do pole jinače se objednávati nemohlo, než musela se jim veliká služba měsíčně dávati, a za slušné a křesťanské se uznává, žeby ti udatní rytířští muži, kteří se do pole dadí potřebovati, raději by tou měrou pro zachování a obdržení chvalitebného dobrého jména a obranu, víry a krve křesťanské proti Turku do pole nežli pro vlastní užitek svůj táhnouti sloužiti měli: protož aby J. M. Kr. a J. M. Kr. poddaní věrní tudy nad míru od lidu služebného jízdného, pokudž možné, obtěžováni nebyli, nébrž za slušnou záplatu do pole sloužili, ráčil jest J. M. Kr. v spis dáti uvésti, na jaký způsob služba polní, jakž nyní oznámeno, placena by býti měla. Kteréhožto spisu a zdání J. M. Kr. stavům a jiným vyslaným poslům milostivě k vyrozumění podávati a milostivě stavuov a posluov vyslaných žádati ráčí, aby k tomu také vedle jiných sněmovních artikulův povolení své dali, aby napotom J. M. Kr. poddaní v tomto království i v jiných zemích k témuž království náležitých podle takového pštalunku a sepsaného vyměření se zachovávali a na takové službě přestávali.