Současný opis v archivu českého místodržitelství.

Jakož jest J. M. Kr., pán náš najmilostivější, ráčil obeslati sem do Vídně osoby z království Českého, markrabství Moravského a z knížetství Slezských z jistých příčin a potřeb, tak jakž jest J. M. Kr. týmž osobám obeslaným to siřeji milostivě oustně oznámiti i také v spisu sepsaném podati ráčil, s tím milostivým doložením a poručením, aby dotčené osoby, poněvadž se tu znamenitých a velikých věcí netoliko J. M. Kr. a všech zemí a poddaných J. M. Kr. ale i všeho křesťanstva dotýče, na tom seděly, s pilností uvážily i také v tom ve všem zdání své dobré J. M. Kr. oznámily: podle kteréhožto poručení též osoby obeslané poddaně jsou se tak zachovaly a o to všecko spolu rozmlouvaly, i pokudž se při jich sprostných rozumích, však věrným a dobrým oumyslem, snáší, toto zdání J. M. Kr. od osob svých toliko, poněvadž od stavův království Českého, markrabství Moravského a knížetství Slezských žádného v tom poručení nemají ani poslány jsou, však v tom ve všem při další milostivé vůli J. M. Kr. to zůstavujíc oznamují.

Předkem, poněvadž zřetelně známe, že tyto všecky těžkosti a pády na nás křesťany jdou pro hříchy naše, kterýmiž sme pána Boha, stvořitele a spasitele svého, rozhněvali a čím dále hněvati nepřestáváme, kteréhož jestliže hříchuov přestání a srdcem pokorným poníženým, jeho svatý hněv aby od nás odvésti ráčil, neukrotíme, jest se obávati, že všecky obrany a naděje naše nám nic nepostačí, a poněvadž pak vněm samém naše nejvyšší naděje, ochrana i obrana jest, že v tak velikém zavedení a pádu žádný jiný než jeho božská mocnost nám pomoci může, protož J. M. Kr., jako pán náš milostivý a král křesťanský, tak jakž jest vždycky to ve všech zemích a při poddaných svých naříditi a poručiti ráčil, bez pochyby že ještě toho pominouti neráčí, nébrž dostatečně a přísně rozkázati a nad tím milostivou ruku držeti ráčí, aby kněží na kázáních všecky obyvatele v zemích a podanné J. M. k dobrým skutkům a k svatému pokání i dobrému obcování a modlitbami svatými hněvu božího ukrocení a od nás odvrácení napomínali.

A dále, kdež jest J. M. Kr. ráčil dotčeným obeslaným osobám oznámiti, což jest císař turecký poslům J. M. Kr., kteréž tam v Turcích míti ráčil, za odpověď dal, i také podle toho J. M. Kr. psal a na čem oumysl svůj ustanovil o postoupení země Sedmihradské, Košic a jiných zámkův a krajin synu krále Jana, tak jakž týž spis od J. M. Kr. podaný v sobě siřeji obsahuje a zavírá: i k takovému postoupení země Sedmihradské a týchž zámků a krajin z příčin níže psaných osoby napřed oznámené podle svého křesťanského dobrého svědomí J. M. Kr. nikterakž raditi nemohou; než zřetelně tu se uznává, předkem, že turecký císař pod způsobem syna krále Jana touž zemi i s těmi zámky a krajinami sám sobě osobití a na věčné budoucí časy od J. M. Kr. a království Uherského i z rukou křesťanských odciziti chce, tak aby on potom dokonale k království Uherskému i také Polskému i všemu křesťanstvu cestu sobě proklestiti mohl.

Druhé, aby takový lid křesťanský na takové jeho pohrůžky dobrovolně Turku od J. M. Kr., jakožto krále křesťanského, cožby proti pánu Bohu i k věčnému zbuzení hněvu jeho svatého býti mohlo, v moc jměl pod tou formou krále Jana syna v to uvedení postoupen a podán býti, bylaby velmi věc všemu křesťanstvu lítostivá a J. M. Kr. důstojenství s nemalým ublížením i pomluvou, nad čím by stavové, obyvatelé království Uherského a i jiné země, kteříž J. M. Kr. věrní poddaní jsou a se J. M. Kr. přidrží, lítostivý příklad a na srdcích svých poněkud i zoufání jmíti mohli.

Třetí, když by již tak ta země Sedmihradská s jinými zámky tou měrou mela J. M. Kr. z křesťanských ruku do pohanských vyjíti a odcizena býti, z kterýchž, jakž se zpráva dává, znamenitý počet koní jízdných lehkých do pole se shledati ještě může, což za přední pomoc podle jiných k obraně a k pomoci budoucí býti by mohlo, ješto kdyby skrze takovou praktiku císaře tureckého to odcizeno bylo, netoliko by J. M. Kr. o takovou velikou pomoc přijíti ráčil, ale i potom proti J. M. Kr. s Turkem by býti a táhnouti museli.

A čtvrtý i poslední, by pak i J. M. Kr., ač při obeslaných osobách a na srdcích jich nikterakž najíti se nemůže, jakoukoliv smlouvu s císařem tureckým o postoupení též země učiniti by ráčil, tehdy z jistých uznalých i prvé zkušených příčin nikterakž tomu věřiti možné není, aby co zdržeti a se upokojiti měl, nežli že podle obyčeje svého pohanského po svém tyranství a křesťanstva utiskání a pod moc svú uvozování předce dychtiti bude, a protož J. M. Kr. podle dobrého zdání obeslané osoby poníženě prosí: poněvadž jest jistá naděje, jakž císaři tureckému odpověď dáti ráčí a toho, což on chce míti, neučiní, že divnými praktikami o zemi Sedmihradskou a ty jiné zámky a města, aby je vzal, usilovati bude, aby J. M. Kr., o čemž oni nepochybují, že prvé na tom býti ráčí, což nejspíš možné v Sedmihradské zemi i v Uhřích toho až do dalšího bohdá z jara podstatnějšího předsevzetí a opatření, v kterémž nyníčko jak pracovati ráčí, do Sedmihradské země i Uhrům pro jich lepší potěšení a stálost, milostivě že jich opustiti neráčí, oznámiti aby ráčil a takové předsevzetí císaře tureckého z příčin svrchu psaných a nebezpečných průchodu svého nemělo, však nicméně proto, aby J. M. Kr. císaři tureckému, pokudž J. M. Kr. vůle a zdání bude, nemeškajíc odpověď dáti ráčil, zdaliby ještě skrze některé povlovné cesty a předkládání týž císař turecký k jinému prostředku, o čemž malá naděje jest, se schejliti a svého zlého předsevzetí stoupiti chtěl, a také i proto aby poslové od J. M. Kr., tam kteříž jsou, tím bezpečněji zase od něho se vypraviti a odjeti mohli, neb se jest obávati, kdyby se odpovědi císaři tureckému žádné nedalo, žeby tíž poslové nemalou těžkost a nebezpečnost trpěti museli.

A poněvadž pak žádná jiná naděje není, nežli že na to přijde, takže císař turecký hned z jara na zemi Sedmihradskou i také království Uherské, a jestližeby se mu to zdařilo, potom i na jiné země více J. M. Kr. válečným během i jinými rozličnými obmysly nastupovati, kaziti i pod sebe podmaniti bude chtíti: a protož aby J. M. Kr. předkem s pomocí pána Boha všemohoucího a potom jiných potentátův křesťanských i také věrných poddaných svých radou a pomocí, pokudž nejvejš možné, ty cesty obmejšleti ráčil, kudy a jakby takovému tureckému a tyranskému předsevzetí a zkáze zemí a poddaných J. M. Kr. mohlo odoláno býti, podle jich osob sprostného zdání toto se při nich snáší, aby sněmové v království Uherském, v zemi Sedmihradské, v markrabství Moravském, v knížetství Slezských, v markrabství Horních i Dolních Lužických i týž ve všech zemích J. M. Kr. dědičných hned nemeškajíc rozepsáni a položeni byli, a na týchž sněmích J. M. Kr. skrze komisaře své, aby v jedné každé zemi stavům tyto všecky znamenité, těžké a nebezpečné nastávající netoliko J. M. Kr. a J. M. zemí poddaných, ale všeho křesťanstva potřeby předložiti a porozuměti poručiti ráčil s tím milostivým doložením, ačkolivěk J. M. Kr. všelijak by tomu rád, aby na tom jednom každém sněmu osobu svou královskou, znajíc toho tak veliké a důležité potřeby býti, ráčil; ale poněvadž takové veliké a pilné věci brzkého a spěšného opatření potřebují a J. M. Kr. pro sněm, kterýž napřed v království českém o dotčenu potřebu držeti a potom hned odtud z Prahy, jakž jsou tomu srozuměli, na sněm říšský jeti ráčí, nikterakž by všudy býti a postačiti moci neráčil; též také kdyby v jedné každé zemi mělo na sněmu strany takové veliké potřeby o pomoc jednáno býti, poněvadž se tu jich i všeho křesťanstva dotýče, ješto kdyby tak obzvlášní sněmové v jedné každé zemi bez shledání a dostatečného rozmluvení všech zemí společně zavírati se měli, jest se v tom obávati skrze nevědomost, nerovnost a potom i dalších odtahův, a protož chtíc J. M. Kr. z příčin svrchu psaných to předjíti, že za to v jedné každé zemi stavův milostivě žádati ráčí, aby na týchž sněmích stavové pro příčiny často oznámené, neb jsou to předešle v takových potřebách i menších činívali, jistý počet osob í jedné každé země s plnou mocí volili a do království českého na sněm obecní, kterýž od J. M. Kr. položen bude, vypravili a tu na tomto sněmu při přítomnosti J. M. Kr. jednali, rozmejšleli a to všecko, pokud a jak by nejlepěji a nejpodstatněji skrze pomoc nařízenou a učiněnou proti témuž Turku a jeho tyranskému předsevzetí k obraně a k ochraně postačiti mohlo, zavříti podle jiných moc jměli a znajíce pak, že takovému mocnému pohanu a nepříteli všeho křesťanstva není dobře možné bez jiných křesťanských potentátův odolati, a protož na témž sněmu obecním v Praze, aby osoby vyhledány, kteréž by o skutečnou k takové napřed dotčené nastalé potřebě pomoc s jistými instrukcími k otci svatému papeži, k J. M. C, na sněm říšský, kurfirštóm, králi englickému i králi polskému a stavům království Polského vypraveny byly, a zvláště s dostatečným předložením králi polskému a poddaným jeho, jestližeby příměří Turku vypovědíti a podle J. M. Kr. a jiných potentátův křesťanských pomoc učiniti a brániti se nechtěli, v jakém budoucím nebezpečenství tak dobře jako i my s poddanými svými státi budou.

A jakož jest také tomu rozuměti, že králova Isabella skrze posly a jednání své nemálo při císaři tureckém tyto těžkosti strany Sedmihradské země obmejšlí i také při králi polském i jiných potentátích křesťanských a tak snad mezi jinými nemálo toho na zošklivení J. M. Kr. roznáší, jakoby se jí od J. M. Kr. podle smlouvy zouplna bud záplatou aneb jinak dosti nestalo, i až by pak s ní J. M. Kr. ráčil se urovnati a ostatek, co jí dodáno býti má, dodati: jest těžko tomu věřiti, aby z příčin svrchu psaných Turek, ačkolivěk pod tou formou to činí, upokojiti se chtěl, však aby i v tom J. M. Kr. nic nesešlo a král polský i jiní potentáti křesťanští i vůbec všichni, aby mohli z omylu vyvedeni a k dostatečnější pomoci nachýleni býti, jich poddané zdání jest, pokudž by se nejspíš státi a trefiti mohlo, aby J. M. Kr. s touž královou Isabellou ráčil se v jednání i do konce s ní podle smlouv vzdělaných upokojení dáti a podle toho i to jí dáti předložiti, že J. M. Kr. těm smlouvám jí zadosti učiniti ráčí, aby ona také všelijakých praktik, o kterýchž J. M. Kr. vědomost míti ráčí, zanechala a podle týchž smlouv pokojně se chovala, a pakliby tomu za dosti učiniti nechtěla, to aby J. M. Kr. v jistém času, od J. M. Kr., jmenovaném, oznámila, neb jestližeby tomu na odpor se stavěti chtěla, tehdy žeby J. M. Kr. tomu jinače rozuměti nemohl, nežli že J. M. Kr. a J. M. Kr. zemí a poddaných nepřítelem jest.

A toto jich snesení, kteréž se na předložení J. M. Kr. dobrým, věrným a upřímným oumyslem stalo, k dalšímu milostivému uvážení J. M. Kr., jako pánu svému milostivému, kterémuž se jako věrní poddaní J. M. Kr. vždycky poručena činí, připouštějí.