Král Ferdinand svolal "přední osoby, knížata a rady" z království a zemí svých do Vídně na měsíc říjen l. 1555, aby s nimi se uradil, co by činiti měl v příčině knížetství Sedmihradského a nároků i záměrů královny Izabelly. I ze zemí koruny České vypravily se "přední osoby a rady" k takové schůzi do Vídně; tudíž odbýván l. 1555 ve Vídni ponejprv obecný sjezd "předních osob" ze všech zemí, kteréž pod žezlo krále Ferdinanda náležely.

Opis současný v MS. archivu českého místodržitelství.

J. M. římský, uherský, český etc král etc, pán náš nejmilostivější, milostivě oznamovati ráčí ouředníkuom a radám, věrným poddaným svým milým, osobám od J. M. Kr. sem nyní obeslaným, nepochybujíc že i také o tom vědomost mají i poněkud od jiných tomu těchto časů vyrozuměti mohli, na jaký zpuosob J. M. Kr. těchto let nedávno pominulých s nejjasnější kněžnú paní Isabellí, královú uherskú etc, vdovú, a s synem jejím i také Mnichem a Petrovičem v některá jednání se dáti a Sedmihradsku zemi k ruce své královské ujíti ráčil [Některé artikule, kteréž jest králová Izabella na krále Ferdinanda skrze vyslaného svého vznesla léta 1554.

A jestližeby v těch knížetstvích na gruntech kde jaké hory neb kovy nalezeny byly, aby také mohli těch hor a kovuov užívati i mincovati, jakž jiná knížata v Slezsku toho užívají i od starodávna užíváno bylo, a to vše aby Jich M. dostatečným zápisem ujištěno a v tom se svolení od stavuov království Českého stalo. Konec léta etc 54], neb J. M. Kr. pováživše toho, že taková jednání vysoce duoležitá a znamenitá jsou, všeho křesťanstva se dotýkající, v tom jest o ujmě své nic před se bráti neráčil a nechtěl, nébrž J. M. C. a stavuov svaté říše i také J. M. Kr. království a zemí řady v tom užívati ráčil. A po bedlivém toho všeho uvážení v radě teprva J. M. Kr. to předsevzíti a s pomocí pána Boha všemohoucího i k dobrému místu a konci přivésti a Sedmihradsku zemi i s tím dílem království Uherského z oné strany Tisy a Košic, když jest J. M. Kr. to od králové Isabelly syna jejího Mnicha a Petroviče dobrovolným odevzdáním postoupeno bylo, ujíti ráčil, a proti tomu zase J. M. Kr. králové Isabelli bratrskú a přátelskú odměnu učinil a synu jejímu knížetství Opolské se vším a všelijakým příslušenstvím a spravedlivostí, jakž od starodávna k tomu přislušelo. pustiti a dáti ráčil, s tím dalším milostivým doložením, cožby se duochoduov v tom knížetství nedostávalo k doplnění těch dvaceti pěti tisíc zlatých uherských na zlatě ročních duochoduov, podle přípovědi v smlouvě postavené, že J. M. Kr. jim to z jiných statkuov nahraditi a doplniti ráčí, jakž smlouva mezi J. M. Kr. z jedné a královu Isabelli na místě syna jejího o Sedmihradské země, před postoupením té země, z strany druhé vzdělaná siřeji v sobě obsahuje a zavírá, však s tou vejmínkou, aby králové Isabelly syn jako kníže opolské J. M. Kr. a J. M. Kr. dědicuom a budoucím králuom českým všecku tu povinnost a poddanost činil a činiti povinnen byl, kterúž až posavad jiní knížata a držitelé knížetství Opolského J. M. Kr. předkuom i také J. M. Kr. buď z práva neb z obyčeje činívali.

Než což se střelby, kteráž J. M. Kr. v Sedmihradské zemi a v Košicích nechána byla, dotejče, v to jest se J. M. Kr. podvolil, že králové Isabelli synu takovú střelbu, aneb zač by stála, v knížetství Opolském zase dáti aneb zaplatiti rozkázati ráčí.

A kdež také dotčené králové Isabelli král Jan, manžel její, v království Uherském a v Sedmihradské zemi některé zámky strany ujištění věna jejího ve stu a čtyřidceti tisících zlatých uherských na zlatě zapsal a zavázal, tu J. M. Kr. tejž králové, aby svejm věnem jista byla, knížetství Minsterberské a panství Frankštejn zapsati a zavázati ráčil, tak dlouho, dokudžby J. M. Kr. a J. M. dědicové a budoucí králové uherští a čeští, aneb kohožby se ta věc dotejkala, jmenované králové Isabelli vejš dotčená suma věna všecka zaplacena a spravena nebyla.

Než strany těch sta tisíc zlatých uherských na zlatě, takto jest a tom narovnáno a zavříno bylo: aby ta, suma králové Isabelli na některé jmenovité určité časy zaplacena a vyplněna byla.

Aby také takové přátelství s obou stran tím stálejší bylo, J. M. Kr. ráčil jest dotčené kníže Jana Opolského za syna přijíti a jemu jednu dceru svú královskú k svatému stavu manželskému připovědíti dáti.

K tomu, aby jiným vždy známa byla ta milostivá vuole a přátelství, kteréž J. M. Kr. k nim nésti ráčí, ráčil jest J. M. Kr. tejž králové a synu jejímu více od sebe učiniti, než jest J. M. Kr. podle smlouvy a toho zavření povinnen byl, a to v tom, že J. M. Kr. knížetství Ratibořské vyplatiti a jim je dáti ráčil a jí králové Isabelli podle šacuňku toho knížetství tisíc zlatých uherských ročních duochodů a užitkuov, na její přátelskú a poddánu žádost, odpustiti ráčil, neb J. M. Kr. to obojí knížetství nic vejše než ve dvaceti tisících zlatých uherských duochodů jim pustil, a těch ostatních pět tisíc zlatých též ročního duochodů, kterejch se na těch dvatceti pět tisících zlatých nedostávalo, ty jest jim J. M. Kr. čtyři léta pořád hotovejmi penězi platiti a po vyjití těch čtyř let dotčených pět tisíc zlatých na jistém místě k vydávání a spravování připovědíti ráčil.

A tak J. M. Kr. v této ve vší věci nehledal jest zhola žádného užitku svého, než ráčil jest J. M. Kr. dobré a užitečné všeho křesťanstva a k tomu J. M. Kr. vlastních království, zemí a věrných poddaných obranu a zachování obmejšleti, a neměl jest J. M. Kr. z toho žádného nejmenšího užitku, nébrž až posavad pro obhájení Sedmihradské země přes dvaceti pětkrát sto tisíc zlatých vynaložiti ráčil.

Neb když jest se Turku strany takového jednání a J. M. Kr. Sedmihradské země odevzdání zdálo, že jest se jemu tudy ublížilo, tu jest hned nejednom královnu Isabelli k tomu vedl, aby se zase i s synem svým do Sedmihradské země obrátila, ale nad to vejše, neohlédaje se na příměří, kteréž tehdáž s J. M. Kr. do pěti let jměl, znamenitú válku proti J. M. Kr. zdvihl a Sedmihradsku zemi J. M. Kr. zase mocí odjíti chtěl: čehož J. M. Kr. nechtěje rád dopustiti, ráčil jest J. M. Kr. s velikým nákladem znamenitý lid válečný jízdný i pěší proti témuž Turku sebrati a pro ochranu Sedmihradské země i ostatku království Uherského i také zachování hranic a pomezí čas dlouhej držeti a ještě něco toho lidu až posavad na mnoha místech hraničných chovati ráčí.

A aby J. M. Kr. s pomocí pána Boha všemohoucího Turku v jeho předsevzetí tím dostatečnější odpor učiniti mohl, neráčil jest J. M. Kr. ničehož toho, cožby k zemdlení téhož nepřítele sloužilo a užitečného bylo, k jednání pominouti; a z těch příčin pro vychování lidu válečného netoliko při J. M. Kr. královstvích a dědičných zemí ale také i při stavích svaté říše znamenitú pomoc peněžitú tehdáž obdržeti ráčil, kteráž i na větším díle J. M. Kr. vyplněna byla, tak že J. M. Kr. té naděje byl, že takovou znamenitou pomocí i také svejm vlastním přičiněním s vuolí boží k tomu se přivede, aby Turek mocí z království Uherského a Sedmihradské země vyhnán aneb vždy k tomu přinucen byl s J. M. Kr. v stálý pokoj vjíti.

Ale v tom času, dokudž J. M. Kr. v takovém křesťanském, pobožném, dobrém skutku a předsevzetí pro obranu všeho křesťanstva pracovati a usilovati ráčil, pozdvihly jsou se v svaté říši od některých kurfirštů, knížat proti J. M. C. nemalé války, o čemž vuobec vědomo jest, tak že J. M. Kr. od takového již dotčeného křesťanského předsevzetí pustiti a na jiné cesty kudy a kterakby ty války a neřesti v svaté říši upokojeny býti mohly, pomysliti musil.

Jakož pak J. M. Kr. osobně k císaři J. M. se vypraviti a s dotčenými kurfiršty a knížaty se sjeti byl ráčil, v tom žádné pilnosti a práce nelitujíc, až jest J. M. Kr. ty a takové války a rozdvojení na větším díle k upokojení a srovnání přivésti ráčil, neb jinak bylaby svatá říše u velikém nebezpečenstvie stála a snad i k dokonalé zkáze přijíti musila.

A také J. M. Kr. na větším díle lid svuoj válečný, kterýž jest proti Turku pro obranu královstvie Uherského a Sedmihradské země držeti ráčil, pro zachování jinejch J. M. Kr. království a zemí tehdáž obrátiti musil.

I když Turek takový veliký fortel a příležitost svou uhlídal, an J. M. Kr. jinejmi věcmi (jakž vejš dotčeno) zaneprázdněn jest, tu jest s velikou sílu na J. M. Kr. poddané táhl a Temešvár a jiné zámky i města zdobejval. Tolikéž také králová Isabella svou mysl jest k tomu obrátila, kterakby s nejlepší příležitostí i s synem svým zase do Sedmihradské země se přibrati mohla, a to pod tím přikrytím, že jí se tím, což jí k vyplnění náleželo i také pro nyní dotčené povstalé války a neřesti v některých punktích některý čas prodlívalo, zvláště pak, že v takovém trvajícím rozdvojení s těmi, kteříž knížetství Ratibořského v držení byli, tak snadně jednáno nemohlo býti.

Však nicméně J. M. Kr. pro zachování dobrého přátelství mezi J. M. Kr. a královu Isabellú ani toho neráčil pominouti, ačkoli J. M. již jmenovanými válkami a takovejmi znamenitejmi jednáními zaneprázdněn byl, nébrž jiné prostředky a cesty obmejšleti, pokudžby byl mohl královu Isabelli k tomu přivésti, aby se Turkovému přiříkáním a slibóm zavésti ani k tomu, aby zase do Sedmihradské země jeti měla, namlouvati nedala.

Tolikéž také J. M. Kr. všelijak jest o to usilovati ráčil, zdaby byl mohl k tomu Turka přivésti, aby J. M. Kr. strany Sedmihradské země více překážek nečinil, chtěje J. M. Kr. vždy tudy královu Isabellú při dobrém přátelství zachovati a v tom což jí náleželo upokojiti a od sebe dosti učiniti, poněvadž jí těch vejš dotčených sto tisíc zlatých uherských na zlatě k doplacení náleží, k tomu také i synu jejímu podle smlouvy i žeby někteří artikulové se vyplniti jměli, čehož se prvé státi nemohlo poněkud pro svrchu oznámené války, kteréž jest markrabí Albrecht v svaté říši vyzdvihl, tak že J. M. Kr. maje sobě příčinu od něho danú, muosil jest spolu s puntem knížat a stavuov Frankuov proti témuž markrabí válečně povstati, a také poněkud pro tu druhú válku a pozdvižení, kteréhož jest se spolu s některými neposlušnými poddanými proti J. M. Kr. v Uhřích a v Sedmihradské zemi Petrovič dopustil, vezma sobě Turka a vejvody moldavského a valaského na pomoc; neb týž Petrovič od císaře tureckého přísné mandáty k nim vyjednal, v čemž jest se ve všem nad svou povinností a přísahu zapomenul, kterúž jest J. M. Kr. zavázán a zapsán byl, neohlédaje se ani na to, že jest jemu Petrovičovi J. M. Kr. znamenitého zámku Munkače postoupiti rozkázal. A to všecko týž Petrovič pod jménem a titulem králové Isabelly a syna jejího jednal a puosobil.

Ačkoli králová na časté napomínání vždycky jest tuze tomu odpírala, pravě, že se toho s vuolí a s vědomím jejím neděje, ješto J. M. Kr. skrze dosažení některých listuov i také živých svědkuov více než nazbyt pravdy se dověděti ráčil, však proto nicméně když J. M. Kr. rovně králové Isabelli a synu jejímu všecko předce, což jí povinného bylo, od sebe učiniti zadosti chtěl, v tom jest k J. M. Kr. od tureckého císaře dvoru sedmihradský posel jménem Jan Bek přijel, který několik málo měsíců před tím od vojvoduov a stavuov sedmihradských tam vypraven byl, oznamujíc J. M. Kr., že jest při dvoře císaře tureckého králové Isabelly a Petroviče posla nějakého Markusa Oseckého, Poláka, též králové předního znamenitého dvořanína a nějakého Pavla Bakyho, Uhra, viděl, kteří proti J. M. Kr. tam jednali, a že sou jemu v oči jeho před Achmat baší, nejvyšší radou císaře tureckého, tuze domlouvali a vysoce jeho zhaněli i také obžalovali, tak že on tudy u velikém nebezpečenství strany hrdla a života svého byl; také jest týž vyslaný z Sedmihradské země listy hodnověrné od císaře tureckého basím a všem stavuom v Sedmihradské zemi svědčící s sebou přinesl, v kterýchž jim Turek zřetedlně píše, že jest krále Janovému synu svou korouhev poslal, protož že jest jeho jistá vuole, aby jeho za krále přijali, a že jest již také i poručil svým basím do Budína a Temešváru, aby s žanžaky a hajtmany i také s vejvody moldavským a valaským i se všemi poddanými a lidem svým válečným dotčenému králové Isabelly synu a místodržícímu jeho Petrovičovi Sedmihradské země dobýti a vzíti pomohli. O čemž J. M. Kr. zvěda a jsa k tomu přinucen, aby poddaným svým s velikým nákladem spěšně retuňk a pomoc učinil, J. M. Kr. ráčil jest často jmenované králové Isabelle a jejímu synu tím, což jest jim ještě k vyplnění náleželo, tehdáž poodtáhnúti, aby J. M. Kr. tudy králové většího fortele, příležitosti i brané v ruce nedal, kteréžby potomně proti J. M. Kr. užívati mohla; protož, aby vždy dobré přátelství a sousedství zachováno bylo a pro uvarování všelijakých dalších neřestí a ruoznic strany vejš oznámených zběhlých jednání, ráčil jest J. M. Kr. skrze vyslané posly své, jakž se předešle několikráte stalo, králi polskému i také paní mateři J. M., králové Boně, o tom oznamovati a za to žádati, aby král polský sestru svou a králová dceru od takového škodlivého předsevzetí na jinou lepší cestu navedli, s tím dalším J. M. Kr. podvolením, jestliže králová Isabella zase ty věci na té míře postaví, aby J. M. Kr. v Sedmihradské zemi a na jiných místech pod jménem a titulem jejím neb syna jejího strany těch vejš oznámených škodlivých praktik a předsevzetí žádných těžkostí aneb škod očekávati a obávati nebylo potřebí, že chce J. M. Kr., ačbykoli podle zpuosobu a příležitosti těch zběhlých věcí a jednání podle práva a spravedlnosti povinnen nebyl, protož nicméně těm smlouvám a srovnáním vzdělaným zadosti učiniti. Však s takovými jednáními mnoho času zmařeno bylo, neb J. M. Kr. dlouho svého posla pro tu příčinu u krále polského jmíti ráčil, než proto ty a takové J. M. Kr. přátelské i slušné prostředky a předkládání při králové Isabelle žádného místa neměly ani příjemných odpovědí, aby se k srovnání chýliti mohlo, posavad dosáhnouti neráčil; než proto J. M. Kr. od toho býti neráčí a není, aby neměl všelijak slušných a spravedlivých cest a prostředkův v té věci dále pokusiti, aby tudy mezi J. M. Kr. a královu Isabellú to k přátelskému vykonání přivedeno býti mohlo, jakož i posavad J. M. Kr. to činiti ráčí, neb i skrze J. M. Kr. syna nejmilejšího, pána, Ferdinanda, arcikníže rakouského, ještě léta 53 pominulého s králem polským i s oběma královnami mateří a sestru jednati dáti poručiti ráčil.

Dále i toho J. M. Kr. nepominul v tom času s Turkem v jednání se dáti, zdaby mohl byl k nějaké přívětivosti přiveden býti, a léta vejš dotčeného padesátého třetího posly své královské k Turku poslati ráčil s tím poručením, aby s ním a s jeho basemi o pokoj aneb příměří na slušné a trpělivé prostředky jednali. Než když hned s prvupočátku strany téhož jednání o pokoj a příměří některé ztížnosti o Sedmihradsku zemi vzrostly, z té příčiny že Turek toho žádal, aby dotčená země Sedmihradská králové Isabelly synu zase dána a navrácena byla: tu jest nemeškaje jeden z poslů krále J. M. jménem Jan Maria Malveči, aby J. M. Kr. tureckého císaře oumysl a žádost oznámil, sem poslán byl, kterémuž času do šesti měsícuov přidáno bylo, aby v tom času J. M. Kr. zase konečnú vuoli, oumysl a odpověď Turku přinesl; než že jest týž posel k tomu času uloženému, z vejš oznámených Petrovičových zlých předsevzetí a povstalých válek, které se pod jménem a titulem králové Isabelly a syna jejího daly, nemohl vypraven býti, a když pak takové neřesti poněkud upokojeny byly, J. M. Kr. ráčil jest na místo Malvečiho jiného posla svého jménem Augeria z Buzbeku k Turku vypraviti a po něm tribut sedmihradský i také znamenité dary tureckému císaři samému i obzvláštně basím jeho poslati, a při tom témuž poslu podle potřeby uznalé instrukcí a listy věřící dáti i obzvláštně dostatečně poručiti, aby s Turkem tolik jednal, aby potomně více při jednání a nařízení pokoje aneb příměří strany Sedmihradské země ztížnosti nepředkládal, neb že J. M. Kr. se k tomu podává ročně dar odtud platiti, tak jakž předešle placeno bývalo, kterýžto dar hned tehdáž s sebou posel J. M. Kr. Augerius byl přinesl. I ačkoli poslové J. M. Kr. všecky ty potřeby s velikú pilností a s obšírným, dostatečným, bedlivým předkládáním, tak jakž instrukcí jejich obsahovala, Turku a jeho radám vyjadřovali, k čemuž by Turek slušně byl měl se nakloniti a přistúpiti, při tom tíž poslové mnoho jiných darů a poct (tak jakž jest tam obyčej toho) rozdávali a ničehož toho, což k takovému jednání potřebné bylo, nepominuli, však proto žádné příjemné odpovědi dosáhnouti nemohli, toliko že turecký císař toho jistého oumyslu a vuole jest, aby krále Janovému synu Sedmihradská země zase v šesti měsících dána a postoupena byla.

A když po mnohém jednání a pracování J. M. Kr. poslové žádné jiné příjemnější odpovědi dosíci nemohli, naposledy teprva s velikú těžkostí a usilováním čas sou obdrželi, v kterémžby J. M. Kr. se na to rozmysliti a ustanoviti mohl; kterýžto čas od Turka uložený se počal osmecitmého dne měsíce máje jminulého a zase dvacátého osmého dne měsíce tohoto listopadu, to jest měsíce Novembra, léta tohoto padesátého pátého vychází, a tak s tou odpovědí jeden z poslů J. M. Kr. vejš dotčený Augerius sem jest vypraven a poslán; však vejš dotčený čas uložený na jinej zpuosob povolen není než na ten, jestližeby J. M. Kr. v tom času k tureckého císaře žádosti povoliti neráčil, aby se J. M. Kr. jiného nenadal než konečné a jisté války.

Také týž Turek chce to míti, aby králové Isabelly synu Sedmihradská země na ten zpuosob dána byla, aby J. M. Kr. všelijak od té země pustil a skrze žádné nápady ani skrze jakéžkoli jiné cesty aneb kterú naději k ní přijíti nemohl a moci neměl, by pak i syn králové Isabelly umřel aneb žeby Sedmihradská země jeho dále za pána jmíti nechtěla; ačbykoli Turek rád to viděl, aby J. M. Kr. synu králové Isabelly jednu dceru svou k stavu manželskému dáti ráčil, však proto nechce, aby.jaké smlouvy neb jednání zavříny býti měly,.toliko aby králové synu Sedmihradská země, Košice, Varadín a všecka města, městečka, kterých předešle k Sedmihradské zemi užíval a jich v držení byl, postoupena byla.

Při tom J. M. Kr. i to dochází, že drahně křesťanuov i Turkuov se slyšeti dadí, že turecký císař pod přikrytím a barvu, jakoby králi Janovému synu pomáhati žádostiv byl, sám sobě tu Sedmihradsku zemi míní a tu v moc svú pod takovým zpuosobem a prostředkem dosáhnuti usiluje.

Jest také některého času krále J. M. posluom od tureckých baši oznámeno, poněvadž dědicové krále Jana, pána jejich, dobrodiní užívati ani toho vděčni býti nechtějí a J. M. Kr. že jest pána jejich věčným nepřítelem, že jejich pán Sedmihradské země žádnému nedá a nepustí než sám ji schová.

Chtíce pak dále J. M. Kr. poslové vyzvěděti, kdyby Sedmihradská země od J. M. Kr, postoupena byla, takéli by proti tomu některé zámky, města, městečka a statky od Turka J. M. Kr. v moc dány byly: protož poslové J. M. Kr. v posledním spisu svém, kteréhož sou Achmat bašovi podali (neb všecka jednání nejednom oustně, ale i také v spisích se dala), téhož baše (však od J. Kr. M. žádného o tom poručení nemaje), žádali, aby jim konečně připovědíno bylo, jestliže by J. M. Kr. Sedmihradské země postoupil, aby proti tomu J. M. Kr. nížeji položení artikulové povoleni a k svému vykonání přivedeni byli, totiž:

aby Sedmihradská země krále Janovému synu toliko v svých starodávních obyčejných mezích a hranicích zase postoupena byla,

a kdyby krále Jana syn bez dědicuov mužského pohlaví z tohoto světa sešel, aby zase země na J. M. Kr. připadla, však bez umenšeni toho ročního daru, kterýž odtud Turku náleží i také bez ujmy pokoje s Turkem vzdělaného;

aby toho druhého daru neb pocty roční umenšeno bylo, poněvadž J. M. Kr. panství také umenšena a zoužena sou;

aby Varadín a Jula i s jinými zámky a statky v Uhřích z oné strany Tisy v J. M. Kr. moci zuostaly;

aby příměří za pět let uděláno bylo a potomně podle příležitosti jedné každé strany téhož příměří se přidalo;

aby zámci, kteříž v tomto příměří odjati sou, zase navráceni byli;

aby vězňové, kteříž pod tím příměřím zajati aneb vzati sou, zase z vězení vypuštěni a o tom basím a žanžakuom na pomezích přísně rozkázáno bylo;

aby někteří zámci v Uhřích jako Solnek, Četšín, Tregely, Vesperin, Vitan, Jeztes a Holokej, a v Slovanské zemi Čašma, Zvornic zbořeni byli, poněvadž dotčení zámci v trvajícím příměří zdobýváni a vzati jsou;

aby všickni statkové a stolice, kteří před tímto příměřím Turku porub neb dávek nedávali ani jakými službami zavázáni byli, aby potomně toho sproštěni byli.

Však na to na všecko jest J. M. Kr. posluom zhola velmi nepřátelská odpovědi dána totiž že jest to mnoho, že se to státi nemuože a k těm podobná odpověd jich potkala.

To všecko také tejměř psaní vlastní tureckého císaře, kteréž J. M. Kr. Augerius posel přinesl, v sobě obsahuje, v kterémž Turek i toho dokládá: že jest království Uherského a Sedmihradské i jiných zemí od nepřátel víry své svou nepřemoženu šavlí a mocí dobyl, kterýchž služebníci jeho až posavad v držení jsou a že se jemu také za slušné nevidí, aby se někdo sám v některá místa tříti měl.

Než kdež jest králi Janovi království Uherské a jeho synu Sedmihradsku zemi jako žanžakuom byl dal, to že jest se proto stalo, že sou Jeho Výs. věrni byli a k jeho dvoru velikú důvěrnost jměli, kdež ačkoli on Turek, že jest každému knížeti a pánu nachýlen, kteří ke dvoru jeho se nacházeti dadí, však že jemu to proto nijakž trpělivé býti nemůže, aby království a země, kterýchž jest svou nejšťastnější šavlí zdobejval a svým věrným zase dal, bez jeho vědomí a povolení od držiteluov zase měněny aneb sfrejmarčeny býti jměly; než že jest pak krále Jana syn z jeho země vyjel, že se to s vuolí jeho nestalo, nébrž že jest to z přinucení učiniti muosil, tak jakž jest to při dvoře Jeho Cis. Výs. skrze vyslaného svého oznámiti dal, a protož že jest jemu poručil, aby se zase na místo otce svého a do země své staré navrátil, a když na pomezí přijede a hotov bude tam před se jeti, aby o tom Jeho Výs. věděti dal, že jest již svejm beglerbegóm, žanžakuom, pánuom a jinému lidu válečnému na pomezí o tom poručil, aby jemu pomocni byli a jeho neopouštěli.

A poněvadž J. M. Kr. poslové při jeho velikomocném dvoře sou a pokojné jednání předsevzali a k tomu příměří za šest měsícuov, aby s J. M. Kr. o těch věcech dále jednáno bylo, žádali, což že sou z zvláštní milosti obdrželi, a tak, poněvadž již poslové sem i tam jedou, aby na pomezí pokoj a svornost zachována byla, protož že témuž poslu Augerovi dopuštěno jest, aby k J. M. Kr. jeti mohl, a že i rozkazové se stali k Jeho Vel. Mocn. služebníkuom a lidu válečnému, aby pokoj a příměří drželi: protož že jest žádost jeho, aby J. M. Kr. také hajtmanuom a lidu svému válečnému poručil, aby tolikéž stálý pokoj zdržán byl, a jakž brzo od J. M. Kr. s příjemnú odpovědí posel se navrátí, že on tolikéž s uvážením toho v radě na to odpověď dáti a to dále k svému vykonání přivésti chce, avšak že za potřebné není, aby J. M. Kr. s tou odpovědí, buď jakážkoli buď, přes čas uložený odtahovati aneb s tou mlčeti měl.

I poněvadž ty věci na tom zpuosobu, jakž vejš dotčeno, záleží a čas uložený, na kterýž J. M. Kr. skrze posla svého jistu a konečnú odpověď Turku dáti má, velmi krátek a již před rukama jest, ješto ty věci nemalé nébrž veliké a znamenité sou a nejednom J. M. Kr. ale J. M. Kr království, zemí i všeho křesťanstva se dotýkající, neb jestli že Sedmihradská země postoupena nebude, tehdy nic jiného J. M. Kr. se nadíti nemuože než znamenité veliké války a těžkého válečného tažení; než jakým pak zpuosobem a kterak by ta válka s dostatkem předsevzata býti mohla, předmejšlejíc J. M. Kr. nynější těžké časy a na jakém zpuosobu všecky věci v svaté říši stojí, ano i všecko téměř křesťanstvo hroznejmi a škodlivými neřestmi a nesvornostmi obklíčeno jest, a k tomu J. M. Kr. království a země skrze dlouho trvající vpády od toho mocného a ukrutného nepřítele Turka již k nejvyššímu zemdlení a k nemožnosti přivedeny jsou, jakž o tom vuobec všem vědomé jest.

Než proti tomu zase sluší to uvážiti a zdravě na to pomysliti, jaké veliké nebezpečenství z toho nastane, jestliže J. M. Kr. k tomu, aby Sedmihradská země postoupena býti jměla, svolí poněvadž Turek nejednom samé Sedmihradské země ale i také Varadínu, July, Košic i jiných pevných znamenitých měst a statkuov žádostiv jest, aby to pod přikrytím králi Janovému synu odevzdáním v svou moc dosáhnuti mohl, neb by již tím zpuosobem potomně svou svobodnu, odevřenú cestu jměl ostatní díl království Uherského i také Slízsko a Moravu i jiné J. M. Kr. království a země spolu s královstvím Polským pod sebe podmaniti a odtud dále do říše se obrátiti, čehož by tím snadněji dovésti mohl, poněvadž tomu dědičnému nepříteli všeho křesťanstva žádné právo, žádná spravedlivost ani slušnost ani které smlouvy nebo srovnání na překážku nejsou, neb jakžkoli stálý a pevný který pokoj aneb příměří se udělá a zavře, když čas a chvíli svou uhlédá podle příležitosti své to vše zruší a ničehož nezdrží, čehož J. M. Kr. již od dávných let s svou velikú nenabytu těžkostí a škodou zkusiti ráčil a posavad zkušuje; neb týž nepřítel nikdá nezahálí než vždy bez přestání o to usiluje a pečuje, kterak by bud zjevně neb tejně J. M. Kr. a J. M. Kr. poddaným zámky a města zdobejval a pobral a poddané nekřesťansky zajímal a všelijak pálením i mordováním jako úhlavní nepřítel škody bez přestání činil, jakož pak baše budínský pod tímto nynějším příměřím několiko zámků zdobejval a vzal. A protož J. M. Kr. nezdálo se jest bez rady a zdání osob sem od J. M. Kr. obeslaných, jako J. M. Kr. rad a poddaných věrných milých, ničehož v této věci zavírati, nébrž J. M. Kr. jich milostivě žádati ráčí, aby J. M. Kr. co by dále J. M. Kr. s tou a takovou těžkú a vysoce znamenitú věcí činiti a jakúby odpověď Turku dáti jměl, což nejdřív budou moci, své zdání a radu oznámili, a J. M. Kr. jim to všem milostivě zpomínati ráčí.