MS. v českém archivu zemském s nápisem "Červení sněmové" od 1. 1541 do 1582.

Tito artikulové na sněmu obecním, kterýž držán byl na hradě Pražském v první pondělí v postě, jinak před stolováním svatého Petra, od knížete a všech tří stavuov svoleni a zavříni jsou, léta Páně tisícího pětistého padesátého třetího.

Jakož jest J. M. Kr., pán nás všech milostivý, sněm obecní v království tomto rozepsati dáti a v pondělí před obrácením sv. Pavla na víru kresťanskú na hradě Pražském položiti ráčil, jsa té milostivé vuole osobu svú královskú při témž sněmu býti, ale z hodných uznalých a nastalých příčin toho vykonati a osobu svú královskú přítomen býti neráčil, ráčil jest téhož sněmu až do pondělí prvního v postě, to jest do pondělí před stolováním sv. Petra poodložiti, jsa vždy J. M. Kr. té milostivé vuole při témž sněmu osobu svú královskú býti, ale poněvadž to vždy z hodných příčin, jakž nahoře dotčeno jest, býti nemohlo, aby osobu svú J. M. Kr. přítomen býti ráčil: i tu najjasnější kníže a pán, pan Ferdinand, arcikníže rakouské ac z poručení a na místě J. M. Kr. ráčil jest předložení učiniti, a J. M. Kr. milostivou žádost na kníže a stavy tohoto království vzložiti, abychom J. M. Kr., pánu našemu všech milostivému, proti ukrutnému a krve křesťanské žádostivému nepříteli Turku pomoc učinili, tak jakž dále takové předložení v instrukcí od J. M. Kr. knížeti a stavuom podané, to vše v sobě šíře obsahuje a zavírá.

I na takové J. M. arciknížecí na místě J. M. Kr. předložení a milostivu žádost, i také znajíce toho duoležitou potřebu býti, kníže i všickni tři stavové na tomto jsme se snesli a srovnali:

Předkem a najprvé, pro čest a chválu boží a pro ukrocení hněvu jeho svaté božské milosti, kterýž na nás i na všecko křesťanstvo pro provinění a hříchy naše to trestání a takové těžkosti dopouštěti ráčí, abychom s náboženstvím a z celého i upřímného a skrúšeného srdce jeho milosti svaté prosili a k němu se o pomoc utekli, aby takový svuoj svatý božský a přísný hněv ukrotiti a nad křesťany se smilovati, totižto mor, drahotu, válku i všecky sváry a rozdvojení víry svaté křesťanské od nás odjíti a v mír a v upokojení a v svornost uvésti ráčil.

A při tom předkem J. M. Kr. s komorou svú, kníže, páni, rytířstvo, Pražané a jiná města, preláti, opatové, proboštové, jeptišky, kněží, farářové, kteříž na farách jsú, i jiní klášterové, Mistři, kolegiátové, kteřížkoli statky pozemské i zápisné a jakéžkoli jiné mají, neb platy komorní [...] šacovali, kromě těch farářův a kněží, kteřížby na platích komorních aneb platuov na statcích pozemských neměli; též také i ti, kteříž peníze na úrocích, listech aneb na jakýchžkoli užitcích mají, tak jakž na hoře dotčeno jest, zachovati povinni jsú, i také manové, dědinníci, svobodníci, nápravníci, dvořáci, svobodní rychtáři aby tolikéž učinili, i také poddaní lidé v městech, městečkách královských, knížecích, panských, rytířských, v městských anebo ve všech, z poručení pánuov jich statky své s svrchky a nábytky užívajícími, šacovati mají, kromě lidí pohořelých a těch, kteříby od pánů svých ještě lhůtu měli v placení ourokuov; též kupci, ležáci domácí i přespolní, kteříž v tomto království handle a obchody své mají a vedou; také podruzi, kteří jsou v městech, v městečkách královských, knížecích i jiných všech svrchu jmenovaných, i tudíž ve všech, aby statky své s svrchky a nábytky užívajícími šacovali, a každý: totižto komora J. M. Kr., kníže, pán, rytířský člověk, Pražané i jiná města, preláti, neb úředníci jich, mají v listech svých přiznávacích doložiti a se přiznati, co se na jednoho každého zboží a panství šacuňku najde, aby osoby volené k vybírání takového šacuňku, dokonale vyrozuměti mohli, co jedenkaždý od sebe a poddaných svých z toho šacuňku dáti a spraviti povinen jest; a takové listy přiznávací od těch osob volených, když knížeti a stavuom počet činiti budou, mají při tom počtu položeny býti. A tak se každý týmiž listy přiznávacími pod pečetí svou, přijma to k svému svědomí, že jest statek svuoj všecek, kteréhož užívá, a zač ten spravedlivě na ten čas stojí, šacoval, přiznati, kromě klenotuov a hotových peněz ležících, kterýchž na užitcích nemá, a dluhuov aby žádný sobě nevyráželi, než zúplna, zač statek stojí, jej položili a se šacovali a listy přiznávací téhož šacuňku jednostajně v táž slova, jakž předešlým sněmem předešle zapsáno jest, berníkuom dávány býti mají, a to konečně mezi tímto časem a slavným hodem vzkříšení Páně najprv příštím.

Pakliby kdožkoli ze všech tří stavuov v tomto království listu přiznávacího do toho času velikonočního osobám voleným na hrad Pražský nedal a nepoložil neb neposlal, tehdy ty osoby volené mají toho každého, kdožby se tak nepřiznal, statek šacovati, pokudžby se jim slušně vidělo a zdálo, a ten každý bude povinen podle toho šacuňku a uložení jich touž berni a pomoc dáti; a tak jeden každý podle takového šacuňku z jednoho tisíce kop grošuov českých dvanácte kop grošuov českých dáti má, podle velikosti a malosti sumy, a z statkuov a z lidí poddaných svých i z podruhuov, jakž svrchu oznámeno jest, tolikéž. Též také všickni, kteříž peníze na ourocích a listech a všelijakých požitcích mají, tak se, jakž nahoře dotčeno jest, zachovati povinni jsú a z tisíce kop grošuov českých dvanácte kop grošuov českých dáti. Než což se domuov ku právu městskému neb pod šos náležících (tudíž měšťan dotýče), z těch se v městech přiznání činiti i z nich berně dávati mají, jakž předešlými sněmy totéž vyměřeno jest. A mimo takový šacuňk k této pomoci svolený žádný z žádného stavu na lidi poddané své žádného vyššího šacuňku neb jakékoli daně pod žádným vymyšleným zpuosobem kterýž lidská lest vymysliti muože, ukládati a od nich bráti nemá. Pakliby kdo co vajše na lidi své v tomto šacuňku a dávání položil a od nich vzal, aby podle uznání soudu zemského skutečně trestán byl.

A tito berní ci k vybírání dotčené pomoci voleni jsou: Jan Bořita z Martinic na Smečně, z pánuov, Jan Beneda z Nectin na Libni, z vladyk, a Šimon z Tišnova, z Pražan a z stavu městského.

A což se učinění počtuov z předešlých berní zemských dotýče, na tomto sme se také kníže a stavové snesli, a k přijetí takových počtuov tyto osoby k tomu volili, z stavu panského: Vladislava z Lobkovic a na Chlumci, krále J. M. dvoru maršálka etc, Jana z Valštejna a na Toužetíně, z pánův; Petra Bechyni z Lažan a na Pičíně, J. M. Kr. hajtmana Starého města Pražského, Kryštofa Skuhrovského z Skuhrova a na Popovicích, z vladyk; z Pražan a z stavu městského: Jana Chochola z Semechova a Mikuláše od černé růže, kteřížto k přijímání takových poetův v pondělí po provodní neděli sjeti se mají. A přijmouce takový počet od předešlých berníkuov mají jej pánuom úředníkuom a soudcím zemským při nejprvnějším zasednutí soudu po témž příjmu poetův oznámiti. A bylliby počet pořádný z uvážení týchž pánuov ouředníkuov a soudci zemských mají z něho kvitováni býti; a měliliby při čem jaký nedostatek, aby o to na soudu zemském naučení vzali, a tímto sněmem se týmž osobám voleným moc dává, aby ty berníky z takových berní přijatých i vydávání kvitovali.

A takový šacuňk k vybírání a dávání takové pomoci na dva díly a roky rozdělen jest takto:

První díl té sumy podle šacuňku těm osobám voleným na hrad Pražský složen a dán ode všech, knížete a stavuov i ze všech poddaných jich býti má na den sv. Jiří najprvé příštího, to jest z jednoho tisíce kop gr. českých 6 kop gr. českých, a druhý díl, to jest též z tisíce kop gr. českých 6 kop gr. českých na den sv. Bartoloměje též pořád příštího. Jestližeby pak kdo této berně knížetem a všemi stavy svolené buď prvního neb druhého dílu na časy svrchu jmenované od osoby své aneb od lidí vyberouc osobám svrchu psaným voleným nedal neb nedali aneb nevyplnili, tehdy na takového každého má komorník od úřadu desk zemských vydán býti a v statek se jeho po vyjití dvou neděl buď po svatém Jiří pro první díl neb ve dvou nedělích po svatém Bartoloměji pro druhý díl uvázati. Pakliby po uvázání s komorníkem pražským v témdni pořád zběhlém vždy nedal neb nedali a v držení nevpustil neb nevpustili, tehdy komorník ke dskám zemským relací udělaje, list obranní na takového každého týmž berníkuom vydán býti má, a tíž berníci mají se v to komorníkem i tím listem obranním uvázati, a to budl držeti a toho užívati dotud a tak dlouho, dokudžby kteréhokoli dílu nadepsané berně, bud" jeho samého neb od lidí jeho, z téhož statku a duochoduov všech nevybrali aneb z svrchkuov a nábytkův za touž sumu neuprodali, cožby na něj této berně a pomoci dáti se dostalo i se všemi škodami a náklady na to vynaloženými. A kdyžby kdo zadržalú berni i s škodami a náklady dal aneb oni berníci, uvážíc se s komorníkem a listem obranním, z toho statku a duochoduov aneboližto z svrchkův a nábytkův podle slušnosti uprodajíc, tak jakž se nadpisuje, se všemi škodami vybrali: tehdy ihned tomu každému, v čížby se statek uvázali, zase postúpiti povinni jsou a budou beze vší odpornosti. A mimo vybrání a zaplacení aby v statcích lidem zbytečné škody nečinili a plundrování se nedalo.

Než což se těch osob, kteréžby na statcích pozemských neměly, než toliko na listech a hotových penězích, kteréž na užitcích jakýchžkoli mají, neb na platích komorních, dotyce: na ty list zatykači pro nedání kteréhokoli dílu berně od úřadu desk zemských týmž berníkuom vydán býti má. A jestližeby se kdo zatykačův, zvláště v domích svých pokrývati chtěli: tehdy pán, úředník neb to právo, pod kterýmž sedí, povinen jest jej v domě jeho, též hospodář v domu panském zatknuti, a podle zatykače znění v témdni každý se tak zachovati, však toliko v této pomoci svolené. A na téhož komorníka tíž berníci k úřadu více dávati nemají, než co se do toho kraje za puohon dává. A od relací 4 gr. české, za list obranní 22 gr. česk. a při úřadu purkrabství pražského tolikéž; a za zatykač 15 gr. českých, toliko písařuom těm, kteří též listy obranní i zatykači vydávají a píší, kterýmž náleží, a od zatčení též 15 gr. českých dáváno býti má.

Při tom toto se znamenitě vymíňuje, jestližeby pak jiná další a spěšná potřeba, prvé nežliby této berně a pomoci druhý díl k dání přišel, totiž do svatého Bartoloměje příštího, nastala, tak že bychom sami sebou hnouti museli, tehdy jeden každý týž druhý díl berně za sebou zanechati bude moci a dáti ji povinen nebude, a sám podle nařízení, jakož doleji dotčeno bude, zachovati se má.

Též také, jestližeby stavové markrabství Moravského, knížetství Slezská a oboje markrabství Horních i Dolních Lužic s námi se v této berni a pomoci k této potřebě tohoto času a léta zároveň nesnesli, a tolikéž jako i my z tisíce kop grošuov českých z statků svých 12 kop gr. českých nedali, tehdy kníže a stavové království Českého aby také takovým dáním a pomocí povinni nebyli.

Item, na tomto jsme se také kníže a všickni tři stavové snesli: poněvadž jsou toto časové nebezpeční a všudy v okolních zemích o pozdvižení a přijímání lidu válečného se slyší a k nepokoji se schyluje a neví se proti komu; protož pro opatření tohoto království a zemí k němu příslušejících, jestližeby buď Turek aneb kdožkoli jiný na království toto neb země k němu příslušející sáhnouti a vpády do země činiti chtěl, takovúto jsme mezi sebou hotovost nařídili:

Předkem, aby J. M. Kr. s zámky, s kláštery a s komorou svou stavuom království tohoto ku pomoci (ačby potřeba toho byla) takové hotov býti, s děly, kulemi, prachy i s jinými válečnými potřebami táhnouti a nás opatřiti ráčil, a dále jeden každý, kníže a stavové panský a rytířský, Pražané i jiná města, preláti, opatové etc všickni nahoře jmenovaní, kteřížkoli statky pozemské i městské a šosovní i na listech peníze a na platích komorních (...) tak se zachovati a ze dvou tisíc kop grošuov českých jednoho jízdného a čtyři pěší pohotově míti, a bylaliby toho kdy potřeba, slušně koněm i zbroji osoby se vším dostatkem, tak jakž na to náleží, opatřiti a do pole vypraviti mají, a ten lid tam držeti dotud, dokudžby toho času království tomuto a zemím k němu příslušejícím potřeba kázala; a jestližeby kdo v té možnosti šacuňku nebyl a do dvou tisíc kop grošuov českých sám svého jmění neměl, tehdy bude se moci s osobou neb s osobami snésti a v tom rovnost do toho počtu, jakž se nahoře píše, zachovati. Týž také, kdyby toho potřeba byla a takové hnutí býti mělo, tehdy jeden každý kníže, stavu panského, rytířského osobami svými s počtem svým, koní a pěších, což naň přijde, aby se najíti dal, aneb místo sebe syna, strejce aneb přítele svého, pakliby těch nebylo, tehdy jinú osobu z stavu panského neb rytířského, tak aby vždy najmíň mezi osmi koňmi jízdnými jedna osoba stavu panského neb rytířského byla, vypraviti má.

Též Pražané i jiná města mají hodnú osobu městskú, aneb mohúli stavu panského neb rytířského osobu objednati, vyslati, a na místo uložené na den jmenovaný aby vypravili a vyslali. A kdožby tak, sám nejeda, vypraviti chtěl, aby to tak opatřil a vypravil, aby koňmi, zbrojí i jinými potřebami, jakž nahoře dotčeno jest,.podle jiných se srovnati mohl neb mohli. A taková hotovost hned má při jednom každém i poddaných jeho, mezi tímto časem a sv. Duchem příštím, nařízena býti. A kníže, pán, rytířský člověk i jeden každý při lidech a poddaných svých, aby to nařídil a každého roku z jara na den sv. Filipa a Jakuba, a na podzim na den sv. Matúše evangelisty a apoštola božího, všudy a ve všech krajích je mustrovali, a kdo s jakú zbrojí hotov býti má, na ně uložili. Však takovú hotovostí hejbáno býti nemá, léčby J. M. Kr. neb místo J. M. Kr. držící v království Českém s pány a vladykami, úředníky a soudci zemskými, i tudíž radami J. M. Kr. a hajtmany krajskými to uvážiti ráčil, že jest toho potřeba, aby tou hotovostí tak nařízenou, buď vší neb na díle hnuto bylo, tehdy se tak jeden každý s svým počtem v místo uložené najíti dáti má a povinen bude, pod pokutou zřízením zemským vyměřenou.

Než jestližeby pak další potřeba se uznala, a toto naše předešlé vyslání za dost nebylo a postačiti nemohlo, a veřejného hnutí potřebí bylo pro obranu tohoto království a zemí k němu příslušejících, tehdy aby jeden každý ještě k první pomoci ze dvou tisíc kop gr. českých jeden kuoň jízdný a čtyři pěší povinen byl vypraviti, a to za veřejnost držáno býti a předešlé zřízení o veřejnosti minouti má. A kdožby se tak nezachoval, a kdo jeho z toho viniti a naň to vésti chtěl a dovedlliby, seč by to jemu J. M. Kr. se pány a vladykami, ouředníky a soudci zemskými obrátiti ráčil, to při tom aby zůstalo. A tolikéž také nedovedlliby kdo toho na druhého, má tolikéž to trpěti, což mu J. M. Kr. s soudem zemským nalezeno bude.

A poněvadž toto naše svolení této hotovosti děje se netoliko pro obranu království tohoto Českého, ale i pro země k němu příslušející, přišlaliby kdy na ně jaká potřeba, abychom jich jako přátel a ouduov tohoto království neopouštěli, a jim tím snáz a dostatečněji pomoc učiniti mohli, za to J. M. Kr. prosíme, aby J. M. Kr. v markrabství Moravském, v knížetstvích Slezských a obojího markrabství Lužického to při stavích též najednati ráčil, aby takovou hotovost mezi sebou nařídili, přišlaliby kdy na toto království potřeba, aby nás tou takovou pomocí neopouštěli, a což od nás chtí, tolikéž aby od sebe nám učinili.

Item, jakož jest J. M. arciknížecí na místě J. M. Kr., mezi jinými artikuli v instrukcí položenými, na kníže a stavy království tohoto vznésti a milostivou žádost vzložiti ráčil, aby k tomu narovnání, kteréž jest J. M. Kr. s poručníky najvyššími a radami mladého markrabí Jiřího Fridricha brandenburského v Onolcpachu o knížetství Zagaňské a panství, kteráž po nebožtíkovi Kryštofovi z Bibrštejna na J. M. Kr. připadla, učiniti ráčil, povolili a k témuž narovnání pečeť zemskú přitisknuti a též narovnání do desk zemských vložiti dali: i na takovou J. M. Kr., tudíž J. M. arciknížecí milostivou žádost a pro dobré J. M. Kr. a pilnou a duoležitou potřebu od J. M. Kr. předloženu " kníže a stavové k tomu povolovati ráčí, avšak tak a na takový zpuosob, aby to knížetství Zagaňské a ta panství bibrštejnská od království a koruny české na všem neb na díle odcizována nebyla. Než kdožby jich koli v držení byl neb byli, ti neb ten každý má a povinen bude všecku povinnost k J. M. Kr. a k koruně české zachovati jako jinaj obyvatel království a koruny České, a za to kníže a stavové J. M. Kr. poníženě prosí a žádají, jestližeby při vyjití let, kdyžby Jiří Fridrich, markrabě brandenburský, podle tohoto narovnání v dotčené knížetství, panství a statky uvázati se měl a od J. M. Kr. zase na ten čas vyplacena býti nemohla, aby J. M. Kr. těch panství poddaným J. M. Kr. z království českého, z markrabství Moravského a z knížetství Slezských a z obyvateluov markrabství Lužických raději nežli cizozemcuom takové vejplaty těch statkuov pospolně neb rozdílně dopříti ráčil.

Item, kníže a stavové k J. arciknížecí M. se přimlouvají, aby J. M. arciknížecí za osoby z stavu panského, rytířského i městského, kteréž na závazcích a u vězení J. M. Kr. až posavad se drží a jsou, k J. M. Kr., pánu našemu všech milostivému, přimluviti se milostivě ráčil, aby J. M. Kr. jez takových těžkostí a vězení milostivě a milosrdně propustiti ráčil, poněvadž všecky daně a pomoci, což na ně svolíme, podle nás podnikají, dávají a vyplňují, a my toho J. M. Kr. i s nimi (poněvadž naši přátelé krevní a přirození jsou) službami našimi vždycky hotovými a volnými odsluhovati se chceme.

Item, na tomto sme se také kníže a stavové snesli a J. M. arciknížecí za to prosíme, aby J. M. arciknížecí k J. M. Kr. přimluviti se, aby J. M. Kr. své milostivé povolení k tomu dáti a toho dopustiti ráčil, aby silnice na vodách, totižto na Labi a Jizeře, svobodné byly, a kdež toho potřebí jest, aby na těch vodách vrata prostraná zdělána byla, tak aby lidé k potřebám svým dříví plaviti a jedni druhým volně dodávati mohli, poněvadž na tento čas J. M. Kr. Jizery na větším díle v držení býti ráčí.

Item, což se vezení obilí ven z země dotýče: za to kníže a stavové J. M. arciknížecí prosí, aby se k J. M. Kr. přimluviti aneb na místě J. M. Mr. k tomu své milostivé povolení dáti ráčil, poněvadž z daru pána Boha všemohúcího úroda léta předešlého dosti dobrá byla i také roku tohoto počátkové pěkní se ukazují a jsou, aby vezení obilí dopuštěno ven z země bylo, toliko na vozích a ne po vodě (leč kteréžby osoby z stavuov na to zvláštní obdarování měly, že po vodě ládovati a plaviti mohou), a takové ládování a vezení obilí od sv. Jiří počíti se má s takovouto výmínkou, jestližeby toho J. M. Kr. neb J. M. arcikníže na místě J. M. Kr. potřebu uznati ráčil, žeby v tomto království obilí potřebí bylo, tehdy moc míti ráčí, rozpíšíc po zemi, takové ven z země vezení zastaviti. A kdožby na vozích ven z země obilí vézti chtěli, ti aby na týchž vozích do země sůl neb jiné koupě přivezouc, na trzích svobodných takové koupě své prodávali a obilí kupovali a ládovali.

Item, též za to J. M. arciknížecí prosíme, aby se k J. M. Kr. přimluviti anebo na místě J. M. Kr. tu zápověď vyzdvihnouti ráčil, kteráž se stala, aby žádný dědinník bez povolení J. M. Kr. žádnému z stavu panského a rytířského dědin a statkův svých svobodných neprodávali a ve dsky zemské nekladli: i poněvadž jest ta svoboda od starodávna vždycky stavu panského a rytířského byla, že jsou od dědinníkuov takové statky jich bez překážky svobodně kupovali a do desk zemských kladli, aby J. M. Kr. nás při té svobodě milostivě zuostaviti ráčil.

A jakož jest žádost od Pražan na J. M. kníže a stavy vzložená, aby se Jich M. k J. M. arciknížecí za ně přimluviti ráčili, aby J. M. podle knížete a stavuov k J. M. Kr. se přimluviti ráčil pro dobré J. M. Kr. i těch měst zachování, tak aby oni Pražané statky svobodné pozemské kupovati, prodávati i ve dsky zemské jim kladeny býti mohly, tak jakž jest to od starodávna bývalo. Při tom též také aby J. M. arciknížecí milostivou přímluvu podle knížete a stavuov k králi J. M. za též Pražany a jiná města učiniti ráčil, poněvadž s námi v nařízení hotovosti a veřejnosti podle šacuňkuov, statkuov svých, což na ně přijde, rovnost zachovati mají, aby J. M. Kr. je zbrojí a jinými potřebami, což k takové hotovosti náleží, milostivě opatřiti ráčil; poněvadž kdožby se tak nezachoval a v té hotovosti nařízené najíti nedal pod velikou pokutou, zřízením zemským vyměřenou, zavázali jsme se, neb jestližeby toho nebylo a oni tak zbrojí a jinými potřebami opatřeni nebyli, tehdy není podobné, aby takové strany hotovosti naše nařízení svuoj průchod míti by mohlo; protož kníže a stavové J. M. arciknížecí prosí, aby se k J. M. Kr. za též Pražany i jiná města přimluviti ráčil.

Item, kníže a stavové za to J. M. arciknížecí prosí, aby se k J. M. Kr. přimluviti aneb na místě J. M. Kr. milostivě k tomu povoliti ráčil, aby páni, rytířstvo, Pražané, strana pod obojí zpuosobou přijímací mezi sebou z každého stavu po dvou osobou volili, kteréžby, tak jakž předešle bývalo, k administrátorovi a k konsistoři přidány byly, a on administrátor bez rady jich a konsistoře, aby nic nového před se nebral a zvláště, což se dotýče farářuov pánuom, z rytířstva, do měst, městeček, i kdežby toho potřeba byla, na fary nepodával, ani jich bez hodných příčin vyzdvihoval, ani jich ničímž mimo náležitost neztěžoval, bez rady a jistého uvážení osob k němu přidaných i vší konsistoře; a bylaliby kdy toho jaká potřeba konsistoře změnění neb dosazení kněžstva, aby toho též bez vůle těch pánuov a osob svrchu psaných a Pražan podle starobylého zpuosobu jinak nečinil.

Item, jakož jest Karel z Žerotína na Žehušicích na kníže a stavy království tohoto žádost vzložil a za přímluvu k J. M. arciknížecí na místě J. M. Kr. žádal, aby své povolení k tomu dáti a k J. M. Kr. se přimluviti ráčili, aby J. M. Kr. prohlédajíc na jeho Karla věrné služby, kteréž jest J. V. C. a J. M. Kr. i tomuto království, tudíž markrabství Moravskému pilné a potřebné činil a v těch službách jsa veliké a znamenité škody skrz oheň i jinak vzal, jemu Karlovi z milosti své královské tyto vesnice zejména: ves řečenú Svatý Jakub, Svatý Mikuláš, ves Svatá Kateřina, Záboří, Círekvici, Morašici, Lišice, Kobylníky s rybníky, s jejich vším a všelijakým příslušenstvím, v kterýchž jest lidí osedlých devadesáte šest, kteréžto vsi jsou od panství Kolínského ležící míli, půl druhé od zámku Kolínského a vedle jeho Karla panství Žehušického všudy vuokol ležící, k dědictví, za výš dotčené služby jeho a škody, kteréž jest vzal, milostivě dáti ráčil: protož kníže a stavové k J. M. Kr. se za něho Karla přimlouvají, a jestliže to při J. M. Kr. sobě zpuosobí a obdrží, kníže a stavové také k takovému dání a aby takové dání jemu ve dsky zemské vloženo bylo a rektorové z soudu zemského aby na to zpuosobeni a ke dskám zemským vysláni byli, povolují.

Též také kníže a stavové k J. M. arciknížecí se přimlouvají a své povolení dávají, aby J. M. arciknížecí k J. M. Kr. pánu našemu milostivému se přimluviti ráčil, aby Vácslavovi Vratislavovi z Mitrovic na Skřípli, Chrastice, dvuor poplužní s poplužím, ves tudíž a dvory kmetcí s platem se vším a všelijakým k témuž dvoru a vsi příslušenstvím z milosti své královské k dědictví milostivě dáti ráčil: protož kníže a stavové k J. M. Kr. se za něho Václava přimlouvají, a jestliže to při J. M. Kr. sobě zpuosobí a obdrží, že kníže a stavové také k takovému dání povolují, aby takové dání jemu ve dsky zemské vloženo bylo a relatorové z soudu zemského aby na to zpuosobeni a ke dskám zemským vysláni byli.

Item, jakož jest J. M. Kr. na kníže a stavy žádost vzložiti, které jest milosti na zboží a panství Točnické Janovi staršímu z Lobkovic na Zbiroze, najvyššímu sudímu království Českého, učiniti ráčil, to jest životy jemu Janovi a jeho synuom všem dáti i tudíž jeden tisíc kop gr. českých nad tu sumu, kterúž jest Janovi z Valštejna podle smlouvy mezi J. M. Kr. z jedné a Janem z Valštejna z strany druhé o panství Točnické a vajplatu učiněné, tolikéž i půl třetího sta kop gr. českých na prostavění téhož zámku a zboží připsati a dáti ráčil, tak jak majestátové od J. M. Kr. jemu Janovi z Lobkovic a synuom jeho na to vydáni budou, aby kníže a stavové své povolení k tomu dali: i na takovú J. M. Kr. žádost, i tudíž jeho Jana z Lobkovic, nejvyššího sudího království Českého, k tomu kníže a stavové povolují, tak aby on Jan z Lobkovic i synové jeho té vší milosti užiti mohli a užili.

Tolikéž J. M. arciknížecí kníže a stavové prosí, aby J. M. arciknížecí k J. M. Kr. se přimluviti ráčil, aby z předešlých berní, když se poctové vykonají, Volfovi z Krajku na Nové Bystřici, najvyššímu purkrabí pražskému, na stavení domu při úřadu purkrabství pražského a Volfovi z Vřesovic na Doubravské Hoře, najvyššímu písaři království Českého, též na stavení domu k témuž úřadu najvyššího písařství náležícího po tisíci kopách groších českých vydáno bylo: k čemuž kníže a stavové povolují.

Též také, jakož jest J. M. Kr. Janovi Bořitovi z Martinic na Smečně ves řečenú Žilinu s příslušenstvím k dědictví dáti ráčil, kterážto ves náležela k hrádku Křivoklátu: k tomu kníže a stavové podle J. M. Kr. povolují, aby jemu Janovi táž ves podle dání J. M. dědicky zuostala.

Také kníže a stavové J. M. arciknížecí žádají a prosí, aby J. M. arciknížecí k J. M. Kr. se přimluviti o Břetislava Švihovského z Rizmberka ráčil, aby J. M. Kr. k J. J. C. se přimluviti, aby jemu Břetislavovi, dluh jeho spravedlivý, J. J. C. zaplatiti rozkázati a poručiti ráčil. A poněvadž on Břetislav vždycky jest J. M. předkuom, králuom, pánuom svým věrně sloužil a ještě sloužiti bude, a statku svého všeho věřiteluom postoupiti chce, aby jej J. M. Kr. milostivě živností opatřiti ráčil.

A dále, jakož jest Jan z Vajtmile na Chomutově na kníže a stavy tohoto království vznesl a toho na místě svém a strajcuov svých, nedílných synuov, někdy Kříže, odtudž z Vajtmile, požádal, aby, kohožkoli z cizozemcuov v tom užíti bude moci, díl statku svého a strajcuov svých nedílných zastaviti neb uprodati mohl, k tomu aby své povolení dáti ráčili: i na takovú jeho žádost k tomu takto povolují, kdyžby on Jan z Vajtmile takovaj statek neb díl jeho zastaviti neb prodati chtěl komu z cizozemcuov, dávají Jich M. soudu zemskému metc, tak kdyžby týž Jan z Vajtmile osobu jmenoval, kterážby statek kupiti a tu všecku povinnost učiniti chtěla, jakž zřízení zemské ukazuje, mají úředníci a soudce zemští relací učiniti ke dskám zemským, tak aby do země přijat byl a povinnost, jakž nahoře dotčeno jest, učinil.

Také kníže a stavové J. M. arciknížecí žádají a za bratří Janovské z Janovic a o Sudu z Řenec se přimlouvají, aby J. M. arciknížecí k J. M. Kr. se přimluviti ráčil, aby dluhové jich, kteréž při J. M. Kr. oni Janovští mají, jim je milostivě zaplatiti poručiti, i tudíž o soudy, kteréž s J. M. Kr. mají, milostivě uhoditi a na konci postaviti ráčil.

Item, jakož také J. M. Kr., tudíž J. M. arciknížecí skrze jisté osoby na kníže a stavy království tohoto žádost vložiti ráčil, aby Ludvík Tobár, svobodný pán z Ecnfeldu, krále J. M. rada a komorník a J. M. arciknížete Ferdinanda najvyšší hofmistr, s Ludvíkem synem jeho, odtudž z Tobár, též také Ota z Nejdeku na Kaštnburku a Vildoku, krále J. M. rada a komorník, za obyvatele do království Českého přijati byli: i na takovú J. M. Kr., tudíž J. M. arciknížecí, přímluvu a jich Ludvíka Tobára, Oty z Najdeku žádost, kníže a stavové k tomu povolují, a je Ludvíka Tobára i s synem jeho a Otu z Najdeku za obyvatele království českého přijímají, však tak, aby oni tu povinnost všecku podle zřízení zemského J. M. Kr., knížeti a stavuom učinili, a jakž pořádek království Českého a desk jest se v tom zachovali.

Též také, jakož jest žádost na kníže a stavy království tohoto Jiřík Krejštan z Krejštejnu vzložil, a aby za obyvatele do království tohoto přijat byl, žádal, tolikéž J. M. arcikníže na místě J. M. Kr.: kníže a stavové na žádost jeho jej Jiříka Krejštejna za obyvatele království tohoto přijímají na ten zpuosob, aby on Jiřík všecku povinnost podle zřízení zemského J. M. Kr. knížeti a stavuom učinil, a jakž pořádek království českého a desk jest v tom se zachoval.

Item, kníže a stavové J. M. arciknížecí za to prosí, aby J. M. arciknížecí k J. M. Kr. přimluviti se ráčil, aby J. M. Kr. k tomu své milostivé povolení dáti ráčil: jestližeby Volf starší z Krajku na Nové Bystřici, najvyšší purkrabě pražský, chtěl které vesnice k úřadu purkrabství pražského náležící, kteréžby daleko od Prahy byly, za jiné vesnice bližší a k témuž úřadu přiležitější směniti, toho aby vuoli měl, však tak, jestližeby se ta směna státi měla, má to na soud zemský vznésti a tu směnu, jakáby se státi měla, ukázati; a soud zemský, poznaje slušnú směnu, budou moci relací na místě stavuov ke dskám zemským učiniti a ve dsky zemské vložiti a vepsati.

Také kníže a stavové k J. M. arciknížecí se přimlouvají, aby J. M. arciknížecí k J. M. Kr. se za Jana Ježovského z Lub a bratří jeho přimluviti ráčil: jakož jest týž Jan Ježovský s bratřími svými skrze oheň a spálení statku jeho od Voldřicha Janovského, ty časy odpovědníka zemského, k zkáze i záhubě i o živnost skrze to přišel, aby J. M. Kr. s ním o to milostivě narovnati a uhoditi ráčil.

Též také J. M. kníže a stavové k J. M. arciknížecí se přimlúvati ráčí, aby J. M. arciknížecí k J. M. Kr. za Jiříka Velíka z Šonova, ingrossatora větších desk zemských, přimluviti se ráčil, aby jemu Jiříkovi Velíkovi z starých berní, když počet učiněn bude, padesáte kop gr. českých za služby jeho, kteréž J. M. Kr. a všem stavuom činil a činí, dáno bylo: k čemuž stavové povolovati ráčí.

Však toto naše svolení nemá býti k újmě a ke škodě privilejím a svobodám našim na časy budoucí a věčné; nébrž J. M. Kr. za to prosíme, aby podle svého milostivého podvolení nám na to milostivě revers dáti ráčil.