MS. v archivu česk. místodržitelství.

J. M. Kr. 3C předkem od knížete a stavuov království tohoto, věrných poddaných svých milých, že jsou se k dnešnímu dni a k sněmu obecnímu, od J. M. Kr. rozepsanému a položenému, sjeli a poslušně najíti dali, milostivě přijímati a dále jim oznamovati ráčí: jakož J. M. Kr. vždycky a hned sprvupočátku kralování svého té milostivé vuole býti, knížete a stavuov tohoto království, věrných poddaných milých, před outratami, náklady a vydáváními a zvláště pak pokládáním sněmuov, pokudž jednom najvýš možné bylo a toho se pomíjeti mohlo (jakž se to od J. M. Kr. při nynějších různicích a pozdvižení v říši pominulého léta a podzimku také stalo), šetřiti a sanovati ráčil; však z mnohých hodných, velice duoležitých nastalých příčin pro obranu a zachování J. M. Kr. království, zemí a poddaných, věrných milých, před ouhlavním, dědičným a žíznivým krve křesťanské nepřítelem Turkem, nemohl jest J. M. Kr. nyní nikterakž pominouti tohoto sněmu v království Českém rozepsati a držeti dáti. Ač jest J. M. Kr. té konečné vuole a jistého oumyslu byl na témž sněmu sám osobně býti, a z té příčiny J. M. po prvním rozepsání, nadávajíc se ještě vždy k tomu postačiti, téhož sněmu do jiného dalšího a prostrannějšího času poodložiti poručiti ráčil: i jsouc pak J. M. Kr. tohoto času nynějšího znamenitými nastalými a pilnými nejednom J. M. Kr. království, zemí a poddaných, věrných milých, ale všeho křesťanstva se dotýkajícími potřebami nenadále a náhle zaneprázdněn, pro kteréž J. M. Kr. (jakž toho J. M. s velikú obtížností a dosti nerad pominouti musí) na takovém sněmu, od J. M. Kr. rozepsaném a položeném, nikterakž osobně býti možné není, neb toho J. M. Kr. před knížetem a stavy milostivě tajiti neráčí, že všichni špehové, kteříž J. M. Kr. z mnohých míst jistí přicházejí, že ten ouhlavní, dědičný, žíznivý a ukrutný nepřítel všeho křesťanstva Turek na tom se jistotně ustanovil a toho konečného oumyslu a předsevzetí jest, na léto příští tím ranějším časem osobně proti křesťanóm a zvláště na J. M. Kr. království, země poddané, věrné milé, táhnouti anebo s velikú mocí lidu válečného vypraviti, jim škody činiti a je zahladiti.

Z té příčiny J. M. Kr. stavy království Uherského i země poddané J. M. Kr. sem do Grace v Štyrště byl obeslal a teď po druhé tolikéž, neohlédaje se J. M. Kr. na nebezpečenství osoby své královské strany povětří morového, kteréž na těch místech jest, (od kteréhož pán Buoh všemohúcí J. M. Kr. až posavad milostivě zachovati a ostříci ráčil) pro dobré všeho křesťanstva, poněvadž léto příští blízko před rukama jest, aby se J. M. s nimi o to snésti a dostatečně uraditi mohl, jakby předkem ta místa hraničná všudy, (kteráž nynějšího času lidem válečným na J. M. Kr. veliký náklad a nesnesitedlná vydávání opatřena jsou) den ode dne tím dostatečněji se opatřovala a to nynější tažení proti tomu nepříteli, na čemž nejednom království Uherskému, ale také království Českému, zemím k němu příslušejícím a arciknížetství Rakouskému znamenitě a vysoce mnoho záleží, počato, konáno a jeho tyranské předsevzetí jemu přetrženo býti mohlo a mělo, obeslati ráčil.

A poněvadž také tomu lidu válečnému, který J. M. Kr. proti nepříteli všeho křesťanstva, Turku, nyní minulého léta v poli sloužil, ještě a až posavad od J. M. Kr. záplata se zúplna nestala, chtíc J. M. Kr. rád pro příští předsevzaté tažení, a že sice slušné a spravedlivé jest, a to se což najdříve státi musí, aby se témuž lidu záplata stala, nebo J. M. Kr. vždy více den ode dne outrat a nákladuo na to jde a prvé sice velikými nesnesitedlnými vydáváními obtížen jest, ráčí J. M. Kr. bez přestání o puojčky peněz, nejednom pro záplatu dotčenému lidu pozuostalé služby, ale aby se týž lid od J. M. Kr., jakž duoležitá potřeba ukazuje, ještě déle držeti a záplatu svú jistu jmíti mohl, na mnoha místech v jednání býti a o to pracovati.

A jakož J. M. Kr. z výš oznámených a jiných znamenitě a vysoce duoležitých nastalých příčin té náchylné a jisté vuole býti ráčil, na místě svém královském nejjasnější kníže a pána, pana Maximiliána, krále českého, etc J. M. na tento nynější sněm osobně vypraviti, kdež J. M. král Maximilián, jsa témuž království Českému a zemím k němu příslušejícím vší milostí nachýlen, bylby J. M. Kr. milostivu vuoli v tom jako i v jiném věrně rád vykonal a naplnil, ale pro příčinu nedostatku zdraví svého toho J. M. vykonati nikterakž možné nebylo; neb ačkoli J. M. s pomocí jeho božské milosti a radii lékařuov, a J. M. dobrým, mírným a střídmým chováním z té nemoci, v kteréž jest čas dosti dlouhý byl, nyní na zdraví svém polepšení poznává, však podle rady doktoruo, líkařuo J. M. času nynějšího a na léto příští sem i tam ježděním povětří nikterakž žádným obyčejem proměňovati užitečné není, nébrž, poněvadž se již při zdraví lepší, péče s dobrým chováním na se J. M. jmíti potřebí, jestli jinak J. M. k zdraví svému přijíti chce. A protož ráčil jest vždy J. M. Kr. na místě svém královském najjasnější kníže a pána, pana Ferdinanda, arcikníže rakouské, J. M. Kr. syna najmilejšího, podle listu věřícího, na J. M. arciknížeŤ znějícího, milostivě a otcovsky říditi, aby dále od J. M. kníže a stavové J. M. Kr. království, zemí i tolikéž království Českého a zemí k němu příslušejících i jich samých potřebě vyrozuměli a zprávu vzali: jsouc J. M. Kr. té milostivé naděje, že se kníže a stavové k J. M. arciknížecí nicméně, než jakoby J. M. Kr. sám osobně při tom býti ráčil, poslušně a poddaně okáží a povolně i hotově najíti dají, a všeho toho, cožby k dobrému, užitečnému J. M. Kr. království a zemí i jejich vlasti, pro obranu krve křesťanské a vysvobození všeho křesťanstva z toho břímě tureckého, tyranského bylo, jednati, rozvažovati a fedrovati pomáhati budou.

J. M. Kr. také pochybovati neráčí, že kníže a stavové v dobré paměti mají, na jaký zpuosob jsou na J. M. Kr. milostivou žádost, spolu s jinými, k témuž království příslušejícími zeměmi, na předešle jminulém sněmu na hradě Pražském J. M. Kr. berni a pomoc z jednoho tisíce kop gr. č. 12 kop gr. č. od sebe a poddaných svých na dva časy uložené dáti povolili a připověděli, což jest J. K. Kr. tehdáž i nyní od knížete a stavuov milostivě přijíti a toho konečného oumyslu býti ráčil s takovú berní s pomocí poddaných, svých věrných milých, tomu nepříteli Turku dostatečný odpor učiniti a jeho předsevzetí jemu hájiti, aby tudy J. M. Kr. poddaní od takového tyranského nepřítele a zkázy vysvobozeni býti mohli; při kterémžto válečném předsevzetí a tažení J. M. Kr. s J. M. králem Maximiliánem a arciknížetem Ferdinandem osobně býti umínil a na své najvyšší péči a pilnosti nic sjíti, pokudžby jednom možné bylo, dáti byl neráčil. Ale knížete a stavuov tejno není, jaké nenadálé válečné strojení, rozbroje a pozdvižení hned po zavření dotčeného sněmu Pražského v svaté říši bylo povstalo. Ačkoli J. M. Kr. se nadávati neráčil, aby ti rozbrojové tak dalece se vztáhnouti a rozšířiti jměli, z čehož pak nemalé nevole vzrostly a povstaly a tak skrze to zkázy netoliko zemi národu německého, ale i jiných království a zemí J. M. Kr. obávati se potřebí bylo: protož J. M. Kr. z povinné náchylnosti a lásky, kterúž k svaté říši i k jiným J. M. Kr. královstvím a zemím, jako křesťanský a pokoj milující král a pán, jmíti a nésti ráčí, nemohl jest toho pominouti, v těch věcech k dobrému jednati, jakož pak J. M. Kr. podle kurfiršta a jiných některých knížat s milostivou náchylnou pilností v těch válečných věcech jednati a to s pomocí boží k srovnání a smlouvám přivésti ráčil, tak že na větším díle válečná předsevzetí v svaté říši přetržena jsou a k dobrému pokoji a místu přišla, kterážto jednání od minulého postu až do času po sv. Bartoloměji se protáhla.

Z té příčiny tehdáž J. M. Kr. při válečných věcech v království Uherském nebylo nikterak možné osobně býti, neb v vajš dotčených trvalých jednáních ten čas s mnohými obtížnostmi, prací, sem i tam těžkými a nebezpečnými jízdami zmařen a pominut, a J. M. Kr. najlepších příležitostí a času, kterýž J. M. k přetržení jeho předsevzetí tehdáž před rukama míti ráčil, zanechati a pominouti musil. A to vše J. M. Kr. z již jmenovaných příčin a z zvláštní křesťanské lásky, kterúž k svaté říši i k jiným královstvím, zemím a poddaným, věrným milým, milostivě nachýlen jest, a proto aby skrze takové upokojení v říši tomu dědičnému a žíznivému nepříteli Turku tím lepší odpor se státi mohl a království České i země k němu příslušející, i jiné země a poddaní J. M. Kr., věrní milí, před škodami, zkázou, velikými náklady ostříháni a uvarovaní býti, v pokoji seděti a ten jmíti mohli, činiti a puosohiti ráčil; jakož pak kníže a stavové o tom vědomost míti mohou, jací pokřikové a hlasy tehdáž, když ti rozbrojové a války v říši počátek svuoj jměli a trvali, jsou byli, a že jsou se pokoušeli na některé dosti znamenité statky lénské, kteréž J. M. Kr. a království tomuto pod léno náležejí, sahati, ty pálením, šacováním a jinače všelijakým válečným zpuosobem obtěžovati a z ruku těch držiteluov vytahovati s pohrůžkami nemalými, že chtí také na jiné země království Českému příslušející táhnouti a ty sobě podmaniti. Pro tu příčinu J. M. Kr. toho lidu válečného, přijatého proti nepříteli Turku (podle jiného J. M. Kr. lidu v Uhřích a Sedmihradské zemi) potřebovati nemohl, nébrž ta dvě místa hraničná, totiž Cheb a Budišín, tolikéž hrad Pražský osaditi a několiko měsíců s nemalým nákladem, s rozzastavováním a prodáváním J. M. Kr. některých vlastních statkuov komory J. M., o čemž stavuom i každému vuobec dobře vědomé jest, takový lid a k tomu okolo 2000 koní jízdných dobře oupravných na těch jmenovaných a jiných místech hraničných království Českému příslušejících držeti musil. A to J. M. Kr. vše proto činiti, aby kníže a stavové, jakž nahoře dotčeno, před škodami a vpády zachováni, náklady a vydáváním šetřeni byli, a nic od té koruny skrze nepřátely se neodcizilo, nébrž aby v pokoji, lásce a dobré svornosti zuostati mohli, o to pracovati, je ostříhati a ruku svú královskú nad nimi držeti jest ráčil.

Jaký jest náklad J. M. Kr. měsíčně, a jak dlouho se týž lid válečný jízdný i pěší (z příčiny těch ruoznic a nevolí v říši) tomu království českému a zemím k němu příslušejícím k dobrému a užitečnému držel, na to šel, to kníže a stavové sami při sobě dobře seznati a zdravě povážiti mohou, že skrze J. M. Kr. pilnost a časné opatrování království České s zeměmi k němu příslušejícími v těch nastalých a trvajících těžkostech, ruoznicích a válce, z čehož jeho svatá božská milost pochválena býti rač, přede všemi škodami a zkázu zachováni jsú, aniž se co od koruny České statkuov lénských i jiných též koruně náležitých od týchž nepřátel odcizilo; ješto kdyby předkem pán Buoh všemohúcí své svaté milosti propuojčiti a J. M. K. svého pracného, pilného a bedlivého jednání při tom jmíti a časného a potřebného opatření učiniti byl neráčil, byloby se témuž království Českému a zemím k němu příslušejícím, jakž se to v říši na mnohých místech škodně a záhubně stalo, dále mnoho znamenitých škod odcizením a vzetím některých statkuov i jinak stalo a přihodilo. J. M. Kr. pak sice dále toho mlčením pomíjí, jakými velikými, těžkými a nesnesitedlnými outratami a vydáváními pro obranu a zachování J. M. Kr. horních předních zemí dědičných Rakouských, okolo kterýchž se ty války a na mnoha místech i v nich daly, a tolikéž král franský osobu svú s mocí a velikým počtem lidu válečného na hranicích týchž zemí táhl a ležel, obtížen býti ráčil, v kterýchžto horních a předních zemí Rakúských, z čehož pán Buoh všemohúcí pochválen bud, J. M. Kr. také nic vzato ani zvláštních škod zděláno není.

K tomu také J. M. Kr. nemalý počet lidu válečného jízdného i pěšího v Sedmihradské zemi čas dosti dlouhý držel, a až posavad držeti ráčí, kterýž nepříteli Turku jeho předsevzetí, oč jest se tak kde pokoušel, té zemi škoditi, bránili, tak že jest včele a nezkažena J. M. Kr. a všemu křesťanstvu k dobrému a užitečnému a v J. M. rukou a poddanosti zachována zuostala.

Tolikéž J. M. Kr. v království Uherském dosti veliký počet lidu válečného jízdného i pěšího, kteříž baši budínskému a jeho lidu válečnému vpáduov a jich tyranského ukrutného předsevzetí na J. M. Kr. města bánská, arciknížetství Rakouská a markrabství Moravské hájili a bránili, jmíti a držeti, a to J. M. Kr. všudy na těch místech hraničných, kdež se J. M. Kr. království a zemí zkázy a záhuby obávati potřebí bylo, podle najvyšší své možnosti dostatečně a hodně, nemysle na to J. M. Kr., jako milostivý otec, král a pán jich, aby co tudy přichovati jměl, aneb kníže a stavy mimo předešlu svolenu pomoc dále obtěžovati chtěl, opatrovati ráčil; a toho všeho, což v J. M. Kr. možnosti a kde skrze J. M. Kr. na jiných místech co peněz mohlo zjednáno a shromážděno býti, milostivě vynaložiti a vydati jest nelitoval.

Jestliže tudy J. M. Kr. komora a duochodové na najvyšší zlehčeni a zouženi nejsou, a jak déle možné J. M. Kr. s podstatu válku proti nepříteli Turku bez zvláštní dostatečné pomoci J. M. Kr. království, zemí a věrných poddaných milých pro obranu jich samých a krve křesťanské vésti, na to kníže a stavové podle J. M. Kr. milostivé duověrnosti zdravě pomysliti a to při sobě s dostatkem rozvážiti a to seznati mohou.

Neb hned jakž jsou se ta upokojení a urovnání výš psaných válečných ruoznic v říši skrze J. M. Kr. stala, ráčil jest se J. M. Kr., neprodlévaje, měsíce srpna dne 11 léta tohoto 52 minulého z Pasová k Vídni hnouti a na tom konečně zuostati, osobu svú královskú i s králem Maximiliánem J. M. proti nepříteli Turku táhnouti, a z té příčiny také J. M. Kr. s kurfirštem saským se v jednání dáti, i to na J. M. milostivě obdržeti, že jest se podvolil na záplatu J. M. Kr., o čež se J. M. Kr. s ním byl snésti ráčil, až do čtyř tisíc koní zbrojných a 30 praporcuo knechtuov vše dobrého lidu válečného do Uher vésti, načež se J. M. Kr. byl konečně a jistotně ubezpečil, že ten lid jmíti bude. Ale prese všecku téhož kurfiršta bedlivost a práci dva regimenty knechtuov a nemalý počet rajtaruo, mimo jejich přiřčení a slib, který jsú kurfirštovi učinili, jakž týž kurfiršt J. M. Kr. o tom o všem zprávu dal, s pole bez povolení a odpuštění kurfirštova ti knechti a rejtaři, kteříž od Frankfurtu k Tonaverdu v tažení byli, k tehdejším J. M. C. nepřátelóm přistoupili a přivstali a sice odtáhli prvé nežli J. M. Kr. toho vědomost míti ráčil. Hned toho času 12 dne měsíce srpna při vodě Dunaji do městečka Mathausen řečeného, mezi Lincem a Vídní, J. M. ty noviny došly, že J. M. Kr. lid válečný v Uhřích, který pod zprávu markrabí Sforcy a Erazimem Tajflem ležel, z dopuštění božího a skrze jich nešetrnost a nedbanlivost vnenadale od Turkuov poraženi a roztrženi byli, a skrze tu nešťastnu příhodu J. M. Kr. toho lidu válečného z Sedmihradské země, kterýž s tím a jiným lidem v hromadu strhnouti jměl, aby snad táž země Sedmihradská od nepřítele Turka zkažena a i vzata nebyla, ven vyvésti dáti se obával, poněvadž on kurfiršt toho počtu lidu jízdného i pěšího z té příčiny, že jsou se ti rejtaři a knechti, jakž nahoře dotčeno, nad slibem, přípovědí a dobru pověstí svú proti J. M. kurfirštovi zapomenuté i neslušuě chovali, J. M. Kr. přivésti nemohl. Ačkoli J. M. Kr. ještě tehdáž některý lid válečný v horních zemích Rakúských jmíti, ten také do Uher vésti poručiti, tolikéž těm rejtaróm, kteří pod zprávu knížete Hanuše Minstrberského, urozeného Karla z Žerotína a jinými leželi, pospolu se strhnouti a tak J. M. lidu válečného jízdného i pěšího ještě proto nemalý počet tehdáž pospolu jmíti ráčil; však ti tři bašové turečtí v obehnání zámku a města před Agram nebo Erla řečeného, jakž se všichni špehové na tom jistotně srovnávají a ti Turci sami, kteří zjímáni jsou vyznávají, přes osmdesát tisíc lidu válečného jměli, protož a z těch příčin J. M. Kr. osobně do pole, poněvadž čas krátký a zima před rukama blízko byla, a to neštěstí tou porážkou u Levice krále J. M. lidu válečnému se stalo, a již jmenovaný počet lidu a koní králi J. M. od kurfiršta, jakž výš oznámeno, připověděných zouplna přiveden býti nemohl, táhnouti možné nebylo, nébrž za užitečné a prospěšnější se J. M. vidělo, k čemuž také všecky J. M. Kr. uherské i jiné rady radily a na tom se snášely, aby J. M. tehdáž s tím a tak malým počtem lidu do pole osobně se nedával, ale raději dalšími potřebami, penězi a jinými válečnými nástroji se zásobiti a v čas opatrovati ráčil, což se vše od J. M. Kr. stalo. A rovně tehdáž král Maximilián J. M. těžků nemocí obtížen jsúc, tak že podle rady doktoruov, líkařuo nebylo možné J. M. se do pole vypraviti; z té příčiny J. M. Kr. výš psaného kurfiršta saského s tím lidem válečným do Uher vypraviti ráčil, a pro ten lid válečný, z čehož pán Buoh buď pochválen, jakžkoli ti tři bašové lidu válečného takovú moc a sílu jměli, a Uhři s svými koňmi lehkými, jsúc na ten čas porůzno, při J. M. Kr. lidu válečném v poli pospolu býti nemohouc, nýbrž při svých panstvích a statcích pro zachování a ochranu chudých poddaných jich býti jsou musili, nic dále od Turkuov opanováno a vzato není, nébrž týž nepřítel před Erla aneb Agram, na čemž J. M. Kr. a království Uherskému mnoho záleželo, okolo 40 dní v obležení jsúc, znamenitě střílejíc a nemálo šturmu okusíc, mnoho lidu znamenitého válečného předních osob tu ztratíc, naposledy s nemalým posměchem a škodu bez vítězství odtáhl a svého předsevzetí tyranského, kteréž jest v oumyslu a celé naději měl, města banská a jiné některé krajiny, tolikéž arciknížetství Rakouská a markrabství Moravské sjezdy, vpády obtěžovati a ty i opanovati podle vuole své provésti nemohl, a žádných zvláštních škod tíž nepřátelé toho času na těch jmenovaných ani hraničných místech z milosti a vuole jeho milosti božské a J. M. Kr. časného a bedlivého opatrování i potom v odtažení až posavad nezdělali.

Že pak ten nepřítel Turek s velikú mocí a sílu Temešvár, Lípu a Solnok s některými zámky, městečky a místy hraničnými toho času, když jsú ty ruoznice v říši na nejvyšší byly vzrostly a povstaly, vzal a opanoval, však jsú proto nic méně ta místa jmenovaná hejtmany, kteříž se předešle dobře, ctně a chvalitebně chovali, tolikéž lidem, střelbu a jinými válečnými nástroji i spíží potřebně a dostatečně opatřena byla, kteříž potomně na dobrá slova a přípovědi Turkuov beze vší zvláštní těžkosti bezpotřebně a svévolně ta místa, kteráž v svěření svém jměli, poddali a z nich vytáhli, ale Turek jim přirčení a slov svých nedrže, všecky, jakž jeho pohanský obyčej jest, zmordovati dal, a skrze to J. M. Kr. na střelbě, spíži, u věcech a nástrojích válečných (a co sice na stavení, opravy a upevnění týchž městeček, zámků a míst nahoře psaných a na chování toho lidu předešlého času mnoho nákladu šlo) velikú a znamenitú škodu vzíti ráčil.

I poněvadž, jakž dotčeno, J. M. Kr. zřetelně a pravdivě, jakž všichni špehové vyznávají, toho nepřítele předsevzetí vědomé jest, seznávati ráčí, že se týž nepřítel Turek tím, co jest léta předešlého v Uhřích pobral a opanoval a na díle zplundroval a zkazil, nasytiti nemíní a nechce, nébrž té jisté vuole a předsevzetí jest na léto příští osobně táhnouti, aneb s mocí a sílu vypraviti a o to se pokusiti, J. M. Kr. království a země dále k zkáze dokonalé přivésti a je opanovati: protož J. M. Kr. tak aby kníže a stavové gruntovní toho vědomost jměli, jakými těžkostmi J. M. Kr. předešlá léta a až posavad obtížen byl, co na překážku a za příčiny, že proti tomu dědičnému nepříteli Turku v pobrání a opanování těch již jmenovaných míst a sice jinou měrou nic užitečného s podstatu provedeno býti nemohlo, ješto na J. M. Kr. milostivé otcovské péči a pilnosti nikudy nic v tom nescházelo (a pán Buoh proto slušně pochválen býti má, že podle těch roztržitostí a nenadálých válečných nevolí v říši ještě k tomu přišlo), tak aby se snad někdo nedomníval, že ta svolená berně a pomoc (kteráž, kdyby J. M. Kr. o to se jinak byl přičiniti neráčil, za jeden měsíc na vychování téhož lidu válečného postačiti nemohla) daremně a ne proti nepříteli všeho křesťanstva Turku, aneb jinam vynaložena jest; J. M. Kr. z křesťanské, milostivé a otcovské lásky toho nebezpečenství a dokonalé zkázy, kteráž z předsevzetí nepřátelského, jestli se mu jinak časně s dostatkem odpor nestane, vzniknouti muože, knížeti a stavuom království Českého tajiti a o tom jim, jakž napřed dotčeno, nač jsou a kde J. M. Kr. znamenití nákladové šli, obšírně oznámiti (tak aby jeden každý, kterýž předešle o tom vědomosti nejměl a od koho jimi zprávu dosáhl, tím se mohl spraviti) za potřebné pominuti nemohl, s tím dalším milostivým doložením, že již J. M. Kr. bez zvláštní knížete a stavuov i jiných J. M. Kr. poddaných, věrných milých, skutečné a jisté pomoci pro tak mnohá obtížná a nesnesitedlná vydávání, kteráž J. M. léta pominulého na sobě jmíti ráčil, tomu nepříteli odolati a odepříti nijakž možné není.

Z těch příčin J. M. Kr. knížete a stavuov milostivě napomínati a žádati ráčí, aby kníže a stavové to vše, jakž nahoře oznámeno, jakými J. M. Kr. léta tohoto pominulého velikými a nesnesitedlnými vydáváními obtížen byl, a že J. M. Kr. na svých vlastních komorních duochodech a jiných užitcích, kdež jednom co jmíti ráčil, nic scházeti nedal, a jakou velikú práci a péči J. M. Kr. z přirozené lásky a náchylnosti své jako křesťanský král a pán pro zachování dobrého pokoje a svornosti mezi křesťanstvem, tudíž pro obranu a uvarování dokonalé zkázy J. M. Kr. království, zemí a poddaných, věrných milých, s vynaložením toho všeho, kde co měl, nelitujíc a nešetříc v tom ani osoby své královské, jmíti ráčil, k srdcím svým připustili a dostatečně i zdravě toho povážili, jestliže J. M. Kr. jako milostivý otec, král a pán, toho všeho k dobrému a užitečnému nejednal a neobmejšlel, a aby na to pomyslili a bedlivě rozvážili, jaké veliké nebezpečenství, zkáza celá a dokonalá záhuba strany toho nepřítele nyní před očima jest, a že J. M. Kr., jakž výše dotčeno, nikterakž lidsky možné ani podobné není, bez zvláštní pomoci J. M. poddaných, věrných milých, takovému nepříteli dále odpírati a odolati a jich před škodami, vpády, záhubami ostříhati; nébrž na tom že se jednomyslně srovnají, snesou a ustanoví, a J. M. Kr. pro zachování vlasti své, žen a dítek pomoc podstatou a dostatečnú od sebe a poddaných svých poddaně svolí a dadí, neb daleko větší nebezpečenství nad takové jeho Turka předešlé vítězství tohoto roku a léta příštího nežli léta pominulého před rukama jest, a jinače změněno ani pominuto býti nemuože, nežli toho tyranského předsevzetí nepříteli hájiti přetrhovati a jemu časně s pomocí pána Boha a věrných poddaných milých předcházeti; jestli sice před znamenitým pádem, dokonalil zkázu, prolití krve křesťanské a ztracení zemí, lidí a poddaných věrných milých zachováni býti chtějí. Jakož pak J. M. Kr. milostivě pochybovati neráčí, že kníže a stavové z těch výš oznámených mnohých příčin hodných nad touto J. M. Kr. žádostí pro své dobré a užitečné, poněvadž jsú se také kníže a stavové při minulém sněmu na J. M. Kr. za tři léta o pomoc vzloženu milostivu žádost poníženě slyšeti a znáti dali, jestliby toho další potřeba nastala, že pro obranu křesťanstva, vlasti své a obecné dobré se dále poddaně a poslušně okázati a zachovati chtějí, žádné ztížnosti jmíti nebudou a pomoc podle najvyšších možností svých, jakž dotčeno, svolí a dáti připovědí, a tudy příklad dobrý na sobě okáží, tak aby jiné k témuž království příslušející země, při kterých J. M. Kr. také pominouti neráčí o takovouž pomoc jednati, od nich to vida a seznaje, tím povolněji a dobrovolněji se najíti daly. Tolikéž J. M. Kr. nepomine při J. M. C., stavích svaté říše a jiných křesťanských potentátích se vší pilností bedlivě jednati, aby pomoc při nich mohl obdržeti, neb J. M. Kr. země dědičné za tři léta znamenitú pomoc, kteráž již za jeden rok spravili, dáti připověděli a svolili, o čemž kníže a stavové předešle vědomost mají, a J. M. Kr. pochybovati neráčí, že tolikéž při stavích a poddaných království Uherského pomoc znamenitú obdrží, jestliže J. M. Kr. od knížete a stavuov jich poddánú a náchylnú lásku, což jsou až posavad vždycky činívali (a J. M. Kr. též nyní o nich milostivě pochybovati neráčí) v skutku sezná, té naděje J. M. Kr. jsouc, že jiná J. M. Kr. příležitá království a země tudy od těch nekřesťanských ztížnosti a břemen skrze knížete a stavuov jich skutečnu a křesťanskú pomoc s radostí a potěšením budu moci vysvobozeny býti.

A J. M. Kr. se v to milostivě a otcovsky poddávati ráčí, že na takovou od knížete a stavuov i jiných J. M. Kr. věrných poddaných svolenu pomoc to vše s jejich radou časně jednati, před se bráti a konati míní, aby se ten křesťanský skutek a dobré předsevzetí pro obranu J. M. Kr. království a zemí užitečně a s podstatu vésti, a tomu nepříteli jeho tyranského oumyslu přetahováním a hájením něco škodného činiti mohlo; v čemž J. M. Kr. na vlastní osobě své, též J. M. krále Maximiliána a arciknížete Ferdinanda etc, jakž se na tom J. M. dostatečně uraditi a ustanoviti ráčil, a kníže i stavové se na to konečně a jistotně ubezpečiti mohu, sanovati a na sobě v ničemž nikudy nic scházeti dáti nemíní, a tolikéž taková pomoc nikdež jinde vynakládána a vydávána býti nemá, toliko na lid a jiné potřeby válečné proti nepříteli Turku. Však kníže a stavové k tomu colmistra svého jmíti a chovati budou moci. Také J. M. Kr. knížeti a stavuom revers milostivě poručiti dáti ráčí, že jim takové jich té pomoci poddané svolení na jejich privilegiích, svobodách a výsadách beze vší škody a újmy býti jmá nyní i na budúcí časy.

A poněvadž knížeti a stavuom dobře vědomo jest, na jaký zpuosob J. M. Kr. při přtdešlém minulém sněmu na ně vznášeti ráčil, co jest J. M. Kr. za smlouvu s královu Izabellú a krále Jana synem o knížetství Opolské a Ratibořské udělal, k čemuž kníže a stavové na J. M. Kr. milostivu žádost také jsú povolili a vuoli svú dali: i poněvadž pro J. M. Kr. veliká a obtížná vydávání J. M. týchž knížetství penězi hotovými nebylo možné vyplatiti, ráčil jest J. M. Kr. s mladého markrabí Jiřího Fridricha brandenburského předními poručníky a radami v Onolcpachu narovnání učiniti, že jeho dotčeného markrabě ta celá suma, kterúž na knížetství Opolském a Ratibořském jměl, při J. M. Kr. do čtyř let pořád zběhlých pod ourok ze sta po pěti zuostati jmá, však s tou výmínkou a ujištěním, aby on markrabě tím jistěji sumu svú i ouroky dosahovati mohl, ráčil jest J. M. Kr. témuž markrabí zápis na se učiniti, jestližeby ta suma hlavní aneb ourokové kteréhožkoli času dáni a položeni nebyli, aby jmenovaný markrabě moc a právo jměl tím zpuosobem knížetství Saganské, Prebuské a Neyburské, tolikéž ta panství, která na J. M. Kr. po někdy Kryštofovi z Bibrštejna připadla, ujíti a lid i v poddanosti míti a těch užívati, až by jemu ta suma hlavní i s úrokem a škodami na to vzešlými zase ouplně položena byla. Však on markrabě z jmenovaných knížetství a panství, kteréžby tak ujal, k jedné každé zemi všecku povinnost činiti má, a když taková suma i s ouroky od J. M. Kr. markrabímu zaplacena a spravena bude, tehda J. M. Kr. povinen jest týchž knížetství a panství bez umenšení zase postúpiti, však nic méně toho času těch čtyř let jmá J. M. Kr. a ne on markrabě těch knížetství v držení býti. Poněvadž pak dotčení poručníci spolu s markrabího radami od J. M. Kr. žádají, aby J. M. Kr. k takovému J. M. Kr. na se učiněnému zápisu povolení od knížete a stavuov pod pečetí zemskú vyjednati a jim dáti, tolikéž i do desk zemských vepsati poručiti ráčil, protož jest J. M. Kr. z výš oznámených příčin milostivá žádost, aby kníže a stavové, znaje, že království českému nic tudy odjato nebude, (a že J. M. Kr. ta knížetství bez jich stavuov pomoci k rukám svým přivedl aneb vyplatil, a k tomu sice na díle ta panství Bibrštejnská bez knížete a stavuov zvláštního vědomí a vuole svobodně jinam obrátiti mohl) k takovému zápisu, poněvadž J. M. Kr. ta knížetství a panství nic méně v rukou a držení zuostanou a od koruny odcizovány nebudou, povolení své listem pod pečetí zemskú dali. A J. M. Kr. pochybovati neráčí, že v těch čtyřech letech takovú sumu s lepší příležitostí, nežli nyní, položiti a spraviti bude moci, tak že se markrabímu v to uvazovati potřebí nebude.

Jsouc J. M. Kr. vždy k knížeti a stavuom častopsaného království českého, jakožto k poddaným věrným milým, té celé a dokonalé víry, jisté nepochybné otcovské naděje, že se k J. M. Kr. z poddané lásky a vzhledná na nynější J. M. Kr. těžké časy a vydávání nesnesitedlná, kterýmiž, jakž již napřed dotčeno, pro zachování a obranu J. M. Kr. království, zemí a poddaných, věrných milých, k odporu žíznivého nepřítele krve křesťanské Turka od dávných mnohých let více než který křesťanský král, pán neb potentát obtížen jest, v žádostech J. M. Kr. na kníže a stavy vzložených, jakž již oznámeno, poslušně, poddaně a hotově zachovají a povolně najíti dají a takovou pomoc J. M. Kr. svolí. A J. M. Kr. jim to všem i jednomu každému obzvláštně vší milostí svou královskou spomínati, nahrazovati, králem a pánem jich milostivým býti ráčí.

Dán v Grácu etc.