MS. v českém archivu zemském s nápisem "Červení sněmové" od 1541 do 1582.

Tito artikulové svoleni jsú od knížete a všech tří stavuov království tohoto na sněmu obecném, kterýž držán byl na hradě Pražském léta božího 1552 v pondělí po Novém létě při přítomnosti J. M. Kr., pánuov Moravanův, knížetství Slezského, obojího, Horního i Dolního markrabství Lužického k tomuto království příslušejícících, jakožto ouduov vtělených, skrze posly s plnu mocí vyslané zavříni jsú.

Jakož jest J. M. Kr., pán náš milostivý, na kníže a stavy království tohoto, tolikéž i na knížata a jiné vyslané s pinií mocí z jiných zemí k tomuto království připojených a náležících, totižto z markrabství Moravského, knížetství Slezského, obojího, Horního i Dolního markrabství Lužického, vznésti a potřebu strany nepřítele ukrutného všeho křesťanstva, Turka, milostivě předložiti ráčil, abychom J. M. Kr., pánu našemu všech milostivému, proti témuž nepříteli všeho křesťanstva Turku, pomoc učinili, tak jakž dále takové předložení v instrukcí od J. M. Kr. knížatuom a stavuom podané, to vše v sobě šíře obsahuje a zavírá: i na takové J. M. Kr. předložení, znajíc toho dokonalou i duoležitou potřebu býti, kníže i všickni tři stavové, tolikéž knížata a jiní poslové z zemí svrchu psaných s mocí vyslaní na tomto jsou se snesli a srovnali, aby všickni stavové ze všech zemí svrchu psaných tento rok toliko, předkem komora J. M. Kr., knížata, páni, rytířstvo, Pražané a jiná města, preláti, opatové, proboštové, jeptišky, kněží, farářové, kteří na farách jsou, i jiní klášterové, Mistři, kolegátové, kteřížkoli statky pozemské i zápisné a jakéžkoli jiné mají, neb platy komorní, v jedné každé zemi podle zpuosobu a povahy též země statky pozemské, zápisné i městské šosovní a jakéžkoli jiné šacovali, kromě těch farářuov a kněží, kteřížby na platích komorních aneb platův na na statcích pozemských neměli, též také i ti, kteříž peníze na ourocích, listech aneb jakýchžkoli užitcích mají, tak se, jakž nahoře dotčeno jest, zachovati povinni jsú; i také manové, dědinníci, svobodníci, nápravníci, dvořáci, svobodní rychtáři, aby tolikéž učinili, i také poddaní lidé v městech, v městečkách aneb ve všech, z poručení pánuov jich, statky své s svrchky a nábytky užívajícími šacovati mají, kromě lidí pohořalých a těch, kteřížby od pánuov svých ještě lhuotu měli v placení úrokuov. Též kupci, ležáci domácí i přespolní, kteříž v tomto královstvie neb v jiných zemích handly a obchody své mají a vedou, také podruzi, kteříž jsú v městech, městečkách královských, knížecích, všelijakých duchovních, panských, rytířských i městských, i tudíž ve všech, aby statky své s svrchky a nábytky užívajícími šacovali, a každý, totiž komora J. M. Kr., knížata, pán, rytířský člověk, Pražané i jiná města, preláti neb úředníci jich mají v listech svých přiznávacích doložiti a se přiznati, co se na jednoho každého z zboží a panství šacuňku najde, aby osoby volené k vybírání takového šacuňku dokonale vyrozuměti mohly, co jeden každý od sebe a poddaných svých z toho šacuňku dáti a spraviti povinnen jest; a takové listy přiznávací od těch osob volených, když knížeti a stavuom počet činiti budou, mají při tom počtu položeny býti, a tak se každý týmiž listy přiznávacími pod pečetí svou, přijma to k svému svědomí, že jest statek svuoj všecek, kteréhož užívá a zač ten spravedlivě na ten čas stojí, šacoval, přiznati, kromě klenotuov a hotových peněz ležících, kterýchž na užitcích nemá, a dluhuov aby žádný sobě nevyráželi, než zúplna zač statek stojí, jej položili a se šacovali. A listy přiznávací téhož šacuňku ve všech zemích jednostajní v tato slova berníkuom dávány býti mají:

"Já N. vyznávám tímto listem přede všemi, že jsem podle svolení sněmovního, kteréž se stalo na sněmu obecním, kterýž držán byl na hradě Pražském léta etc 52 ten pondělí po Novém létě, statek svuoj všecken, kteréhož na ten čas užívám, žádných dluhuov svých nevyrazivše, a zač stojí spravedlivě šacoval a poddaných svých šacovati dal; a toho mám za sumu A, B, C; a lidé poddaní moji za sumu N., a to přijímám k svému svědomí. K tomu na svědomí pečeť svú vlastní k tomuto listu příznávacímu přitisknouti sem dal jistým svým svědomím a volí."

Pakliby kdo pečeti své neměl, aby jiného pána neb rytířského člověka připrosil, aby na místě jeho pečeť svú, sobě bez škody, přitiskl, aby osobám, v každé zemi k tomu voleným, konečně do Středopostí najprvé příštího takové listy přiznávací dal neb dali: pakliby kdožkoli ze všech stavuov v tomto království i v jiných zemích týchž listuov přiznávacích do toho času Středopostí příštího, týmž osobám voleným na hrad Pražský a v jiných zemích, kdež jim místo k přijímání takových listuov přiznávacích a berně ukázáno bude, v moc jich nedali, nepoložili neb neposlali, tehdy ty osoby volené mají toho každého, kdožby se tak nepřiznal, statek šacovati, pokudžby se jim slušně vidělo a zdálo; a ten každý bude povinen podle toho šacuňku a uložení jich touž berni a pomoc dáti. A tak jeden každý podle takového šacuňku z jednoho tisíce kop grošuov českých 12 kop grošuov českých a to na minci v jedné každé zemi obecně berných dáti má, podle velikosti a malosti sumy a statku a z lidí poddaných svých i z podruhuov, jakž svrchu oznámeno jest, tolikéž. Též také všickni, kteříž peníze na ourocích a listech a všelijakých puožitcích mají, tak se, jakž nahoře dotčeno jest, zachovati povinni jsú a z tisíce kop grošuov 12 kop grošuov českých dáti.

Než, co se domuov ku právu městskému aneb pod šos náležících tudíž měšťan dotýče, z těch se v městech přiznání činiti i z nich berně dávati mají, jakž předešlými sněmy vyměřeno jest, a mimo takový šacuňk k této pomoci svolený, žádný z žádného stavu na lidi poddané své žádného vyššího šacuňku neb jakékoli daně, pod žádným vymyšleným zpuosobem, kterýž lidská lest vymysliti muože, ukládati a od nich bráti nemá; pakliby kdo co vajše na lidi své v tomto šacuňku a dávce položil a od nich vzal, ten aby podle uznání soudu zemského jedné každé země skutečně trestán byl.

A tito berníci k vybírání dotčené pomoci voleni jsú: Jan Bořita z Martinic na Smečně z pánuov, Jan Beneda z Nectin na Libni z vladyk a Šimon z Tišnova z Pražan. A takový šacuňk k vybírání, a dávání takové pomoci na dva díly a roky rozdělen jest takto: první díl té sumy podle šacuňkuov těm osobám v každé zemi voleným a zde na hrad Pražský složen a dán ode všech zemí a stavuov i ze všech poddaných jich býti má na den svatého Jiří najprvé příštího neb ve dvú nedělí po tom, to jest z jednoho tisíce kop grošuov českých 6 kop grošuov českých, a druhý díl, to jest též z tisíce kop grošuov českých 6 kop gr. českých na den svatého Bartoloměje též pořád přišlého neb dvě neděle po tom; jestližeby pak kdo této berně knížaty a všemi stavy svolené, buď prvního neb druhého dílu na časy svrchu jmenované od osoby své aneb od lidí vyberouc, osobám svrchu psaným voleným nedal neb nedali a nevyplnili, tehdy na takového každého má komorník vydán býti po vyjití těch dvú neděl v témdni pořád zběhlém a v statek se jeho uvázati. Pakliby po uvázání s komorníkem pražským v témdni pořád zběhlém vždy nedal neb nedali, a v držení nevpustil neb nevpustili, tehdy komorník ke dskám zemským relací udělaje, list obranní na takového každého týmž berníkuom vydán býti má, a tíž berníci mají se v to komorníkem i tím listem obranním uvázati, a to budl držeti a toho užívati dotud, dokudžby kteréhokoli dílu nadepsané berně, budl jeho samého aneb od lidí jeho, z téhož statku a duochoduov všech nevybrali, aneb z svrchkuov a nábytkuov za touž sumu uprodali, cožby na něj tyto berně dáti se dostalo, i se všemi škodami a náklady na to vynaloženými: a kdyžby kdo zadržalú berni i s škodami a náklady dal, anebo oni berníci, uvážíc se s komorníkem a listem obranním, z toho statku a duochoduov aneboližto z svrchkuov a nábytkuov podle slušnosti uprodajíc, tak jakž se nadpisuje se všemi škodami, vybrali, tehdy ihned tomu každému, v čížby se statek uvázali, zase postúpiti povinni jsú a budou beze vší odpornosti, a mimo vybrání a zaplacení berně, aby v statcích lidem zbytečné škody nečinili a plundrování se nedalo. Než což se těch osob, kteřížby na statcích pozemských neměli než toliko na listech a hotových penězích, kteréž na užitcích jakýchžkoli mají, dotýče, na ty list zatykači pro nedání kteréhožkoli dílu berně od ouřadu desk zemských týmž berníkuom vydán býti má, a jestliby se kdo zatykačuov zvláště v domích svých pokrývati chtěli, tehdy pán, ouředník neb to právo, pod kterým sedí, povinen jest jej v domě jeho, též hospodář v domu panském zatknuti a podle zatykače znění v témdni každý se tak zachovati, však toliko v této pomoci; a na téhož komorníka tíž berníci k úřadu více dávati nemají, než což se do toho kraje za puohon dává, a od relací 4 groše, za list obranní 22 grošuov českých, a při úřadu purkrabství pražského tolikéž, a za zatykač 15 grošuov českých toliko písařuom, kteříž ty listy obranní i zatykači vydávají a píší, a od zatčení též 15 grošuov českých dáváno býti má.

A jiné země podle pořádku, obyčeje a společného snesení svého, to tak opatřiti mají, aby takový šacuňk a sumy na roky výš jmenované vyšly a dány byly.

A což tak se podle takového šacuňku jedné každé země té berně neb sbírky vysumuje, sejde a zběhne, to mají z jedné každé země na hrad Pražský osobám od stavuov tohoto království k tomu voleným psaním oznámiti a ony jim tolikéž, a což též berně nebo sbírky z království tohoto a z jedné každé země vyšacováno bude a jaká se suma zběhne, to jedni druhým pod sekryty svými poznamenáno dáti mají, tak, když by potomně o to počet držán byl, co jest která země vydala aneb co za kterú by zuostalo, vědomost o tom míti mohli, a v tom aby rovnost zachována byla; a každá země má jmíti své berníky, kteřížto takových peněz touto pomocí svolených nikam jinam pod žádným vymyšleným obyčejem, toliko na tu samu potřebu válečnú proti nepříteli Turku, na lid a potřeby válečné, vydávati a obracovati nemají; a což tak kterého koli času tíž berníci takových berní k sobě přijmu a zase colmistru krále J. M. na psaní J. M. Kr. vydávati budou, z toho jedné každé zemi počet pořádný udělati mají.

Jakož jest J. M. Kr. na kníže a.stavy království tohoto, tudíž na knížata a posly s plnu mocí z zemí výš jmenovaných vyslané, žádost vzložiti ráčil strany posudního, aby J. M. Kr. z každého věrtele piva po dvú groších českých dáváno bylo, z příčiny té, že toho J. M. Kr. potřebovati pro opatření osoby své královské, poněvadž sám osobu svú podle lidu válečného se do pole vypraviti ráčí: i na tomto sme se knížata i všickni tři stavové, tudíž osoby z často psaných zemí s plnu mocí vyslané, snesli, že na takové milostivé J. M. Kr. předložení a žádost k témuž posudnímu do dvú let pořád zběhlých J. M. Kr. k vybírání a dávání svolujem na zpuosob níže psaný, totiž, kteříž koli ze všech stavuov v království tomto i v jiných zemích výš jmenovaných i jiní všickni piva bílá, buď ječná na prodaj vystavují aneb navaříc v domích svých za peníze vyšeňkují, aby z jednoho každého věrtele neb bečky piva bílého neb ječného 2 groše česká aneb 14 peněz bílých dáno bylo; však jeden každý věrteluov a beček pivných obojích, kteréž se na prodaj vystavují, aby v té rovnosti a míře zachovali a nepřivětšovali ani neumenšovali, než jakž v jednom každém kraji a zemích až posavad jich užívali a užívají tak zuostavili, a takové posudné má se teprv počíti vyběrati na den svatého Jiří najprv příštího až do těch dvú let pořád zběhlých a vajše nic. A poněvadž to do těch dvú let pořád zběhlých J. M. Kr. k vlastnímu užívání a potřebě knížata, a stavové i jiné země svolují, aby v tom spravedlivá rovnost zachována byla; jakajkoli J. M. Kr. řád v tom vybírání, pokudž najpořádněji a najužitečněji býti by mohlo, ustanoviti ráčí, to při vůli J. M. Kr. a mocnosti se zuostavuje. Však což se obyvateluov a stavův markrabství Moravského dotýče, poněvadž oni jsú předešle J. M. Kr. z bečky piva po groši českém dávati svolili, ti aby toliko po druhém groši z každého věrtele neb bečky, počnouc též od svatého Jiří najprvé příštího, za táž dvě letě dávali a s námi v tom po 2 groších českých placení rovnost nesli; a v jiných zemích, v kterýchž na tento čas z strychu dávali jsú, ti tolikéž z strychu po dvú groších českých aneb po 14 penězích bílých do těch dvú let pořád zběhlých dávati mají, avšak po vyjití těch dvú let pořád zběhlých nemá takové svolení J. M. Kr. na ujmu býti J. M. dědičného posudního a postryšného.

A toto naše knížat a stavuov království Českého, markrabství Moravského, knížetství Slezského, Horních i Dolních markrabství Lužických dobrovolné svolení má býti bez ujmy jedné každé země, jich privilejí a svobod.

A jakož J. M. Kr. na kníže a stavy tohoto království českého milostivu žádost vznésti ráčil, aby kníže a stavové k tomu své povolení dali, aby J. M. Kr. podle smlouvy mezi J. M. Kr. a krále Janovým synem, knížetem Janem, učiněné, knížetství Opolské a Ratibořské, kteráž jsou s povolením stavuov markrabí Jiřímu Brandenburskému a dědicuom jeho ve sta a osmdesáti třech tisících třech stech a třiceti třech zlatých uherských na zlatě zastavena byla, zase vyplatiti a dotčenému knížeti Janovi postúpiti ráčil, však na žádný jiný zpuosob, než aby též kníže Jan nyní jmenovaná knížetství od J. M. Kr. a toho královstvie Českého, jako jiná knížata v Slezsku pod léno držal, a všecky služby lenské a manské náležité učinil, a jestližeby bez dědicuov mužského pohlaví z tohoto světa odešel, aby dotčená knížetství zase na J. M. Kr. a království České připadla etc, tak jakž též vznešení J. M. Kr. v tom artikuli to vše v sobě šíře obsahuje: i poněvadž kníže a stavové to uznávají, že jest se to pro dobré J. M. Kr. a království Českého i všeho křesťanstva stalo, tak jakž se toho J. M. Kr., jakožto králi a pánu svému, duověřují a k tomu své povolení dávají na zpuosob svrchu psaný, aby J. M. Kr. knížeti a stavům list pod majestátem J. M. Kr. dáti ráčil, aby táž smlouva o táž knížetství učiněná na ujmu a ublížení předešlým privilejím a svobodám království českého nebyla, a více bez povolení a vědomí knížete a stavuov aby se takové smlouvy nedaly, a kníže a stavové podle žádosti J. M. Kr. stavuom týchž knížetství Opolského a Ratibořského listem pod zemskú pečetí vuoli a povolení své oznámiti chtějí.

Dále, kdež J. M. Kr. knížeti a stavuom spis a v něm řád, kterýby měl býti proti všem zbytečnostem, předkem ke cti a k chvále pánu Bohu všemohúcímu a ku pohodlí a k dobrému všem obyvateluom království Českého, podati a předložiti ráčil: což tak kníže a stavové od J. M. Kr. jsou vděčně přijali a přijímají, však pro krátkost času tak gruntovně toho předsevzíti a na konci postaviti jsú tímto sněmem nemohli, a protož tímto sněmem kníže a stavové volili jsou osoby ze všech tří stavuov, z kraje Hradeckého: Zdenka Berku z Dubé z pánuov, Mikuláše Bořka z Dohalic na Veselí; z kraje Plzeňského: Heralta Kavku z Řičan na Štěkni a Švihově z pánuov, Vilím Klenovský z Klenového a z Janovic na Zínkovech; z kraje Prachenského: Hendrycha z Švamberka na Zvíkově z pánuov, Jan Malovec Dříteňský z Malovic na Dřítni z vladyk; z kraje Bechyňského: Vilím z Rožmberka na Krumlově z pánuov, Jan Lískovec z Lískovce na Cerekvici z vladyk; z kraje Vltavského: Jan z Říčan na Kosově Hoře z pánuov, Petr Zálusky z Podhoří na Nedrahovicích z vladyk; z kraje Podbrdského: Mikuláš z Říčan na Hořovicích z pánuov, Jan Karel z Svarova a v Huti; z kraje Žateckého: Jan z Vajtmile na Chomutově z pánuov, Jiřík Hora z Ocelovic z vladyk; z kraje Slánského: Volf Bořita z Martinic na Vokoři z pánuov, Ctibor Sluzský z Chlumu na Tuchoměřicích; z kraje Litoměřického: Jiřík z Šlejnic na Tolenštejně a Šluknově z pánuov, Kryštof z Vřesovic na Kostomlatech z vladyk; z kraje Boleslavského: Jan Křinecký z Ronova na Ledcích z pánuov, Tobiáš Hrzan z Harasova a na Housce z vladyk; z kraje Kouřimského: Voldřich Holický z Šternberka na Lištně z pánuov, Smil Myška ze Žlunic na Hrádku nad Podiusi z vladyk; z kraje čáslavského: Zdislav Zvířetický z Vartmberka na Češtině Kostele z pánuov, Pavel Malovec z Malovic na Zbraslavicích z vladyk; z kraje Chrudimského: Vojtěch z Pernštajna na Helfenštajně z pánův, Jiřík Příbek z Otoslavic z vladyk; z kraje Rakovnického: Jan nejmladší z Lobkovic na Krakovci z pánuov, Jiřík Ho-chauzar z Hochauzu na Pšovlcích z vladyk; z Starého města Pražského: Duchek Chmelíř z Semechova, z Nového města Pražského: Martin Divišovský z Prošovic; z Plzně: Vincenc Rajský z Dubnice, z Hradce: Jan Karásek Lvovický ze Lvovic, z Budějovic: Mistr Kvirín, z Litoměřic: Václav Vícen; jim tímto sněmem moc dávajíce, aby v neděli první v postě před tímto soudem zemským najprvé příštím do Prahy se sjely a na zajtří v pondělí ráno na Pražském hradě se sešly a v ten spis od J. M. Kr. podaný bedlivě nahlídly, a všech artikuluov v něm položených s pilností povážily, a cožby tu uznaly býti pobožného, hodného, spravedlivého a všem obyvateluoin užitečného, to aby v spis uvedly a v pondělí po Suchých dnech postních, aby to, což tak spíší, vuobec při soudu zemském čteno bylo, a chtělliby kdo sem přijeti a to slyšeti i k tomu se přimlouvati, toho každý jmíti bude vuoli.

A což tak kníže a J. M. páni ouředníci a soudce zemští s osobami k tomu volenými i jinými, kteřížby se k tomu na ten čas sjeli, pobožného, dobrého a užitečného uznají, to mají J. M. Kr, odeslati a oznámiti, a na čem se J. M. Kr. s soudem zemským a osobami k tomu volenými, i s těmi osobami, kteréž se k tomu sjedou, snésti a srovnati ráčí, to J. M. Kr. aby ráčil po království rozepsati dáti a jeden každý, aby se tak skutečně zachovati povinen byl; také při tom ty osoby volené kteréž nad spisováním toho řádu seděti budou, aby od berníkuov předešlých, kteříž jsou k sobě zemské berně přijímali, počet přijaly, a oni berníci aby též na ten den svrchu psaný, to jest v první neděli v postě příští se sjeli a na zajtří na hradě Pražském najíti dali a počet pořádný před týmiž osobami učinili, a vykonajíc J. M. najvyšším pánuom ouředníkuom a soudcím zemským jej ukázali a o všem zprávu dali; a kníže a stavové J. M. najvyšším pánuom ouředníkuom a soudcím zemským tímto sněmem tu moc dávají, když se ten počet stane a pořádně vykoná, aby je berníky z toho vy-kvitovati mohli.

Což se pak kněžstva pod jednou i pod obojí zpuosobou a jich vznešení, kteréž jsú skrze suplikací na J. M. Kr. učinili, dotýče, ztížnost majíce, kterak by po jich smrti k jich statkům po nich zůstalým saháno a bráno bylo: i na tom jsou se kníže a stavové snesli a k tomu své povolení dali, toliko od dnešního dne, aby každý kněz o svém statku pořízení a kšaft učiniti mohl; jakby pak jich kšaftování pořádné býti mělo, to kníže a stavové k J. M. Kr. připouštějí, aby J. M. Kr. jim kněžím ráčil o tom vyměření, jakby se při řízení a odkazování svém zachovati měli, učiniti. Než jestližeby který z kněží z tohoto světa bez pořízení sešel neb sešli, cožby tak po něm statku jakéhož-koli, na čemžby ten shledán býti mohl, se našlo a vyhledalo, ten aby na tři díly rozdělen byl, a jeden díl na opravu kostela a fary, při kterémžby ten kněz umřel, a druhý díl na pána poddacího té fary, a třetí díl na přátely pořádné najbližší, pakliby žádných přátel příbuzných nebylo a se nenašlo, tehdy ten díl třetí aby do špitálu chudým lidem, kdežby se pánu poddacímu, pod kterýmžby ten kněz umřel, ač nemělli by svého špitálu, za najlepší a najužitečnější zdálo a vidělo, obrácen byl, a pán poddací aby z toho třetího dílu nic za sebou nepozuostavoval, než na chudinu do špitálu obrátil. A administrátorové pod jednu i pod obojí zpuosobou s kapitulu a s konsistoří aby o tom pilnost měli a kněží na fary podávali, a nad tím ruku drželi, aby se ctně, dobře a pobožně chovali a zlých příkladuov na sobě ku pohoršení lidem nedávali. A jestližeby se co toho nepořádného při kterém knězi našlo a vyhledalo, aby skutečně k nápravě skrze jisté trestání týchž administrátoruov, kapitoly a konsistoře, jakžby který zaslúžil, přivedeno bylo; a bez vědomí a vuole administrátoruov, kapitoly a konsistoře žádný kněz, kdež který na kterú faru podán bude, aby se z fary nehajbal, léčby pán poddací jemu odpuštění dal, a kněží všickni aby pleše na hlavách, jakž na ně záleží, jměli.