MS. v archivu českého místodržitelství.

Najprvé, že všickni kněží podávajíce lidu pod obojí zpuosobou, o svatosvatém Trojice svaté tajemství, o 12 artikulích víry, o sedmeré církevní svátosti, obzvláštně pak o večeři Páně a jiných, o kterýchž se věřiti má, ták jakž od samého puovoda víry a samé pravdy Ježíše Krista podle slova božieho a vyměření koncilium první a obecní církve ustanoveno jest, věří, smajšlejí a učiti chtí.

Druhé, že by chtěli svatosvatou křtu svátostí, s modlitbami, s vyučováním, žehnáním, pomazáním oleje i křižma s solí a jinými všemi obecními církve zvyklostmi od času apoštoluov až k nám pošlými, u vodě času náležitého od kněze posvěcené, s svěcí voskovou posluhovati, a žeby to chtěli toliko času ranního, léčby potřeba nastala, puosobiti, což zlé není, kdyžby to ne tak co za zákon držáno bylo, ani o tom jiným církvím ukládati, a žeby chtěli tou svátostí i jinými věcmi toliko v místě svatém a k tomu oddaném lidu posluhovati a to bez svatokupectví; však šetřiti se toho má, aby což svatokupectví není, také za svatokupectví se nepočítalo.

Třetí, že by chtěli věřiti a učiti, že podle písma svatého v božské svátosti těla a krve Páně netoliko skutečně jest pravé tělo Kristovo za nás zrazené a krev na odpuštění hříchuov vylita, ale také že v též svátosti Kristus pravý Buoh a člověk pod každou zpuosobou celý jest a pod každou zpuosobou obvzláštně, jak v těle tak v krvi své z spojení přirozeného, jest celý Kristus, jemužto (jakž dí apoštol), smrt více nebude panovati; ale posvátně pod jednou zpuosobou není tatéž jako pod druhou svátostí, neb ačkoli pod svátostí těla Kristova jest také pravá krev Kristova a pod svátostí krve také krev Kristova i tělo, ale však jakož nikdá svátost těla Kristova není svátostí krve Kristovy, tak také ani svátost krve Kristovy jest svátost těla Kristova. Nebo jako mocí slov chleb toliko proměňuje se v tělo Kristovo a ne v krev, tak také víno mocí slov proměňuje se v krev Kristovu toliko a ne v tělo, ale však pospolně pod jednou každou zpuosobou všecek a celý jest Kristus. Nad to že chtějí také věřiti a učiti podstatu chleba a vína skrze posvěcování v tělo a krev Kristovu podstatně se proměňovati a samé zpuosoby na oltáři zuostávati; též žeby kázati a učiti chtěli, že by žádný neměl přistúpati k přijímání té svaté svátosti, léčby prvé z hříchuov, kterýchž se dopustil, skroušení jměl a potom každý vlastními ústy obvzláštně všech svých hříchuov, pokudžby je v paměti měl svému knězi aneb s jeho dovolením jinému se zpovídal a pokání činil i rozhřešení obdržel. Nad to žeby chtěli také kázati a učiti, že každý jednou najméně v roce svých hříchuov se zpovídati a velebnou svátost přijímati by měl, jestliže by pak častěji k této nejsvětější svátosti přistoupati chtěl, tehdy také, obvzláštní a soukromí zpověď i rozhřešení kdyžby to předešlo, aby to bývalo; a že to v jistých a náležitých časích na svých kázáních učili jsou a budoucně učiti chtí. Též, žeby chtěli učiti lid, aby božské této svátosti, když se pozdvihá, do kancellum schovává anebo před oči lidské vystavuje a vuokol i k nemocným nošena bývá, s poklonou poctivost činili.

Čtvrté, že všickni jednomyslně chtěliby smajšleti a učiti, že mše jest čisté a spasitedlné, o kterémž v první kap. Malach:, obětování té jedné oběti, kterouž všech spasení zpuosobeno jest, připomínající, netoliko vyznamenávaje ale v pravdě v sobě obsahujíc pravdu těch věcí, kteréžto věci rozličných obětí obětování někdy vznamenávaly; nebo táž těla a krve oběť, kteráž na kříži jest obětována, nejiná, tajž beránek nejinaj a jeden na obé Kristus. Ale tehdáž krvavým zpuosobem a útrpným obětován jest, kterýmžto obětováním všem věřícím odpouštění hříchuov dostatečně obdržal, nyní pak téhož v tajemství a zpuosobem nekrvavým a neútrpným obětujeme, ne abychom hříchuom odpuštění a duší našich spasení nyní teprva zasluhovali, ale abychom, utrpení Páně sobě ku paměti přivozujíce, Bohu díky vzdávali za spasení nám na kříži obdržené a tu zasloužené hříchuov odpuštění a vykoupení vierou a náboženstvím sobě abychom připojovali a přivlastňovali. Nad to, že jednomyslně vtom smajšlejí, aby mše podle ustanovení první svaté vší obecné církve v slavnosti se vykonávala obyčejem starým, totižto s introitem, kyrieelejson, gloria in excelsis, collectami křesťanskými obyčejnými a od svaté církve přijatými, epištolou, graduálem, alleluja, prosou, s tractem svým časem svatým čtením, patrem, obojím canonem, s prefací, s sanctus, s elevaci, s agnus, s communií a s benedikcí, a ovšem s rouchem a nádobami k takovému požívání posvěcenými a na místech svatých k tomu oddaných.

Páté, žeby chtěli všecky svátky, starý obyčej zachovajíc, světiti, totižto dny nedělní, narození Páně, obřezávání Páně, Tří králuov, květná neděli, velikú noc se dvěma dny přidanými, slavnost těla Kristova, blahoslavené panny slavnosti narození, zvěstování, očištění, navštívení a na nebe vzetí, svátky všech apoštoluov, obrácení svatého Pavla, svatého Jana Křtitele, svaté Markéty, svaté Magdaleny, proměnění Páně, sv. Vavřince, sv. Václava, sv. Michala, Všech svatých, sv. Martina, sv. Kateřiny a sv. Mikuláše a při jednom každém kostele těch svatých, kdež obzvláštnie jich založení jest, k tomu také dni křížové před na nebe vstoupením Páně a letanií starou, na den svatého Marka a mimo ty žádných jiných.

Šesté, žeby chtěli všecky posty od svaté matky církve zvyklé zachovati, puost čtyřidceti dnuov, suchých dní, též posty vigilie a jitřnie starodávní zvyklostí zachovávalé, svátkové pak, kteréž vigilie a jitřnie mají, tito jsou: narození Páně, Tří králuov, první den velikonoční, na nebe vstoupení svatého Ducha, svátkové blahoslavené panny navštívení a na nebe vzetí, všickni téměř svátkové apoštolští, sv. Jana Křtitele, svatého Vavřince a Všech svatých. Posty mají: narození pána Krista, zvěstování panně Marii, Veliká noc, svatého Ducha, sv. Jana Křtitele, sv. Vavřince, na nebe vzetí panny Marie, Všech svatých a všickni svátkové apoštolští kromě svatého Filipa a Jakuba a sv. Jana apoštola a evangelisty.

Sedmé, žeby chtěli všecky procesí podle starého obyčeje zachovávati a chtěliby, aby žádný mimo jisté časy procesí neustanovoval.

Osmé, že v jisté slavnosti, jakž nahoře poznamenané jsou, chtěliby velebnou těla a krve Páně svátost k spatřování lidu vystavovati.

Deváté, žeby chtěli zpuosob žehnání někdy latinského vzíti z obecní agendy kostela Pražského, někdy také tajž zpuosob jazykem českým, aby lid rozóměti mohl, oznamovati, kteréhožto zpuosobu na čas budoucí tak dlouho užívati by chtěli, dokavádžby budoucí arcibiskup jim jiného nenařídil anebo o nějakou jinou formu žehnání s ním by se nesnesli.

Desáté, že všickni jednomyslně učení o vzývání a přímluvě a zásluhách svatých, jakž v první svaté církvi obecné vydáno jest, schvalovati by chtěli a zachovati, letanie a modlitby staré od svaté matky církve přijaté, v nichž svatá a nerozdílná Trojice poklonou božskou se ctí, Maria pak boží rodička, archandělé, andělé, patriarchové, proroci, apoštolé, mučedlníci, panny i všickni svatí poklonou svatým lidem náležitou se vzývají.

Jedenácté, žeby chtěli týmž zpuosobem vigilje, modlitby, pamatování, almužny při mši a jinak věci za mrtvé podle staré svaté církve obecní zachovávati.

Dvanácté, žeby chtěli papeži, jakožto obecné církve hlavě, pod nímžto by svaté přijímali svěcení, věrným úmyslem a rádi, jakožto poslušní synové, všecku spravedlivou a náležitou poslušnost ukazovati. V jiných pak nebo většího počtu církevního nebo budoucího arcibiskupa nařízení žeby uposlechnouti a na tom přestati chtěli