Desky zemské s nápisem "Sněmové červení od 1. 1541 do 1582" v českém archivu zemském.

Jakož jest J. M. Kr., pán náš milostivý, na kníže a stavy království tohoto žádost vzložiti a vznésti ráčil, aby J. M. arcikníže Maximilián, jakožto nejstarší syn a dědic J. M. Kr., kterémuž podle privilegií a svobod království Českého, kdyžby J. M. Kr. pán Buoh od smrti uchovati neráčil, království by náleželo, za krále českého držán a titul královský aby J. M. dán byl, však tak a na takový způsob, aby týž arcikníže Maximilián J. M. knížeti a stavům království tohoto list od sebe v moc jich dáti ráčil, že za živností J. M. Kr., jako J. M. arciknížeŤ pana otce najmilejšího, v kralování, v vladařství a panování tohoto královstvie českého se vkládati neráčí, až po smrti J. M. Kr., toliko králem českým slouti, jmenován, za to držán i titul J. M., jako králi českému, aby dáván byl. A k tomu, kdyžby J. M. arcikníže Maximilián, kdyžby se J. M. Kr. zdálo a líbilo, od knížete a stavuov království tohoto korunován býti měl, aby J. M. arcik. předkem přísahu a povinnost s potvrzením privilejí a svobod knížeti a stavuom, jakž jsou to předešlí králové čeští i nynější král, pán náš, J. M. činiti ráčili, udělal. A když tak J. M. arcik. učiniti ráčí, tehdy aby J. M. arcik., (a prvé nic) za krále českého korunován byl, však tak jakž vajš dotčeno, aby J. M. arcik. kralování a vladařství, dokudžby J. M. Kr. živ býti ráčil, na sebe nepotahoval a toho sobě nikterakž osobovati neráčil, až teprva po smrti J. M. Kr. Než jestližeby arcikníže J. M. na sebe kralování a vladařství za živnosti J. M. Kr. potahovati chtěl, tehdy kníže a stavové tou měrou nemají žádnou poddaností a povinností J. M. arcik. zavázáni býti, tak jakž též vznešení od J. M. Kr. učiněné to vše v sobě obšírněji obsahuje.

I na takové vznešení a J. M. Kr. milostivou žádost takto jsme se kníže i všickni tři stavové snesli: Poněvadž privilegium královstvie Českého to v sobě obsahuje a zavírá, že každého krále J. M. naj starší syn po smrti J. M. Kr. za krále českého zůstati má a těchto časuov za věc dobru a užitečnú k zachování pokoje z mnohých příčin se to shledává, kdyžby pán Buoh všemohúcí J. Kr. M., pána našeho milostivého, z tohoto světa povolati ráčil, abychme hned věděli, kým se spravovati a koho za krále a pána bez dalších o to rozepří a prací míti a držeti: protož aby arcikníže Maximilián J. M., jako J. M. najstarší syn, po dnešní den jména, titule a všeho duostojenství královského užívati ráčil a za budúcího krále českého, pána našeho, jmín a držán byl, a kdyžby s J. M. Kr. kníže a stavové se snesli i korunován býti mohl, však tak aby J. M. Kr. knížeti a stavům pod J. M. Kr. pečetí list dáti ráčil, že najjasnější kníže a pán, pan Maximilián, král český oc a arcikníže rakouské etc, pán náš milostivý, list a zápis, jakž jest to v J. M. Kr. předložení sněmovním s výminkami postaveno, před vzdáním a vyjitím soudu zemského, nyní příštího, v puostě, od sebe dáti a poslati má a povinen býti ráčí, tak aby takový list J. M. krále mladého k privilegiím zemským položen a schován byl.

Než za to kníže a stavové J. M. Kr. prosí, aby J. M. Kr. to tak obmysliti a opatřiti ráčil: kdyby J. M. Kr. pán Buoh od smrti uchovati neráčil (čehož pane Bože za dlúhé časy strážce býti rač), aby J. M. arcik. Maximilián, král a pán náš, pokudž možné, v tomto království, pakliby možné nebylo, tehdy tu a v těch místech k tomuto království příležitých, bytem svým a osobu svú býti ráčil, abychme v potřebách svých věděli kde a mohli snadně J. M. docházeti a k J. M. se utíkati. Při tom J. M. Kr. kníže a stavové za to prosí, poněvadž J. M. arcik. králem a pánem naším jest, aby J. M. Kr. to opatřiti ráčil, aby při J. M. Kr. některé osoby z stavu panského i rytířského z tohoto království byly, tak aby J. M. řeči české zapomenuti neráčil.

Dále, kdež jest J. M. Kr. na kníže a stavy královstvie tohoto vznésti a žádost vzložiti ráčí], poněvadž jest J. M. Kr. krále Maximiliána a též arcikněžny J. M. syna a dcery najmilejší oženiti, rozevdati a veliký náklad na to učiniti i věna po Jich M. znamenité sumy vydati ráčil; protož aby stavové z té povinosti, jakž jsú předešlým králuom českým, J. M. Kr. předkům, podle starobylého dobrého obyčeje, když k tomu přicházelo, že jsou syny ženili neb dcery vdávali, pomoci a berně dávali, tolikéž k J. M. Kr. se zachovali a již dotčené pomoci a berně povinné čtyři na časy určité a J. M. příjemné spravili, tak jakž J, M. Kr. žádost to v sobě šíře ukazuje: i na tomto jsme se kníže i všickni tři stavové snesli a svolili, abychme J. M. Kr. při tomto svatém Janu křtiteli božím, najprvé příštím, po puol úroku svatojirském z lidí poddaných svých sberouc a při vánocech pořád přišlých opět polovici úroku polúletního svatohavelského též z lidí našich seberouc dali a vyplnili, a tak potom opět druhý rok při týchž časích svateho Jana a vánocích po puol úroku polúletního, jakž svrchu dotčeno jest, vyberouc z lidí svých dáti máme; a kdož lidí nemají než peníze své na úrocích bucf starých neb nových aneb na platích komorních, buďto opatové, preláti, proboštové, jeptišky, Mistři, kolegátové, manové, dědinníci, svobodníci, nápravníci, dvořáei, ti všickni aby se též tak zachovali a po puol úroku každého polúletí, jakž jich listové svědčí, tak a na ty časy svrchu dotčené dali a vyplnili. A J. M. Kr. po krajích aby sobě osoby voliti a k tomu zříditi ráčil, kteréžby takové berně od lidí i také listy přiznávací v krajích přijímaly. A jedenkaždý, když takovú berni osobám od J. M. Kr. v kraji voleným přinese neb pošle, aby při též jedné každé berni hned list přiznávací dal neb poslal, přijma to k své víře a k svému svědomí, že jest se v tom spravedlivě zachoval a pravou polovici ouroku bud svatojirského neb svatohavelského, což mu z jeho lidí přichází aneb což na ourocích neb komorních platech má, vybral a dal. A jestližeby se kdo tak nezachoval a na výš dotčené časy které berně nespravil a nedal, na takového každého aby list zatykači aneb obranní na statek jeho od úřadu desk zemských, jakž předešlými sněmy vyměřeno jest, vzat byl. Však jestližeby kteří lidé pohořelí byli, neb se znovu stavěli a od pánuov svých lhuotu měli, tak žeby pánuom svým úrokuov neplatili, aneb žeby ještě pán Buoh na které v těch časích oheň dopustiti ráčil, ti a takoví pohořelí těch berní platiti a dávati povinni býti nemají.

A jakož J. M. Kr. také v jednom artikuli na kníže a stavy království tohoto vznésti a že pro vyzdvižení nových hor od kverkuov stříbro do patnácti let hřivnu po devíti tolařích platiti, kdyžby mince na to zrno, jakž se nyní tepe, předce dělána a mincována byla, podvoliti se ráčil, to milostivě předkládajíc, že J. M. Kr. s J. M. C, kurfiršty, knížaty a s stavy svaté říše o napravení a srovnání mince v zemích v jednání býti račí, nicméně by pak s J. M. C, kurfiršty, knížaty a s stavy svaté říše žádného srovnání v minci nebylo, že proto J. M. Kr. ve všech J. M. zemích minci na jednostajné zrno a stříž bíti a mincovati ráčí, a přivajšilliby zrna v mincech pro dobré J. M. Kr. zemí a poddaných, aby proti tomu na silberkaufu, cožby tak zrno zvajšeno bylo, zase doluov sešlo. I na tomto sou se kníže a stavové snesli a k tomu osoby z sebe vybrali a volili, totižto z stavu panského: Jana Zajíce z Hazmburka na Budyni, najvyššího truksasa královstvie Českého, Albrechta hrábí z Gutenštejna na Žírovnici, Břetislava z Ryzmberka a z Švihova na Rabí, Jeronýma Šlika z Holajče, hrábí z Pasouna na Rabštajně; z stavu rytířského: Jana Salavu z Lípy na Malešově, Oldřicha z Duban na Liběšicích, hajtmana hradu Pražského, Jana Čejku z Olbramovic na Souticích, Hendrycha Hozlaura z Hozlau, z Pražan a z stavu městského: Duchka Chmeléře z Semechova, Šimona z Tišnova, Martina Divišovského z Prošovic a Jiříka bakaláře od "bílých orlův"; kteréžto osoby když od J. M. Kr. obeslány budou, mají se na jistý den k takovému obeslání sjeti a podle J. M. Kr. neb J. M. Kr. rad k tomu zřízených na tom seděti a to uvážiti, což tak zrna nad nynější zrno přivajšeno bude, co zase proti tomu J. M. Kr. na silberkaufu sjíti a doluov poraženo nad prvnější silberkauf býti má, to aby se jedno s druhým srovnalo; a když to tak nařízeno bude, jestližeby tehdáž soud zemský držán byl, má se to pánuom ouředníkuom a soudcím zemským oznámiti a ukázati, a což tu tak J. M. Kr. a těmi osobami svrchu jmenovanými i také pány ouředníky a soudci zemskými o tom uváženo bude, to tak stálé býti má, jakoby v tomto sněmu zejména postaveno bylo. Pakliby na ten čas soud zemský se nedržel, J. M. Kr. aby ráčil úředníky a soudce zemské obeslati a to, jakž se svrchu píše, s nimi i také s těmi volenými osobami, přijmouc k sobě probere zemského, na konci postaviti a potomně, čímž by se lidé vuobec spraviti měli, po zemi listy svými rozepsati J. M. Kr. dáti ráčil; než kdož mají dědičné i jiné frystuňky od J. M. Kr. sobě dané až do vyjití jich času, ti se při nich zuostavují a v to nepojímají.

Což se pak arcibiskupa, kterýžby v tomto království býti a kněží pod jednou i pod obojí zpuosobou světiti a je v dobrém řádu a v spravování křesťanském držeti měl, dotýče: z toho kníže a stavové předkem J. M. Kr. děkují, že J. M, Kr. to v své milostivé paměti míti i také takový dobrý skutek a řád obmajšleti ráčí; a protož kníže a stavové J. M. Kr. za to prosí a žádají, aby kněží pod jednou i pod obojí obeslati a s nimi o srovnání a dobraj řád jednati ráčil, aby jsouce za jednoho srovnáni, v službě boží se srovnávali a lid obecní k dobrému a spasitedlnému vedli a napomínali, i sami na sobě dobré příklady dávali, tak abychom v tomto království v dobré lásce a svornosti byli a trvali a těch lecjakejchs postranných věr a sekt, skrze kteréžby roztržitosti v svaté víře křesťanské přicházeti mohly, nedopouštěli, A cožby tak najednáno a zřízeno mezi obojím kněžstvem bylo, to aby potomně na kníže a stavy vzneseno bylo, a k čemuž by tak stavové přistoupili a svolili, to aby tak stálo i od jednoho každého držáno bylo. A skrze takové srovnání a jednotu aby J. M. Kr. tím snázeji při otci svatém, papeži, arcibiskupa, kterajž by pod jednou i pod obojí světil, jakž se svrchu píše, a řád dobraj vésti mohl, vyjednati a jeho bytem a živností z komory své, jakž se v tom J. M. Kr. podvolovati ráčí, opatřiti ráčil. Však týž arcibiskup aby přirozený Čech byl a věcí světských aby se v ničemž nedotýkal, než na tom, což jemu od J. M. Kr. z komory dáno bude, přestal a dále se v nic nevkládal a kněžstvo světil, v dobrém řádu držel a spravoval.

Item, což se pak napravování práv a zřízení zemských, kteráž se jedny proti druhým potýkají, dotýče, tak jakž o tom předešlými sněmy svoleno a poznamenáno a J. M. Kr. milostivá a bedlivá péče, aby ta k svému vykonání a napravení přijíti mohla, jest: i poněvadž jest se to do síž chvíle vykonati a na místě postaviti nemohlo, na tomto sme se kníže a všickni tři stavové snesli, abychme za to J. M. Kr. prosili a prosíme, aby J. M. Kr. s těmi osobami prvé od stavův volenými, kdyžby se J. M. Kr. zdálo a vidělo, obešlíc je, ráčil k tomu se přičiniti, aby ta zřízení zemská k nápravě a srovnání mezi tímto časem a letnicemi najprvé příštími k vykonání svému přišla, a v outerý letniční aby se zase stavové, poněvadž tehdáž mnozí i k souduom zemským se sjedou, sjeli a při přítomnosti jich aby táž zřízení zemská, tak napravená, vuobec hned nazejtří v středu o Suchých dnech letničních po vyhlášení půhonuov k menšímu soudu čtena byla. Jestližeby komu co se nelíbilo a v kterém artikuli nápravy potřebovalo, aby se k tomu každý volně, tak jako na obecním sněme, přimlúvati a své zdání oznámiti mohl, a cožby tu tak sneseno a srovnáno bylo, to aby na čisto vypsáno a potom vytištěno bylo, tak aby se tím všickni vuobec spravovati mohli. A poněvadž ty dva dni, totižto v středu a ve čtvrtek, když se táž zřízení zemská čísti budou, úředníci pražští menší desk zemských podle pořádku a vyměření soudu svého držeti moci nebudou, aby místo těch dvú dní, pro pohodlí lidské, při času svaté panny Markéty, když o škody soudí, jiné dva dni, totižto v středu a ve čtvrtek po svaté panně Markétě soudili a ten pořádek práva jako o suchých dnech letničných pořádně vykonali.

Item, což se čeledi a řemeslníkuov, drahot a nádenníkuov dotýče, aby též J. M. Kr. ráčil k sobě obeslati osoby, aby se k neděli provodní sjely, zejména o kteréž jsme se snesli.

Tyto osoby z stavu panského, rytířského i městského k tomu voleny jsou:

Z kraje Plzeňského: Petr z Švamberka na Boru, Jiřík Kokořovec z Kokořova, Vincenc Rajský z Dubnice z Plzně; z kraje Litoměřického: Kryštof z Lobkovic na Bílině, Vilém Kamajtský ze Lstiboře, Jan Kotva z Litoměřic; z kraje Podbrdského: Mikuláš z Říčan na Hořovicích, Vácslav Bechyně z Lažan v Dušnicích, Jan Střelec z Berouna; z kraje Žateckého: Vácslav Mašťovský z Kolovrat, Brykcí Šmohař z Rochova, Mistr Mikuláš Černobýl z Žatce; z kraje Slánského: Volf Bořita z Martinic na Vokoři, Adam Ctinský ze Ctiněvsi, Jindřich Kramář z Slaného; z kraje Hradeckého: Jan Licek z Rysmburka na Boruhrádku, Mikuláš Dohalský z Dohalic na Veselí, Jan Damašek z Hradce; z kraje Chrudimského: Zdenek Mezeřický z Lomnice na Ledči, Jiřík Přibík z Otoslavic, Jan Korbář z Chrudimě; z kraje Kouřimského: Adam z Říčan na Zásmucích, Jan Beneda z Nectin na Libni, Mikuláš Vraštík z Kouříma; z kraje Prachenského: Heralt Kavka z Říčan na Štěkni, Adam Koc z Dobrše, Pavel písař z Písku; z kraje Vltavského: Jan z Říčan na Kosově Hoře, Jan starší Kalenice z Kalenic; z kraje čáslavského: Jindřich Firšic z Nabdína na Hamrštotu, Jan z Pašiněvsi na Krchlebích, Jan Váchů z Čáslavě; z kraje Bechyňského: Albrecht z Gutenštajna na Žírovnici, Bohuslav Mitrovský z Nemysle, Mistr Kvirín z Budějovic; z kraje Boleslavského: Viktorin Křinecký z Ronova na Dětenicích, Jiřík Ceteňský z Cetně, Pavel Nosek z Nymburka; z kraje Rakovnického: Kryštof z Kolovrat na Všesilově, Jan Myška ze Žlunic na Horosedlích; z Pražan a z stavu městského: Jan Řeháček z Květnice, Jan Chochol z Semechova z Starého města Pražského, Jiřík bakalář od "bílých orluov", Melchysedech z Vostrovačic. Ze všech krajův ty osoby aby na tom seděly a v to, což jest prvé o těch věcech sněmy nařízeno, s pilností nahlédly a byloliby ještě co v kterém artikuli potřebného napraviti toho aby moc měly a napravily s volí a vědomím J. M. Kr.; též také k tomu se přičinily, aby v tomto královstvie jednostajná míra, totižto: obilní rybní, loket, váha i jiné všelijaké míry a váhy byly. A to všecko uvedúce pořádně v spis, potud pokudž se jim za dobré a všem nám vuobec užitečné viděti bude. A oč se tu J. M. Kr. s týmiž osobami snésti a to všeckno narovnati ráčí to aby vůbec po všech krajích oznámeno a rozepsáno i ode všech držáno a zachováno bylo, tak jakoby v tomto obecním sněme svoleno a zavříno bylo.

Item, jakož jest na kníže a stavy Zdislav Berka z Dubé a z Lipého na Zákupí, najvysší hofmistr královstvie českého etc, žádost vzložil, kdyžby to sobě při J. M. Kr. objednal a způsobil žeby J. M. Kr. k tomu své povolení dáti ráčil, aby na stavení zámku Mělnického k prvním sumám kteréž na tom má, ještě do tisíce kop gr. č. prostavěti a vynaložiti mohl, aby J. M. Kr. touž sumu k prvním sumám, cežby se tak registry pořádnými, že se do té sumy prostavělo, ukázalo, připsati ráčil. I když sobě to tak objedná, na žádost jeho kníže a stavové k tomu také své povolení tímto sněmem dávají.

Tolikéž jakož jest Hendrych z Švamberka, najvyšší sudí dvorský, na zámek Zvíkov i jiné potřeby pro stavení a opravu až do tisíce kop gr. č., aby mu povolení dali, na kníže a stavy žádost vzložil, tolikéž, jakž svrchu najvyššímu hofmistru královstvie českého jsou na zpuosob oznámený povolili, jemu do toho tisíce kop grošuov povolují.

A tolikéž jakož jest Jan z Valdštajna, až do pěti set kop gr. aby na Točník zámek a opravu všelikou toho panství vynaložiti mohl, žádost vzložil, tolikéž jemu, jakož napřed psaným pánuom, kníže a stavové do těch pěti set kop gr. č. povolují, aby vynaložiti a prostavěti mohl.

A Mikulášovi Vančurovi z Řehnic na žádost jeho na opravu zboží Kosteleckého, aby do tìsice kop gr. č. na svrchu oznámených osob zpuosob vynaložiti mohl, kníže a stavové povolují.

Též také, jakož jest Florian Griespek z Griespachu na Kačerově na kníže a stavy žádost vzložil, mohlliby při J. M. Kr. sobě objednati, aby mu ráčil na vsi Mínice, Debrno a Vinici tisíc kop gr. č. k první sumě připsati a k tomu dva životy jemu a dětem jeho přidati, aby k tomu své povolení dali: i tolikéž kníže a stavové k tomu své povolení dávají.

I což se najvyššího hofmistra královstvie Českého, najvyššího sudího dvorského, Jana z Valdštejna, Mikuláše Vančury a Floriana Griespeka dotajče, J. M. Kr. na to se vyptati a v tom se k jedné každé z těch osob podle náležitosti milostivě zachovati ráčí.

Také jsou se na tom kníže a stavové snesli, že Adamovi Lvovi z Rožmitála a z Blatné, na přímluvu J. M. Kr. a jeho žádost, glejt před zatykači až do svatého Jiří najprvé příštího dávají.

Item, jakož jsou ty osoby, kteréž od stavuov tohoto království pro potřeby tohoto královstvie a stavuov do Vratislavě vypraveny byly, na kníže a stavy vznesly, že. jsou pro touž potřebu nemalou útratu svých peněz vynaložily, toho žádajíc, aby kníže a stavové jim takové útraty a náklady zase navrátili a nahradili: i slyšíc jich žádost slušnú a spravedlivú, na tom sme se kníže a stavové svolili, aby osoby prvé sněmem k přijetí počtuov od berníkuov volené v pondělí po Středopostí najprvé příštím na počet s týmiž berníky zasedly a týž počet s nimi zavřely a vykonaly, a což se tu při tom počtu sumy peněz, žeby před rukama bylo, vyhledá a najde, to aby jedné každé osobě podle slušnosti, velikosti a malosti jich útrat dáno bylo, a jestliby se tu čeho na takové útraty sumy komu nedostalo, toho se dále k budúcímu sněmu odkládá, při kterém se to jednati má, aby se jim jich záplata vyplniti mohla.

Kníže a stavové J. M. Kr. za to prosí, poněvadž Karlštajn, hrad J. M. Kr. a zemský jest, na kterémž koruna a privilegia a jiní klenotové k poctivosti J. M. Kr. a vší zemi se chovají, aby J. M. Kr. k tomu své milostivé povolení dáti ráčil, poněvadž některá městečka i vesnice, k témuž zámku náležejíc, daleko ve čtyřech, v pěti, šesti mílech od zámku jsou, a pro tu nepříležitost a dalekost malou platnost a pohodlé k zámku tomu nesou, a pro dalekost že se k nim často přihlédati nemuože, i pustnou a některé vesnice osob duchovních i světských k tomu zámku mezi jinými vesnicemi, k zámku náležitými, leží a s nimi se v hromadu blízko k zámku stajkají a J. M. Kr. své některé vesnice týmž osobám duchovním blíže příležící míti ráčí, aby J. M. Kr. takových vesnic svých osobám, cožby v jednomstajném užitku bylo, na čemžby žádnému nic nesešlo, postúpiti, je směniti za ty, kteréž tak blízko od zámku leží, a na místě těch ony, kteréž tak od zámku daleko leží, aby prodati a za ně peníze vyzdvihnuti ráčil. Neb skrze takové směny témuž zámku Karlštajnu veliké pohodlí a platnost býti muože, neb jinač v témž panství k němu náležitém malé prostranství má; a tudy i mezi těmi lidmi tak v hromadu sobě přísedícími mnohé různice by zastaveny a v lepší sousedství i svornost uvedeny by byly, a J. M. Kr. ani žádnému jinému na užitcích tou měrou by nic nesešlo a tomu zámku na budúcí časy by se mnoho dobrého stalo. A tolikéž i k jiným J. M. Kr. zámkuom k království příslušejícím, kteréž J. M. Kr. držeti ráčí neb i jiní drží, aby pro pohodlí a dobré těch zámkuov za jiné vesnice v rovnosti v duochodích se směňovati a frajmarčiti mohly, jakož i k svrchu oznámenému zámku Karlštajnu: i J. M. Kr. znajíc v tom dobré a užitečné těch všech zámkuov i nemalé pohodlí býti, k tomu své milostivé povolení dávati ráčí; tolikéž kníže a stavové J. M. Kr. a těm osobám, kteříž takové zámky drží, aby takové směny činiti ráčil a mohli, dávají, a aby se to tak dalo, snášejí. A kdyžby jaká směna se státi měla, aby soud zemský v to nahlídl a to rozvážil, aby taková směna bez škody J. M. Kr. i zemské byla. A cožby se tak směnilo, to aby ve dsky zemské J. M. Kr. k těm neb k tomu zámku a tolikéž těm osobám od J. M. Kr., s kterýmižby se směna stala, vloženo a zapsáno podle pořádku bylo.

Na tom jsou se také kníže a stavové snesli, jakož jsou předešlým sněmem vuoli svou k tomu dali, aby někdy Jan z Pernštajna některé statky své cizozemcuom prodati neb zastaviti mohl, tak jakž týž artikul téhož sněmu, kterýž držán byl na bradě Pražském léta 1547 v úterý před svatým Bartolomějem apoštolem božím plněji svědčí: i poněvadž J. M. kníže Arnošt, utvrzený k arcibiskupství Salcpurskému, na témž sněmu od stavův byl jest přijat za obyvatele tohoto království, a Jaroslav, Vratislav a Vojtěch, bratří z Pernštajna, synové téhož někdy Jana z Pernštajna, smlouvy o panství Kladské s týmž knížetem Arnoštem jsou učinili, a jemu to hrabství na jistaj způsob odbyli, i poněvadž předešle stavové někdy Janovi z Pernštajna k tomu jsou povolili, tolikéž jim, Jaroslavovi, Vratislavovi a Vojtěchovi k témuž povolují, aby dotčenému knížeti Arnoštovi nadepsané zboží Kladské odbýti jjmohli, však povinnost všecku, kteráž k tomuto království náleží, aby jakožto jiný obyvatel tohoto království učinil, a tak se při tom podle zřízení zemského o stavích i jinak učiněného zachoval.

A dále jakož jest Šebestián z Vajtmile na kníže a stavy tohoto království vznesl a toho žádal, aby díl statku svého Hanušovi a Jiříkovi, bratřím Hartyšuom z Hartyše prodati a odbýti mohl, a ti dotčení Hanuš a Jiřík Hartyšové za obyvatele do království Českého přijati byli: kníže a stavové na ten zpuosob k tomu povolují a za obyvatele tohoto království je Jiříka a Hanuše, bratří z Hartyš, jestližeby od dotčeného Šebestiána z Vajtmile statek koupili, přijímají, však povinost všecku, kteráž k tomuto království náleží, aby jakožto jiní obyvatelé, jakž zřízení zemské o cizozemcích, když se do země přijímají, vyměřuje, učinili.

A jakož také na předešlých sněmích mnohé osoby z stavův za přímluvu k J. M. Kr. žádaly, aby jim jich dluhové a jiné spravedlnosti, kteréž spravedlivě při J. M. Kr. mají, zaplaceni byli, i nyní tolikéž o takovouž přímluvu, aby o ně k J. M. Kr. učiněna byla, prosíce: protož kníže a stavové se k J. M. Kr. přimlúvají a poníženě i poddaně prosí, aby J. M. Kr., vzhlédnúc na jich časté žádosti a prosby i naše za ně přímluvy, jim milostivě dluhy jich zaplatiti v jistých časech bez prodlení rozkázati ráčil.

Také J. M. Kr. na poníženou žádost knížete a stavuov milostivě povoliti ráčil: že Ji M. těch osob dluhy, spravedlivosti a zápisy, kteréž jsou bez přítomnosti J. M. Kr. do J. M. Kr. komory podány, přehlídnouti a obešlíc ty osoby před se v tom se k nim podle náležitosti a spravedlnosti jednoho každého zachovati ráčí.

A jakož jest předešle na sněmu obecním svoleno a před shořením desk povolení zapsáno bylo Vácslavovi Bechyňovi z Lažan, aby koupíce ves příležitější k zámku Karlštajnu bližší za ves Dušníky, což jest v též vsi k dotčenému zámku náleželo, směniti mohl; i poněvadž předešle stav panský a rytířský k takové směně pro dobré téhož zámku svolili, a on Vácslav Bechyně ves Dolejší Třebaň a jednoho člověka ve vsi Svinařích, blízko samého zámku Karlštejnu příležící, koupil a skrze Jana z Valdštejna a na Točnice z poručení pánuo soudců zemských to jest vyhledáno, že v též vsi Třebani více užitkův a důchoduov v ní jest nežli ve vsi Dušnicích: i uznavše J. M. Kr., kníže a stav panský a rytířský v takové směně za věc k zámku Karlštajnu příležitější a užitečnější býti. k tomu a takové směně J. M. povolovati ráčí a povolují, a na to, aby touž ves Třebaň od dotčeného Václava Bechyně vkladem do desk zemských přijali a jemu Václavovi Bechyňovi zase ves Dušníky od zámku Karlštajna ve dsky zemské vložili, osoby a relátory tímto sněmem volí Jana z Valdštajna a na Točnice, z pánuov a Jana Salavu z Lípy a na Malešově, z vladyk.

A jakož jest J. M. Kr. na kníže a stavy vznésti ráčil, majíc milostivou péči o rozmnožení tohoto království, že jest při J. C. M. s povolením kurfirštuov, knížat říšských to vyjednati a obdržeti ráčil, aby léno na panství tato, totižto Gratz, Gerov, Šlac a Šolfeldt s jejich všemi a všelijakými příslušenstvími, kterážto panství k říši a domu saskému pod léno od starodávna jsou náležela, J. C. M. k koruně a k království českému připojiti, tak aby J. M. Kr. a koruně královstvie českého na budúcí časy pod léno náležela, ráčil: z toho kníže a stavové J. M. Kr. a z takové milostivé péče děkují a prosí, aby J. M. Kr. ráčil stavuom na to list pod majestátem J. M. dáti, kterýžby spolu s těmi listy J. M. C. na ta panství svědčícími při privilegiích zemských ležel, že J. M. Kr. takového léna, ani J. M. dědicové a budúcí králové čeští, nemají a moci nebudou bez povolení všech tří stavuov od koruny a královstvie Českého na budúcí časy nižádným obyčejem odcizovati, a to též aby dskami zemskými zapsati rozkázati ráčil.

Item, na tomto jsme se kníže a všickni tři stavové snesli a svolili: jakož jest sněmem obecním o vyzdvižení desk, kterýž léta 1541 v pondělí po svaté Barboře byl na hradě Pražském držán, zřízeno, kdožby sám sobě dědictví jaké neb dědiny při dskách zemských do registr na to zřízených kladl, že ta registra týchž vkladuov v jistém času vuobec čtena býti měla, aby každý věda o tom, kohožby se dotýkalo, chtělliby čemu odpor vložiti, toho aby vuoli měl; a kdožby po takovém těch registr a vkladuov přečtení v těch časích a letech tomu odporu neučinil, aby to potom beze vší překážky vedle téhož registry poznamenání, přijda ke dskám zemským, do týchž desk zemských každý vložiti mohl etc, tak jakž artikul téhož sněmu o tom učiněný to vše v sobě šíře drží a zavírá. I poněvadž podle téhož zřízení ještě taková registra až posavad lidem vuobec čtena nejsú a někdo po takovém sobě v ta registra vložení, vydržev léta, i chtělby toho užíti, ješto jiný nevěda o tom, poněvadž čtena ta registra vuobec nejsou, mohlby tudy o svú spravedlnost, mělliby k čemu jakú, přijíti: protož jsme se o tom všickni, kníže a tři stavové takto svolili a svolujem, aby ta registra v sobotu po Suchých dnech postních, najprv příštích, všem vuobec na hradě Pražském v soudné světnici čtena byla a každý, chtělliby čemu odpor učiniti, aby to ještě mohl mezi tím časem a Suchými dny letničnými najprvé příštími udělati. A jestližeby se kdo tak nezachoval, a v tom času, moha něčemu odpor učiniti, neučinil, ažby ten čas Suchých dní letničných minul, tehdy tea každý, kdož jest sobě co po shoření desk sám do týchž registr kladl a léta zemská, to jest tři léta a osmnácte nedělí, bez naříkání právem vydržal, ten každý toho požiti má a bude moci sobě sám to ve dsky vložiti dáti a již potom tomu dále žádný, kdožby tak Suchým dnuom letničným dal projíti, odpírati nebude moci. Než cožby od Suchých dní postních kdo sobě do těch registr kladl, to má též obyčejem svrchu psaným, vůbec v pátek o Suchých dnech letničných, po vyhlášení puohonuov, čteno býti. A tak budoucně ten se řád a zpuosob zachovati má: kdožby sobě sám co do těch registr kladl, aby to při každém soudu zemském větším ihned po vyhlášení puohonuov čteno bylo, a po takovém přečtení, kdožby to vydržel bez naříkání a odporuov za tři léta a osmnácte nedělí, ten potom aby sobě to každý dědicky sám ve dsky zemské trhové vložiti mohl, a takovému vkladu již žádný žádného dalšího odporu klásti nemá.