MS. arch. česk. místodržitelství.

J. M. Kr. předkem od knížete a stavuov království Českého, věrných poddaných svých milých, že jsou se k dnešnímu dni a sněmu obecnímu od J. M. Kr. položenému poslušně sjeli a najíti dali, milostivě přijímati a jim to milostí svou královskou nahrazovati a dále na ně vznášeti ráčí, že J. M. Kr. hned s počátku kralování svého a jakž jest pán Buoh všemohúcí z milosti své svaté J. M. Kr. syny a dědice dáti ráčil, vždycky to milostivě a otcovsky obmýšlel a opatroval a na mysli své královské jměl a podnes míti ráčí, aby mezi J. M. Kr. syny a dědici nejmilejšími bratrská láska a svornost, i také mezi J. M. Kr. královstvím, knížetstvím, zeměmi a věrnými poddanými dobré upokojení státi, trvati a všeho toho, což by k nelásce, nesvornosti a k nepokoji pozdvižení neb k roztržitosti sloužilo, uvarováno býti mohlo. A předmýšleje také J. M. Kr. při sobě zdravě, že J. M. tolikéž jako i jiní smrti poddán jest, chtíc J. M. Kr. rád za živnosti své tak to naříditi a opatřiti, aby po smrti J. M. Kr. táž bratrská láska mezi J. M. Kr. syny jakž posavad, i tolikéž mezi J. M. Kr. poddanými snesení, svornost a upokojení bylo, se rozmáhalo a trvalo, kdež maje J. M. Kr. o tom dobrou vědomost, že privilegia a svobody království českého to v sobě obsahují a zavírají, že vždycky nejstarší syn a dědic, kteréhožby kdy který král český jměl, králem českým z práva býti má, což jest se každého času tak podle týchž privilegií zachovávalo, jakž o tom siřeji v dotčených privilejích strany toho artikule o dědictví království Českého vyměřeno jest: i poněvadž nejjasnější kníže a pán, pan Maximilián, arcikníže rakouské, J. M. Kr. nejstarší syn jest, kterémuž.í. M. císař římský, pán náš nejmilostivější, dceru svú nejstarší k stavu manželskému dáti ráčil, J. M. Kr. z svrchu oznámených příčin, aby po smrti J. M. Kr., čehož pán Buoh za dlúhé časy uchovati rač, mezi dotčenými J. M. Kr. syny a dědici bratrská láska zachována a poddaní J. M. Kr. v dobrém pokoji živi byli, i také pro duostojenství J. M. C. a poctivé arciknížete Maximiliána i J. M. arciknížecí paní manželky nejmilejší, i tudíž pro dobré a užitečné tohoto království a národu Českého, té milostivé vuole býti ráčí, aby arcikníže Maximilián, jako syn J. M. Kr. nejstarší za krále českého držán byl. Protož J. M. Kr. knížete a stavuov, věrných poddaných milých, milostivě žádati ráčí, aby oni již jmenované arcikníže Maximiliána za krále českého podle privilejí a svobod svých drželi a J. M. arciknížecí jméno a titul jako králi českému dávali a za krále českého měli a v té poctivosti drželi, na ten zpuosob, aby týž arcikníže Maximilián J. M. knížeti a stavuom tohoto království list od sebe v moc jich dáti ráčil, že za živnosti J. M. Kr. jako J. M. arciknížecí pána a otce nejmilejšího v kralování, vladařství a panování tohoto království Českého se vkládati nechce, až po smrti J. M. Kr., toliko králem českým slouti, jmenován, za to držán i titul J. M. jako králi českému dáván býti má; a k tomu, kdyžby J. M. arcikníže Maximilián, kdyby se J. M. Kr. zdálo a vidělo, od knížete a stavuov království tohoto korunován býti měl, aby J. M. arciknížecí předkem přísahu a povinnost s potvrzením privilejí a svobod knížete a stavuov, jakž jsú to předešle králové čeští i nynější král, pán náš, etc činiti ráčili, udělal, a když tak J. M. arcikníže učiniti ráčí, tehdy aby J. M. arcikn. a prvé nic za krále českého korunován byl, však tak, jakž výš dotčeno, aby J. M. arcikn. kralování a vladařství, dokudžby J. M. Kr. živ byl, na sebe nepotahoval a toho sobě nikterak neosobil, až teprva po smrti J. M. Kr.; než jestli žeby arcikníže J. M. na sebe kralování a vladařství za živnosti J. M. Kr. potahovati chtěl, tehdy stavové tou měrou nemají žádnou poddaností a povinností J. M. arciknížecí zavázáni býti. Kdež vědouc kníže a stavové, že J. M. Kr. v tom toliko samou bratrskou lásku, jako milostivý král, pán a otec, i upokojení dobré a stálé mezi J. M. Kr. syny najmilejšími a královstvím, zeměmi i poddanými J. M. Kr., věrnými milými, obmýšleti a jiného nic, než to, což J. M. Kr. vlastní věc jest, a tak se vedle privilejí a svobod království tohoto předešle vždycky, jakž i slušné, zachovávalo, na knížeti a stavích žádati ráčí: protož J. M. Kr. do knížete a stavuov té milostivé a jisté naděje jest, jsouc J. M. Kr. tím povinni a J. M. Kr. takového důstojenství královského arciknížeti Maximiliánovi, jako nejstaršímu M. Kr. synu, milostivě a otcovsky příti ráčí, že se kníže a stavové v tom, vzhlednouc i na to, že J. M. C. i J. M. Kr. obzvláštní libost okáží, poddaně a povolně zachovají, a J. M. C. předkem i J. M. Kr. spolu s arciknížetem Maximiliánem J. M. to knížeti a stavuom všem i jednomu každému vší milostí zpomínati i nahrazovati ráčí. A jakož kníže a stavové bez pochyby předešlé pomoci na ně vzkládané a od nich pro obranu svaté víry křesťanské a zachování jich samých, království, zemí a J. M. Kr. věrných poddaných nejednou činěné v dobré paměti mají, kteréž J. M Kr. nejinam, než pro dobré a ochranu sv. víry křesťanské, nic sobě J. M. z toho neosobujíc ani k svému užitku neobracejíc, než mnohem více z duochoduov J. M. Kr. vlastních, vše k dobrému stavuov a zachování jejich žen, dětí, hrdel i statkuov, k tomu přiložiti a vydati ráčil, až s pomocí pána Boha ten ukrutný nepřítel všeho křesťanstva Turek skrze pilnost a nemalou práci J. M. Kr. přiveden jest k příměří do pěti let ku potěšení a dobrému i užitečnému království a zemí i jiných poddaných J. M. Kr. a všeho křesťanstva, k čemuž s nemalým vynaložením a outratú J. M. Kr. jest přivedeno, proto nicméně bez přestání J. M. Kr. pomezí pro zachování vpáduov a sjezduov tureckých po dnešní den v opatrování a lidu válečného nemalý počet držení míti a těm z komory své královské platiti a nejedno místo k upevnění stavěti a opravovati dáti ráčí; ješto, jakž jeden každý snadně u sebe uvážiti může, ač J. M. Kr. od stavuov svaté říše i z jiných J. M. dědičných zemí na stavení některé znamenité pomoci míti ráčil, proto dosti obtížné J. M. Kr. samému k takovým ročním znamenitým vydáním, poněvadž takové pomoci postačiti nemohly, přichází. Avšak proto prohlédajíce J. M. Kr. na své věrné poddané milé a majíc v paměti stavuov předešlé pomoci, nechtíc v to potahovati, aby nynějšího času takové břímě k obraně, jak dotčeno, pomezí, spolu s J. M. a podle jiných (ačby slušně bylo) nésti a tím obtěžováni býti měli, tohoto J. M. Kr. na knížeti a stavích milostivě žádati ráčí: poněvadž dobrou vědomost mají, že J. M. Kr. předešlých časuov královou Alžbětu, dceru J. M. nejmilejší, slavné paměti, za nynějšího krále polského, potom arcikněžnu Annu za knížete Albrechta Bavorského i také arcikněžnu Marii, též dcery J. M. Kr., za kníže Viléma Klevského k stavu svatému manželskému, a po Jich M. a zvláště po králové Alžbětě, o čemž na větším díle některým osobám z stavuov dobře vědomo jest, znamenité věno a výpravu dáti a teď nynějšího minulého času arcikníže Maximiliána, J.-M. Kr. syna najmilejšího, dcerou nejstarší císaře římského J. M. oženiti a s nemalou outratú do Išpanie, kterýž podnes s velikým nákladem J. M. Kr. tam dvorem jest, vypraviti ráčil, aby stavové z té spravedlivé povinnosti, jakž jsou předešlým kralóm českým, J. M. Kr. předkóm podle starobylého dobrého obyčeje, když jest k tomu přicházelo, že jsou syny ženili neb dcery vdávali, pomoci a berně dávali, tolikéž k J. M. Kr. se zachovali a již dotčené pomoci a berně čtyři na časy určité ä J. M. příjemné spravili, na to se kníže a stavové ohlídaje, kterak J. M. Kr. mohouc touž žádost svou spravedlivou mnohem prvé na stavy vzložiti, ale pro předešlé pomoci, které k obraně své i křesťanstva činili, chtěje jich pokudž nejvýš možné šetřiti, s tím jest až posavad prodlíti ráčil, jsa té milostivé naděje, poněvadž čas příležitějsí a pokojnější nastal a pán Buoh dobrou ourodu jest dáti ráčil, že to, což spravedlivé, jakž obyčej i povinnost ukazuje, J. M. z svrchu doložených potřeb i příčin jakž i předkem J. M. Kr. dáti a spraviti odporní nebudou. A J. M. Kr. jim to spolu s dědici J. M. Kr. milostivě zpomínati ráčí.

Při tom J. M. Kr. pamatujíc na časté ponížené prosby od knížete a stavuov na J. M. Kr. strany arcibiskupa vzložené, kterýžby, v tomto království chován a obydlé své majíc, kněží pod obojí i pod jednou zpuosobou řádně světiti a spravovati podle kompaktátuov mohl: neráčil jest toho nepamětí svou pominouti a těch cest při papeži hledati, kudy by taková slušná i křesťanská stavuov prosba k svému vyřízení a vykonání přijíti mohla; jakož pak J. M. Kr. té naděje ku pánu Bohu býti ráčí, že ke cti a chvále jeho svaté božské milosti, pro dobré a svornost svaté víry křesťanské i uvarování takových neřestí, nesnází a těžkostí, kteréž nejedny skrze rozdíly kněžstva mezi lidmi i rozličné sekty povstávaly, tak jakž jest pilným a bedlivým jednáním začal před se při papeži jednati dáti i bez pochyby obdržeti ráčí, aby své povolení k takovému arcibiskupu, kterýžby kněží řádně na kněžstvo pod obojí zpuosobou světil, spravoval i jinak podle kompaktátuov aby u víře snesení bylo, dáti ráčil. Nic méně také J. M. Kr. s kněžstvem strany pod jednu i pod obojí zpuosobú, aby k snesení a srovnání přivedeni býti mohli, se vší pilností se v jednání dáti ráčí, tak že pilným a bedlivým i pracným J. M. Kr. jednáním při tom nic sjíti nemá a nesejde. A když se takové snesení a srovnání stane, tehdy J. M. Kr. pro dobré a užitečné knížete a stavuov a bez jejich obtížení z milosti své královské z komory své vlastní, kdož arcibiskupem v království českém po takovém jednání, snesení a srovnání, jakž nyní dotčeno, bude, kteréhož J. M. s bedlivým v radě uvážením usadí, důchody slušnými, na kteréžby se vychovati mohl, obmysliti a jemu ukázati i vydávati poručiti ráčí, neb J. M. Kr. toho nejvíce žádostiv jest, aby duchovní arcibiskupa svého řádného měli, jím se spravovali a v dobrém řádu a svornosti živi jsouc službu boží bez překážky provozovali.

A kdež také J. M. Kr. na minulém sněmu knížeti a stavuom království tohoto tu milost učiniti a pro vyzdvižení nových hor od kverkuov stříbro do patnácti let, hřivnu po devíti tolařích se platiti podvoliti ráčil, tak kdyžby mince na to zrno, jakž se nyní tepe, před se dělána a mincována byla: i poněvadž J. M. C. i také J. M. Kr. nynějšího času s kurfiršty, knížaty a stavy svaté říše o napravení a srovnání mince v zrnu v jednání býti ráčí, jestližeby císař i král Jich M. o povýšení zrna a zlepšení mince s stavy svaté říše se srovnati neráčili, proto J. M. Kr. nic méně ve všech J. M. Kr. zemích minci na jednostejné zrno a stříž bíti a mincovati dáti ráčí; a tak kdyby J. M. Kr. zrna na minci mimo předešlé s stavy snesení pro dobré všech J. M. Kr. zemí a poddaných povýšil, tehdy J. M. Kr. knížete a stavuov milostivě žádati ráčí, aby na nynějším sněmu osoby volili, kteréžby s J. M. Kr. radami k tomu zřízenými na den oznámený na tom seděly a to počtem vyhledaly, což by tak J. M. Kr. na zrně povýšiti ráčil, aby to zase na silbrkaufu neb kupování stříbra sešlo a sňato bylo, neb se za slušné a spravedlivé při J. M. Kr. snáší, aby J. M. Kr. na tom, což J. M. pro dobré a užitečné stavuov a poddaných svých obmýšleti ráčí a žádného při tom J. M. užitku nehledá, škody neměl a nenesl.

A kdež stavové na předešlých sněmích na J. M. Kr. jsou vznesli, žeby některá práva a zřízení zemská jedna s druhým se potýkala a srovnání i napravení potřebí bylo, osoby z stavuov volili a k J. M. Kr. k takovému napravování přidali: J. M. Kr. vyrozumějíc, že lidé při právích a soudech nemalé těžkosti od některých časuov nésti musí, ráčil s těmi osobami a radami sněmem přidanými, kteříž sem k J. M. postačiti mohli, na takové napravování zasednouti a jakž J. M. Kr. s tím hotov bude, prvé nežliby se sněm zavřel, stavuom předložiti ráčí, aby to před zavřením sněmu k svému vyřízení přišlo.

A jakož také na předešlém sněmu kníže a stavové o služebné čeledi, dělnících, drahotě, překupování i řemeslnících k J. M. Kr. z jednoho každého kraje počet osob vydali, s kterýmiž J. M. Kr. dosti pilně nad tím sedíc nařízení a sepsání v jistých artikulích učiniti a vuobec tisknouti a ustanoviti dáti ráčil, té milostivé naděje jsa, že se jeden každý podle toho zachovávati budou, ale kterak toho jest pominuto a takové nařízení opovrženo, J. M. Kr. jest s nemalým podivením, že stavové toho dopouštějí, což na sněmích jednou svoleno, zavříno a sneseno bývá, že se z toho od některých vykročuje; kdež znaje J. M. Kr., že skrze takovou nezřízenost a neopatření svrchu jmenovaných potřeb a bez nařízení dobrého řádu poddaní J. M. Kr. a obyvatelé království Českého nejedny obtížnosti, těžkost i škody by nésti museli, kterýmž J. M. Kr. spolu s stavy by se dívati neráčil: protož J. M. Kr. knížete a stavuov napomínati ráčí, aby což jednou nařídí, nad tím drželi, neb J. M. Kr. i tu zprávu míti ráčí, žeby na větším díle osoby z stavuov při těch artikulích poněkud těžkost nesly, žádost majíc, aby k napravení takoví artikulové přivedeni byli. I jestli stavové uznají, žeby v čem a v některých artikulích dalšího napravení, nařízení i opatření potřebí bylo, když to na J. M. Kr. vznesou, J. M. Kr., cožby k dobrému knížete a stavuov jich všech sloužilo, spolu s nimi v to milostivě nahlédnouti ráčí, tak že J. M. Kr. nic sjíti nemá.