VE VODŇANECH. 1547, 22 října. - Orig. v arch. česk. místodržitelství.

Službu svú se vší poctivostí V. M. vzkazujeme etc. Podle instrukcí vydané od J. M. Kr., pána našeho nejmilostivějšího, v přítomnosti J. M. pánuov komisařuov pana Adama Řepického a pana Petra Bechyně privilegia naše, děla, prachy, hakovnice i ručnice dlouhé, zbroj obecní i sousedskou snesli sme na rathouz, i to všecko, co sme měli, podle též instrukcí a rozkazu pánuov komisařuov na vozy skládali a to, jakž poručeno bylo, na hrad Pražský bylo odesláno; a když to tak všecko bylo nařízeno a na vozy složeno, ráčili psaní učiniti, zbroje a ručnice menší na rathouze aby byly zanechány, jiné střely a prachy aby se odeslaly, tak se stalo, a tak již sme se nadali, poněvadž město pomezní jest, že ta zbroje a ručnice menší pro ochranu zámku J. M. Kr., hrdel i chudých statkuov našich v městě zuostanú a pro jiné mnohé případné příčiny, čehož každé město potřebovati pro příhody rozličné musí. A mimo první zpuosob což na rathúze složeno, páni komisaři, pan Vilém Přech a pan Petr Řepický ukázati ráčili komisi J. M. Kr. i na ty oštipy, zbroj a ručnice: ničemémuž tomu neodepřevše,

což v tu poslední komisi se nachází, ve všem se zachovati tu sme toliko příčinu ukázali, že páni komisaři první nerozkázali oštipů a halapart na rathouz složiti, a cožby se toho v městě v skrovnosti našlo i to, kdyby čas toliko postačiti mohl, že na rathouz snésti rozkazem, jakož pak po odjezdu pánuov komisařuov i to jest na rathúzu složeno, což kdyžby se spatřiti mělo, málo užitečné pozná se. Což když páni komisaři zbroje spatřiti ráčili a oštipů nenašlo se, podle své komisí neráčili toho k sobě přijíti, ani pro čas krátký nebylo možno obci dáti věděti, aby oštipy a halaparty byly sneseny a spatříny, a J. M. podle poručení svého, když té věci tak vykonati nemohli, odjíti ráčili a bez pochyby, když zbroje spatřína byla, za méně cožby se k běhu válečnému dobře hoditi mělo se našlo, v prvním zpuosobu zanechati ráčili, neodepřevše naší žádosti, že ta zbroje i ručnice prvé sepsána jest, abychom toho, jakž sme prosili, na V. M. vznésti neměli. I víť pán Buoh, svědomí naše, žeť v tom jiného nic neobmýšlíme, než s tou vší chaternou zbrojí J. M. Kr., pánu svému nejmilostivějšímu, vždycky každé povinné služby činiti podle nejvyšší možnosti naší v každé náležité potřebě do těch hrdel i statkuov našich. I znajíce V. M. v tom naši tuto potřebu a upřímné poddání, V. M. pokorně prosíme, že v městě u nás té chaterné zbroje zanechati ráčíte, abychom v posměch nebyli dáni a v tom ukázáni, že v čas potřeb J. M. Kr. i jiných případných věcí nemohli bychom s nejchudšími se k potřebám válečným ukázati a dáti hotovi nadjíti; nebť sme se k žádným válkám nestrojili, ano i v čas pokoje, což zbroje předkové naši zachystali, pro nuznou potřebu okolním sedlakóm toho odbejváno a v městě málo zuostalo, co by se hoditi mělo, čemuž podle spatření pánuov komisařuov prvních i posledních, z jich zprávy račte dostatečněji porozuměti, že toho v skrovnosti se našlo, jakž i J. M. to sepsati ráčili, a my na jiném nejsme, než pokudž nám ráčíte poručiti, tak se v tom ve všem, což vuole J. M. Kr. jest, zachovati. Za odpověď V. M. laskavě prosíme po tomto poslu.

Datum v Vodňanech v sobotu po svatém Havlu léta 1547.