181. List omluvný Kutnohorských ku králi Ferdinandovi I v příčině účastenství a podílu jejich v odporu stavovském l. 1547.
1547, 30 září. - Opis v arch. Kutnohorském.
Nejjasnější a velikomocný králi a pane, pane náš najmilostivější. Jakož jste V. M. Kr. nám věděti dáti ráčili, že jest V. M. K. nejedno oznámení o nás se stalo, kterak bychom času minulého podle V. M. Kr. některých měst v království Českém nejedny věci nenáležité proti mocnosti V. M. Kr. přečiniti měli, abychom skrze osoby psaním V. M. Kr. vyměřené s položením privilejí, svobod a vajsad našich toho se spravili: i toto V. M. Kr. oznamujem, že jsme netoliko proti V. M. K. jakého skutku nenáležitého pomocníci anebo vedle měst V. M. Kr. puovodové byli, ale ani jsme na to myslili, neb jakž předkové naši a my po nich k V. M. Kr. předkuom J. M. a potom i my k V. M. Kr. vždycky upřímně a věrně se vší upřímnú poddaností, jakožto k králi a pánu svému najmilostivějšímu, jsme se chovali, a J. M. a tolikéž i V. M. Kr. s statky i s hrdly se přidrželi, toho jsme nikdy neproměnili. A o tom snášení a pečetění od Pražan ani žádného jiného města a jich jednání a sjezdech nic jsme nevěděli ani mezi ně vysílali a v žádných radách nebývali, ani žádnému o tom poroučeli: než jsúce k tomu přiznání pohrůžkami, jako i J. M. páni soudce zemští, nuceni, neb jsú tak rozpisovali, kdoby se k nim do Velikonoci minulé nepřiznal, že by ho za nepřítele míti chtěli, pro dobré V. M. Kr. a tohoto království pro takovú pohrůžku s vejhradú práv a svobod svých, která se k V. M. Kr. vztahují, nic v tom proti V. M. Kr. zlého neobmejšlejíce i také z příčiny té, že jsú se na nás mnohokrát ptali a se domlúvali, kde jsú horníci a proč jich zde není? takové přiznání z příčin předdotčených jsme učinili a mimo to od V. M. Kr. Hory Kutny žádného vyslání neučinili a také ani hajtmana, jakž jsme k tomu pohrůžlivě i s potupným domlúváním nuceni byli, vydati nechtěli. Potom když jsme uslyšeli, že Pražané pomoci od měst žádají, ku panu Janovi Salavovi na Malešov jsme vyslali a s ním, jakožto na ten čas hajtmanem kraje Čáslavského, se snesli, abychom v pokoji byli, a když jsú se jiná města hýbali, my jsme v pokoji zuostali.
Než když jest V. M. Kr. vuole byla proti někdejšímu kurfirštovi k Cvíkovu i za Cvíkov hajtmanu svému a drábuom táhnouti jsme nebránili, a v tom se na vědomost a seznání J. M. pána, pana Šebestiána z Vajtmile etc, toho času V. M. najvyššího polního hajtmana, odvoláváme a tak pravíme, jakž prvé vždycky tak i nyní s hrdly i s statky svými při V. M. Kr. státi chceme a budeme. A protož V. M. Kr. jakožto krále a pána svého najmilostivějšího poníženě a pokorně prosíme, že mimo toto upřímné V. M. Kr. oznámení o nás jiné věci míti neráčíte.
S tím se V. M. Kr. k milostivému uvážení poroučíme.
Datum v pátek den sv. Jeronýma léta 1547
[jiná obrana sepsána byla od Ondřeje Křivoláčka - ale vedle toho spisu není obrana podána. V listině té bylo ještě přidáno: "Dále pak když sou rozliční listové imprimovani od stavuov království Českého do krajuov rozsíláni byli, že by již nepřátelé do země vtrhli a škody dělali, vidouce lid obecní přestrašený a že okolní města s lidem na rozkaz a rozepsání stavův táhnou, poslali sme tím způsobem, jakož sme i prvé posílávali, devět osob z statku pozemského, jehož větší díl k špitálu náleží, však tím úmyslem, jakž ti listové stavuov to v sobě zavírali, věříce jim - nebyvše mezi nimi - že jest to tak, což píší; ale abychom my z oumysla, všetečně a nenáležitě proti V. M. Kr. pánu svému dědičnému co před se bráti měli a vědomě, na to sme nikdá nemyslili..."].