NA HRADĚ PRAŽSKÉM. 1547, 24 září. - MS. v arch. města Tábora.

My Ferdinand etc. Oznamujem tímto listem všem vuobec, jakož jsou opatrní primas, purkmistr, konšelé i všecka obec města našeho Tábora znamenitě proti nám přečinili a v nemilost naši královskú upadli a skrze takové provinění všecka svá privilegia, svobody a vejsady od císařuov, králuov českých, slavné paměti, předkuov našich i od nás jim nadané provinili a nám v moc i sami sebe na milost a nemilost podali: ale prohlédajíce my na jejich ponížené, poddané, pokorné prosby i také přímluvy, kteréž jsú za ně od najjasnějšího Ferdinanda, arciknížete rakouského, syna našeho najmilejšího a důstojných biskupův olomúckého i také vratislavského a osvíceného Václava, knížete těšínského, ouředníkuov a rad našich z království českého, markrabství Moravského, knížetství Slezského a z obojího Horního i Dolního markrabství Lužického, věrných našich milých, učiněny, z přirozené, milostivé vuole naší jakožto král křesťanský vzhlédnouc na ustavičné prosby a jsúc hnuti milosrdenstvím tu milost primasovi, purkmistru, konšeluom a vší obci dotčeného města Tábora učiniti a nechtíc jich do konce bez jistých vejsad, svobod a privilegií zuostaviti, dole jmenovaná privilegia na níže psaný zpuosob jim jsme zase dáti a navrátiti ráčili; totiž dva listy od císaře Zikmunda v jednostajná slova, jeden pod zlatu bulli a druhý pod visutú pečetí na vysazení města Tábora a dání erbu i na některé další milosti bez pohoršení práva a ourazu králův českých, datum těch obuov listů v Praze léta od narození syna božího 1437 v pátek den obrácení sv. Pavla na víru; list od krále Fridricha, v kterémž se jim Táborským zapisuje, že jim s zeměmi svými rakouskými žádných škod činiti nechce, datum v Vídni v středu po hodu matky boží na nebe vzetí 1447; potvrzení krále Ladislava vajš psaného listu císaře Zikmunda, datum v Praze den sv. Martina 1454; potvrzení krále Jiřího vajš psaného listu krále Ladislava, datum v Praze v středu den sv. Bartoloměje 1463; potvrzení krále Vladislava vajš psaného listu krále Jiřího, datum v Praze ve středu po sv. Tib určí 1472.

A těch listů svrchu dotčených jim sme milostivě potvrdili a tímto listem naším, mocí královskú v Čechách, jistým vědomím, s radů věrných našich milých jakožto král český, pokudž jsú jich předešle až posavad v užívání byli, potvrzujem; jestližeby pak přes to které listy, privilegia a svobody měli a před nás jich nebyli předložili, ty moci žádné jmíti ani jich užíti nemají. Však sobě dědicuom našim a budúcím králuom českým při městu Táboře komoře naší tuto mocnost obzvláště pozuostavovati a zachovávati ráčíme: jakož ouřad rychtářství i což k tomu náleží nám, dědicuom a budoucím králuom českým v městě Táboře pozuostaviti jsme ráčili a ktož tak bude z poručení našeho za rychtáře usazen, ten má rychtářský ouřad podle přísahy od nás vydané i jednoho každého času nařízení spravedlivě, věrně a právě spravovati, a jestli by jaké překážky od kohožkoliv jemu se daly a on to na úřad konšelský vznesl, nemají jeho v ničemž opouštěti, nébrž jemu pomocni býti. A kteříž tak v ouřadech konšelských budou, nyní ani na časy budoucí bez rychtáře našeho, jim od nás v Táboře usazeného, žádných rad obecních na rathouze ani jinde držeti a postranních obecních schuozí žádným vymyšleným zpuosobem mívati ani obce bez povolení rychtáře našeho obsílati nemají, leč by rychtáři našemu prvé o tom oznámili, že jest potřebí obci pohromadě jmíti a býti a při tom, vědouc co se jednati má, byl a povolil, tehdy teprva to učiniti mají a jináče nic.

A kdež prvé apelaci a odvolání z téhož města našeho Tábora před nás šla. toho při tom zuostávati ráčíme, aby taková apelaci a odvolání z města Tábora, když v království našem Českém budeme, před nás a dědice a potomky naše, a bez přítomnosti naší před rady naše k takovým apelacím obzvláštně zřízené a na hradě Pražském usazené se daly a ne jinam činěny byly.

Cechy že se vyzdvihují, odúmrtí tolikéž i pokuty za mordy, pálení, loupeže, násilí, cizoložství a faleš do komory královské že spadají, při dávání a spravování cel, ungeltův, soli že podle usazení královského držeti se mají.

Tomu na svědomí pečeť naši královská k listu tomuto sme přivěsiti rozkázali a ruku vlastní se podepsati ráčili.

Dán na hradě našem Pražském v sobotu po sv. Matouši, apoštolu a evangelistu Páně čtermecítmého dne měsíce září 1547.