Z "Akt těch všech věcí" etc.

První vznešení krále J. M., které se stalo na sněmu obecním na hradě Pražském u přítomnosti J. M. K., všem stavům království Českého v outerý u vigilii svatého Bartoloměje, apoštola božího, léta 1547.

J. M. římský, uherský, český etc král, pán náš nejmilostivější, předkem od stavův království Českého, věrných poddaných milých, že jsou se k tomuto nynějšímu sněmu obecnímu od J. M. K. položenému sjeli a poslušně najíti dali, milostivě přijímati a dále na stavy vznášeti ráčí: jakož jest J. M. K. skrze mandáty vyšlé, kterýchž datum stojí v Litoměřicích léta tohoto 47 v pátek po slavném hodu seslání Ducha svatého, milostivě k tomu se podati ráčil, že J. M. K. z království

tohoto českého nevyjede, než prvé sněm obecní položiti a na témž sněmu to, což J. M. K. a obecních potřeb dobrého a užitečného k vyzdvižení téhož království bude, předsevzíti a jednati ráčí, však aby nejprve ti vzdělaní závazci a zápisové zrušeni byli; když se to stane, že J. M. K., což prvé ve dskách zemských pro zachování pokoje, řádu a práva bylo, zase do desk vložiti rozkázati ráčí. Jakož pak J. M. K. pro tu příčinu tento sněm obecní položiti a rozepsati rozkázati ráčil, nepochybujíc J. M. K., že jsou tomu stavové již vyrozuměti mohli, co jest se od některých nevěrných a nepoddaných proti J. M. K. mocnosti a důstojenství jednalo, chtíc všecko vladařství J. M. K. a mocnost na se potáhnouti a toho se skutečně podjíti. Protož J. M. K., jsa k tomu vysoce přinucen, ráčil jest ty jisté neposlušné před J. M. K. osobu, knížata a rady, kteříž jsou tehdáž při J. M. K. v znamenitém počtu z markrabství Moravského, obojího knížetství Slezského, Horního i Dolního markrabství Lužického byli, obeslati, zdaliby který z nich nevinu svou v J. M. K. obeslání dostavenou prokázati a toho se očistiti mohl, aby ten každý neviny své užil a mimo slušné a spravedlivé obtěžován nebyl, ačby J. M. K. strany takových přečinění byl mohl slušně jiné cesty před se vzíti, ale však proto jest J. M. K. žádnou mocí toho před se vzíti nechtěl, nébrž což slušného a spravedlivého bylo, to jednati ráčil. Než kdež jsou se někteří, totiž zejména tito, kteří se jmenují Vilém Křinecký, Albín Šlik, Kašpar Pflug, Jindřich Vidpach, Petr Velemický a Melichar Růr, nad svými povinnostmi a poctivostmi proti J. M. K. jakožto králi a pánu svému dědičnému zapomenuli a před J. M. K. se nepostavili, k těm jest J. M. K. spravedlivě se zachovati a to uznati ráčil, že jsou J. M. K. čest, hrdlo i statek svúj podle práva propadli. Avšak nemalý počet jiných osob jsou se poslušně zachovaly a na J. M. K. obeslání vyšlé postavily, ale proto jako vinny, nevědouc se kterak, z čehož jsou tak obviněny byly, vyvésti a očistiti, podaly jsou se J. M. K. na milost i na nemilost: kdež ač by J. M. K. byl raději viděl a jim to přál, aby se byly v soud daly, čehož se nestalo, k těm jest J. M. K., neohlédaje se na jejich skutečné přečinění a provinění vzhlednouc na jejich rod a přátely, na větším díle milostí svou královskou a ne podle jejich zasloužení nakloniti se ráčil. A poněvadž J. M. K. zvláštní potřeba toho káže i také podle J. M. K. rozepsání mandátův slušné a spravedlivé jest, aby nejprve přede vším ti vzdělaní neobyčejní závazkové zdviženi, zrušeni a pečeti od nich vzaté byly, tak jak se znamenitý počet stavův J. M. K., stojíc před J. M. osobně, a jiní skrze psaní svá, že tak učiniti na sněmu obecním chtí, podvolili: protož J. M. K. stavův milostivě žádati i poroučeti ráčí, aby se dotčení stavové hned z takových zápisúv a závazkův propustili, ty dokonce zrušili a pečeti své zase od nich k rukám svým vzali, tolikéž i ti závazci, ač jestliže se kteří po zdvižení sněmu od komisařův J. M., kterýž ten pondělí po neděli provodní od J. M. K. položen byl, vzdělali, i ten sněm, kterýž jest bez J. M. K. povolení a dopuštění ten pátek po božím na nebe vstoupení jminulý držán byl, z desk zemských vymazáni byli. A J. M. K., tak jakž jest se k tomu milostivě předešle poddal, tolikéž i nyní milostivě podávati ráčí: jakž se stavové z těch závazkův propustí a to vymazání z desk se stane, že J. M. K. zase chce ty zápisy, aby řád a právo obhajováno a nad nimi ruka držána a dobrý pokoj zachován byl, tak jakž jest se od krále Vladislava, slavné paměti, stalo a ve dskách zemských podle znění toho artikule bylo, do desk zemských vložiti rozkázati, aby stavové znáti a věděti mohli, že J. M. K. vůle a úmysl nebyl a není, tak jakž J. M. K. bez gruntu mezi lidmi tím oškliven byl, jakoby J. M. K. něco proti svobodám a privilejím stavův, řádu a právu jednal a před se bral, nébrž že J. M. K. stavy, pokudž slušné jest, milostivě opatrovati, obhajovati a nad tím ruku držeti a proti tomu nic před se bráti nemíní, a i v tom dědice a budoucí potomky své zavazovati ráčí.

A jakož také od některých z stavův sem i tam v lidi vtrušováno a J. M. K. jest to oznamováno bylo, a v tom se před J. M. K. slyšeti dali, jako by J. M. K. tím mandátem, kterýž léta toho 47 v středu po svatém Šťastném z hradu Pražského vyšel, proti svobodám a privilejím stavův jednati byl měl, ješto J. M. K. až posavad vědomosti nemá, aby se to od J. M. K. bylo mělo státi a zvláště z příčiny této: že jest J. M. K. toho z povinnosti pominouti nemohl, poněvadž Hanuš Fridrich, někdejší kurfiršt saský J. M. K. a království tomuto náležitý klášter Dobroluk, panství Zunewald a Finsterwald mocí odjal, splundroval a lidem válečným osadil, k tomu J. M. K. město Lukov v Dolních Lužicích, aby se jemu poddalo skrze hejtmana svého Volfa Krajce toho na něm žádal a míti chtěl, a když jsou se tiž Lukovští, pomníc na svou přísahu a povinnost, jemu poddati nechtěli, jim jest odpověděl a jim pálením, mordováním i jiným nepřátelským během hrozil a některé škody v zemi vzdělal, a tak stavové Dolních Lužic J. M. K. psaní jsou učinili, nejvyšší prosbu se vší poddaností J. M. K. prosíc, aby J. M. K. jich spolu s stavy království Českého spěšnou a skutečnou pomocí opouštěti neráčil; pakliby se toho od J. M. K. a stavův nestalo, že se v tom před pánem Bohem všemohoucím, před J. M. K. i přede všemi opovídají a ohražují, jestli moci válečné odolati nebudou moci a od J. M. K. a koruny této odtištěni budou, že v tom proti přísaze, povinnosti a poctivostem svým nic nepřečiní, než že oni takové moci nepřátelské svou malou mocí odepříti nebudou moci. A k tomu jest také kníže Mauric, nynější kurfiršt saský, J. M. K. podle těch dědičných smlouv totiž erbanuňků, kteréž jsou na povolení stavův a skrze osoby od stavův pod pečetí zemskou s mocí k tomu vydaných obnoveny, napomenul, aby J. M. K. jeho knížete Maurice spěšnou a dostatečnou, a což nejsilněji býti může, pomocí, tak jakž J. M. K. a stavové podle erbanuňků povinni jsou, neopouštěl, nébrž skutečně jemu pomoci ráčil. I nemohouc J. M. K. toho dle přípovědi, zapsání a přísahy své královské, kterouž jest J. M. K. při korunování svém učiniti ráčil, pominouti, neb jest J. M. K. nenáleželo, poněvadž J. M. K. sněmu obecního pro krátkost času tehdáž držeti nemohl, aby něco od tohoto království a zemí k němu příslušejících odjato býti mělo (jakož se pak to od někdejšího kurfiršta bylo stalo) a J. M. K. aby neměl o tom stavům oznámiti, tak jakž jedna země druhé zavázány jsou se neopouštěti a aby proti vzdělaným dědičným smlouvám jednáno nebylo, neb kdyby J. M. K. stavův k obraně a pomoci napomenouti nebyl ráčil, byliby sobě stavové to do J. M. K. slušně ztěžovati mohli, a i v tom byl by J. M. K. při jiných potentátích pomlouván býti mohl; jakož pak J. M. K. sám to při sobě uznává, že by J. M. K. nebyl jako věrný otec, král a pán podle přísahy své toho činil, neb J. M. K. v tom mandátu žádné pokuty neb trestání, které by prvé v zřízení zemském, kdyby království toto od koho nepřátelským během navštíveno bylo, jak se toho brániti má a jeden každý povinovat jest, zapsáno a uloženo nebylo, ukládati neráčil, ješto ti, kteří se zřízenými osobami jmenovali a psali, a někteří podle nich to zjevně tisknouti dali, neohlédaje se, že J. M. K. skrze odevřené listy po krajích vyšlé zapovědíti ráčil, aby lidu válečného do pole nevypravovali, poněvadž J. M. K. spolu s císařem J. M., pánem a bratrem J. M. K. nejmilejším, nepříteli dosti silný býti ráčí, rovně tolikéž to trestaní a pokuty pod ztracením cti, hrdla a statku i nad to, kdož by tak nevypravil a do pole neposlal, aby ženy, děti jejich ze země ven vyhnány byly a zase do země se nepřijímaly, v témž spisu svém doložili, ale to proti svobodám království tohoto nebylo, než toliko mandát J. M. K. ten jest musil proti svobodám, privilejím téhož království, jakž jsou to někteří vykládali, vyjíti, jakož pak stavové, jako rozumní, snadno toho při sobě povážiti mohou, proč J. M. K. mandát, že by ten proti svobodám býti měl, tak těžce jest za to ujat etc, jakž nyní dotčeno, vykládán byl.

A jestli se to také slušně dalo, poněvadž jest se to podle znění J. M. K. mandátu v skutku našlo, že předešlý kurfiršt saský, jakožto nepřítel, J. M. K. dědictví, město Joachimstal a Přísežnici, potom také Ostrov, Lichtnstadt, Loket a Falkenov skrze lid jeho válečný nepřátelský vzíti dal, k tomu i Chomutov a téhož panství poddané urozenému Šebestianovi z Weitmile odjal, splundroval a na nejvyšší šacoval a holdoval; též také urozenému Bohuslavovi Felixovi z Lobkovic poddané jeho k Hasnštejnu příslušející; item, Ficthumům v Klášteři a Egerberku jich poddané tímž způsobem, i jiným některým více, mocí vzal a tolikéž splundroval a šacoval, ješto tehdáž některý lid válečný z království tohoto v poli byl, kterýž o tom dobrou vědomost měl, však proto nepříteli žádného odporu neučinili, a neohlédaje se na to, že jest dotčený nepřítel v tomto království tak skutečné škody vzdělal, proto jest těm věrným poddaným, kteří J. M. K. proti témuž nepříteli pomoci činili a někteří z nich lid do pole vypravili a někteří i sami osobně s J. M. táhli, pod vysokými a hroznými pokutami a trestáním, aby od toho přestali a dále J. M. K. pomoci žádné nečinili, vůbec zjevným vyšlým tištěním a spisy hrozeno bylo.

Ale jsa J. M. K. stavům, věrným poddaným milým, jako dobrotivý otec a milostivý král a pán jich zvláštní milostí nakloněn, žádné vědomosti o tom míti neráčí, aby J. M. K. v čem vědomě proti svobodám a privilejím stavův jednati byl měl, nébrž mnohem více té milostivé vůle býti ráčí, stavy při svobodách jich zůstaviti, těch jim více přičiňovati nežli ujímati a ruku svou královskou nad nimi držeti a skutečně ochraňovati; a také se J. M. K., na takové vejš dotčené některých osob ztížení strany toho mandátu od J. M. K vyšlého, v Litoměřicích osobně a potom i v J. M. K. odevřených listech k tomu milostivě podati a při-pověděti ráčil, jestliže se nad to najde a podle potřeby prokáže, když J. M. K. tu v Litoměřicích od toho mandátu s milostí pustiti a ten v nic obrátiti a stavům připovědíti ráčil, že J. M. K. je stavy dostatečným reversem, který při privilejích položen býti a zůstati má, opatřiti ráčí, tak že stavům dotčený mandát vyšlý k ujmě a ke škodě jejich svobodám a privilejím na budoucí časy býti nemá, čemuž J. M. K. i nyní na odpor není, jestliže stavové to najdou a před J. M. K. dostatečně pokáží, že častopsaný mandát proti jejich privilejím a svobodám vyšel, že J. M. K. stavy podle potřeby dostatečným reversem aneb jinak, jak nyní dotčeno, opatřiti ráčí, že takový vyšlý mandát jim stavům k žádné ujmě privilejí a svobod jejich nyní i na budoucí věčné časy býti nemá. Pakliby takový mandát proti svobodám a privilejím často psaných stavův nebyl vyšel (čehož se J. M. K. konečně nenaděje), jest J. M. K. k stavům té milostivé víry, že tomu stavové věřiti o J. M. K. nebudou, aby J. M. K. byl měl co toho proti svobodám a privilejím jich stavův jednati, před se bráti a ty potlačiti, tak jakž jsou někteří s žíznivou chutí, lstivě a beze všeho gruntu J. M. K. mezi stavy oškliviti směli, neb jakých jest příčin pod způsobem a přikrytím toho mandátu proti J. M. K. se shledalo a před se bralo, tomu se z předešlého jednání, kterak a co jest od některých proti J. M. K. jako králi a pánu jejich dědičnému se obmejšlelo, a nevěrně a zapomenule jednalo, vyrozuměti může, a že toliko způsobem pána Boha všemohoucího, kterémuž J. M. K. z toho díky, čest a chválu činí, to se zjevilo a předešlo, že jsou to proti J. M. K., co jsou v oumyslu měli, nevykonali, čehož se J. M. K. na ten čas siřeji opakovati nezdá.

k když se takoví závazci, jakž nahoře dotčeno, tolikéž sněm a jestliže které zápisy do desk vešly, zruší a zase vymaží a k tomu podle J. M. K. milostivé přípovědi pro obhajování řádu a práva, jakž J. M. předek, král Vladislav slavné paměti, stavům udělati ráčil, tolikéž jestli že se co pokáze, že jest skrze ten mandát od J. M. K. vyšlý proti svobodám a privilejím přečiněno, zase od J. M. K. do desk zemských vloží, tehdy J. M. K. ráčí dále J. M. K. a stavův potřeby týmž stavům předložiti a všeho toho jednati pomáhati i zavírati, což J. M. K. a stavům k dobrému, užitečnému i k zvelebení tohoto království sloužiti bude: protož J. M. K. stavův milostivě žádati i poroučeti ráčí, poněvadž J. M. K. a stavův i obecního dobrého zvláštní potřeba toho káže, aby se žádný z stavův odsud nerozjížděli, než J. M. K. dalšího předložení a jednání sněmovního vyčekali.

Aus den "Akten aller Handlungen" etc.

Der erst Furtrag der Kün. Mt, welicher auf ainem gemainen Landtag auf Prager Slos allen Stenden des Königreichs Behaim in Beysein irer Kün. Mt. am Erichtag in Vigiliis sancti Bartholomei apostoli im 1547. Jar beschehen.

Die Römisch, Hungerisch und Behemisch etc Kön. Mt. unser allergnedigister Herr nemben der Stende unterthenig und gehorsamlich Erscheinen zu disem Landtag zu sondern Gnaden an und nachdem sich ir Kön. Mt. in irer Mt. ausgangen Mandats des datum Leitmeritz an Freytag nach Pentecostis, dises laufenden 1547. Jars genedigist erboten und bewilligt, das ir Kön. Mt. nit aus diser Chron verrücken, sonder zuvor einen gemainen Landtag ansetzen, halten und alles das, was irer Kön. Mt.

und gemaines Lands Notturft, Nutz, Wolfart und Aufnemen were, handlen und furnemben wolten, doch das zum allerersten die aufgerichte Pündnuss aufgehebt und cassieri wurde, dargegen ir Kön. Mt. dasjenige, was zuvor in der Landtafel zu Erhaltung, Frid, Hechtens und Gerechtigkaiten gewesen, wider einleiben wolten lassen, wie dann ir Kön. Mt. disen Landtag darumben ausgeschriben und bestimbt, auch nit zweyflen, die Stende werden alrait zu der Genüge vernomen haben, was von etlichen Ungetreuen und Ungehorsamen wider ir Kön. Mt. Auctoritet und Hocheit gehandelt und alle irer Mt. Regierung auf sich gezogen und derselben thatlich zu gebrauchen unterstanden. Darumben ir Kön. Mt. zum höchsten verursacht, dieselben für ir Kön. Mt. und derselben Fürsten und Rethe, so ir Kön. Mt. aus dem Marggrafthumb Merhern, Furstenthumb Slesien und baider Marggrafthumber Ober- und Nider-Lausitz in treffentlicher Anzal bei sich gehabt, zu citiern, ob einer sein Unschuld der Beschuldigung halber darthun und purgiern möchte, damit derselbe solches ge-nüsse und wider die Billigkait nit beschwert würde. Wiewol ir Kön. Mt. aus begangnen Geschichten wol in ander Weg het Handlung pflegen mügen, so haben doch ir Kön. Mt. mit keinem Gewalt greifen noch verfaren wellen, sonder was billich und recht, darinnen handlen und besehenen lassen. Und als sich aber etliche, die sich nennen, als nemlich Wilhelm Křinecký, Albin Schlick, Caspar Pflug, Hainrich Widpach, Peter Welemický und Melchor Ruor an ireu Aiden Pflichten und Eren gegen irer Kön. Mt. als iren Kunig und Erbherrn vergessen und nit gestanden, gegen denselben haben sich ir Kön. Mt. der Gerechtigkaiten nach verhalten und daz sie ir Eer, Leib und Gut verwirkt, rechtlich erkent. Aber nachdem nit ein kleine Anzal vermög der ausgangen Citation erschinen, doch sich als die schuldigen, die sich Bezieht nit haben wissen auszefurn und zu purgiern, haben sie sich irer Kön. Mt. auf Gnad und Ungnad ergeben, wiewol ir Mt. lieber gesehen, sie heten daz Recht angenomen. Gegen denselben haben ir Mt. unangesehen irer thatlichen begangnen Handlungen und Verwurkung in Betracht irer Geschlechter und etlicher Freundschaft den merern Tail mit kuniglichen Gnaden und nit irem Verdienst nach gehandelt. Und dieweil ir Kün. Mt. sondere Noturft erfordern wil, auch irer Mt. Ausschreiben nach billich beschicht, das erstlich vor aller anderer Handlung die aufgericht ungepreuchlich Verpundnuss aufgehebt, cassieri und die Sigi davon genomen wurden, wie sich des ein grosse Anzal der Stende gegen irer Kön. Mt. persondlich und in Schriften auf einem gemainen Landtag zu thun erboten: so begern die Kön. Mt. gnediglich und wellen, das sich die Stende alspald solcher Pundnuss und Verschreibungen wrolten erlassen, dieselben cassiera und ire Siegel wieder zu iren Händen nemben, desgleichen das auch die Verpundnuss, wo ainicherley nach Aufhebung des Landtags von irer Kön. Mt. Comissarien, so am Montag nach Quasimodogeniti von irer Kön. Mt. angesetzt worden, zu sambt dem Landtag, so nit mit irer Kön. Mt. Zulassung und Ausschreiben am Freitag post ascensionis domini verschinen gehalten, aus der Landtafel ausgelescht werde. Dagegen seind ir Kön. Mt. derselben genedigisten gethanen Bewilligung nach, alsbald sie sich, wie obgemelt, aus der Pundnuss lassen und die Aus-leschung in der Landtafel thun, des genedigisten Erpietens, das ir Kön. Mt. wider wellen die Ver-schreibungen, damit das Recht geschützt, gehandhabt und guter Frid erhalten, inmassen von Kunig Wladislav löblicher Gedechtnus beschehen und in der Landtafel vermug desselben beiliegenden Artikels gewesen, einleiben lassen, auf das die Stende sehen und befinden mugen, das ir Mt. Willen und Gemüt nit dermassen, wie ir Mt. mit Ungrund unter die Leut gepildet, als wolten ir Mt. etwaz wider der Stende Freihait, privilegia, Recht und Ordnung handlen, sonder das ir Kön. Mt. die Stende im demselben, sovil billich, genedigist Hand haben und schützen und dawider nit thun wellen, auch darinnen ir Kön. Mt. ire Erben und Nachkomen verpinden.

Und als von etlichen aus den Stenden hin und wider ausgepreitet und gegen irer Kön. Mt. selbst gemelt, als solte ir Kön. Mt. mit dem Mandat, so ir Mt. in disem Jar, des dato am Mitwoch nach Felicis, aus irer Mt. Prager Schlos ausgeen lassen, wider der Stende Freyheit und privilegia gehandlet, weliches sich ir Kön. Mt. noch nit zu erindern wissen, das es beschehen were, und furnemblich aus der Ursachen, das ir Kün. Mt. aus schuldiger Pflicht nit haben können umbgeen, dieweil Johanns Friderich gewesner Churfürst zu Sachsen irer Kün. Mt. Aigenthumb daz Closter Dobroluckh, die Herrschaft Sunnewald und Finsterwald geweltiglich eingenomen, geplündert und mit Kriegsvolk besetzt, auch irer Mt. Stat Lugkhaw im Marggrafthumb Nider-Lausitz gelegen an ine zu ergeben durch seinen Hauptman Wolfen Creutz auffordern lassen und do sich dieselben in Ansehung irer Aid und Pflicht, nit ergeben wellen, denselben abgesagt und sie mit Überziehen, Mord, Prand und Eaub betrübt, auch etlichen darüber im Land Schaden zu gefugt. Darauf die Stende des Marggrafthumbs Nider-Lausitz irer Kün. Mt. geschriben, mit höchster unterthenigister Bit, ir Kün. Mt. wolten sie sambt den Stenden diser Cron Behaim mit eilender Hilf nit verlassen, do aber das von irer Mt. und den Stenden nit besehene, so wolte sie vor dem almechtigen und f vor irer Kün. Mt. auch meniglieli bezeugt haben, das sie von irer Mt. und der Cron gedrungen würden, das sie wider ir Aid, Pflicht und Eer nichts gehaadelt wolten haben, dann sie künden des Feinds Gewalt mit irer Macht nit widersteen. Zu dem habe Herzog Moritz Churfürst zu Sachsen irer Kün. Mt. vermüg der neuen aufgerichten Erbainigung, weliche auf der Stende Bewilligung und durch dieselben darzu verordenten Personen, denen volkomner Gewalt von den Stenden unter des Lands-Insigel gegeben, ermant, ir Kün. Mt. wolten ine mit eilunder und sterkister Hilf, wie ir Kün. Mt. und die Stende der Erbainigung nach zu thun schuldig, nit verlassen, sonder die leisten und zuschicken. Und auf solches haben ir Kün. Mt. in Erwegung irer Pflicht, so sie bei irer Mt. Crönung gethan, Zusag und Verschreibung nit umbgeen können, dieweil irer Mt. nit gepurn wolte, nachdem ir Kün. Mt. kainen Landtag Kürze der Zeit ansetzen haben mögen, das etwas von diser Cron und den eingeleibten Landen entzogen wurde (wie dann alreit von dem gewesnen Churfürsten beschehen), stilschweigend zu gestatten und den Stenden nit anzuzaigen, wie dann ein Land dem andern verpunden einander nicht zu verlassen, auch das wider die aufgerichte Erbainigung nit gehandelt. Dann do die kuniglich Mt. zu der Gegenweer die Stende nit ermant und aufgeboten, so hetteu sich die Stende billichen gegen irer Mt. zu beschweren gehabt, auch bey andern Potentaten irer Kün. Mt. unrumblich nachgeredt wer worden. Wie dann ir Kün. Mt. bey sich selbst erkennen mögen, das ir Kün. Mt. nit als ein getreuer Vater und Kunig auch derselben Pflicht gemess gehandelt hette, wann ir Kün. Mt. in demselben Mandat kain Peenfal oder Straf, so nit zuvor in der Landsordnung, da die Cron feindlich angegriffen, wie solches zu weeren ain yedlicher schuldig, verschriben und aufgesetzt, so doch die, so sich die verordenten Personen genent und etliche neben inen in gemain trucken und lassen ausgeschrieben, unangesehen das ir Kün. Mt. durch öffentliche Ausschreiben in die Krais verpoten, das Kriegsvolk in das Feld nit abzufertigen, sintemal ir Kön. Mt. persondlich so stark im Feld, das ir Mt. sambt der Kays. Mt. dem Feind wol. Widerstand thun mügen, die Peen und Straf gleich sowol bei Verlust Eer, Leib und Gut und darzu mer, das des so nit schicket, Weib und Kind aus dem Land vertriben und nit wider in das Land eingelassen solten werden, angestelt solches aber yetzt nicht wider der Stende Freyhaiten gewesen, allain irer Mt. Mandat hat sollen wider der Stende Freyhaiten ausgeen, wie dann die Stende, als die Verstendigen bey sich wol zu erwegen haben, warumb irer Kön. Mt. Mandat, das solchs wider die Freiheit sein solt, so schwerlich geachtet.

Obs auch billichen beschehen, nachdem sich Inhalt desselben irer Mt. Mandat im Grund also befunden, das der gewesen Churfürst als der Feind irer Kön. Mt. Aigenthumb Jochimstal und Pressnitz, volgend Schlackenwerd, Liechtenstat, Elbogen und Falckenau durch sein Kriegsvolk feindlich hat lassen einemben, desgleichen Comethau samt derselben Herschaft Unterthanen, so Sebastian von der Weitmüll zugehörig, eingenomen, geplündert und zum höchsten geprandschatzt, auch Bohuslawen Felix von Lobkowitz Unterthanen zum Hassenstain gehörig, item den Vitzthumben zum Clösterli und Egerberg ire Unterthanen überzogen, gleichsfals eingenomen, geplündert und geprandschatzt, so doch etlich Kriegsvolk im Feld gewesen, von den Sachen gut wissen getragen und dem Feind kain Widerstand noch Gegenweer gethan, und unangesehen, daz der Feind also thetlich in diser Cron gehandelt, seind gleichwol die getreuen Unterthanen, so irer Kön. Mt. wider solchen Feind etliche mit iren aignen Personen oder ir Volk geschickt, oder ir Hilf mit Gelt gelaistet mit dem höchsten und erschrecklichsten Peenfal und Straf davon abzusteen und die weiter irer Mt. nit zu laisten in öffentlichem Truck und Aufschreiben bedroht worden.

Demnach sich aber ir Kün. Mt. aus sondern Genaden, damit ir Mt., als der getreu Vater und Künig den Stenden genaigt wissentlich wider der Stende habende Freyhaiten und privilegia mit nichte zu wider zu handlen gedenken, sondern vilmer genedigist genaigt seind, die Stende bey iren habenden Freyhaiten und privilegia zu handhaben und zu schützen und dieselben vil lieber zu meren, dann zu mindern oder zu schmelern, so haben sich ir Kün. Mt. auf solche obberurte etlicher Personen Beschwerung irer Mt. ausgangen Mandat halber zu Leitmeritz persondlich volgend in irer Mt. Ausschreiben genedigist erpoten und bewilligt etc, wo ferner befunden und ir Kön. Mt. dasselbe zu Notturft furbracht wurde uber das, das ir Kön. Mt. daselbst zu Leitmeritz von dem Mandat aus Genaden abgestanden, dasselbe cassieri und daz ir Kün. Mt. die Stende mit notturftigen Revers, welches bey den privilegia verbleiben soll, versehen wolten, also daz den Stenden obgemelt ausgangen Mandat an iren habenden privilegia, und Freyheiten zu ewigen Zeiten on Schaden und Nachteil sein solte, das ir Kün. Mt. nochmals derselben Bewilligung und Erpieten nach nit zu entgegen, wo die Stende befinden und irer Mt. mit genügsamen und notturftigem Schein furbringen können, das solch oft berurt Mandat wider ir habende privilegia und Freyhaiten ausgangen, daz ir Kün. Mt, sie die Stende genedigist und notturftiglich mit einem Revers oder in ander Weg versorgen und versichern wellen, daz solch ausgegangen Mandat inen den Stenden an iren habenden Freyhaiten und privilegia yetzt und zu ewigen Zeiten one Schaden und Nachtheil sein solle. Were aber Sach, das solch Mandat wider der Stende Freyhaiten nit ausgangen, darfurs ir Mt. auch entlichen halten, so seine! ir Mt. des genedigisten Versehens, die Stende werden, welcher Mass ir Kön. Mt. aus ainem hitzigen und listigen Gemüt mit Ungrunt unter sie gebildet und angegeben, als solten ir Kün. Mt. wider ir habende Freyhaiten und privilegia gethan, gehandelt und dieselben untertrucken und schmelern wellen, kainen Glauben geben, dann was für Ursachen unter einem Schein solchs Mandats wider ir Kün. Mt. gesucht, furgenomen und betracht worden, ist aus den begangnen Handlungen, wie etliche die Sachen gegen irer Mt. als irem Kunig und Erbherrn gemaint und wie untreulich und vergesslich sie gehandelt, zu versteen und das allain durch Schickung des Almechtigen, welchem ir Kün. Mt. die Eer und Lob darumb sagen, offenbar und das sie wider ir Kön. Mt. solches nit können (wie gern) volziehen, verhut worden, des dann ir Kün. Mt. weiter zu erzelen aus Genaden unterlassen wellen.

Und wann solche Pundnuss, wie gedacht, auf| gehebt und cassieri, desgleichen der Landtag und ob ein Verschreibung in die Landtafel kumben, ausgelescht auch dargegen irer Kün. Mt. genedigisten Erbietung nach zu Handhabung des Rechtens und Gerechtigkaiten, wie ir Mt. Vorfar und geliebter Schweher hochlöblicher Gedechtnus, Kunig Wladislaus den Stenden gethan in die Landtafel eingeleibt, gleichfals wo etwas durch das Mandat wider die Freyheit gehandelt oder nit wird furgebracht, so wellen alsdann ir Kün. Mt. weiter den Stenden irer Kün. Mt. und der Stende Noturft nach irer Mt. Furtrag thun und alles helfen handlen und schliessen, was irer Mt. und der Stende Nutze, Wolfart und Aufnemung sein jwil. Und begern hierauf ir Kün. Mt. genediglich und befeien dieweil irer Kün. Mt. und der Stend auch gemaines Landes sonder Obligen und Noturft erfordert, das kainer von hinnen verrücke, sonder irer Kün. Mt. ferners Furtrags und Beschluss gewarte.