Z "Akt těch všech věcí" etc.

1. Léta 1547 v sobotu dne sv. Apolinariše (23 července) předkem když jest na Kašpara Šlika z Holajče, hrábí z Pasounu zavoláno bylo, dal jest od sebe promluviti: že vedle toho obeslání J. M. Kr. před J. M. stojí a J. M. prosí, aby neráčil toho obeslání dáti čísti, neb s J. M. v soud se dávati nechce, než dává se J. M. na milost i ne na milost a prosí, aby J. M. jej milostivě přijíti ráčil, při tom prosíc J. M. arciknížete, knížat a rad J. M. Kr., též najvyšších ouředníkuov a soudci zemských i jiných J. M. přístojících rad, aby se přimluviti k J. M. Kr. ráčili, aby jej Kašpara Šlika na milost i ne na milost přijíti a jeho laskavým a milostivým pánem býti ráčil.

Na to odpověď skrze hajtmana markrabství Moravského z poručení krále J. M. tato dána: že J. M. Kr. na poníženou jeho Kašpara Šlika prosbu jest se ohlédnouti ráčil, však poněvadž obeslání tato rozdílná jsou, J. M. tak míti chce, aby obeslání toto najprv přečteno bylo. A tak jest přečteno v tato slova:

Ferdinand etc... Urozený věrný náš milý! - Jakož jest nám nejednom vuobec ale také skrze mnohé jisté a časté zprávy o tobě předkládáno a oznamováno, když sme jminulého času tu sobotu po panny Marie hromničné, totiž pátý den měsíce února, léta toho 1547 z hradu našeho Pražského do Litoměřic a odtud dále z království našeho Českého do Míšně vyjeli, tím oumyslem a vuolí chtíc osvícenému Mauricímu etc. ujci našemu milému, proti Hanušovi Fridrichovi, kterýž se kurfirštem saským jmenoval, od císaře J. M., pána a bratra našeho najmilejšího, a svaté říše vyhlášenému a do achtu danému našemu i království Českého zjevně vědomému nepříteli a škuodci zemskému pomoc učiniti a J. L. knížete Maurice, kurfiršta saského, neopouštěti i také království, země a poddané naše od dalšího nebezpečenství a škod uvarovati, že jsou po takovém našem odjezdu a nepřítomnosti od některých svévolných osob a lidí zapověděné a zoumyslné i nebezpečné schuoze v městech našich Pražských v Veliké kolleji i na jiných místech mívaly a držívaly; a z toho přišlo, že z takové jedné schuoze neobyčejní závazci a společní zápisové se zdělali, jeden druhému, proti komužby pak koli bylo, sobě pomáhati a se neopouštěti: žes ty se nejednom k těm a k takovým lidem přivinul a do jejich závazkův dal, ale i také pod těmi a takovými závazky svévolně a skutečně mnohého přečinění proti králi a dědičnému pánu svému, k nemalému zlehčení a ublížení duostojenství a mocnosti naší královské dopustiti a ublížiti si směl. A když sou se někteří z těch zápisníkuov a vuodcí mocnosti a vladařství království našeho Českého, jménem všech tří stavuov téhož království, podjali, nejinač než jako by království naše české bez krále a pána bylo aneb jako by jim všecka mocnost a vladařství náleželo, a tak si ty přes mnohá jistá i častá naše, krále pána svého dědičného, milostivá psaní, napomínání i přísná přikázání do pole tažení dopustil a lid válečný do pole vypraviti poručil. A k tomu, neohlédaje se na naše psaní a rozkaz, zoumysla a skutečně počet lidu válečného do pole si poslal a tomu zase, na přísné poručení naše, s pole strhnouti nekázal, nébrž přes to ještě déle v poli držel a tepruva po porážce a jetí někdejšího kurfiršta saského témuž lidu s pole se navrátiti poručil. K tomu si také jménováného nepřítele našeho někdejšího kurfiršta sa-ského hajtmanu Thumhshirnovi a lidu jeho válečnému, když jest v království našem Českém dědictví naše, město Jochmistál i jiné některé statky a duochody komory naší mocí vzal i také některé poddané poslušné naše z stavuov a jich lidí zplundroval, šacoval a holdoval a znamenité veliké škody jim zdělal, přívětivostí nachýlen byl; a také si s dotčeným Thumbshirnem a lidem jeho válečným, neohlédaje se na to, že sou království našeho Českého zhoubce zemští byli, přátelské sjíždění, shledávání a jednání míval a v ničemž si jim překážky nečinil, nébrž mnohem více je fedroval. A k tomu si znamení polní nepřátel našich, žluté pinty, nosil, tolikéž těm, kteří při tobě byli, nositi dopustil; k tomu jsi také při nich v jejich radách býval a jim si z panství svého spížemi i jinak pohodlé činil a je fedroval. Což pak samo v sobě tak a všem vuobec vědomé a pravdivé i zřetedlné jest a svědectví toho vydává, a z toho ze všeho zřetedlně a světle se vyrozuměti muože, kterak a co si o nás králi a dědičném pánu svém obmejšlel, jednal, puosobil a před se bral etc. Čehož nám, jakožto králi křesťanskému a spravedlivému, dle povolání a mocnosti naší královské, mlčením pominouti slušné ani náležité není: protožť poroučíme přísně přikazujíc, aby ty v sobotu po sv. Maří Magdaleně najprv příští třímecítmého dne měsíce července v hodinu jedenáctú na celém orloji před osobou naší královskou, knížaty a radami našimi na hradě našem Pražském beze všech a všelijakých vejmluv osobně stál a toho se, proč si ty to všecko, jakž vejš dotčeno, před se bráti, jednati, puosobiti a toho podjíti se směl, všeho spravil. A my se v tom k tobě slušně i spravedlivě zachovati ráčíme. Tím se spraviti budeš moci.

Dán na hradě Pražském v sobotu po s. Prokope léta etc. 47.

A po přečtení jak prvé, aby na milost i ne na milost byl přijat, prošeno. A potom od hajt-inana markrabství Moravského jest povědíno: že J. M. Kr. slyšíce poddání jeho Kašpara Šlika a na přímluvu J. M. arciknížete, knížat a rad J. M. Kr. též ouředníkuov a soudci zemských i jiných rad přístojících, jej na milost i ne na milost přijímati ráčí, však aby neodcházel.

2. Druhé, když jest na Hendrycha Šlika tehdáž hned také zavoláno bylo, dal jest od sebe též promluviti: že stojí a prosí, aby J. M. K. ráčil naň milostivě vzhlédnouti a jej na milost, jako poddaného svého, i ne na milost přijíti a že chce J. M. toho odsluhovati. A tolikéž za přímluvu k J. M. K. všech, jakž nahoře dotčeno, jest žádáno.

Na to odpověď skrze hajtmana markrabství Moravského dána: že J. M. K. kázal povědieti, poněvadž sou rozdílná obeslání, že se najprv toto obeslání přečte a potom J. M. na to ráčí dáti odpověď. A tak jest obeslání čteno:

Ferdinand etc. Urozený etc. Jakož jest etc. K tomu jmenovaného nepřítele našeho někdejšího kurfiršta hajtmanu Tumbshirnovi a lidu jeho válečnému, když jest v království našem Českém dědictví naše, město Jochmistál i jiné některé statky a duo chody komory naší mocí vzal i také některé poddané poslušné naše z stavuov a jich lidi zplundroval, šacoval a holdoval a znamenité veliké škody jim zdělal, přívětivostí si nachýlen byl. A tak si dotčeného Thumbshirna a jeho lid válečný, jakožto zhoubce zemské, do měst našich a království našeho českého v Ostrově a do Lichtnštatu beze vsí potřeby, a všelikého odporu vpustil; a neohlédaje se na to, že jsme my tehdáž s císařem J. M. a s znamenitým lidem naším válečným přes čtyři neb pěti mil od tebe býti neráčili, nás si za žádnou najmenší pomoc aneb retuňk neprosil ani nežádal. Což pak samo v sobě tak a všem vuobec vědomé a pravdivé i zřetedlné jest a svědectví toho vydává etc.

Dán na hradě Pražském v sobotu po sv. Prokope léta etc. 47.

A potom skrz hajtmana markrabství Moravského povědíno: že J. M. K. na poníženou prosbu jeho Hendrycha Šlika a přímluvu arciknížete (ut supra) jej na milost i ne na milost přijímati ráčí, a kde jim oběma ukázáno bude od hajtmana hradu Pražského, aby šli. Při tom prosíc, aby jeho Hendrycha Šlika spis J. M. K. přijíti ráčil; jest přijat.

Aus den "Akten aller Handlungen" etc.

Im obbemelten Jar Sambstags am Tag Sant Appolinaris, als man auf den Kaspar Schlickhen. Grafen zu Passaun, Herrn von der Weissen Kirchen geruft, hat er von seinent wegen anzaigen lassen, daz er auf ir kun. Mt. Beschickung vor irer Mt. sich gestelt und bitte ir kün. Mt. die Beschickung nit verlesen zu lassen, dan er sich mit irer kün. Mt. in kain Rechtfertigung einlassen, sonder sich ir Mt. auf Gnad und Ungnad gebe und bitte ir kün. Mt. welle ine aufnemen. Darneben auch die fürstlich Durchleuchtigkait den Erzherzog, ander Fürsten, irer kün. Mt. Rete, auch die obristen Landofficierer und Landrechtsitzer und andere irer kün. Mt. beiwesunde Ret um Furbit zu irer kün. Mt. gebeten, auf das ir kün. Mt. ine Kaspar Schlikhen auf Gnad und Ungnad annemben und sein gnedigister Künig und Herr sein wolte.

Auf dasselb im von wegen kün. Mt. durch den Herrn Hauptman aus Merheren diese Antwurt gefolgt, das die kün. Mt. sein des Kaspar Schliken unterthenigiste Bit vernomben, dieweil aber die Beschickung unterschidlich sein, so wellen ir kün. Mt., daz sein Beschikhung erstlich verlesen werde, weliche wie hernach folgt, laut:

Ferdynand etc. Wolgeborner lieber getreuer! Uns wirt nit allain durch öffentliche Geruch und Geschrai, sonder auch durch vilfeltige gewisse Bericht und Angezaigungen furbracht und ange-zaigt, als wir am Sambstag nach unser lieben Frauen Liechtmes den fünften Tag des verschinen Monats Februarii, dieses laufenden 1547. Jars aus unserm küniglichen Slos Prag gen Leitmeritz und von danen ferrer aus unser Cron Behaim in daz Land zu Meissen verruckt in Willen und Mainung, dem hochgebornen Moritzen etc. unserm lieben Ohaim und Churfürsten wider Johans Friderichen, der sich etwan Churfürsten zu Sachsen genent der röm. kais. Mt. unsers lieben Bruders und Herrns und desheiligen Reichs erklerten Echter, unsern und unsers Künigreichs Behaim wissentlich öffentlichen Feind und Landbeschediger freuntlichen Beystand und Hilf zu laisten und dardurch auch unser Künigreich Land und Leut vor meerer Faar und Beschedigung zu verwaren und zu handhaben und sich in solichem unserm Verrücken und Ab wesen durch Practiken und Anstiftung etlicher unruhigen mutwilligen Leut zugetragen, das ver-poten, sorgliche und geferliche Versamblungen in unsern Prager Steten im grossen Collegio und sonst gehalten und in derselben ainer ein ungepurlich Pundnuss aufgericht worden, darin sie sich gegen einander verpunden und verpfiicht, einander wider meniglich zu helfen und nit zu verlassen etc. das du dich nit allain solichen Leuten anhengig gemacht und in ir Pundnuss eingelassen, sonder auch unter dem Schein solicher Verainigung und Pundnus aigenwilliger und thatlicher Weis vil hochstreflicher Verhandlungen wider uns deinen Kunig und Erbherrn und nit zu geringer Belai-digung, Verschimpfung und Verletzung unserer kun. Mt. und Hochheit furgenomen und unterstanden habest.

Und als sich etliche berurter Bundnuss Ver-wonte und Rädelfurer unsers Künigreichs Behaim Verwaltung und Regierung im Namen aller dreyer Stenden unser Cron Behaim unterfangen nit änderst, als ob dasselb on einen regierunden Kunig ledig stund, oder doch inen alle Verwaltung und Regierung zugehörte. Und demnach uber und wider alle unsere, als deines Kunigs und Erbherrens, gnedige Schreiben und Vermanungen und ernstliche Bereich, das Aufpot geen lassen und ein Kriegsvolk in das Feld zu schicken befolen. So hast du auch unangesehen unserer Schreiben und Befel fursetzlich und mit der That ein Anzal Kriegsvolk in das Feld geschickt und auf unsern ernstlichen Befel und Gepot nicht abgefordert, sonder darüber lenger unterhalten und erst nach obbemelts unsers Feinds Niderlag und Gefenknus abziehen lassen. Darzu bist du auch denselben unsern Feinden dem gewesnen Churfursten von Sachsen und seinem Haubtman Thumbsshirn und desselben untergebnen Kriegsvolk auch nach gewaltiger Einnembung unsers und der Cron Behaim Aigenthumb Sant Jochimstal und anders unsers Cammer-Guts, auch Beschedigung und Brandschatzung etlicher unserer gehorsamen Landleuten und Unterthanen gunstig und dienstwillig gewesen. So hast du auch mit bemeltem Thumbsshirn und seinen Kriegsvolk, ungeachtet das sie unser Cron Landbeschediger, freuntlich Zusamenkunft und Handlungen gepflegen, bey solichen Handlungen selbst gewesen und sie mit nichten verhindert, sonder vil meer gefordert, weliches du wider die Landordnung nicht thun, noch die Landbeschediger furdern sollen, auch unserer Feind Feld- zaichen gelbe Binden gefurt und die so umb und bey dir gewesen, füren lassen, darzu mit inen geratschlagt und sie aus deiner Herrschaften mit Profiant und andern Notturften versorgt und ge-furdert, weliches alles am im selber also und meniglieli bekant und offenbar am Tag ist. Aus dem allen ist lauter und klar zu vernemen, wie du es unsers deines Kunigs und Erbherrens halb gemaint furgenomen und gehandelt habest. Und dann uns als einem christenlichen gerechten Kunig solches also stilschweigend hingeen zu lassen unsers ob-ligendenkuniglichen Ambts halb nit gepurt noch gemaint ist, so ist unser ernstliche Erforderung und Befel an dich, das du auf Sambstag nach Marie Magdaleně negst künftig den xxiii Tag Julii umb ailf Ur nach dem grossen Zaiger alhie in unserm kuniglichen Sloss Prag vor unser kuniglichen Person, auch unsern Fürsten und Reten, so wir bey uns haben werden, on all Ausred gewisslich und entlich aigener Person erscheinest und Bericht thust, warumb du solches alles furnemen und handien habest dürfen, so wellen wir uns darauf mit rechtlicher Erkantnuss und Erörterung der Sachen geburlich und rechtlich verhalten. Darnach wisse dich entlich zu richten.

Geben auf unserm küniglichen Sloss Prag, am Sambstag nach Procopii im xlvii Jar etc.

Nach Verlesung der Beschickung ist von wegen Caspar Schlicken gebeten worden, damit er auf Gnad und Ungnad angenomen wurde. Darauf von dem Herrn Landshaubtman aus Merhern geantwurt, daz ir kön. Mt. des Caspar Schlicken Erpieten angehört und in Ansehung der Furbit, so der Erzherzog, andere Fürsten irer kön. Mt. Eete, auch die Landofficirer und Landrechtsitzer, auch anderer ire kön. Mt. beywesunde Ket von seintwegen geschehen, ine auf Gnad und Ungnad angenomen, aber doch er sol dieweil nit hinweg gehen.

2. Zum andern ist alsbald auf den Hainrich Schlicken geruft worden, hat er von seinetwegen anzaigen lassen, das er gestehe und gebeten, die kön. Mt. wellen ime gnedig erscheinen, auf Gnad und Ungnad annemben, dasselb well er umb ir kön. Mt. verdienen und hat auch umb Furbit zu irer kön. Mt. gebeten. Darauf von dem Herrn Landshaubtman aus Merhern geantwort worden, daz die kün. Mt. ime anzuzaigen auferlegt, dieweil die Beschickungen unterschiedlich, so wöll ir kön. Mt. von erst sein Beschickung verlesen lassen und ine alsdann beantwurten, ist also die Beschickung, wie folgt verlesen worden.

Ferdinand etc. Wolgeborner lieber getreuer!... Darzu bist du auch denselben unsern Feinden, dem gewesnen Curfürsten von Sachsen und seinem Haubtman Thumbssbirn und desselben untergebnen Krigsvolk auch nach gewaltiger Einnembung unser und der Cron Behaim Aigenthumb Sant Jochimstal und anders unser Cammer-Guts, auch Beschedigung und Brandschatzung etlicher unserer gehorsamen Landleuten und Unterthanen günstig und dienstlich gewesen. So hast du auch mit bemeltem Thumbsshirn und seinem Kriegsvolk ungeachtet, daz sie unserer Cron Landbeschediger gewesen, freuntlich Zusamenkunft zu Schlacken werd und Lichtenstat, wiewol soliches die Noturft nit erfordet, on alle Waigerung eingelassen und nit angesehen, das wir derselbigen Zeit sambt der kay. Mt. mit einem ansehenlichen Kriegsvolk uber vier oder fünf Meil von dir nit gelegen, hast du uns in solchem umb die wenigist Hilf oder Ret tung nit gebeten, welches alles an im selber also, und meniglich bekant offenbar am Tag ist

Geben auf unserm küniglichem Sloss Prag, am Sambstag nach Procopii im xlvii Jar etc. unserer Reich ut supra.

Ist darauf durch den Herrn Landshaubtman aus Merhern geredt worden, das ir kön. Mt. in Ansehung des Hainrich Schlicken unterthenigster Bit, auch der Furbit, so durch den Erzherzogen etc. ine den Hainrich Schlicken auf Gnad und Ungnad angenomben und wo inen allen beiden von den Herrn Landshaubtmann aus Merhern hingezaigt wirdet, dahin sollen sie gern. Hainrich Schlick hat auch gebeten, ir kön, Mt. wellen sein Entschuldigung, so in Schriften verfast, annemen, we-liches geschehen.