Z "Akt těch všech věcí" etc.

1. Potom téhož dne (20 července) hned tehdáž, když jest na Arnošta z Krajku bylo zavoláno, toto jest od sebe promluviti dal: že on vedle toho obeslání před J. M. Kr., jako pánem svým, poslušně se staví a toho úmyslu jest byl, dříve obeslání před osobou J. M. Kr. se najíti dáti a omluvu svú učiniti, ale k tomu že nemohl jest přijíti; jakož pak J. M. Kr. toho dobrou vědomost míti ráčí, když jest na psaní najvyššího purkrabí pražského přijeti sem chtěl, co mu se na cestě jest přihodilo. Když jest pak přijel, chtěl rád přítele míti, který by omluvu jeho před J. M. Kr. učinil, ale žádný toho učiniti jest nesměl, obávaje se, aby tu nic protimyslného proti J. M. Kr. neučinil. A tak nemaje toho, kdo by oustně to oznámil, sepsati jest svou omluvu dal, prosíc za to J. M. Kr., aby J. M. to přečísti dáti ráčil.

ÍTa to J. M. Kr. skrze pana hajtmana markrabství Moravského odpověď: že J. M. Kr. najprvé obeslání a obvinění rozkáže přečísti a potom i to, čeho žádá, že bude přečteno.

K tomu od Arnošta z Krajku jest povědíno: že ne tím oumyslem podati omluvy své J. M. Kr. chce, aby se v soud a při s J. M. dáti chtěl, ale toliko, poněvadž se toho obeslání spraviti má, tím sprostným psaním že se chce toho spraviti.

Na to mu dána odpověď: že J. M. Kr. najprv to obvinění ráčí dáti přečísti a potom jeho omluvu. A v tom od něho Arnošta z Krajku toto doloženo: že J. M. Kr. poníženě prosí, aby ráčil ten spis od něho přijíti a máli se přečísti vuobec aneb sám J. M. Kr. jej slyšeti ráčí, s tím vším J. M. se na milost i ne na milost dává. A při tom i J. M. arciknížete rakouského pána, pana Ferdinanda, jiných knížat a rad J. M. na soudu sedících, též ouředníkuov a soudci zemských i jiných rad J. M. Kr. při stojících za přímluvu k J. M. Kr. jest žádáno, aby J. M. Arnošta z Krajku ráčil na milost i ne na milost přijíti a pánem jeho milostivým býti.

Kdež skrze pana hajtmana jest to za odpověď dáno: že J. M. Kr. na přímluvu arciknížete, knížat a rad J. M. též ouředníkuov a soudci zemských i jiných rad toto činiti a jej Arnošta z Krajku na milost i ne na milost bráti ráčí. Artikulové pak obvinění jeho, poněvadž nejsou prvního obeslání na Viléma Křineckého vyšlého, kteréž nyní čteno jest, proměnní, kromě tato slova že v témž obeslání jeho Arnošta Krajíře dostavena nejsou: "a to si sám od sebe i na místě jiných spoluzápisníkuov svých oustně mluviti směl," neb se toliko samého Viléma Křineckého dotýkají; protož toho obeslání čísti dáti neráčí, než jeho artikule v radě dáti přečísti a ty vážiti ráčí a tak aby neodcházel.

2. Když jest na Diviše Slavatu z Chlumu z Košmberka také tehdáž bylo zavoláno, dal jest od sebe promluviti: že k tomu obeslání stojí a bezpochyby že J. M. ráčí věděti, že dosti obšírní artikulové v tom obeslání sou a zdá mu se, že jich není potřebí dáti čísti, neb není na tom, aby se s J. M. v jaké soudy, rozepře a odpory dávati měl, než toliko krátkou zprávu podle obeslání dáti. Přiznávaje se, že někteří páni a dobří lidé k němu přijeli, pravíc, že sou nějaké snesení pro dobré J. M. Kr. a tohoto království učinili, žádajíc, aby podle nich vtom stál; kdež on jako člověk mladý tak jest učinil. A kdež sou jej za ouředníka jednoho volili, ač se k tomu nehodného býti pravil, však jsa k tomu přinucen od některých z přátel, to jest k sobě přijal, ale v radách jich nebýval než jednou neb dvakrát, a co se více jednalo, o tom jest nevěděl; a potom jest také i za hajtmana krajského volen.

Kdež v tom J. M. Kr. ráčil mu poručiti povědíti, že jest prvé Arnošta z Krajku nechtěl slyšeti, než aby obeslání bylo přečteno; tolikéž i tuto. A v tom od něho Diviše Slavaty povědíno: že toho úmyslu jest, že se chce dáti a dává J. M. Kr. na milost i ne na milost a žádá milosrdenství a dobrotivé lásky. A při tom J. M., jakž nahoře dotčeno, všech za přímluvu jest žádáno. - A tak skrze pana hajtmana markrabství Moravského jest mu oznámeno: že J. M. Kr. na přímluvu arciknížete, knížat a rad J. M. Kr. i tolikéž na přímluvu ouředníkuov a soudci zemských, jiných rad J. M. a přístojících i na poníženou prosbu jeho, Diviše Slavatu jej na milost a ne na milost bráti ráčí a máli svou omluvu, aby sepsal a odtud neodcházel. A tak z toho poděkováno.

3. Potom jest na Bořivoje purkrabí z Doni na tehdáž zavoláno, kdež on od sebe promluviti dal: že jako poslušný před J. M. Kr. stojí a mnoho mluviti ani v soud s J. M. dáti se nechce, než dává se J. M. Kr. na milost a ne na milost, prosíc, aby J. M. Kr. jej přijíti milostivě ráčil; a v tom za přímluvu též jest žádáno. A odpověď mu dána, že J. M. Kr. jej na milost i ne na milost bráti i omluvu jeho přijíti ráčí.

4. Dále jest hned také tehdáž na Zdeslava Vrabského zavoláno a od něho povědíno: by se mnoho mělo mluviti a s J. M. v soud dáti, že na tom není, než dává se J. M. Kr. na milost i ne na milost, prosíc, aby jej ráčil přijíti a též za přímluvu k J. M. žádáno. A tak jest od J. M. na milost i ne na milost přijat a spisu svého aby podal.

5. Také jest též hodiny tehdáž na Bernarta Barchance zavoláno a ten též se na milost i ne na milost J. M. Kr. dal a za přímluvu tolikéž žádal; a tak jest od J. M. i přijat.

6. Nicméň jest na Hynka Krabici z Vejtmile hned také zavoláno, kterýžto pověděl: že se v soud s J. M. dáti nemíní, než J. M. prosí, aby jej ráčil na milost i ne na milost přijíti, žádaje též k J. M. Kr. za přímluvu. Kdež J. M. jej jako jiného na milost i ne na milost jest přijíti ráčil.

7. Naposledy když jest na Melichara Růra třikrát voláno bylo a po tom volání když jest se nepostavil, jest se naň taková jako na Viléma Křineckého vejpovědl stala, jakž vejš slyšáno a napsáno

Aus den "Akten aller Handlungen" etc.

1. Denselbigen Tag dernach (20. (?) Juli) alspald auf Ernsten von Kraig geruft worden, hat er von seinet wegen reden lassen, das er sich alda auf der kün. Mt. Citation oder Beschickung vor derselben als seinem aller gnedigisten Herrn stelle, wiewol er zuvor sich vor irer kün. Mt. zu stellen und alsdann Entschuldigung zu thun Willens gewest, so habe er aber darzur nit kumen mügen, wie dann ir kün. Mt. gut Wissen tragen, nachdem er auf des Obristen Herrn Burggrafen Schreiben hieher kumen wellen, was ime auf dem Weg begegnet, als er aber hieher kumen, hette er gern einen Freund gehabt, welicher von seinet wegen von irer kün. Mt. geredt und ine entschuldigt, es hette aber soliches kainer thun dürfen, dann sich ain jedlicher besorgt, auf das er der kün. Mt. nichts zuwider furnembe. Dieweil er aber kainen zu wegen bringen mögen, der soliches mündlich angezaigt, hab er sein Entschuldigung in Schrift verfassen lassen und ir kön. Mt. gebeten, ir kön. Mt. geböte ir kön. Mt. geruchten soliches verlesen zu lassen.

Darauf ist ime durch den Herren Landshaubtman aus Merhern von wegen kön. Mt. diese Antwort erfolget, das ir kün. Mt. erstlich sein citation und Beschuldigung, alsdan auch sein Begern und Anlangen verlesen wellen lassen.

Auf soliches ist von dem von Kraig geredt worden, das er sein Entschuldigung nit der Mainnng der kön. Mt. überantworten welle, das er sich mit irer Mt. in das Recht begeben will, allain derhalben, dieweil er sich auf irer kön. Mt. Citation verantworten soll, das er dasselb mit solcher seiner einfeltigen Schrift thun welle.

Ist ime darauf geantwurt worden, das ir kön. Mt. zum ersten die Citation und die Beschuldigung, alsdann auch sein Verantwortung verlesen welle lassen. Daneben ist auch durch ine Ernst von Kraig ir kön. Mt. unterthenigist gebeten worden, das ir kön. Mt. soliche Schriften von ime annemben wolten, und ob dieselb in der Gemein oder von irer Mt. allain verlesen werden solle, stee bey irer kün. Mt. und gebe sich hie mit disem allem irer Mt. auf Gnad und Ungnad. So sein auch die fürstlich Durchleuchtigkait Erzherzog Ferdinand, auch andere Fürsten und irer kön. Mt. Räthe, so bey irer Mt. an dem Rechten gesessen, dergleichen auch andere Officirer und Landrechtsitzer und irer kün. Mt. Rete, so gegenwurtig gewesen umb Furbit zu irer kün. Mt. gebeten worden, ir kön. Mt. geruchten ine Ernst von Kraig auf Gnad und Ungnad anzunemen und sein gnedigister Herr zu sein.

Ist ime von dem Herrn Haubtmann darauf zu Antwort geben worden, das ir kün. Mt. auf Furbit des Erzherzogen, der Fürsten, irer kön. Mt. Rete, Officirer und Landrechtssitzer, auch andern irer kön. Mt. Räthe soliches thun, ine Ernsten von Kraig auf Gnad und Ungnad annemen wellen. Die Artikel aber seiner Beschuldigung, dieweil sie von der ersten Citation an Wilhelm Křinecký ausgangen, so yetzt verlesen worden, nit unterschiedlich, allain in disen Worten, daz in des Ernst von Kraig Citation nit gemelt (und du hast soliches selbs von dir auch anstat anderer deiner Mitverwonten und Radelfurer, mundlich reden dürfen) dann soliches allein den Wilhelm Křinecký betrifft. Welle derhalben ir kön. Mt. dieselb Citation nit verlesen, seine Artikel aber welle ir kön. Mt. im Rath erwegen lassen, er solte derhalben nit hinweggehen.

2. Nachdem man auch daselbst auf Dionysii Slawaťa von Chlum und Kossmberckh, geruft, hat er von seinent wegen anzaigen lassen, das er auf irer kön. Mt. Citation erschinen und ir kön. Mt. tragen on Zweifel gut Wissen, das die Citation in ausfürlichern Artikeln genugsam be griffen, gedunkte ine derhalben, das es nit vonnöten were dieselb zu lesen, dann er nit gesint were, sich mit irer kün. Mt. in ainigerlay Rechtfertigung und Widerpart zu begeben und einzu lassen, allain ein klainen Bericht neben der Cita tion zu thun und sich darzu bekant, das etliche Herrn und von Adel zu ime kumen und ime an-; gezaigt, das sie einen freuntlichen Vertrag von wegen irer Mt. und des ganzen Kunigreichs Nutz aufgericht, ine gebeten, das er in solichem neben inen steen wolte, so habe er soliches als ein junger Man gethan. Und als sie ine für ein verordente Person und Ambtman geweit, wiewol er sich des für unwirdig geacht, dieweil er aber von etlichen seinen Freunden darzu gedrungen, hab er soliches auf sich genomen, aber doch uber ein oder zwaymal bey iren Reten nit gewesen. Was aber weiter gehandelt worden, davon hab er nit gewist, dar nach sey er auch fur einen Kraishaubtman erweit worden.

Haben ime ir kun. Mat. zu sagen befolen, das ir Mt. Ernsten von Kraig änderst auch nit hören wellen, allain das sein Citation verlesen wurde, dergleichen solle ihm auch geschehen. Darauf vom Slawata gnantwurt, er sey gesint sich irer kun. Mt. auf Gnad und Ungnad zu ergeben, welches er auch hiemit thue und das er von irer kun. Mt. Gnad und Barmherzigkait begere. Da hat im der Landshaubtman angezaigt, das ir kun. Mt. ine auf Furbit des Erzherzogen, der andern Fürsten, irer kun. Mt. Rete, auch auf Furbit der Officirer, Landrechtssitzer und anderer irer kön. Mt. beywesunder Rethe auch auf sein des Diwisch Slawata unterthenigst Bit, ine auf Gnad und Ungnad anemen und ob er seine Entschuldigung habe, so soll er dieselb beschreiben lassen und von dan-nen nit hinweg geen und hat derhalben gedankt.

3. Darnach ist auf den Borziwoy Burg grafen von Dona geruft worden, hat er von seinetwegen reden lassen, das er als ein gehorsamer vor irer Mt. erscheine, aber er welle nit vil davon reden, noch sich mit irer Mt. in Rechtfertigung einlegen, sonder er gebe sich irer kon. Mt. auf Gnad und Ungnad und umb ein Furbit gebeten, ir kün. Mat. wolten in auf Gnad und Ungnad gnediglich anemen. Ist ime gesagt worden, das ime ir kön. Mt. auf Gnad und Ungnad an-nemben, auch sein Entschuldigung von ime ent-pfahen welle.

4. Weiter ist auf den Zdislav Vrabský geruft, von welichem ditz angezaigt worden, was er vil reden und sich mit irer kön. Mat. in Recht fertigung begeben soll, das er soliches zu thun nit gesint sey, sonder er geb sich irer kön. Mt. auf Gnad und Ungnad und bitte, das ine ir kön. Mat. aufnemen welle, hat auch umb Furbit zu irer Mt. gebeten. Ist also von irer Mat. auf Gnad und Ungnad aufgenomen worden, und sol seine Schriften auch überantworten.

5. Dieselb Stund ist auch auf den Bernhart Barchanetz geruft worden, welicher sich auch auf Gnad und Ungnad irer kün. Mt. ergeben und umb Furbit zu irer kön. Mat. gebeten und also von irer Mt. aufgenomen worden.

6. Es ist auch auf den Hincko Krabicze von der Weitmull geruft worden, welicher gsagt, das er sich mit irer kün. Mt. in kain Recht fertigung geben wellen, sonder bitte irer Mt., die selben geruchten ine auf Gnad und Ungnad anzunemen und hat umb Furbit zu irer kön. Mt. gebeten. Haben ine ire Mt. wie andere auf Gnad und Ungnad angenomen.

7. Zum letzten als auf den Melchor Roren dreymal geruft worden und als sich nach solichem Rufen nit gestelt, ist auf ine ein soliches Urtel wie auf Wilhelm Křinecký, wie obgehört, verlesen und ergangen.