V LITOMĚŘICÍCH. 1547,1 července. Desky zemské, památní černé od 1545-48 č. 46. f. J. 12.

Ferdinand etc. Poctiví a opatrní, věrní naši milí. Jakož jest nám nejednou vuobec, ale také skrze mnohé jisté a časté zprávy o Vás předkládáno a oznámeno, když sme jminulého času tu sobotu po panny Marie hromničné, totiž pátý den měsíce února léta tohoto 1547 z hradu našeho Pražského tím oumyslem a vuolí, chtíc nám a království Českému užitek a mnoho dobrého přivésti, vyjeli, a osvícenému Mauricímu, knížeti saskému, landkrabí durynskému a markrabí míšeňskému, svaté římské říše arcimaršálku a churfirštu, ujci našemu milému, proti Hanušovi Fridrichovi, někdejšímu kurfirstu saskému, od J. M. C. pána a bratra našeho nejmilejšího a svaté říše vyhlášenému a do achtu danému a našemu i království českého zjevně vědomému nepříteli a škůdci, pomoc učiniti a J. L. neopouštěti, i také království, země a poddané naše od dalšího nebezpečenství a škod uvarovati, že ste Vy poddaní naši, primasové, purkmistři, konšelé, starší obecní i obce všech tří měst našich Pražských hned druhý týden po odjezdu našem skrze zvonění velikým zvonem, kterýž od předkuo našich i od nás k shromáždění obce zvoněním zapovědín byl a bez vědomí našeho od drahně let zvoněn nebyl, tím ste se sezváněli, scházeli a potom častokrát skrze takové zvonění v kolleji neobyčejné schůze a shromáždění, vše bez vědomí a vuole naší proti jisté a Vám prvé dobře vědomé naší zapovědí, svévolně před se brali a činiti směli, a skrze takové Vaše všetečné předsevzetí a schůze držení některým jiným v království českém poddaným našim, stavuom i obzvláštním osobám ponuknutí i příčiny dali v takovéž neposlušenství se dávati a proti zapovědí naší v neslušné a nenáležité schůze potahovali a jisté rady při sobě mívali, schůze jim přejíc na rathouzích Vašich a v kolleji častokrát s nimi drželi, a z toho přišlo, že z takové schůze na den svatého Valentina čtrnáctého dne měsíce února jminulého Vy tak shromáždění ze všech tří měst našich Pražských i s těmi, kteříž k Vám přistoupili, v neobyčejný závazek spolu ste se dali, se zapsali a společně se zavázali, jeden druhému, proti komuž by pak koli bylo, sobě pomáhati a se neopouštěti etc. A neohledaje se na to, že sjezduo a sněmů pokládání a rozpisování nám samým, jakožto králi v království Českém, náleží a žádnému jinému, však ste proto Vy s některými jinými zápisníky a ředitely bez nás, krále a pána Vašeho vědomí a povolení svévolně sněm sobě v Praze o středopostí minulém položili a ten přes přikázání a zápověď naši, kterúž sme Vám z příčin hodných učinili, drželi a nešetříc toho, že sme Vám sněm jmenovati a ten pondělí po provodní neděli jminulé položiti ráčili, předse ste z oumysla a svévolně sněmovali, puosobili, artikule před se brali, jednali, zavírali a některé věci na díle i vykonali, což nám k nemalé ujmě a k zlehčení duostojenství, mocnosti a spravedlnosti naší královské k zoužení jest se od Vás stalo. A nemajíc na tom dosti, ještě ste osoby obzvláštnie v takových neslušných a neobyčejných jejich předsevzetí k spravování a řízení podle sebe potáhli, a všeho ste se tak podjali a to na sebe potahovati směli, jakoby království našeho českého všickni tři stavové zouplna pospolu jsouc shromážděni na pořádném sněmu o to společně jednali; a na větším díle ty a takové rady a jednání v městech našich Pražských na rathouzích a v kolauchleji ste držívali, a Vy toho předkem dopomáhali a spolu jednatelé byli. A k tomu ste na sněmu po provodní neděli od nás položeném neobyčejný zpuosob zachovali, rathouzy a most zbrojnými lidmi osazovali a střelbu svou na rynku vytaženou měli, a tak s naším a království Českého zjevným nepřítelem Hanušem Fridrichem, někdejším kurfirštem saským, v psaní a poselství ste se dávali, o tom nám nic neoznámivše, jeho listy ste přijímali a jemu zase odpisovali i smlouvy a dědičné erbanuňky s ním bez nás, vuole naši, puosobiti chtěli, nepamatujíc, že ste jeho minulého léta 46 z jednostejného snesení na sněmu obecním a z hodných příčin za toho uznali a uvážiti pomohli, že skrze uvázání kláštera Dobroluckého proti nám a koruně České smlouvy dědičné totiž erbanuňky zrušil, a z těch příčin ste jemu pod pečetí zemsků psaní a napomenutí učiniti pomáhali, aby od svého předsevzetí pustil a proti starým erbanuňkuom toho zanechal a klášter Dobroluk nám a království českému zase navrátil, s tou ohradou, že Vy nás krále a pána svého opustiti nemůžete, jakož pak to psaní jemu jest po jisté osobě přísežné dodáno. A k tomu i pod zemskú pečetí některým osobám voleným sněmem moc ste dali, podle nás s svrchu jmenovaným knížetem Mauricím, kurfirštem saským, erbanuňk a dědičné smlouvy obnoviti, a nic nebylo poručeno někdejšího kurfiršta Hanuše Fridricha strany jeho jednati, aneb v ten erbanuňk pojíti. A když ste se opověděli, že nás proti němu neopustíte, k tomu ste pomoc svou a lidi proti témuž Hanušovi Fridrichovi a pomocníkuom jeho vypravili, ty, kteříž se v tom tažení neposlušně k správčím našim i Vašim nad těmi lidmi usazeným chovali a přes pomezí táhnouti nechtěli, než bez odpuštění nazpátek zutíkali, sami ste je do vězení a v trestání brali a sázeli: ale tuto proti tomu zoumyslně a svévolně v jiné se davše s častopsaným nepřítelem naším a království Českého srozumění svá ste mívali, a že jeho podle erbanuňků opustiti nemůžete, zjevně se slyšeti dali, o čemž i týž Hanuš Fridrich, někdejší kurfiršt, s radami a služebníky svými světle vyznal a to stavuom Horních i Dolních Lužic připsal; také ste toho dopustili a tomu se dívali, že svrchu oznámeného nepřítele našeho hejtman Tumshirn s jistým počtem lidu válečného do království našeho Českého vpád učinil a v město naše Jochmstal a v jiné duochody a užitky komory naší se mocí uvázal, k tomu některé poddané poslušné naše, stavuov i jich lidí splundroval a šacoval a znamenité velké škody jim zdělal. I ačkoli Vám a některým spolu-tovaryšuom Vašim o takovém vpádu a moci od urozených Šebestiána z Veitmile a na Chomutově a Bohuslava Felixe z Lobkovic a z Hasištejna, věrných našich milých, psaním dosti v čas jest oznámeno, za pomoc a retuňk prošeno a žádáno bylo, tak jakž zřízení zemská království českého pod ztracením cti, hrdla i statku svědčí, aby proti nepříteli a zhoubci zemskému jedni druhých neopouštěli, nýbrž sobě pomáhati povinni jste, a k tomu jsme Vám také v psaní našem ze Chba vyšlém, kteréž Vám a zřízeným osobám od některých osob z království českého svědčilo, přísně přikázati ráčili, abyste se k tomu skutečně přičinili a přidrželi, aby týž lid válečný jmenovaného Hanuše Fridricha hned beze všeho meškání z království našeho českého vytáhl a se vybral a jim aby se žádných fedruňkuov spížemi ani jinak nečinilo a nedalo, neb by to ciesaři J. M. i nám nikterak snesitedlné a trpělivé býti nemohlo: a však proto jste Vy žádné pomoci ani obrany neudělali, než když jsme my s některými kurfiršty a knížaty a služebným lidem naším skrze království České pokojně bez škody jednomu každému a k ciesaři J. M., pánu a bratru našemu najmilejšímu, jeti ráčili, tu jste pro takové tažení naše těžkost před sebe brali a ztížnost nad tím jměli a vojensky zhuoru byli, nic jinač, než jako bychom my a naši poslušní kurfiršti a knížata zhoubcové zemští býti jměli. A na tom setrvavše z zatvrdilosti již dotčenému knížeti Mauricovi kurfirštu saskému a J. L. bratru knížeti Augustovi psaní spolu s jinými jste učinili, aby J. L. s lidmi svými hned zase z země se vybrali a vytáhli, a bylli by ten úmysl jejich k městu Jochmstálu táhnouti, o tom že jim oznamujete, že město to na ten čas stavuom královstvie Českého náleží; kdež ač jsme Vám a zřízeným osobám od některých osob z stavuov královstvie Českého, kteříž v Praze pozuostaveni byli, když jsme skrz královstvie naše České táhli, z města našeho Mostu v sobotu po panně Marie zvěstování minulé milostivě psáti a Vás napomenuti ráčili, že my s těmi knížaty jako s pomocníky našimi v erbajnuňcích i jsice spřízněnými k ciesaři J. M., pánu a bratru našemu najmilejšímu, táhnuti úmysl mieti ráčíme, jakož jste tomu z předešlých mandatuo našich i jinak dostatečně vyrozuměti mohli. A poněvadž toho jistu zprávu máme, že jest Hanuš Fridrich, někdejší kurfiršt saský, do královstvie našeho českého s lidem svým válečným vpád udělal a Jochmistal i také Přísežnici v tomto královstvie ležící vzal a přiesahu jim proti nám jakožto králi českému vydati rozkázal: chtíc my dotčené královstvie před dalšími škodami, záhubami a vpády uvarovati, jakož jest pak až posavad na naší pilnosti a péči, což jsme pro ochranu a obranu téhož královstvie dobrého, užitečného znáti ráčili, nic nescházelo, protož že jest takové tažení naše od nás a svrchu psaných knížat skrz královstvie toto České a žádným jiným zpuosobem než pro obranu a obhájení dotčeného královstvie a takdále k ciesaři J. M., kterýž toho po nás žádal a tak mieti ráčil, předsevzato. Neb skrze J. L. knížata žádnému jest se tudy žádné škody nestalo, než každému, což kto s lidem svým protrávil se platilo, s tím dalším milostivým naším doložením, že jest se v pravdě při nás snášelo, že jste nad tím, že jsou táž knížata to tažení podle nás pro obranu královstvie českého předsevzali, menší ztížnost, nežli to, že jest od nepřítele na toto království sazeno bylo a od něho se vpád stal, mieti a nésti a to k myslím Vašim připustiti měli a mohli, a také že jsme nikda na tom nebyli, abychom co na královstvie naše české aneb Vás, což by proti svobodám býti mělo, vsklá-dati jměli, než vždycky jste to v skutku (jak ne-pochybujem) při nás seznávali, že jsme též královstvie a Vás milostivě opatrovati, obhajovati a ochraňovati ráčili a mimo slušné neobtěžovali, a tak že předce na tom býti a jako zítra podle datum tohoto listu našeho ve jméno pána Boha všemo-húcieho spolu s těmi knížaty J. L. odsud z Mostu se hnuti a k ciesaři J. M. přitáhnuti ráčíme, aby tudy dotčený Hanuš Fridrich, někdejší kurfiršt, pro svou neposlušnost a zlé předsevzetí, skutečně trestán a královstvie, země, poddaní naši věrní milí v dobrém pokoji tím lépe býti a trvati mohli. A také jsme potom na též cestě a tažení našem k ciesaři J. M. z Žlutíc najvyššieho purkrabí pražského k Vám vypraviti ráčili, aby s Vámi a s těmi zřízenými osobami jednal, abyste od svého vojenského do pole tažení přestali, s tím doložením, že my s lidem naším válečným, kterýž při sobě máme, všelijak pokojně, jednomu každému bez škody, skrze království naše České k ciesaři J. M. táhneme, a jestliže by kto království našemu Českému aneb obyvatelóm v témž království (jakž od některých se bez gruntu v lidi vkládalo) něco škodného neb záhubného před se bráti chtěl, že my s pomocí pána Boha všemohúcieho těm a takovým protivníkem a nepřátelóm dosti silni býti ráčíme. Jakož pak i ciesař J. M. také ze Chba sedmého dne měsíce dubna minulého Vám a všem stavuom království našeho českého milostivě psáti a zřetedlně oznámiti ráčil: že J. M. C. z žádné jiné příčiny tažení svého předsevzetí neráčil, než aby často psaného Hanuše Fridricha, jako osobu od J. M. C. a svaté říše do achtu danů, pro jeho neposlušenství, přečinění a mnohé zlé skutky a J. M. C. ublížení, k poslušenství a k slušnému i k skutečnému trestání přivésti ráčil, a ne tím oumyslem, aby J. M. C. královstvie a země naše hubiti a kaziti jměl, nébrž aby nám, královstvím, zemiem a poddaným našim pomoci a ty v pokoji, v lásce a svornosti zachovati ráčil. A však Vy proto v svém neposlušenství a svévolném předsevzetí trvajíc, lid do pole jste vyzdvihli a vypravili, ale nic toho proti nepřieteli někdejšího kur-firšta hajtmanu a zhoubci zemskému před se nevzali, což by témuž hajtmanu a škuodci zemskému na škodu a k ochraně poddaným našim, k napravení škod vzatých aneb k jich retuňku a obraně býti mohlo: než Váš hajtman Kašpar Pfluk a lid válečný s dotčeným Thumshirnem hajtmanem a s jeho lidem přátelské chování a jednání mívali, k tomu ste hory a lesy zasekati a v těch místech osaditi dali, ne k překážce nepřátelóm, než toliko na obmeškání a škodu tažení a jízdě naší k ciesaři J. M. předsevzaté. Také ste zapovídati pomáhali, aby profani a spíže do vojska ciesaře J. M. a našeho vozena nebyla, než nepřátelům našim profani a spíže jste dodávati dopustili, neohlédajíce se v tom na mnohá psaní a přístné rozkazy naše. K tomu jste také nejvyššího hajtmana i jiné hejtmany polní a rotmejstry zjevnou hotovostí s zdvižením lidu válečného vyvolili a nařídili a na ty sbírku a daň z samy sebe uložili, a kterak jste se dále při témž tažení chovati měli, naříditi pomáhali. A nejsa Vy tím vším nasyceni, ještě jste s těmi svými některými zápisníky a původy jiné naše a královstvie českého poddané a poslušné stavy k témuž neposlušenství neslušně k zapověděným zápisům napomínali a k tomu také přivésti chtěli, a kteříž v takové zápisy a závazky se dáti nechtěli, jim přísné pohrůžky činili, a některé ouředníky naše i zemské a jiné z prostředku Vašeho vypovídati pomáhali, a ty, kteří při nás v poli byli aneb nám lidem neb penězi pomoc dělali, od toho odvésti usilovali a je napomenuli pod dotknutím, že ti a takoví mají od stavuov královstvie českého ve všech svobodách, poctivostech vymíšeni a vyobcováni býti a ve dsky aby jim více kladeno nebylo etc. K tomu ste se také dívali a toho dopouštěli, že v Pražských městech všelijaké hanebné, škaredé a posměšné knížky a traktáty spisovány i jiná smyšlená lehkomyslná tištění zjevně bez všelijakého studu nošena a prodávána byla, v kterýchž ciesař J. M. a někteří ouředníci a rady naše hanlivě a posměšně dotýkáni a zoškliveni sou, tím oumyslem to činíce, abyste skrze to a jiné nepoctivé a negruntovní prostředky a cesty lid obecní proti nám pozdvihnuti a nás u nich zoškliviti mohli; jakož z toho snadně dovtípiti se jest, když jste zjevně tisknouti dali, že by osvícený Albrecht, markrabě brandeburský, ujec náš milý, vyznati byl měl, že by ciesař J. M. toho oumyslu byl královstvie naše české mocí podmaniti a dědičné učiniti, to ste vůbec prodávati a v lidi vtrušovati dopustili, a tak jste i do jiných zemí našich psáti a jim spolu s některými spolutovaryši Vašimi beze všeho gruntu smyšleně oznamovati směli. Kterýchžto psaní datum jest v Praze v outerý po neděli Judica minulé léta tohoto 47 v tato slova: že patrně a očitě to spatřivše, kterak královstvie České skrze neobyčejné nové jakési obmysly i s zeměmi k témuž královstvie příslušejícími k soužení a potlačování jest přišlo, čemuž nechtíce Vy se déle dívati, aby tak hanebně předkem o všecky svobody královstvie Českého, potom pak naposledy i o své poctivosti, hrdla a statky přijíti musili, kdybyste se časně k tomu na odpor nepostavili; protož že z vůle pána Boha všemohúcího a z lásky křesťanské v počtu znamenitém a velikém ze všech stavův i také krajův království Českého v Praze v kol-leji Veliké na jistý den že ste se sjeli, a majíce těžkost nad takovým zavedením, snesení a nařízení přátelské mezi sebou jste učinili, kteréž jim vytištěno jste poslali. A poněvadž Vás pak zprávy docházejí, i také sami tomu rozuměti můžete, že pro takové křesťanské a upřímé bohdá Vaše snesení lid válečný z rozličného i ukrutného cizího národu sebraný do královstvie Českého na potupu a na záhubu Vás všech přiveden a do koruny České vtrženo jest, a tak znamenité škody lidem nebohým násilnou mocí se dějí: i z těch a takových příčin, že všech jich stavův žádajíce napomínáte, poněvadž jste sobě povinni a zavázáni, abyste se v těžkostech svých neopouštěli,ale proti nepřátelům svým, jakýmž pak koli, kdybyste jim po druhé oznámili, pomáhali a Vás spěšným retuňkem neopouštěli, abyste, jako ti, kteří jste se předkem o čest a chválu boží, svobody královstvie českého a obecní dobré a vlast svou přirozenou zasadili, tak nespravedlivě a nekřesťansky k soužení i k zahubení skrze ouklady a rozličné nepřátel Vašich obmysly přivedeni nebyli, poněvadž kdyby na Vás pád přišel, že by oni také všichni jednostejně těžkosti a pádu museli potomně aneb také věčné služebnosti očekávati; a pro snadší všeho toho vyrozumění přípisy listův někdejšího kurfiršta saského s odpovědmi Vašimi jemu na to danými jste jim odeslali, i toho jako s nějakou pochvalou v témž psaní Vašem doložili, oznamujíc jim, že Vy všickni ten pondělí po květné neděli se vší mocí Vaší vojenskou do pole vytrhnuti a proti nepřátelům Vašim se postaviti míníte a chcete, a nad to i urozenému Václavovi z Ludanic a na Chropini, hejtmanu našemu markrabství Moravského, věrnému milému, skrze Kašpara Strnada, spoluobyvatele Vašeho, na list věřicí oznámili a po-vědíti jste poručili, že jest již někdejšímu kurfirštu psáno, budeli toho potřeba, aby Vás retoval etc. A když sme také u Vás v městech našich Pražských skrze našeho jednoho hejtmana lid válečný v službu naší přijímati poručili, toho jste do vězení vzali a jinače jeho vypustiti nedali, než aby připověděl, že nám sloužiti nechce. Potom jste hned provolati a zapovědíti rozkázali, aby žádný v službu válečnú se nezamlouval a zjednati nedal, neb že Vy sami služebných potřebovati budete. K tomu jste s jinými některými původci Vašimi, majíc vespolek srozumění, na naši vrchnost důstojenství a mocnost královskú všelijak sáhnuti a tu rozličným zpuosobem k zlehčení a na posměch a na škodu naši soužiti se pokoušeli a svévolně s žíznivou chutí královskú naši mocnost všetečně sobě osobovali, v královstvie našem českém rozličně jste rozkazovali, dosti toho jakoby to království bez krále a pána bylo a jak by Vám spravování a vladařství náleželo. Také jste nám s některými jinými Vašimi spolupůvody posudní z piva, kteréž nám ode všech tří stavuov jednomyslně svoleno, k tomu i pomezní naše královská cla, aby nám dávána nebyla, zapověděli, a až podnes na častá naše přikázaní propustiti nechtěli a nejednou po našem odjezdu z Prahy na hrad Pražský posýlali, a ten jste v své opatrování vzíti a osaditi chtěli, neohlídajíce se na to, že jsme nejjasnější arcikněžny a dcery naše nejmilejší na témž hradě Pražském měli, kteréž z takového bouřlivého a neslušného před se brání Vašeho nemalé nýbrž žalostivé zarmoucení míti a snášeti musily. Radu naši Griespeka bez rozsouzení svévolně neslušným zpuosobem do vězení jste vzíti a na neobyčejný závazek vypustiti pomáhali a naposledy z ničehéhož jeho nevinili.

Item, zapověděné osoby z země pro jich vejstupky zase do království našeho českého přijíti a těch, kteří proti nám přečinili a bezpečni před námi nebyli, klejtovati dopustiti jste pomocni byli. Také glejty jste po království našem českém dávali a na milostivou žádost ciesaře J. M. i na přísná poručení a přikázání naše lidu Vašemu z pole domův nerozkázali jste strhnouti, až tepruva po porážce a jetí Hanuše Fridricha; než tak jste v tom i v jiných mnohých věcech mocnosti a vrchnosti naší královské zoumyslně a všetečně se podjímali, tak jakž vlastní psaní a listové Vaši pod pečeťmi tří měst našich Pražských a jiných některých vlastními sekrety spečetěné a tištění traktátové a Vaše všem vůbec zjevné a neukryté jednání a předsevzetí to všecko i jiné k tomu podobné oznamuje a svědectví toho vydává. I poněvadž z toho ze všeho zřetedlně a světle se rozuměti může, kterak a co jste o nás, králi a dědičném pánu svém, obmejšleli, jednali, působili a před se brali: protož Vám poroučíme přísně přikazujíc, abyste v tuto středu po panny Marie navštívení nyní příští, to jest šestý den měsíce července v jedenácti! hodinu na celém orloji před osobu naši královsků, knížaty a radami našimi na hradě našem Pražském, totiž zejména Vy primasové, purkmistři, všickni ouřadové konšelští, starší obecní všech tří měst našich Pražských, osobně a k tomu z Starého města našeho Pražského sto spolu-sousedův Vašich osedlých z předních osob obce a z Nového města našeho Pražského také sto spolusousedův Vašich osedlých z předních osob z obce, a z Malé strany čtyřiceti spolusousedův Vašich osedlých z předních osob též z obce, z prostředku Vašeho vybrali a volili a na místě obcí všech tří měst našich Pražských ty všecky osoby beze všech a všelijakých vejmluv na vejš psaný den a čas a v místo již určité též osobně a konečně postavili, a toho se, proč jste to podle jiných, kteréž se jako od stavův království Českého volené a zřízené osoby postavily a podpisovaly, před se brali, v spisích vydávali, působili a jednali a k tomu zjevně mezi poddané naše a jiné vtrušovati a vkládati pomáhali, a z těch některé proti nám zbouřili a pozdvihli, a některé k do pole tažení namluvili a sami také vyslali, a tak mnohé věci a přečinění k ublížení a zlehčení i zoužení mocnosti vrchnosti a důstojenství našeho královského dopustiti a sami to činiti a toho se podjíti směli, všeho spravili. A my se v tom slušně a spravedlivě zachovati ráčíme. Tím se spraviti budete moci. Dán v Litoměřicích v pátek po svatých Petru a Pavlu apoštolech božích léta etc. 47 a království našich římského sedmnáctého a jiných jedenmecitmého.

Toto obeslání do desk zemských památných vloženo a vepsáno jest z rozkázání nejjasnějšího knížete a pána, pana Ferdinanda římského, uherského a českého etc. krále etc. Poslové na to od J. M. Kr. byli jsou: Zdislav Berka z Dube a z Lippého a na Zákupí, najvyšší hofmistr královstvie Českého-z pánuov a Šebestian Markwart z Hrádku na Nekmieři, purkrabě karlšteinský - z vladyk; jsouce na to od J. M. Kr. zvláště vysláni.

LEITMEBITZ, 1. Juli 1547. Aus den "Akten aller Handlungen."

Ferdinand etc. den erbarn und ersamen unsern lieben getreuen, N. den Primassen, Burgermeistern, Reten, den eltisten der Gemein und den Gemainden der Alten, Neuen und Klainern Stat Prag.

Erbare und ersamen lieben getreuen! Nachdem uns nit allain durch öffentlich gemein Geruch und Geschray, sonder auch durch vielfeltige gewisse Anzaigungeen von euch furkumen und angezaigt worden, als wir verschiner Zeit den Suntag nach unser liben Frauen Lichtmess, das ist den fünften Tag vergangen Monats Februarii, dises laufenden sibenundvirzigisten Jahrs von unserm königlichen Slos Prag verrukt in Willen und Mainung uns und unser Cron Behaim wil Nutz und Gutes zu schaffen und dem hochgeboren Moritzen, Herzogen zu Sachsen, Landgrauen in Döringen und Marggraf zu Maissen des heiligen Römischen Reichs Erzmarschalchen, unsern lieben Ohaim und Churfürsten wider Johans Friderichen, so sich etwo Churfürsten zn Sachsen genent, der römischen kaiserlichen Mt. etc. unsers lieben Bruders und Herrn und des heiligen Reichs erklerten Echter,unserem und unsers Kunigreichs Behaim ofentlichen wissentlichen Feind und Beschediger gnedigen und freundlichen Beistand und Hilf zu laisten, dardurch unsere Königreich, Land und Leut vor merer Gefar und Beschedigung zu ver-waren und zu handhaben, das ir euch Primassen, Burgermaister, Räthe, die Eltisten der Gemein und die Gemeinden aller unserer dreier Präger Stet als unsere Unterthanen in der negsten Wochen darnach durch Leutung der grossen Glocken, so euch zuvor durch unsere Vorfaren und uns zu Versamblung der Gemain zu leiten verboten und ausserer und unser Vorwissen in vil Jahren nie angezogen worden, zu versamblen angefangen und zum ofternmal hernach durch soliche Geleit zu-sammenkumen und in dem Collegio ungewonliche, ungepürliche und soliche Versamblungen one unser, eurs Künigs und Erbherrns Vorwissen und Bewilligung und euch derhalben vor langst gethanem und wolbewustem Verpot frevenlich furgenomen und gehalten und durch solich eur mutwillige und freuenliche Versamblungen etlichen andern unserer Cron Behaim Stenden und sondern Personen An-zaigung und Ursach gegeben, sich gleichmessiger Ungehorsam anzemassen und sich in soliche eure verpotne und unzimliche Zusamenkunft zu begeben, weliche ir auch ganz gutwillig angenomen und bei euch soliche congregationes und Versamblungen zu halten gestatet und mit inen in euren Ratheusern und dem Collegio niemals gehalten. Daraus ferrer erfolgt, das in solicher Versandung ainer am Tag Valentini, den vierzehenden bemelts Monads Februarii, ir versambleten aller unserer dreyer Prager Stet und die so sich zu euch begeben, ein ungepürliche Pundnuss aufgericht, darinen ir euch verpflicht und verschrieben, ain-ander wider meniglieli zu helfen und nit zu verlassen etc. und darauf furgefahren und unangesehen, das die gemainen Zusammenkunft und Landtag auszuschreiben und zu halten uns als regierundem König unserer hochlöblichen Cron Behaim allein und niemand andern zusteet, so habt ir doch mitsambt etlichen euren Mitverwanten one unser, eurs Königs und Erbherrns Vorwissen und Bewilligung aigens Gewalts einen Landtag auf Mitfasten geen Prag furgenomen und angesetzt und euch uber und wider unser Verbot (darinnen wir euch soliche Landtagsversamblungen zu halten aus bewegenden billichen Ursachen ernstlich verboten und einen anderen gemainen Landtag auf Montag nach dem Sontag Quasimodogeniti negst darnach bestimbt und angesetzt) daran nichts irren noch verhindern lassen, sondern in euren Handlungen aigenwilliger frevenlicher Weis furgefaren uud allerhand Sachen und Artikel furgenomen, beschlossen und zum Thail in das Werk gebracht, weliches uns nit zu geringer Verklai-nerung unserer küniglichen Mt. Hocheit, Auto-ritet und Gerechtigkait, und zn Verletzung unserer küniglichen Mayestat gereichen. Uber soliches habt ir zu solichen Sachen und Verhandlungen auch sondere Personen zu regieren und Ordnung zn geben mit und neben euch gezogen und euch aller Handlung, dermassen angemast und unterstanden, als ob die Stende unser Cron Behaim alle volkomenlich versamblt weren und die Sachen auf ainem ordenlichen Landtag samentlich handleten und den merern Thail solicher Beratschlagung und Ordnung in den Ratheusern unserer Präger Steten und dem Collegio furnemben und handien lassen, selbst auch furnemblich darzu geholfen und Mithandler gewesen. Zu dem so habt ir auf gemeltem Landtag Quasimodogeniti von uns angesetzt allem gewonlichem Brauch zuwider die Prucken und Ratheuser mit Gewapneten besetzt und euer Geschütz auf den Platz gezogen. Und furnemblich euch mit unserm und unsers Künigreichs Behaim öffentlichen Feind, Johanns Friderichen, gewesnen Churfürsten zu Sachsen in Schriften und Potschaften begeben und eingelassen, und davon uns nie kain Anzaigung gethan, seine Brief angenomen und ime wider geschriben, auch die Erbainigung mit ime on uns und unsern Willen furnemen wellen, ungeachtet das ir demselben des verschinen sechs und virzigisten Jars auf gemainen Landtag aus billichen begrundten Ursachen für einen solichen erkleren und erkennen helfen, als der durch Einnembung unsers Klosters Dobroluckh, an uns und unser Cron Behaim die Erbainigung geprochen und derwegen ime auch unter des Lands Sigel schreiben helfen, sich solches Frevels und Gewalts, so er der alten Erbainigung zuwider furgenomen, zumassen und abzusteen und bemelt Kloster uns und unserm Königreich Behaim wider zukumben zu lassen, mit diser ver-warung, das ir uns als eure Künig und Herrn nit verlassen möchten, wie dann dasselbig Schreiben durch ein gewisse geschworne Person ime zugeschickt worden. Darzu habt ir unter des Land-sigl auf gemainem Landtag etlichen verordneten Personen Gewalt gegeben, neben uns von eurent-wegen die Erbainigung mit gedachtem unserm Ohaim und Churfürsten Herzog Moritzen zu Sachsen zu verneueren und gar nit bevolen, gedachts gewesen Churfürsten halben ichtes darinnen zu handien oder ine darzu zu berufen und als ir euch gegen ime verwart uns nit zu verlassen, uns wider ine und die seinen auch eur Hilf geschickt und die euren, so sich in demselben Zug gegen unserm und euren Befehlshabern mit ihrem Zug uber die Grenitzen nit gehorsamblich und gutwillig gebrauchen lassen, sonder one Erlaubnus hinder sich und anhaimbs geloffen, selbst in Gefengnuss und Straf genomen. Aber da habt ir euch yetzo solichem allem straks entgegen und zu wider aus leichtfertigem Mutwillen aigner Bewegung in ein anders eingelassen, euren Verstand mit dem gewesnen Churfürsten gehabt und euch, das ir ine neben der Erbainigung nit verlassen müget, öffentlich hören lassen, welches auch gemelter gewesner Churfürst samt seinen Räthen und Dienern frey bekant und den Stenden.unsers Marggrafthumbs Ober- und Nieder-Lausitz zugeschriben. Ir habt auch gutlich gestatet und zugesehen, das obbemelts unsers Feinds des gewesnen Churfürsten zu Sachsen Haubtman, der Thumbshirn, mit einer Anzal Kriegsvolks in unser Cron Behaim gefallen und unser Perkstat Sant Jochimstal und ander unser Chamergut überfallen und eingenomben, darzu etliche unsere gehorsame Stende und derselben Unterthanen überzogen, ver-gwaltigt, beschedigt und geprandschätzt. Und obwol ir und euer Mitverwonten soliches Uberziehens und Vergweltigens durch die wolgebornen unsere lieben getreuen Sebastian von der Weitmul auf Chomutau und Bohuslau Felix von Lobkowitz und Hassenstein auf Lickau schriftlichen Erinderung und Bericht zeitlich empfangen und umb Hilf und Rettung ersucht und ermant worden und darauf vermug unsers Königreichs Behaim Landsordnung bei Verlierung Leib, Eer und Guts zuze-ziehen, zu retten und den Gewalt des Feinds und Landschedigers abzutreiben zu helfen schuldig gewesen, darzu auch euch von uns selbst soli-ches in unserm Schreiben ainen aus unser Stat Eger an euch und die verordenten Personen von den Personen unsers Königreichs Behaim ausgangen, ernstlich befolen und auferlegt worden, mit Ernst darob zu sein, das des Echters Kriegsvolk, aus unser Cron Behaim alsbald gethan und geweist wurde, inen auch weder mit Profiant noch in anderweg nit Furderung geschehe, dann so-liches weder der kay. Mt. noch uns mit nichte leidenlich sein wolt, zu gedulden oder zuzesehen, so habt ir doch dargegen kain Gegewer noch Hilf furgenomen. Als aber wir und unsere Mitverwanten, etliche gehorsame Churund Fürsten mit sambt unserm habenden Kriegsvolk, unsern Durchzug durch diss unser Kunigreich Behaim friedlich und unbeschwerlich genomen und hochgedachter kays. Mt. entgegenzogen, do habt ir ob solichem unserm Durchzug nit geringe Beschwerungen gehabt und euch in Eustung begeben, als ob wir und unsere gehorsame Churund Fürsten Landsbeschädiger weren, und seid auch in solichen euren aigenwilligen Vorhaben also erhärtet, daz ir obbemelten unserm Ohaim Herzog Moritzen, Churfürsten zu Sachsen und seiner Lieb Bruder Herzog Augusten, unsern lieben Ohaim und Fürsten zuschreiben helfen, das sich ire Liebden mit irem Kriegsvolk als bald wider aus dem Land thun solten. Wo aber ir Liebden Vorhabens weren, auf den Jochimstal zu ziehen, wolten ir denselben nit verhalten, das die bemelte Rat diser Zeit den Stenden der Cron Behaim zugehörte. Und wiewol wir euch und den verordneten Personen, so von etlichen Personen aus den Stenden zu Prag gelassen, in berurtem unserm Durchzug aus unser Stadt Brixen Sambstag nach annuntiationis Mariae nechst verschinen, gnediglich geschriben und euch erindert, das wir uns mit den Fürsten, so wir bey uns hetten und uns mit Erbainigungen und sonst verwant weren, zu der röm. kays. Mt. unserm lieben Brüdern und Herrn begeben wolten, wie ir dann aus unsern vorigen derhalb ausgangnen Mandaten und sonst zur Gnuge versteen habt mu-gen. Und dieweil wir nun glaublich bericht, dass der Echter Johan Friderich unser Königreich Behaim angriffen und unser und unserer Cron Aigenthumb, den Jochimstal und die Pressnitz durch sein Kriegsvolk eingenomen und wider uns als regierunden Kunig zu Behaim schweren lassen, das wir demnach solichen unsern Zug durch bemelte unsere Cron mit gedachten unsere Fürsten an die Hand genomen, damit unser Cron Behaim vor ferrern Schaden, Nachthail und Angriff verhut werden möchte. Wie wir dann alwegen an dem, was zu Bewarung derselben unser Cron dienstund nutzlich gewesen, nichts erwinden haben lassen, und sind also auf dato in bemelt unser Stat Bruxen mit unserer küniglichen Person ankumben mit ferrerai gnedigen Vermelden, das wir und ire Liebden solichen Zug kainer andern Gestalt, dan zu Beschirmung unserer Cron Behaim und zu hochgedachter kay. Mt., die es von uns begert und also haben wellen, fürgenomen. So sei auch durch ire Liebden und derselben Kriegsvolk niemanden kain Schaden zugefugt, sondern gute Bezalung beschehen und unsers ErachtenŤ solt billich ob dem, das unser Cron angegriffen, unser und ir Aigenthumb eingezogen, meer Beschwerde getragen sein worden, dann ob dem, die uns und unserer Cron zu Nutz, Gutem und Erhaltung zuzogen sein. Wir sein auch nie des Willens gewesen, auch damaln nit, das wir unser Cron Behaim, oder euch etwas wider die Freyhaiten auferlegen wolten, sonder ir habt auch nie änderst befunden, dann das wir unser Cron Behaim, je und alweg geschützt, geschirmt und mit kainem unbilichen Handel beladen. Und darauf sein wir im Namen des Almechtigen des Willens, uns sambt iren Liebden des morgigen Tags zu erheben und zu der kay. Mt. zu rucken und zusamenzustossen, auf das der Echter Johan Friderich von wegen seines Ungehorsambs und freuenlichen Thaten gestraft, unser Königreich Land und Leut beschützt beschirmt und in desto besser Rue verbleiben möchten etc. Wiewol wir auch volgents in solichen unserem Zug von Lutitz aus, den obristen Burggrafen zu euch abgefertigt, mit euch und den verordneten Personen zu handien, von euren Auf-pot und Anzug abzusteen, mit disem ferrern Anhang, daz wir mit dem bey uns habenden Kriegsvolk ganz friedlich, one meniglichs Schaden und Nachtail durch unser Cron Behaim zu der kay. Mt. auf Eger zuzugen, und da yemand unser Cron Behaim oder derselben Einwonern (wie von etlichen mit Ungrund ausgeben) was nachthailigs oder beschwerlichs zufügen wolte, das wir mit Hilf des Almechtigen denselben stark genug sein wolten. Wiewol auch die röm. kay. Mt. selbs aus Eger den sibenden Tag des negst verschinen Monats Aprilis euch und allen Stenden unser Cron Behaim ganz gnediglich geschriben und euch lauter und klar angezeigt, das sein Lieb und kay. Mt. iren Zug anderer Mainung nit furgenomen, dann irer Lieb und kays. Mt. und des heiligen Reichs erklerten Echter, Johans Fridrichen, so sich nent Herzog zu Sachsen, seiner vilfeltigen landfridbrüchtigen Verhandlungen, beharrlichen Ungehorsambs, Rebellion und irer kay. Mt. manigfaltigen Beleidigung halb zu gepürender Demut und Straf zu bringen und gar nit unser Kunigreich und Land damit zu überziehen oder zu beschedigen, sonder vil meer uns, unsern Künigreichen und Landen gute Rue und langwirigen Frid und Sicherheit zu verschaffen helfen. Nichts desto weniger seid ir in eurm ungehorsamen mutwilligen Furnemen immerfort gefaren, das Aufpot geen lassen und eur Kriegsvolk in das Feld abgefertigt, aber damit gegen gedachts unsers Feinds, des gewes-nen Churfürsten Haubtman und Kriegsvolk nichts furgenomen, das inen im wenigisten zuwider oder unsern von gedachtem Haubtman Thumbshirn und seinem Kriegsvolk beschedigten Unterthanen zu einichem Trost oder Rettung dienstlich sein hette mügen, sonder eur Haubtman Caspar Pflug und eur Kriegsvolk hat mit gedachten Feinden dem Thumbshirn und seinem Kriegsvolk freundlich tractiert und gehandelt, darzu das Gebirg und Wald verhawen und besetzen lassen an den Enden, das es nit bemelten unsern Feinden, sonder uns und unserm Kriegsvolk an unserm Durchzug zu der kays. Mt. Verhinderung bringen mügen.

Zu dem habt ir auch folgends verbieten helfen, Profiant und Victualia der hochgedachten kays. Mt. und unserm Feldleger zuzefürn, aber unsern Feinden Profiant und Victualia zugehn lassen, ungeachtet unser aller Schreiben, ernstlichen Befeien und Geboten; ir habt auch einen Obristen und andere Haubtund Befelsleut aufgeworfen und gemaine Beraitschaft und Rüstung zum Krieg und Feldzügen gemacht und wie ir euch ferner hei dem gemainen Aufpot verhalten sollen, ordnen, und derhalben auch gemeine Anlagen selbst anschlagen helfen und an dem allen euch noch nicht sättigen lassen, sonder mit und neben etlichen meerberurter euer Pundnuss Radlfurern, andere unsere und unsers Kunigreichs Behaim gehorsame Stende, Glider und Unterthanen zu gleichmessiger Ungehorsamb auch unzimlichen und verpotnen Pundnuss, Conspiration und Verhandlung aufge-wigelt, bewegt und würklich gebracht und die jenen, so sich in solche eure Verschreibung und Pundnuss nit williglich einlassen wellen, ernstlich bedroet, darzu etliche unsere und des Landes Ambleut und andere aus eurm Mittel auspieten helfen, auch die, so bey uns im Feld gedient oder uns mit Volk oder Gelt ire Hilfen gelaist, davon abwendig zu machen unterstanden und sie vermant (zu versteen), daz dieselbe alle von den Stenden der Cron Behaim aller Eeren, Wird und Freyhaiten entsetzt und beraubt und das auch inen in die Landtafel nichts meer geen noch eingelegt werden solle.

Darzu auch zugesehen und gestatet, das bey euch in unsern Prager Steten allerlay lesterlich Schandbücher, Geseng und dergleichen andere Gedicht gedruckt, öffentlich on alle Scheu umbge-tragen, verkauft und ausgebreit worden, darinen die röm. kays. Mt., wir und etliche unsere Officirer und Räthe zum schmechlichisten angezogen und verunglimpft worden, der Mainung und Vorhabens, den gemainen Man durch soliche und andere unerbare, unbegrunte Mittel und Weg wider uns zu verbittern und dardurch zu Entpörung und Aufrur zu raizen, wie dann soliches ab dem auch gnugsamblich abzunemen sein mög, das ir in einem öffentlichen Druck ein Bekantnuss des hochgebornen Albrechten Marggrafen zu Brandenburg etc. unsers lieben Ohaim und Fürstens ausgeen, umbtragen und ausbraiten lassen, darinen sein Lieb bekant haben sol, das die röm. kays. Mt. Willens were, unser Cron Behaim mit Gewalt zu zwingen und erblich zu machen. Gleichermass habt ir auch in andere unsere Land schreiben helfen und dieselbigen laut eurs und etlicher eurer Mitverwanten Schreibens am dato haltend Prag Dinstag nach Judica dises laufenden xlvii. Jars mit wissentlichem erdichten Ungrund furgeben dürfen, das ir erkent, und mit Augen gesehen, wie das Künigreich Behaim sambt den zugehörigen Landen durch etliche ungewöndliche und neue Funde zu Niderung und Untertruckung kumben, dem ir nit lenger zusehen wellen, das ir so schentlich, furnemblich umb alle Freiheiten des Kunigraichs Behaim nachmaln und zuletzt umb Eer, Leib und Guter komen müsset, wo ir den nit zeitlich Widerstand gethan hettet. D erhalben aus dein Willen des almechtigen Gottes und christenlicher Liebe, sei euer ein grosse ansehenliche Anzal aus allen Stenden und Kraisen des Künig-reichs Behaim geen Prag in das gross Collegium zusamenkumen und als ir an bemelten euern Verfurungen grosse Beschwer getragen, habt ir zwischen euch ein freuntliche Verainigung und Verordnung aufgericht, weliche ir inen im Druck verfertigt übersenden. Und dieweil ir, wie wir bericht, und selber wol erkenen mügen, das von wegen eurer christlichen und (ob Got wil) aufrechten Vergleichung ein Kriegsvolk von mancher-lay und grausamen Nationen zusamen geklaubt, | in die Cron Behaim zu Unterdrückung und Ver-I Störung derselben gefurt und in die Cron alberait geruckt, den armen Leuten mit Macht und grossen Gewalt vil Schad besehenen etc. derhalben er-manet ir dieselben unsere Lande und Stet, die wellen euch in diser eurn Zustenden, Gefer und Nöten mit einer eilunden und schleunigen Hilf, wann sie von euch zum andern mit eurm Schreiben angesucht würden, wider eure Feind, wer die weren, nit verlassen, mit angehefter prachtlicher Berumbung, als ob ir euch zu Eer und Lob Gottes für die Geferlichkait, Wolfart, Nutz und Gedeien des Künigreichs Behaim zuvoran in die Gefar gesetzt hettet und mit Einpilduug, wo ir durch manicherlay Praktiken, Aufsetz und Anschleg eurer Feind zum Untergang und Verderb gefurt, wurden der andern Land Stende gleiche Beschwerung Fai und ewige Dienstbarkeit zu gewarten haben. Und habt inen daneben zum mererm bericht, oftbemelts Echters unsers und unser Cron Behaim, auch derselbigen zugehörigen und anderer unserer Lande öffentlichen Feinds Schreiben an euch ausgangen und widerumb euer darauf gefolgte Ant-wurt zugeschickt mit dem ferrem rumblichen Be-schluss, das ir auf künftigen Montag nach Palmarum alle sambt mit eurer Hereskraft ins Feld verrücken und euren Feinden unter Augen ziehen wellen. Darzu habet ihr auch dem wolgebornen unserm Landeshaubtman im Margrafthumb Mer-hern und lieben getreuen Wentzel von Ludanitz auf Chropin, durch Caspar Strnad euren Mitbürger, auf einen Credenzbrief zu entboten, das ir dem gewesnen Churfursten alberait umb Hilf geschri-ben, das er euch, wo es vonnöten sein wurde, retten solte. Als auch wir bey euch in unsern Präger Steten durch unsern Haubtman ainen Knechte in unsere Dienst aufnemen wellen lassen, habt ir denselben fenglich eingezogen, nit änderst dann auf Zusag, das er uns nit dienen welle, ledig gelassen und alsobald ein Verpot gethan, das sich niemands zu Kriegsdiensten bestellen lassen solle, dan ir selbst Knecht zu bestellen bedürftig werden.

Daneben habet ir auch neben etlichen euren Mitverwanten und Eädlfurern uns nach unser kuniglichen Hocheit vilfeltig getracht und in vil-weg zu nahend und zu nit geringem Schimpf, Beschedigung und Verletzung gehandelt, auch aus aignem Frevel und durstigem Mutwillen euch unsers kuniglichen Gewalts und Auctoritet ver-messenlichen unterzogen und in unserm Königreich Behaim hin und wider geschafft und ge-poten, nit anders, als ob dasselbe on einen Kunig und Herrn were, oder euch desselben Administration und Regierung zustünde. Und demnach mit, und nebenandern etlichen euren Mitverwanten und Radlfuren das Piergelt, so uns von allen dreien Stenden einhelliglich bewilligt, uns ferrer zu bezalen abgeschafft und unsere königliche Granitz-Zöl uns zu geben verpoten und uber vilfeltige unsere Befel nit wider geben lassen wellen. Auch nach unserm Verrücken von Prag meer dann ains hinauf in unser königl. Sloss geschickt und dasselbig in euer Verwarung, Besatzung und Hut einzunemen begert, unangesehen das wir unser königl. geliebten Töchter darinnen gehabt, die ir mit solchen und dergleichen un-zimlichen empörlichen Handlungen zum höchsten betrübt und belaidiget, unsern Rat den Griess-pecken unerlangts Rechtes, mutwilligen ungepür-licher Weiss fenglich annemen und auf ungewon-liche Verstrickung wider auslassen helfen und letzlich umb nichte zu beklagen gewust noch beklagt, denen so irer Verwurkung halb unser Königreich Behaim verpoten, wider einzukumben erlauben und die so gegen uns verhandelt und derhalben unsicher gewesen, verglaiten helfen. Zu deine habt ir offne Gleit durch unser Cron Behaim gegeben und auf unser ernstlich Gepot eur Kriegsvolk aus dem Feld nit wider abgefordert, sonder der Kays. Mi und uns dasselbig abzufordern abgeschlagen und allererst nach des gewesnen Churfürsten Niderlag und Gefengnuss abziehen lassen. Und in dem, wie auch in oberzelten andern meer Sachen, euch unsrer königL Hoheit Macht und Autoritet vermessenlich und frevenlich under-fangen, inmassen eure Schreiben und Brief unter unser dreier Präger Steten Sigel und etlicher anderer aignen Petschirn verfertigt, auch die öffentlichen Druck und eure wissentliche, offenbare und landkündige begangne Verhandlungen soliches alles und dergleichen anders meer, öffentlich zu erkennen geben und bezeugen. Dieweil dann aus dem allem lauter und klar zu vernemen, wie ir es unser euers Künigs und Erbherns halb gemaint, furgenomen und gehandelt habet: so ist unser ernstlich Fordern und Befel an euch, das ir auf Mitwoch nach visitationis Mariae, den sechsten Tag dieses laufenden Monats Julii zu ailf Urn nach der ganzen Ur schierst künftig vor unser königlichen Person und unsern Fürsten und Eathen in unserm königlichen Slos zu Prag erscheinet, nemblich ir Primas, Purgermaister und alle Räthe, auch die verordenten gemainen Eltisten aus allen unsern dreien Präger Steten in aignen Personen und dan auch ainhundert gesessener Man, der furnembsten, so ir die Gemain aus unser Alten Stat Prag und ainhundert Man, so ir die Gemain aus unser Neuen Stat Prag und virzig Man, so ir die Gemain der Clainern Seyten darzu aus eurm Mittel erkiesen und ausschiessen sollet, anstat und von wegen aller dreier Gemainden bemelter unserer Präger Stete auf obbestimbte Zeit und Stell one alle Ausred persondlich gewisslich und entlich erscheinet und Bericht thuet, warumben ir soliches neben andern (weliche sich alle von den Stenden unserer Cron Behaim erweite und verordente Personen dargegeben und unterschrieben) Furne-men, in Schriften ausgeen lassen, thun und handien, auch öffentlich unter unsere Unterthanen und andere auspraiten haben helfen und derselben etliche wider uns aufrurisch machen und ir etliche zum Anzug ins Feld bewegen und schicken und so vil Sachen und Verhandlungen zu Beleidigung, Verkleinerung und Verletzung unserer königl. Hoheit, Autoritet und Mayestat zu lassen und selbs furnemen und thun habet dürfen. Darauf wollen wir uns mit rechtlicher Erkanntnuss und Erörterung der Sachen gebürlich und rechtlich verhalten. Darnach wisset euch zu richten.

Geben in unser Stat Leitmeritz, Freitag nach Petri und Pauli, den ersten Julii anno etc. im xlvii, unserer Keich des römischen im xvii und der andern aller im xxi.