1547, 25 dubna. Tisk v archivu Třeboňském.

Ferdinand etc. Duostojní, urození a stateční věrní naši milí. Věděti Vám milostivě dáváme, když jest císař J. M. pán a bratr náš najmilejší a my i také kníže Mauric jako včera sem do tohoto ležení přitáhnouti ráčili, že jsme přezvěděli, kterak se Hanuš Fridrich, někdejší kníže saské, osobou svou s lidem svým válečným jízdným i pěším u městečka Milberku při vodě Labi, dvě míle nad Turgovem v tuto stranu sem k nám, puoi míle od našeho ležení položil, jsa toho úmyslu císaři J. M. i nám, abychom se k němu přes vodu přepraviti nemohli, zabrániti, jakož jest pak s lidem svým tu držel a stál. Ale však neohlédajíc se císař J. M. ani my na takový jeho fortel předce sme se s lidem naším válečným do Labe pustili a Španěle střelce i také císaře J. M. lehké jízdné koně a husaře naše přes Labe přepravili, kteříž s nepřátely harcovali a šarmicl drželi a nepříteli most na loděch přistrojený odjali. A když sme potom s císařem J. M. od některých vězňuov zjímaných přezvěděli, že dotčený Hanuš Fridrich sám osobně při lidu svém válečném, jakž výš dotčeno, jest: tu J. M. C. spolu s námi, ač sme koli z daru božího se vším lidem naším válečným nepříteli dosti silni byli, více než sedmdesáte praporcuov, lancknechtuov a Španěluov za námi nechati a toliko s J. M. C, naším a knížete Maurice lidem jízdným zbrojným i lehkým (neb tak spěšně most přes vodu udělati se byl nemohl) přes Labe sme se pustiti, plaviti a přetáhnouti ráčili a nepřítele, kterýž se již byl v vtažení dal, na tři míle s lidem naším zbrojným jízdným i lehkým následovali a honili a mezi Turgovem a Vitemberkem, kdež jest se byl nepřítel se svými praporci lancknechtuov, s děly, s střelbou a znamenitým počtem lidu zbrojného jízdného proti nám zasadil a k nám tuze střílel, v forteli jeho na něho udeřili, při kterémžto udeření a vpádu císař J. M. i my a oba synové naši, kníže Mauric a bratr jeho kníže Augustus, markrabě Hanuš Jiří brandenburský a jiných více knížat i drahně znamenitých osob při nás a jízdě naší byli a na třimecítma hodin pořád na koních seděli, a téhož Hanuše Fridricha, někdejší kníže saské, skrze zvláštní zpuosob a jednání boží (jehož božské milosti na výsosti děkování, čest a chvála na věky věkoma bud) na hlavu porazili, takže jest týž Hanuš Fridrich raněn a k rukám J. M. C. jatý přiveden a k tomu syn jeho nejstarší zabit. Kníže Arnošt brunšvický a jiných drahně znamenitých hrabat, pánuov a rytířstva zjímáno a na placi pobito a dosti málo jízdných i knechtuov, jakž se o tom praví a oznamuje, ušlo, a střelba jeho i také vozy a mnoho zboží jemu odjato a s naší strany přes dvadceti osob zbito není. Toho sme před Vámi, abyste o takovém našem šťastném nad nepřátely vítězství, kteréhož císaři J. M. a nám všemohúcí, věčný pán Buoh z milosti své svaté popříti ráčil, vědomost míti mohli i také z toho pána Boha chválili, tajná učiniti neráčili.

Dán v vojště našem v pondělí po sv. Jiří léta etc. 47 a království našich římského 17 a jiných 21.