Instrukcí k J. M. Kr. pánu, panu Ferdinandovi, z boží milosti římskému, uherskému, českému králi, na osoby ode všech tří stavův království Českého k J. M. Kr., pánu našemu milostivému, vyslané, totižto na urozené pány: Volfa staršího Krajíře z Krajku a na nové Bystřici, nejvyššího purkrabí pražského, Viktorina Křineckého z Ronova a na Dětenicích, na urozené a statečné rytíře Jiříka z Gerstorfu a na Cholticích, podkomořího království Českého, Hynka Krabici z Veitmilé, a na slovutné Sixta z Ottersdorfu, kancléře Starého města Pražského a mistra Václava Medka z Krymlova z Pražan i na místě stavu městského.

Předkem J. M. K., pánu našemu milostivému, služby naše vždycky věrné a upřímné se vší hotovou a povolnou od nás stavův království Českého oznámíte hotovostí a J. M. K. jménem naším žádati i vinšovati budete na pánu Bohu všemohoucím dlúhého zdraví, šťastného, prospěšného i také pokojného nad námi i nad křesťanstvem panování, jakožto králi a pánu našemu milostivému, a při tom J. M. Kr. listu tohoto našeho věřícího dodáte a po přečtení téhož listu J. M. Kr. toto od nás oznámíte a předložíte.

Jakož J. M. Kr. dnův těchto již pominulých důstojného kněze Jana, pana biskupa olomúckého, a urozené pány Václava z Ludanic na Chropini, hejtmana Moravského a Viléma Kunu staršího z Kunštatu na Hrádku, Jiříka Žabku z Limberka na Kounicích, J. M. K. radu a místokancléře království českého, a statečné Přemka z Vickova na Prusinovicích, podkomořího markrabství Moravského a Václava Tetaura z Tetova na Malenovicích, najvyššího písaře téhož markrabství Moravského, s instrukcí k nám stavům království českého na hrad Pražský vyslati a vypraviti jest ráčil, z příčin v též instrukcí položených, jakž jistí artikulové skrz posly J. M. Kr. předložení to v sobě šíře drží a obsahují.

A předkem, kdež J. M. Kr. pán náš milostivý omluvu činiti a příčiny toho, pro které jest na sněm k žádosti stavův království Českého J. M. osobou svou královskou na hrad Pražský přijeti neráčil, oznamovati a v dosti obšírných slovech předkládati ráčí, na to J. M. K. to za odpověď dáte, že J. M. K. jakožto pána našeho milostivého, jakž jsme i toho velmi žádostivi byli, na témž sněmu rádi bychom byli viděli, ale poněvadž jsou v to ty a takové příčiny a překážky vkročily, protož od J. M. K. pány posly s instrukcí do království Českého a na hrad Pražský vyslané ve všech předložených artikulích pořádně sme vyslyšeli, a společně to vše rozváživše týmž poslóm J. M. K. také sme odpověď dali, za jiné nemajíce, než že tiž poslové před J. M. K. takové naší odpovědi tajiti nebudou.

A kdež J. M. to snesení a přátelské předešlého času mezi stavy nařízení, kteréž novými závazky jmenovati ráčí, to sobě ztěžovati, jakoby tu co nového k ublížení starobylým sněmům a v jednání pořádkům učiněno bylo, na tom se zastavovati ráčí, i na to J. M. K. od nás v obšírné zprávě to předložíte a J. M. K. příčiny oznámíte, kterak v království Českém od několika již drahně let mezi stavy a obyvately téhož království za mnohými a rozličnými příčinami a těžkostmi, ježto jsou se lidem daly, nepokoj, neláska a nesvornost jest vznikla a povstala, tak že stavové a jiní království českého obyvatelé, jsouce a mezi sebou v takovém rozdvojení ustavičně trvajíce, pro nelásku a rozdíly své takové nikterak jsou mezi sebou nemohli toho gruntovně a podstatně jednati, ani také o to přátelsky a společně se sná| seti, aby práva a soudové spravedliví ovšem svůj jprůchod míti a lidé také k svým spravedlnostem! bez rozličných v tom stranných obmyslův a přel kážek přicházeti mohli. V tom pak z dopuštění božího na dsky zemské a spravedlivosti lidské pád jest přišel, kteréžto ohněm k zkáze jsou přivedeny, kdežto také a při tom staří stavův království Českého závazkové, jimižto strany obhajování práv jsou se sobě společně a vespolek zavázali, zmrháni jsou, a ti když jsou zase po vyzdvižení desk zemských (od těch, jimž náleželo pilnost, bedlivost i péči o takové znamenité království Českého potřeby jmíti) obnoveni nebyli a podle dobrého nařízeného pořádku do desk zemských nevešli, stavové nejsouce sobě tím povinni, když se jest komu jaké ublížení pod způsobem řádu a práva dalo, na to jako říkajíc skrz prsty jsou hleděli a tomu slušně ani také podstatně, jsouce sami mezi sebou na rozdílích, zepříti jsou se nemohli ani také nesměli. Až teď těchto časův vnuknutím (jakž tomu jistě věřiti se má) pána Boha všemohoucího lidé dobří, upřímní a krále J. M. a království Českého i obecního dobrého praví milovníci, ze všech tří sťavův království Českého, lítosť majíce nad vlastí svou, tak již zavedenou a souženou, a obávajíce se,^ aby skrze takové rozdíly obyvateluov koruny České něco toho nepovstalo, což by k zármutku předkem J. M. Kr., pána našeho milostivého, i nám všem obyvatelům téhož království Českého k znamenité i nenabyté škodě býti mohlo, sjevše se do Prahy v počtu znamenitém mezi sebou jsou o takových těžkostech a zavedení království českého rozmlouvali a ku paměti sobě přivedše staré stavův království Českého zápisy a závazky, na tom jsou se snesli a srovnali, aby je sobě zase obnovili, a to vše, aby se podstatněji i s větším a dostatečnějším gruntem působilo a dalo, pečeťmi svými to stvrdili, znamenitou výminku a výhradu v tom zápisu a v svém přátelském snesení učinivše, což se J. M. K. pána nás všech milostivého dotýče, jakou J. M. K. spravedlivost a k čemu míti ráčí, v tom ve všem jakožto věrní poddaní k J. K. M., pánu svému milostivému, bez všelijakého J. M. důstojenství ubližování věrně a poddaně, jako bohdá věrní a upřímní poddaní, se vší náležitou poviností že se mají a chtí chovati. A kdež pak my všickni tři stavové z toho spisu i z jiného nám od nich předložení a potom společného našeho s nimi jednání tomu vyrozuměvše, že se nic nového před se nebere, ani proti J. M. K. ani také proti žádnému jinému dobrému nejedná a neobmejšlí, než toliko že se svobody království Českého, obecní dobré, řád a právo v tom opatruje, aby soudové a lidské spravedlnosti svůj průchod míti mohli, a lidé skrze rozličné obmysly o statečky své nepřicházeli, k takovému jich snesení a přátelskému nařízení sme přistoupili a pečeťmi našimi toho potvrdili. A protož J. K. M. za to poníženě žádati budete, aby J. M. K. žádné nad tím ztížnosti míti neráčil, neb se nic nového a prvé nebejvalého nestalo, než to což před shořením desk zemských prvé bylo, (nicméně než jako i jiné všecky lidské spravedlivosti) k obnovení přišlo.

Strany pak lidu válečného do pole vypravení, tuto a takovou J. M. K. od nás zprávu o tom učiníte: kterak předkové naši vždycky jsou ten chvalitebný pořádek zachovávali, když jsou koli o tom, ano se cizí národ ku pomezí a k království Českému přibližuje, uslyšeli anebo přezvěděli, že jsou toho nikdy neobmeškávali, aby časně té věci, lid svůj do pole a ku pomezí vypravíce, opatřiti neměli, tak aby tomu lidu a národu cizímu (ač chtěli-li by nějaké nenadálé do království Českého vpády činiti a obyvatelům království Českého škoditi) překážka se v tom časně dala a stala, a pomezí koruny České hájeno a bráněno bylo.

A protož stavové slyšíce o tom, ano netoliko z jedné strany k hranicím království Českého lid válečný a z cizího národu se přibližuje, ale také onudy i onudy vpády že by činiti chtěl, počet dosti skrovný pro přetržení takových nenadálých vpádův a škod lidem nebohým do pole jsou vypravili, a poněvadž častokrát se to přihází, že lid takovej válečný, bez vůle a vědomí správci a vrchností svých od valního vojska v počtu některém se odtrhna, škody na lidi uvozuje, čehož my a k tomu podobných případností také se obávajíce lid ten v poli držíme: protož J. M. K. za to poníženě prositi budete, aby J. M. K. toho sobě do nás ztěžovati neráčil, že lid válečný v poli dotud, dokudžby cizího národu vojska od pomezí království Českého a od nás se nevzdálila, držeti musíme pro samou ochranu a obranu království českého i také nás všech obyvatelův a svobod téhož království Českého, a nám k ničemuž zlému že toho J. M. Kr. přičítati neráčí, neb tím skrovným lidu našeho počtem J. V. C. i J. M. Kr. ani žádnému jinému dobrému škoditi ani ubližovati nemíníme a nechceme, ani sme kdy na to myslili a ještě nemyslíme, jakž pak o tom předešle k J. M. K. psaní jest učiněno a zpráva dostatečná se jest stala, a tu tolikéž že sme nic nového a prvé nebejvalého neučinili, poněvadž jsou předkové naši dostatečnější a větší počty i sílu lidu válečného nežli my v takových i menších příčinách do pole vždycky vysílávali a vypravovali; pakliby kdožkolivěk J. M. K., pánu našemu milostivému, jakou jinou zprávu o nás mimo toto pravdivé naše psaní dávati směl, než jakž tuto J. M. K. oznamujem, za to J. M. K. prositi, aby tomu o nás věřiti a víry přikládati neráčil.

A jakož v též instrukcí poslové od J. M. K. nám stavům království Českého předložení jsou učinili, což se zastavení posudního a cel pomezních dotýče: i J. M. K. za to poníženě od nás žádati budete, aby J. M. K. toho sobě do nás do stavův za ztížnost pokládati neráčil, poněvadž z jistých a hodných příčin tohoto obecního sněmu do jiného nedlouhého času jmenovitě do toho pátku po na nebesa vstoupení Krista pána najprv příštího mocí tohoto nynějšího sněmu poodložení se jest stalo, že sme tolikéž těchto obou artikulův dotud poodložili té jsouce naděje, když J. M. K. osobně na týž sněm přijeti a vypraviti se ráčí, čehož velmi žádostivi jsme a J. M. K. za to, aby tak učiniti ráčil, poníženě prosíme, že o ty i o jiné artikule bude se moci povolně rozmlúvati i také jednati, a to což by k dobrému a užitečnému Jeho M. Kr. a království tomuto bylo zavírati.

A kdež také při konci a po vykonaném již poselství tiž poslové list J. M. K. strany vypravení J. M. arcikněžen rakouských etc. do Inspruku před námi stavy království Českého a vůbec přečísti jsou rozkázali, kterýmžto příčiny od J. M. K. se předkládají, pro kteréby z hradu Pražského do téhož Inspruku k jiným J. M. K. dětem měli obrácené býti: i na ten artikul J. M. K. to za odpověď dáte, že se toho při vůli J. M. K. zůstavuje.

Dále od nás ode všech tří stavův jmenovaného království Českého na J. M. Kr., pána našeho milostivého, tu prositebnou žádost vzložíte, co se těch všech osob obyvatelův z kraje Boleslavského i z jiných za příčinou tažení toho k Kadani, kteřížto na závazky času již pominulého vzati jsou a ti ještě až posavad na týchž závazcích se drží a jiní těžkost až posavad proto nesou, dotýče, aby J. M. Kr. hned bez meškání najvyššímu panu hofmistru království českého ráčil o tom psaním poručiti, ti všeckni téhož kraje Boleslavského a jiné osoby ze všech stavův a krajův království Českého krajané a obyvatelé z těch a z takových závazkův i z jiných těžkostí aby propuštěni byli a poněvadž statky v království Českém nemalé mají a dosti osedlí téhož království obyvatelé jsou, sobě svobodni aby byli a za příčinou takových svých závazkův dalších těžkostí neměli. A když tyto artikule všecky J. M. Kr. od nás předložíte, tehdy hned s poníženou a prositebnou žádostí J. M. Kr. od nás všech prositi budete, aby J. M. Kr. ráčil se na to milostivě a lítostivě, jakožto král a pán křesťanský milostivý ohlédnouti, s jakým dychtěním a s jakou chtivou žádostí ten přenajukrutnější a najlítější víry svaté a žíznivý krve křesťanské nepřítel Turek o tom dnem i nocí přemejšlí, aby víru svatou křesťanskou zkazil, vyhladil a ovšem vykořenil a lid křesťanský v poddanost i věčnou službu sobě uvedl, kteréhožto úmyslu a žádosti své vždy více a více skutkem potvrzuje, krev křesťanskou ukrutně a nemilostivě vylévaje, lidi zajímajíce a zámky, města i městečka sobě podmaňuje, jakož pak i nyní opět v království Uherském čtyry zámky jest mocí vzal a v Gránsku lidem nebohým znamenité těžkosti a škody ohněm i sic jinak vzdělal, a tak se již ku pomezí arciknížetství Rakouského a markrabství Moravského přiblížil, že se jest nám všem toho potřeba obávati, že tohoto léta nás opět navštíviti a nás (čehož pane Bože uchovati rač) zkaziti i zahladiti bude chtíti usilovati a úmysl míti; kterémužto tyranu tak přeukrutnému a nemilostivému srdce přidává toto v říši svaté mezi J. V. C. a kurfirštem saským rozdvojení a válečného křesťanstva proti sobě vespolek tažení, tak že on vida, ano vrchnosti křesťanské jsouce mezi sebou na velikých rozdílích, válkami samy se i jiné hubí, za příčinami těmi jemu danými, jichžto on vždycky žádostiv jest byl a ještě jest, tím snázeji a dostatečněji i také silněji na křesťanstvo, na země J. M. Kr. i na říši sáhnouti a je sobě, nestaneli se mu v tom časně překážka, bude moci podmaniti. Neb která věc jemu užitečnější i prospěšnější býti by mohla aneb může a na kteréžto by jemu více také záleželo, jako když vrchnosti křesťanské samy se vespolek kazí, hubí, sílu svou na sebe a proti sobě k velikému všeho křesťanstva zármutku a ku potupě jména živého pána Boha, k velikému pak toho litého a ukrutného tyrana potěšení, radosti, k vděčnosti i k posilnění úmyslu proti křesťanstvu zle před se vzatého vždy více a více bez přestání obracujíce, a jaký z toho užitek říši aneb všemu křesťanstvu býti může, když krev křesťanská válkami těmito vylévána a lidé na statcích svých zkaženi, zhubeni i splundrováni budou, a tak za příčinou těch a takových mezi vrchnostmi a vším křesťanstvem rozdílův a nepokojův všecka moc říše svaté bude zemdlena a ku pádu nenabytému přivedena, jakož i o tom písma svatá svědectví vydávají, že každé království mezi sebou rozdělené spustne a dům na dům padne. A poněvadž pak o J. V. C. hned od počátku J. V. nad říší svatou křesťanskou panování vždycky sme tu chvalitebnou a na pána křesťanského náležící pověst i pochvalu slýchávali a až posavad ještě slýcháváme, že jest vždycky pánem milostivým, lítostivým i všelijak příznivým po vítězství již nad nepřátely svými získaném bývati ráčil a k těm ke všem, kdo jsou koli a kdy koli co nenáležitého proti J. V. a mnohokrát i na ublížení důstojenství J. C. V. před se brali, zvláštní milost, lítostivost ukazovati a v hněvu svém proti nim ukrocovati se ráčil: protož z těch a mnohých jiných příčin poníženě, poddaně a což nejvýše býti může J. M. Kr., pána našeho milostivého, od nás prositi a žádati budete, aby J. M. Kr. přirozenou a svou srdečnou královskou hnut jsa lítostivostí nad vyléváním krve křesťanské lítost míti, ukázati a k J. V. C. milostivě i skutečně, jakožto král a pán křesťanský, k tomu se přičiniti, přimluviti a u J. V. C. se vší snažnú pilností i bedlivostí jednati ráčil, aby J. V. C. to vše, cožkoli za ztížnost do již jmenovaného kurfiršta sa-ského i také do jiných knížat křesťanských jmíti a sobě pokládati ráčí, mimo sebe milostivě, prvé nežli by k jakému vylévání krve křesťanské přišlo, pustiti a jim to odpustiti i prominouti, jakožto pán a všeho křesťanstva monarcha spravedlivý i milostivý, ráčil, tak aby všecka ta sídla lidu křesťanského nyní v říši svaté shromážděna a sebrána a na zkázu i záhubu všeho křesťanstva do pole vypravena, na toho přeukrutného žíznivého nepřítele svaté víry křesťanské Turka obrácena a k zapuzení a vyhlazení vyslána byla, tak aby všecko křesťanstvo v dobrém pokoji trvati mohlo, a my stavové království Českého při našich svobodách také v bezpečenství, v dobrém pokoji abychom mohli zachováni býti, opatřujíce a všelijak obmej-šlejíce v tom dobré, poctivé, užitečné i prospěšné J. M. Kr., pána našeho milostivého, jakožto bohdá věrní a upřímní poddaní pána našeho, také svobod našich a nás všech obyvatelův téhož království českého i zemí k němu příslušejících. A dáli to pán Bůh všemohoucí, čehož J. M. Kr. pánu našemu milostivému na jeho svaté božské milosti vždycky žádáme, že takové krve prolití křesťanské skrze milostivé J. M. Kr. prostředkování mezi J. V. C. a kurfirštem saským přetrženo bude, tehdy J. M. Kr. věčné pochvaly ode všeho křesťanstva i od nás, svých věrných poddaných, dosáhnouti ráčí, a my také podle svých možností vedle J. V. C a krále pána našeho milostivého i vší svaté říše křesťanské a jiných křesťanských potentátův proti témuž víry svaté křesťanské litému a ukrutnému nepříteli Turku pomoci a všecko což dobrým náleží učiniti chceme, a toho že předkem J. V. C, tolikéž i králi pánu našemu milostivému srdečně, upřímně i také ustavičně dnem i nocí na pánu Bohu všemohoucím žádáme, oznámiti neobmeškávejte a na to na všecko od J. M. Kr. za milostivou a spěšnou odpověď požádejte.

A když již tato instrukcí k J. M. Kr. na místě jest postavena byla, s kteroužto osoby v též instrukcí jmenované k J. M. Kr. měly jsou vypravené a vyslané býti, v tom pak od J. M. Kr. s listem J. M. věřícím k nám k stavuom království Českého jsa stěží odeslán urozený Zbyněk Berka z Dube a na Strakonicích, najvyšší mistr převorství Českého, a o šťastném J. V. C. a J. M. Kr. pána našeho milostivého nad nepřítelem vítězství jest oznámil, a o J. C. J. milosti a lásce, kterouž J. J. k království Českému i ke všem téhož království obyvatelům míti ráčí, nám všem stavům oustní předložení jest učinil, kteréhožto vítězství když se jest bez prolití velikého krve křesťanské stalo a vy konalo, my stavové jsouce vděčni, toho J. M. přejeme a na předešlá J. M. C. J. i nynější milostivá připovídání se bezpečíme, jsouce té vůle, poněvadž tomu z předložení nám učiněného sme vyrozuměli, že lid válečný J. C. J. a J. Kr. M. pána našeho i také jiných knížat J. M. tolikéž i lid, ježto pod správou Thumshirna do království Českého vpády činil, již se jest od téhož pomezí a od království Českého dále odebral, protož J. M. Kr. o tom oznamte, že profani a věci špížní předešle pro ten lid do pole od nás vypravený i z jiných příčin prvé oznámených pozastavené, opatříce zemi v této takové drahotě a nedostatku velikém, propustiti a lidu tomu válečnému zase se domův navrátiti rozkážeme, jsouce té celé a nepochybné do J. M. Kr. víry, že to podle milostivého skrz psaní a posla s instrukcí od J. M. k nám vyslaného připovědění opatřiti ráčí, aby žádné od lidu J. M. válečného skrz nenadálé vpády i sic jinač do království Českého a škody žádným obyvatelům aneb kterému obyvateli J. M. se nedaly, poněvadž my lid ten, spoléhajíce na milostivé J. M. Kr. připovídání, domův zase z pole obrátiti a profani z země propustiti chceme. Při tom J. Kr. M. od nás poníženě žádati a prositi bude, tak jakž obšírněji v instrukcí naší toho dostaveno jest, aby J. J. C. s králem, pánem naším milostivým, s svatou říší a jinými potentáty a vrchnostmi křesťanskými s počtem lidu toho válečného do království Uherského na Turka, víry svaté křesťanské litého a přeukrutného nepřítele, obrátiti se ráčil, poněvadž zprávy jisté toho jsou, jak silně i jak v počtu znamenitém na křesťanstvo nyní se těchto časův týž nepřítel obracuje, a my podle J. J. C. a J. M. Kr. pána našeho milostivého a podle říše svaté křesťanské i také podle jiných potentátův a vrchností křesťanských proti témuž nepříteli Turku rádi pomoc učiniti, a to co ctným a dobrým náleží podle naší možnosti konati chceme a bohdá budeme, aby před takovým litým a ukrutným nepřítelem všecko křesťanstvo v pokoji dobrém mohlo zachováno býti; a na to od J. M. Kr. za milostivou a spěšnou tolikéž odpověď požádejte.