V PRAZE, 12 dubna 1547.

Nejjasnější králi! Dne včerajšího dodáni sou nám někteří listové, předkem od J. V. C. jazykem německým sepsaní, potom od V. Kr. M. k městům Pražským a do jiných krajuov království Českého v jazyku českém svědčící, kteréžto listy J. V. C. z jazyku německého do našeho českého dali a rozkázali sme sobě přeložiti, jsouce té vuole, jakž bychom jim gruntovně vyrozuměli, abychom J. V. C. na to odpověď také dali. Avšak co se tohoto nynějšího psaní od V. Kr. M. k nám učiněného dotyce, jímž nám V. Kr. M. oznamovati ráčíte, že by to při V. Kr. M. s nemalým nébrž s velikým podivením býti mělo, že bychom my s jinými stavy království Českého předce, přes nejedno milostivé V. Kr. M. napomenutí a rozkaz, do pole vojensky vytáhli a častému oznámení a psaní nám od V. Kr. M. učiněnému místa dávati a víry přikládati nechtěli, než lecjakýmis postranními a nejistými i také negruntovními zprávami o J. V. císaři římském i také o V. Kr. M. se namlouvati dali, jako by od J. V. C. i také od V. Kr. M. stavuom a obyvateluom království českého škody se činiti chtěly, s tím doložením, jestli pak že by stavové království Českého a my také přes toto milostivé V. Kr. M. napomenutí i spravedlivý rozkaz upokojiti se nechtěli a lidu válečnému bez meškání z pole navrátiti se nerozkázali a válku v zemi pozdvihli a tudy škody i záhuby na obyvatele království českého uvedli, přislali by skrze takové neposlušenství jaká těžkost na nás, že bychom to museli sobě a takovou vinu přičítati, jakž též psaní V. Kr. M. v sobě šíře drží a obsahuje: - i milostivý králi! jakž u V. Kr. M. tak i u nás s nemalým jest to podivením, že mimo stavuov království českého i také naše bohdá upřímé a spravedlivé podání, jímž sme se V. Kr. M., jakožto věrní poddaní, pánu svému milostivému, psaním svým nejednom ohrazovali, ohradili a tedl ještě nyní před pánem Bohem všemohúcím, soudcem spravedlivým i přede vším křesťanstvem ohrazujeme, že sme my toho lidu tím úmyslem, jakž se o nás zlí lidé domejšlejí, proti J. V. C, proti V. Kr. M., pánu našemu milostivému, ani proti žádnému jinému dobrému do pole nevyslali a nevypravili, než toliko pro samu obranu a ochranu království Českého, svobod téhož království, obecního dobrého a nás všech obyvatelův a ouduov koruny České a proti těm toliko, kteříž by násilnou a nespravedlivou mocí, mimo řád a právo, králov ství Českému a nám obyvateluom téhož království bezprávně, nespravedlivě i nenáležitě škoditi a nám ubližovati chtěli. A poněvadž pak J. V. C. a V. Kr. M. v tom se zjevně a patrně, netoliko v psaní svém, ale i také v jiných spisích po království Českém rozeslaných, slyšeti a ohlašovati ráčíte, že J. V. C. ani V. M. Kr. na to jste nikdyž mysliti, ani té vuole býti neráčili, aby stavuom a obyvateluom království Českého jaké vpády, škody neb záhuby od V. Kr. M. a od lidu J. V. C. válečného činěny býti měly, protož to rádi i s vděčností slyšíce a na takové milostivé J. V. C. i V. Kr. M. připovídání bezpečně spoléhajíce a tomu dokonale věříce, žádáme a prosíme, že J. V. C. ani V. M. Kr. o nás jinač smejšleti ani také (ač by jaké postranní a negruntovní zprávy přicházely), tomu věřiti, ani místa nikterakž dávati neráčíte, než že my jakožto bohdá věrní a upřímí poddaní k V. Kr. M., k J. V. C. i ke všem v tomto světě vrchnostem, kteříž by však nám z úmysla a nespravedlivě škoditi nehleděli, nejinak než jakž na ctné, šlechetné a dobré lidi náleží, s pomocí pána Boha všemohúcího chovati se míníme a bohdá chceme a budeme, šetříce v tom rozkazu pána Boha našeho i také těch povinností našich, jimiž sme V. Kr. M. jakožto pánu našemu milostivému, nic méně než jako V. Kr. M. nám a království českému také zavázáni. A tím lidem, do pole od nás pro ochranu vlasti naší a království českého vypraveným, žádné škody na žádného uvésti nemíníme a nechceme, aniž na to kdy sme myslili a ještě nemyslíme, ale podle přirozeného a všem národuom propuojčeného i přísežného práva, násilné moci, ježto by se království Českému a nám od kohož pak koli, žádného nevymieňujíce, bezprávně, nespravedlivě i nenáležitě, proti řádu a právu, činiti i dáti a nad námi provozovati chtěla, s tím lidem od stavuov království Českého a od nás do pole vypraveným, s pomocí našeho pána Boha všemohúcího na odpor postaviti se chceme a království tomuto Českému, svobodám, privilejím, ani sobě ubližovati nedopustíme. A poněvadž k V. Kr. M. posla jsme již našeho naschvál o to tyto dni vypravili a po něm V. Kr. M. psaní učinili, příčiny předkládajíce a v témž našem psaní oznamujíce, proč by již to v moci naší nebylo, abychom ten lid od tohoto vojenského tažení měli aneb mohli odvésti a té jsme naděje, že již takové naše psaní prvé jest V. Kr. M. došlo nežli tito V. Kr. M. listové nás, žádáme a poníženě prosíme, že V. Kr. M. nic toho proti nám, jakožto věrným svým poddaným, mimo předešlé i toto slušné a spravedlivé naše poddávání, před sebe bráti neráčíte. Neb my s tím se vším sněmu od V. Kr. M. položeného, k kterémuž se i V. Kr. M. v prvním svém psaní poddávati ráčí, dočekati chceme, té souce ku pánu Bohu všemohúcímu nepochybné naděje, což mezi V. Kr. M., stavy království Českého i královstvím Českým, kteréž již k velikému příliš zavedení přišlo, na rozdílu jest, že se to všecko slušnými a spravedlivými prostředky bude moci pokojně na místě postaviti i vykonati.

Při tom V. Kr. M. i za toto, jakožto pána našeho milostivého, poníženě prosíme, přejíce a na pánu Bohu všemohúcím upřímě V. Kr. M. všeho dobrého, jakožto věrní poddaní žádajíce, že od toho a takového vojenského tažení proti J. M. knížeti Hanušovi Fridrichovi, kurfirštovi saskému, poněvadž mezi královstvím Českým a domem saským, jakž sme v předešlém našem psaní V. Kr. M. siřeji o tom oznamovali i předkládali, smlúvami dědičnými věčný pokoj utvrzen jest, přestati a v společnost žádnou takového proti J. M. tažení dávati se neráčíte; neb tou a takovou příčinou svobodám království Českého nemalé, ale znamenité ublížení by se státi mohlo, čehož bychom V. Kr. M. neradi přáli, ani také toho o V. Kr. M., jakožto o králi našem českém a o pánu křesťanském, neradi slyšeli, aby se mimo náležitost co mělo komu ubližovati. Zvláště pak, poněvadž J. M. kníže Hanuš Fridrich, kurfiršt saský, k pořádnému slyšení se volati a stavy království českého v tom ve všem rozeznán býti žádá, což není povaha člověka neposlušného, ale toho, kterýž se řádem a právem zpravovati chce; a kdožkoli z lidí ku právu a k rozeznání spravedlivému se volá i poddává, ten a takový slyšán býti má. A toto naše upřímé a bohdá i spravedlivé poddání, žádost naši a prosbu poníženou i se všemi jinými našimi psaními, kteréž sme kdykoli s poníženými pro sbami a žádostmi k V. Kr. M. činili, nevinost naši v tom ohrazujíce a což dobrého, užitečného jest V. Kr. M. pánu svému předkládajíce, chcem a rozkážeme dáti vytisknouti, aby i V. Kr. M. i všecken svět o tom věděti mohl, že sme bohdá nic před sebe nenáležitého, nespravedlivého a což by na lidi věrné a poddané neslušalo, nebrali, na to nemyslili a ještě nemyslíme, leč bychom násilím a bezprávně k tomu souce přinuceni co pro zachování svobod, privilejí, království a jazyku našeho českého učiniti musili, což by nám před pánem Bohem i přede vším světem spravedlivě nemohlo od žádného, spravedlivost, poctivost milujícího, ke zlému přičteno býti, poněvadž práva císařská i všelijaká jiná ve všem světě, ba i přirozená, toho propuojčují a to v sobě obsahují. Quod defensor propriae salutis in nullo peccasse videtur, nam non deffensio sed oífensio prohibetur et natura omnibus concessum est, ut vim vi repellere possint. Čehož my na V. Kr. M. ani na žádného dobrého nevztahujeme, než toliko na ty, jakž již předešle oznámeno jest, kteříž by nám bezprávně, nespravedlivě a mimo řád a právo škoditi a království Českého svobodám i nám ubližovati chtěli.

Dán v Praze, v outerý po Veliké noci, léta božího 1547.

dd. PRAG, den 12. April 1547. - Aus den "Akten aller Handlungen".

Genedigster Kunig! Gestrigs Tags sein uns etliche Brief, erstlich von der kais. Mt. in deutscher Sprach, folgends auch von E. kun. Mt. an die Prager Stete und dann an die Kreis dis er Cron lautend in behmischer Sprach zukumen. Weliche kaiserliche Brief wir in das behmisch transferiren lassen des Willens, so pald wir dieselben vernemben, das wir Ihrer kais. Mt. darauf ein Antwort geben wellen. Sovil aber jetziges E. Mt. uns gethan Schreiben belangt, darinen uns E. Mt. anzeigen, das es nit wenig E. Mt. verwundern thete, das wir mit andern Stenden der Cron Beheim fort uber etliche von E. Mt. uns gethane Vermanungen und Befel in das Feld geruckt, und vilfeltigen E. Mt. Anzeigungen und Vermanungen, auch von E. Mt. uns gethanen Schreiben kein Glauben noch Stat geben wellen, sondern allerlei andern Ungewissen und ungegrundten Berichten von der kais. Mt. und E. Mt. uns überreden Hessen, als solte von der kais. Mt. auch E. M. den Stenden und Inwonern diser Cron Schaden zugefugt werden etc mit disem Anhang, wo aber je die Stende und wir uber soliches E. Mt. genedigist Vermanen auch billichen Befelh nit zufriden sein wolten und das Kriegsvolk on Verzug aus dem Feld nit abziehen Hessen, sonder ein Krieg im Land erwecken und dardurch Schaden und Nachteil den Inwonern der Cron zufugten, das, wodurch solichen Ungehorsamb einiche Beschwer uber uns kumben, wir uns soliches selbs zumessen solten etc inmassen E. Mt. Schreiben merers mit sich bringt. Gnedigister Kunig! Wie es E. Mt. nit mit kleiner Verwunderung fürkumbt, ist uns eben auch also, das uber der Stende auch unser, ob Got wil, trewes und billiches Erbieten darinen wir uns gegen E. Mt. als die getrewen Underthanen durch unsere Schreiben verwart und noch jetzt vor dem almechtigen Gott, als einem gerechten Richter und vor ganzer Christenheit verwart und protestiert wellen haben, das wir dasselb Volk in das Feld nit der Meinung, wie es inen böse Leut von uns gedenken, wider die kais. Mt. und wider E. Mt. als unsern genedigsten Herrn noch gegen jemand andern Frumben abgefertigt, sonder allein zu Beschützung und Bewarung der Cron Beheim, derselben Freiheiten und gemeines Nutz, auch unser aller selbst Inwoner und der Cron zugetanen Glieder und allein wider die, so unbillicher und gewaltiger Weiss wider Recht und Ordnung dieser Cron und uns Inwonern unrechtmessig, verecht-lich auch unbillich Schaden und uns zu nahent geen wolten. Und dieweil dan Ihr kais. Mt. auch E. Mt. sich hierinnen öffentlich nit allein in derselben Schreiben, sonder auch in andern ausz-schreiben, so in dise Cron von E. Mt. geschehen, vernemen und hören haben lassen, das weder Ihr kais. Mt. noch E. Mt. nie darauf gedacht oder Willens gewesen, das den Stenden oder Inwonern diser Cron einicherlei Einfal, Schaden oder Nachteil von E. Mt. oder derselben Kriegsvolk zugefugt solten werden, weliches wir gern und zu Dank gehört und wellen uns auf soliche der kais. und E. M. genedigistes Zusagen entlich und ge-wiss verlassn, glauben auch soliches festiglich, daneben bittend und begerund Ihr kais. Mt. und E. Mt. wellen unserthalben auch nit änderst gedenken, noch wo andere neben und ungegrundte Bericht furkamen, denselben keinen Glauben noch Eath mit nichte geben, sonder das wir uns, ob Got wil, gegen E. kön. und der kais. Mt. und andern allen weltlichen Obrigkeiten, doch die uns fursetzlich und unbillicher Weiss nit Schaden thun wolten, getrewe und aufrechte Unterthanen nit änderst, dann wie aufrechten Leuten wol ansteet, mit Hilf des Almechtigen zu verhalten und zu erzeigen gedenken und vermeinen, wellen wir auch unsers Gots Bereich, desgleichen die Pflicht, mit denen wir E. Mt. als unserm gnedigisten Herren, nichts weniger als E. Mt. uns und der Cron Beheim verpunden, vor Augen haben und mit dem Volk, so von uns in das Feld zu Beschützen unsers Vaterlands und der Cron Beheim abgefertigt, niemanden kein Schaden zufügen lassen, wir haben auch nie darauf gedacht und gedenkens noch nit. Aber neben dem natürlichen und allen Nationen verlihnem und geschwornem Eecht wellen wir uns der Vergweltigung, so der Cron Beheim auch uns, es sei von weme es welle, niemanden ausgenommen, unrechtmessiger und unbillicher Weiss wider Recht und Ordnung zugefügt und Gewalt uber uns gebraucht werden wolte, mit dem Kriegsvolk, so von den Stenden und uns in das Feld abgefertigt, mit Hilf des Almechtigen widersetzen, Widerstand thun und diser Cron Beheim derselben Freiheiten und Privilegien noch uns einiche Verkurtzung zu thun nit gestatten. Und dieweil wir unsern eigen Poten dise Tag zu E. Mt. abgefertigt und bei demselben E. Mt. geschriben mit Furwendung der Ursachen, warumben soliches numeer in unser Macht nit were, das Volk von jetzigem Feldzug widerumb abzuwenden, wie wir nit zweifien, solich unser Schreiben sei E. Mt. eher dann E. Mt. Schreiben uns zukumen, soll kein sonderer Artikel sein.

So bitten wir derhalben E. Mt., die wellen nichts soliches gegen uns als derselben getreuen Unterthanen wider unser vorig auch jetzig billich und rechtmessig Erbieten, furnemen, dan wir mit disem allem des angesetzten Landtags, zu deme sich auch E. Mt. in derselben vorigen Schreiben erboten, erwarten wellen, der genzlichen Hoffnung zu dem Almechtigen, was zwischen Eur Mt. den Stenden der Cron Beheim und disem Königreich, weliches nunmeer zu gar grossen Verderben kumben, in Zerspaltung ist, das soliches alles durch billiche und rechtmessige Mittel abgestelt und ge-örtert wirdet mugen werden. So bitten wir auch E. kön. Mt. als unserem gnädigisten Herrn, deme wir als getreue Unterthanen, deine wir alles guts treulich vorgönnen, E. Mt. wellen von solichem Feldzug wider die churfürstlich Gnad zu Sachsen, dieweil zwischen der Cron Beheim und dem Haus von Sachsen, inmassen wir in vorigem unserm Schreiben gemelt, ein ewiger Frid durch die Erbeinigung aufgericht, absteen und sich in kein Gemeinschaft soliches wider gedachte churfürstliche Gnaden Feldzugs halben einlassen, dann mit solichen und dergleichen Ursachen möchte nit kleine Verkürzung den Freiheiten der Cron Beheim zugefugt werden, weliches wir E. kün. Mt. nit gern gönnen, noch soliches von E. Mt. als unserem behamischen Kunig und christlichen Herrn hören wolten, das jemanden was wider die Pillichkeit geschehen solt. Und furnemblich aber weil sich churfürstlich Gnaden zu ordentlicher Verhör, auch durch die Stende der Cron Beheim in allem er-kent zu werden begert, weliches nit ein Natur eines ungehorsamben Menschen, sonder eines, der sich nach Recht und Ordnung richten lassen will, wer sich nun zu ordentlicher Verhör beruft und erbeut, derselben jeder sol gehört werden. Weliche dise unser ob Got wil treue Wolmeinung auch unterthenigst Bitten und Begern samt anderen allen Schriften, die wir je und alweg E. Mt. neben Anzeigung unserer Unschuld auch Furhaltung, was Guts und Nutzes E. Mt. were gethan, wellen wir alles in Druck ausgeen lassen, auf das E. Mt. ja auch die ganze Welt ein Wissen darumben haben mochten, das wir ob Got wil nie nichts Unbillichs und Unrechtmessigs und das eerfrumben Leuten und Unterthanen wol zustande, furgenomen oder gedacht und noch nit gedenken. Es were dann Sach, das wir darzu durch Gewalt und unrecht-messiger Weiss gedrungen, alsdann musten wir zu Erhaltung der Freiheiten diser Cron und unserer behmischen Zungen soliches thuen, weliches uns vor Got und der Welt von niemanden, der änderst die Pilligkeit und Eer lieb hat, zu Argem kan zugemessen werden, in Ansehung, das die kaiserlichen auch alle andere Eecht in der ganzen Welt, ja auch die natürlichen soliches zugeben und mit sich bringen. Quod defensor proprise salutis in nullo pecasse videtur, nam non defensio sed offensio prohibetur et natura omnibus concessum est, ut vim vi repellere possint. Weliches wir weder auf E. Mt. noch keinen Frumben nit deuten, sonder alein auf die, so wie zuvor gemelt, uns und den Freiheiten der Cron unrechtmessiger und unbillicher Weiss und wider alle Hecht und Ordnung Schaden zufügen wolten.

Geben Prag am Erichtag nach Ostern anno im M. D. xlvii.