Ve HBĚ. 1547, 11 dubna.

Psaní Vašemu nám učiněnému, kteréhož datum stojí v Praze v pondělí po nedělí květné nyní minulé, sme siřeji vyrozuměti ráčili. I nepochybujem, že jste tomu také z nejedných našich krajských odevřených i jiných listuov vyšlých a odpovědí od nás Vám i jiným daných dostatečně srozuměti mohli, že se ne tím zpuosobem, jakž se to v lidi skrze tištěné traktáty, spisy a tejné obmysly i jinak (avšak beze všeho gruntu) vkládá a vtrušuje, obmejšlí, aby císař J. M., pán a bratr náš najmilejší, v něčem najmenším, což by království našemu Českému a obyvateluom v něm k zkáze a záhubě býti mělo, před se bráti ráčil a posavad nebéře a bráti nemíní; neb kdyby J. M. C. jaké jiné předsevzetí a úmysl v tom byl, neráčil by byl J. M. C. o tom radám království Českého a potom i všem stavuom téhož království vuobec skrze J. M. odevřené listy oznamovati, že J. M. C. nám, království našemu Českému i jiným poddaným našim, věrným milým, k užitečnému a dobrému i k skrocení a ztrestání Hanuše Fridricha, kterýž se knížetem saským jmenuje, sem v tuto stranu se obrátiti ráčil. A tak v pravdě slušněji J. M. C. i našemu milostivému podání a oznámení, mnohem více, než takovým smyšleným zprávám, se věřiti a místo dáno býti mělo a spravedlivě se věřiti má.

Což se pak toho nebezpečenství a pohrůžek, kteréž sou od lidu válečného císaře J. M. i také při dvoře našem aneb od služebníkuov našich slyšány býti měly (nad čímž Vy i jiní nemalou těžkost nesete a pro opatření toho i některé snesení a srovnání mezi sebou jste nařídili a před se vzali) dotýče, tuto Vám na to odpověď dáváme, že jest nám s nemalým podivením, že Vy a ti, kteří v tom podle Vás stojí, většího zření a naděje do nás, jako krále a pána svého nemáte. Neb se v tom pána Boha dokládáme i Vás za svědky béřeme, že sme se vždycky až posavad k stavům a obyvateluom království našeho Českého milostivě, laskavě i otcovsky nakloňovali a k nim přívětivost zachovali a ještě až podnes na jiném nejsme, estliže by kdož koli co zlého neb škodlivého v najmenším proti království našemu Českému před se bráti chtěl, abychom v tom jich, jako věrných poddaných našich, neopouštěli, nébrž nad nimi skutečně ruku naši královskou drželi, je ochraňovali a ničehož kdež co máme i života našeho královského podle nich vynaložiti a nasaditi nelitujíc, opatřiti ráčili; jakož pak i Vy sami, uvážíc to zdravě při sobě, jinače toho o nás řéci a mimo to nic jiného nám slušně přičítati nemuožete a spravedlivě nemáte. Neb sme se i k tomu milostivě poddali, kdož by v takových řečech svrchu ztížených přesvědčen byl, že trestán býti má, jakož sme pak již i jednu osobu proto dostatečně trestati a rozkázati dáti i také při tom služebníkuom našim při dvoře našem, aby se těch a takových zbytečných řečí vystříhali a nedopouštěli, přísně zapověditi ráčili. I kterakž pak takovým holým, jalovým, povětrným, smyšleným a negruntovním zprávám, řečem a slovóm o nás věřiti a nás tak nestydatě dotýkati smíte, jako by ste od nás před takovými hroznými pohruožkami žádného opatření neměli, a proto že jste a zvláště poněvadž srny my ani najvyšší purkrabie pražský v zemi nebyli, čehož že prvé nikdá slýcháno není, vojenské tažení před se vzali. Ješto jest věc všem vuobec vědomá, aniž tomu slušně odporovati nemuožete, že častokrát, ještě za kralování krále Vladislava i krále Ludvíka, předkův našich slavné paměti, když sou J. L. dosti dlouhý čas v království českém nebývali, nébrž v Uhřích, že sou tehdáž najvyšší purkrabové pražští z království českého do Uher i jinam k J. L. jezdívali a po třech měsících, méně i více, do království Českého nepřijížděli; potom pak za kralování našeho a zvláště toho času, když sme přede třmi lety z království Českého k Prešpurku proti Turku táhli, tu jest tolikéž nynější najvyšší purkrahie pražský, kterýž jest byl ode všech stavuov za najvyššího hajtmana polního volen, s námi do pole táhl a v království našem českém nebyl, ale proto takových snesení a země do pole vojenského tažení, bez našeho vědomí jest se nikdá nedalo ani od stavuov království našeho českého před se bráno nebývalo. A protož zajisté neměli jste tak nevážlivě a bez rozmyslu i beze všeho gruntu, že jest toho prvé nikdá slýcháno nebylo a zvláště o nás, králi, pánu našem, se slyšeti aneb rozpisovati dáti.

Strany pak výš psaného vojenského do pole vyzdvižení a vytažení, toho bychom se do Vás, aby se to bylo mělo státi, nijakž nebyli nadíti ráčili; neb jest Vám ani toho z mnohých příčin učiniti nenáleželo a zvláště, poněvadž dotčené takové Vaše do pole vojenské vyzdvižení (kterýmž jste na rozkaz náš Vám učiněný u pokoji býti měli) se tehdáž, dokudž sme osobně i také najvyšší purkrabie pražský v zemi a v království našem Českém býti ráčili, stalo. A kdyby i potřeba toho nenadálá neb nebezpečnost téhož království aneb obyvateluov v něm byla nastala (ač jest z daru pána Boha toho ty časy, když sme se zase z Mišně do království našeho Českého navrátili, žádná potřeba, pro kterouž by vojenské země vyzdvižení a vytažení se státi bylo mělo, před rukama nebylo) a podnes ještě tak daleko od stolice naší královské hradu Pražského nejsme a býti jsme neráčili, abychom tam ve dvou neb najdéle ve třech dnech přijeti byli nemohli. Jakož jest pak i od nás najvyšší purkrabě z Žlutic na hrad Pražský vypraven byl, kterýž jest s Vámi jednal, aby ste od takového do pole vojenského tažení pustili, s tím doložením, že sme my s lidem naším válečným, kterýž tehdáž při nás byl, pokojně a bez těžkosti a záhuby lidské skrze království naše České k císaři J. M. sem do Hba táhnouti ráčili. A jestliže by kdo proti království našemu českému aneb obyvateluom v něm, jakž sou někteří beze všeho gruntu smyšleně to hlásiti směli, něco škodného neb ztíženého před se vzíti byl chtěl, byli bychom tomu každému s pomocí pána Boha všemohúcího dosti silni; avšak prese všecku pilnost, kterouž jest týž najvyšší purkrabě v tom měl, nemohl jest nic při Vás obdržeti. A protož Vám poroučíme přísně přikazujíce, aby ste (pamatujíc na povinnosti Vaše, kterýmiž jste nám, jakožto králi českému a pánu Vašemu zavázáni) hned lidu Vašemu válečnému, kterýž v poli leží aneb do pole táhne, domuov se navrátiti a z pole strhnouti rozkázali, tak aby v království našem českém i mezi obyvately téhož království dalších záhub a škod i těžkostí nepovstalo.

A poněvadž nás zprávy docházejí, že by se těm, kteří s námi na ten čas v poli jsou i také těm, kteří k Vašim snesením a závazkuom nepřistoupili, pohruožky činiti a na ně sazeno aneb jim škoditi se mělo, aby ste to skutečně opatřili, aby se ničímž na ně nesahalo ani se jim škod neb těžkostí nedalo; pakli by se toho nestalo, sami při sobě zdravě povážiti muožete, že bychom se tomu dívati, ani toho slušně dopustiti nemohli, aniž by nám také náležité bylo, nébrž musili bychom na ty cesty pomysliti, aby takové neposlušenství a to, což by tak škodlivého a záhub-ného témuž království našemu bylo, se zastaviti mohlo.

A kdež nás také v témž psaní Vašem poníženě prosíte, abychom což najrychleji býti muože, zase jse do království Českého na hrad Pražský navrátiti ráčili, aby v sněmu od nás položeném rozpačitosti se nedalo, v tom se podle náležitosti a slušnosti, jakž toho naše a království našeho potřeba ukazuje a Vy tomu na nyní příštím sněmu obecním z jednání našeho dostatečně a obšírněji vyrozumíte, zachovati i také, jestli že stavové jaké těžkosti se míti praví, o tom aby ste nám oznámili a my se k tomu poddáváme, že je v tom milostivě a spravedlivě podle náležitosti opatřiti ráčíme, tak aby sobě žádný ničehož slušně ztěžovati neměl.

Také sme tomu z zavírky psaní Vašeho vyrozuměti ráčili, kdež nás s ponížeností žádáte, abychom se k tomu při císaři J. M. přímluvami i jinak milostivě přičiniti ráčili, aby J. M. C. od takového svého válečného tažení proti Hanušovi Fridrichovi, někdejšímu kurfirštu saskému, přestati a se upokojiti ráčil: i v pravdě jest nám to do Vás s nemalým podivením, že ste toho na nás žádostiví a lépe při sobě (co jest jmenovaný Hanuš Fridrich proti císaři J. M. i také obzvláště proti nám a království našemu Českému přečinil a ještě bez přestání od svého zlého, neústupného a pyšného předsevzetí ustoupiti nemíní a císaře J. M. i nás při poddaných našich s svými negruntovními spisy i jinak neduovodně lidem v uošklivost dává), nepovažujete, poněvadž jsou se jiní knížata a stavové v říši, kteréž jest J. M. C. k slušnému poslušenství přivésti ráčil, proti J. M. C. pokořili, J. M. se poddali; ač jest J. M. C. slušné příčiny toho míti ráčil proti nim se pro jejich provinění jinak se nemilostí okázati, ale proto J. M. C. k žádnému jest jinače, než podle zpuosobu věcí, toliko milostí svou se chovati ráčil. Neb v paměti míti ráčíme staré dědičné smlouvy, o kterýchž v psaní Vašem zmínku činíte, kteréž jest dotčený Hanuš Fridrich sám zrušil a přestoupil (jakož pak vuobec vědomé jest, o čemž jjsme i častokrát sami oznamovali, jaké jest jeho předsevzetí bylo, když jest některé statky v Dolních Lužicích a zvláště pak dědictví naše Jochmistál a Přísežnici, jako jeden přední duochod náš, v království našem Českém nám odjal), v kterýchžto dědičných smlúvách se J. M. C. i každý římský císař vymienuje, aby jedna ani druhá strana sobě proti J. M. císařóm neradili ani nápomocni nebyli. A také J. M. C. ani náš oumysl nikdá jest ten nebyl, abychom krev křesťanskou prolévati žádostiví byli, než toliko aby k J. M. C. slušná a spravedlivá poslušnost zachována a království a země naše před škodami, vpády a záhubami ochráněny a obhájeny býti mohly a byly.

A také nás jisté zprávy docházejí, že lid válečný často psaného Hanuše Fridricha do království našeho Českého vtrhnouti a v témž království něco toho před se vzíti úmysl proti nám a království Českému má: i pokudž by tak bylo, sami znáti muožete, jak obtížné by nám to slyšeti přišlo. A protož Vám přísně poroučíme, aby ste nikterakž toho nedopouštěli, nébrž skutečně k tomu přidrželi, aby týž lid válečný Hanuše Fridricha hned beze všeho meškání z království našeho Českého vytáhl a se vybral a jim se žádných fedrunkuov spížemi ani jinak nečinilo a nedalo; neb by to J. M. C. i nám nikterakž snesitedlné a trpělivé býti nemohlo. Toho sme Vás všeho na psaní Vaše tajná učiniti neráčili.

Dán ve Hbě, v pondělí velikonoční léta etc 47.

dd. EGEE, den 11. April 1547. - Aus den "Akten aller Handlungen".

Wir haben Eur Schreiben des Datum Montag nach Palmarum entpfangen und seines Inhalts nach lengs vernomen und zweiflen darauf nit, ihr habt aus unsern manigfeltigen Mandaten, die wir in die Kreis ditz Königreichs Beheim ausgeen haben lassen, dergleichen aus sondern unsern Nebenschreiben und Antwurten an euch und andere lautend allen Grund der Handlungen, das es die Meinung gar nit, wie unter die Leut durch ausgangene Druck, Schreiben und heimliche Practiken mit Ungrund ausgepreitet und eingepildet, das die röm. kais. Mt. etc. unser lieber Bruder und Herr irgends in den wenigsten, so unser Cron Beheim und derselben Inwonern zu Nachtheil und Verderben reichen möcht, was furgenomen oder aber noch zu thun Willens versteen mügen, dann do es Ihrer Mt. ander Willen und Meinung, so würden ihr kais. Mt. soliches den Räthen unsers Königreichs Beheim und folgends allen Stendeu gemeinglich im Königreich durch Ihrer kais. Mt. offne ausgangne Schreiben, dass sie sich der Cron und andern unsern getreuen Unterthanen zu Gutem und zu Straf des Echters herein in dise Gegent begeben, nit angezeigt haben. Darumben pillichen ihrer kön. Mt. und unserm gnedigisten Erpieten, vielmeer als solichem erdichtem Auspreiten Glauben geben solt werden und noch.

So vie die Bedroung und Geferligkeit, weliches von der kais. Mt. Kriegsvolk und unserm

Hofgesind gehört solt sein worden, darüber ihr und die andern auch mit wenig beschwert und darumben ihr zu Bewarung desselben eur Verpundnuss und Vergleichung aufgericht, uud furgenomen belangen thut, geben wir euch darauf zu versteen, das uns nit mit kleiner Verwunderung fürkumpt, das ihr und eure Mitverwante nit meer auf uns als Euren Kunig und Herrn (wie wir dann das mit Got und euch selbst wol und one Scheuch bezeugen mügen, das wir je und al weg uuser Künigreich Beheim, desselben Inwoner und Stende bis auf diese Stund und noch mit ganzen Gnaden treuer väterlicher Lieb und Wolmeinung geneigt gewesen) eur Aufsehen und dermassen Vertrauen haben, do jemand, wer der were, was Arges und Schedliches in dem wenigisten wider die Cron furzunemen Willens, das wir unsere getreue Unterthanen nicht gedechten zu verwaren, zu schützen, zu schirmen, auch unser Leib, Leben und alles was in unserm Vermögen (wie ihr dann wan ihr soliches recht ermessen wolt, nit änderst sagen, oder uns zeihen künt) neben den Stenden der Cron zulassen, dann wir uns auch erpieten, diejenigen, so des überweist, zu gepurlicher Straf zu bringen, wie dann aus unserem Befelch die geburlich Straf albereit an einem ergangen und volzogen, beineben unserm Hofgesind sich in hinfuran dergleichen Reden zumassen, ernstlich auferlegt. Wie dürft ihr dann solichen pösen, fliegenden, erdichten, ungegründten und unbestendigen Worten und Verhetzungen, Glauben und Beifal geben und uns also unverschambt antasten und bezichtigen, als het ihr vor solchem merklichen Bedroungen kein Fursehung bei uns gehabt und das ihr derhalben und sonderlich, weil wir und unser oberster Burggraf nit im Land gewesen, weliches zuvor nie erhört, diese Vergleichung und Aufpot furgenomen, so doch öffentlich und am Tag, ihr kunt auch soliches nit in Abred steen, das zu manichmalen, noch bei Zeiten unserer lieben Vorfarn Kunig Wladislawen, auch König Ludwigen, löblicher Gedenken, als ihr Liebden seligen Lange Zeit nit im Land, sondern in der Cron Hungern gewesen, die obristen Burggrafen, so dazumal das Ambt der Burggrafschaft verwalten, aus der Cron Beheim in Hungern und änderst wohin gezogen und bei dreien Monaten minder und meer aussen bliben, hernach bei unserer Regierung und sonderlich, als wir vor dreien Jaren aus Beheim gen Pressburg wider den Türken gezogen, gleichsfals der oberist Burggraf, der von allen Stenden zu einem Obristen in das Feldleger hinaus verordent und furgenomen worden, mit und geben uns im Feld und nit in der Krön Beheim gewesen und dennacht dermassen Vergleichungen und Aufpot on unser Bewust und Zugeben nie furgenommen noch von den Stenden der Cron Beheim gedacht worden. Derhalben solt ihr warlich nit so unbedechtig und one Grund, dass es zuvor nie erhört, sonderlichen gegen uns als eurem Konig und Herrn, von euch hören und schreiben lassen. So vil das Aufpot betrifft, hetten wir uns solichs bei euch keins Wegs versehen, dann es euch auch aus allerlei Ursachen mit nichte gepurt hat, forderlich das dises eur Aufpot, so ihr uber unsern Beuelch entlichen damit stil zu halten, noch zur Zeit, als wir und unser Burggraf persond-lich im Land gewesen, beschehen. Und do je der Cron oder derselben Inwonern ein versehene zufallende Geferlichkeit wolte zugestanden sein, deren dann Gott Lob zu der Zeit, als wir nun in die Cron aus Meichsen widerumben kumben, keine, darumb das Aufpot ergeen het sollen, vorderhand, auch bis auf heut nie so ferr und weit von unserin kuniglichen Stul und Sitz zu Prag gewesen, das wir denselben nit in zweien oder aufs lengst in dreien Tagen erreichen hetten mugen. Wie dann unser Burggraf von Lutitz aus auf das Prager Sloss von uns abgefertigt mit euch gehandelt von solchem Auspot und Anzug abzusteen, mit disem ferrern Anhang, das wir mit unserm bei uns habenden Kriegsvolk ganz fridlich one meniglichs Schaden und Nachtheil durch die Cron Beheim zu der kais. Mt. auf Eger zugezogen und do jemanden der Cron Beheim oder derselben Inwonern, wie von etlichen mit Ungrund ausgegeben, was Nachthei-ligs oder Beschwerlichs zufügen hette wellen, wir mit Hilf des Almechtigen denselben stark gnug wolten gewesen sein; aber uber gehabten Fleiss er der Burggraf gleichwol bei euch nichts erlangen mügen. Derhalben ist unser ernstlicher Beuelch, ihr wellet in Ansehung eurer Pflicht damit ihr uns als regierundem König zu Beheim zugethan, eur Kriegsvolk, so im Feld beisamen und im Zug ist, alpald wieder ainheimbs erfordern und ziehen lassen, auf das in unser Cron nicht ferreiUnrat und Schaden zwischen den Inwonern selbst und sonsten entsteen und dieweil wir hören, das denen, so nit in eurm Verpundnuss haften, sonder jetzt bei uns im Feld und sich alles geburliches Gehor-sambs verhalten, dergleichen andere, so in eur Verpundnuss nit kumben, gedroet werden wil, sie derhalben anzuhassen und Schaden zuzufügen, das ihr mit Ernst darob seint und verfuget, das denselben nichts Tatlichs oder Widerwertigs begegne noch widerfare. Dann solt es nit beschehen, habt ihr bei euch selbst wol abzunemben, das es uns also zuzesehen und zu gestatten keinswegs gepürn wolt, sonder musten auf die Weg gedacht sein, damit solicher Ungehorsamb und das so zu Nachtheil und Schaden unser Cron sein wolte, abge-stelt wurde.

Als ihr uns auch in solchem euerm Schreiben unterthenigst bitten thuet, uns auf eist es immer gsein kann, widerumben aufs Prager Sloss zu verfugen, damit in dem angesetzten Landtag kein Zerrüttung geschehe, wellen wir uns hierinnen dermassen aller Gepur und Billigkeit erzeigen, wie auch solches unser und des Lands Noturft erfordert und ihr auf künftigem Landtag Quasimodogeniti aus unser Handlung zur Gnuge und ausfurlicher zu versteen werdet haben. Und da die Stende in einigerlei Beschwer zu sein vermeinen, dasselb uns zu erkennen gebet, seint wir des gne-digisten Erpietens hierinnen alle geburliche Erledigung zu thun, damit sich niemand fuglichen zu beschweren haben wirdet.

Im Beschluss soliches eures Schreiben haben wir eur unterthenigst Ansuchen, auf das wir uns bei der röm. kais. Mt. mit Furpit und in ander Weg bemuhen wolten, das ihr kais. Mt. von ihrem Furnemen wider den Echter Johans Friderichen absteen und sich miltern wolte etc. wil uns nit wenig verwundern, das ihr soliches an uns mutet und nit meer dasjenige, was der Echter wider ihr kais. Mt., auch insonderheit wider uns und unser Cron Beheim gehandelt und noch one Unterlass von seinen hoffertigen und trutzigem halsstarrigen Vorhaben nit abzusteen gedenkt, sonder immer fortfaren und unsere getreue Unterthanen mit undichtigem und unbestendigem Angeben und Zuschreiben wider uns und die Gehorsamen verhetzen thut, betrachten und bewegen. So doch sie die andern Fürsten und Reichstend, die ihr kais. Mt. zu gepurlicher Gehorsamb gebracht, gedemu-tiget und sich an ihr Mt. ergeben, auch ihr Mt. gut Ursachen gehabt, gegen inen umb ihr Versprechen mit Ungnaden zu verfaren, aber gegen keinem nit änderst als nachgestalt der Sachen nur mit Gnaden gehandelt.

Dann wir wissen uns der alten Erbeinigung davon ihr Meldung thuet, welche der Echter selbst geprochen, und wie euch genugsam bewust und durch uns zu mermalen noturftiglich angezeigt worden, was er mit Einembung etlicher Flecken in Niderlausitz und principaliter unsere Eigenthumbs und nit das wenigist Camergut und Einkumben Jochimstal und Pressnitz gehandelt, ganz wol zu erindern, darinen die röm. kais. Mt. und ein jeder röm. Kaiser ausgeschlossen, das kein Theil dem andern wider denselben nit ratlich noch hilflich sein sol, auch der kais. Mt. und unser Gemüt nie dermassen Gestalt oder christlichs Plutz zu vergiessen beging, sonder das Ihrer kais. Mt. gepurliche Gehorsam geleist und unser Kunigreich und Land nit angriffen, eingezogen und beschwert werden. Uns kumbt auch glaubwirdig für, das des Echters Kriegsvolk sich in unser Cron Beheim zu thun und darinnen wider uns und die Cron was thetlichs furzunemen Willens, woferr dem also habt ihr zu erachten, ob uns das zu hören nit beschwerlich furfallen thut. Und ist derwegen unser ernstlicher Befelch, das-selb mit nichte zu gestaten, sonder mit Ernst darob zu sein, das des Echters Kriegsvolk aus unser Cron Beheim alsbald gethan und geweist, inen auch weder mit Profant noch in ander Weg nit Furderung geschehe, dan soliches der kaiserlichen Majestät noch uns mit nichte leidlich noch zu gedulden sein wolte. Das haben wir euch auf eur Schreiben hinwider zu Antwort nit verhalten wellen.

Geben in unser Stat Eger Montag in Osterfeiertag anno etc. im siben und virzigisten unserer Reich ut supra.