V PRAZE. 1547, 13 dubna. - Tisk v knihovně knížete Jiřího z Lobkovic v Praze.

Jakož V. M. a Vás tejná věc není, kterak J. V. C. s J. M. Kr., pánem naším milostivým, s osvíceným knížetem Mauricem a s bratrem Augustem J. M. i s jinými některými knížaty předešle i nyní také vojenské tažení před sebe vzíti a válku v Germanii i v říši svaté křesťanské proti J. M. knížeti Hanušovi Fridrichovi, kurfirštu saskému, vyzdvihnouti sou ráčili, kterýžto kníže Hanuš Fridrich, kurfiršt saský, hned s prvupočátku vyzdvižení toho vojenského psaním svým ke všem stavuom království tohoto učiněným i také v nynějších poslednějších psaních svých ohlašovati a na smlouvy dědičné, erbanuňky řečené, mezi královstvím českým a domem saským na věčné budoucí časy J. M. císaři a králi českými, slavné a svaté paměti, i také předky starými a upřímnými Čechy a otci našimi stvrzené, odvolávati a podle nich ve všem tom rozeznán a zachován býti jest žádal, v to se poddávaje, jakž J. M. jedno i druhé psaní v sobě obsahuje, jestliže by o rovnání pokoje během přátelským jednáno bylo, že na jiném býti, pokudž by jedině k vzdělání obecného dobrého a křesťan ské říše upokojení se vztahovalo, ani tomu nikterakž, což by J. M. slušného (však toliko bez ourazu svědomí a spravedlivosti jeho) podáno bylo, odporovati neráčí, než aby v tom ve všem jakožto kníže křesťanské povlovně i všelijak náležitě se zachoval a od stavův království českého v tom rozeznán byl, jakž J. M. psaní to v sobě šíře obsahují. Pro kteroužto věc my, jakožto věrní a praví království českého, svobod a privilejí téhož království i obecného dobrého milovníci, šetříce v tom předkem spravedlnosti božské, lidské povinnosti a poctivosti i závazkuov našich, jimižto nejinak J. M. jako i J. M. předkuom našim, nám i budoucím našim na věčné a budoucí časy se vším domem a rodem saským zavázán býti ráčí, a aby nic za příčinou naší toho se nezběhlo, proč by království Českému i nám obyvateluom jeho k jaké neslušnosti a nevážnosti od cizích a okolních národuov mohlo co takového spravedlivě přičteno anebo připsáno býti, že bychom na smlouvy dědičné císaři a králi českými, slavné paměti, i předky našimi stvrzené, málo pamatovali: protož na mandát od J. M. Kr., pána našeho milostivého, vyšlý, tažení vojenského proti J. M. knížeti Hanušovi Fridrichovi pro zachování svobod království Českého i také pamatujíce potom, jakž již předešle oznámeno jest, na poctivosti a závazky předkův našich i také naše, před sebe vzíti a vykonati jsme nechtěli, než proti tomu spravedlivý sme odpor učinili, příčiny mnohé králi a pánu našemu oustně i sic jinak psaním naším předkládajíce a za to J. M., abychom k vylévání krve křesťanské nevině potahováni nebyli poníženě žádajíce. A poněvadž pak o tom nás zprávy docházejí, žebyšte někteří z V. M. a z Vás malý pozor na takové smlouvy dědičné majíce proti J. M. kurfirštu sa-skému i také slušnému podávání J. M. nepřátelsky se zasadili a lidem penězi i sic jinak pomoc učiniti ráčili a ještě až posavad činiti ráčíte a činíte, nad čímž my nemalů ale veliků ztížnost sobě pokládáme a takové smlouvy dědičné mezi královstvím českým a domem saským za přední a téměř hlavní privilegium, svobodu a jako za nějakou pevnou zeď království tohoto sobě býti pokládáme. Ješto sněmové předešlí to zřetedlně ukazují, kteříž by koli od svobod království tohoto se jakým pak koli zpuosobem odtrhli a od společnosti stavuov království tohoto Českého odstoupili, že ti a takoví mají od stavuov království českého a ve všech svobodách a poctivostech vymíšeni a vyobcováni býti, a těm a takovým více ve dsky zemské nemá kladeno býti, kteřížto svým předsevzetím již by se sami odsouditi a potupu na se i na budoucí své uvésti by mohli, zvláště pak, poněvadž i slyšeti jest, že by od některých království tohoto Českého přirozených obyvateluov zhoubce zemští na jich zboží a panství měli fedrováni a na záhubu koruny české a proti smlouvám již jmenovaným přechováváni býti, na čež jak hrozné zřízením zemským pokuty vyměřeny jsou, to všem zjevné jest; ješto V. M. a Vám i to sluší s pilností a bedlivostí rozvážiti, kteříž by se koli tak toho na zkázu království Českého a nás obyvateluov téhož království dopouštěli, jakby těm a takovým úřaduov, práv, svobod, privilejí, desk nebo poctivostí, hrdel i statkův našich mělo svěřováno býti. A protož V. M. a Vás všech vůbec přátelsky i bratrsky žádáme, prosíme a napomínáme, že, jeden každý zpomenouc na to, čím království tomuto a vlasti své přirozené povinen a zavázán jest, od takového ubližování království tomuto, svobodám jeho i také obecnímu dobrému časně přestati a v tom se poznati ráčíte a poznáte, a od nenáležitého svého předsevzetí se zdálíte, ale na to, což ctným a dobrým pánuom a lidem náleží, pamatovati ráčíte a budete. Neb jestliže byste od toho přestati neráčili aneb přestati nechtěli, než předce království tomuto i svobodám jeho pro časné a pomíjející užitky i poctivosti světa tohoto ubližovati a na svobody království českého a na obecné dobré, ani také na dítky a budúcí potomky své pamatovati a se ohledati nechtěli, a něco toho by Vás od kohož pak koli potkalo, nám ani žádnému jinému než toliko sami sobě v tom vinu dávajte a své všetečnosti přičítajte; neb my tímto přátelským napomenutím před pánem Bohem i přede vším světem Vám se ohrazujeme, že bychom Vám v tom, přišlaliby na Vás jaká pro to těžkosť, nápomocni býti nechtěli.

Dán v Praze, v středu po slavném vzkříšení pána Jezu Krista, léta jeho narození 1547.

dd. PRAG, am 13. April 1547. - Aus den "Akten aller Handlungen".

Nachdem E. G. und euch unverborgen, wie die kais. Mt. mit der kön. Mt. unserm allergnedigisten Herren, und den durchleuchtigen Fürsten Herzog Morizen und Seiner Gnaden Bruder Herzog Augusto, Iren Gnaden und andern Fürsten zuvor und jetzo einen Feldzug für sich genomen, und einen Krieg in Germanien des heiligen römischen Reichs wider Johans Fridrichen Curfürsten, Sein Gnaden erweckt und das sich gedachter Johans Friderich Churfürst zu Sachsen bald im Anfang dises Kriegs durch sein Schreiben, den Stenden der Cron Behaim gethan, und auch in den jetzigen und letzten Schreiben auf die Erbainigung zwischen der Cron Behaim und dem Haus von Sachsen zu ewigen künftigen Zeiten durch hochlöblicher Gedechtnuss vorfarunde Kaiser und Künige in Behaim und die alten aufrichtigen Behaim, unsere Väter, aufgericht und bestettigt, berufen, referirt und begert, durch dieselb in allem erkant und darbey zu erhalten werden, mit disem Erbieten, wie Seiner Gnaden erstes und ander Schreiben vermügen: nemblich, wo gutliche Handlung von wegen Frids furgenomen wurde, das alsdann Sein Genade, sovil nur zu Erhaltung gemaines Nutz und Frid des heiligen Reichs dienet, nit abschlagen, noch dasjenig, so Seiner Gnaden billich von Verletzung Seiner Genaden Gewissen und Gerechtigkait) begegnen möchte, waigern wolten, sonder welle sich in dem allen als ein christenlicher Fürst verhalten, und durch die Stende der Cron Behaim erkent werden, inmassen Seiner Gnaden Schreiben mit mererm ausweisen. Derhalben wir als die treuen und rechten Liebhaber der Cron Behaim, der Freyheiten und Privilegien bemelter Cron und des gemainen Nutz, furnemblich in Ansehung der Gerechtigkait Gotten und der Menschenpfiicht, Ere und unser Pündnuss, mit denen wir nichts minder Seiner Gnaden, als Sein Gnad unsern Vorfaren, uns und unsern Nachkomen zu ewigen Zeiten mit dem ganzen Haus und Geschlecht zu Sachsen verpun-den und damit durch uns nichts furgenomen, das uns und dem Königreich Behaim und desselben Inwonern von den auslendischen frembden Nationen zu ainer Leichtfertigkait pillich zugemessen werden möcht, nemblich, das wir der Erbainigung und Vertrag, durch die behaimischen Kay ser und König löblicher Gedechtnus aufgericlit wenig ingedenk weren. Derhalben wir auf der kün. Mt. unsers allergnedigisten Herrn ausgangen Mandat, den Feldzug wider gedachten Herzog Johans Fridrichen von wegen Erhaltung der Cron Behaim Freyheiten und auch in Bedenkung unserer Ere und Verpundnuss nit furnemen noch verbringen wellen, sonder haben uns des pillich gewaigert, und vil Ursachen der kön. Mt. unserm allergnedigisten König und Herrn mundlich und schriftlich furgelegt und angezeigt, und Ihr kön. Mt. sie wölten uns zu Vergiessung des unschuldigen christlichen Bluts nit bewegen, demutigist gebeten. Dieweil wir dann bericht, wie das etliche aus E. G. und eurem Mittel, unangesehen der Erbainigung und Vertrag, wider gemelten Herzog Johans Friderich und sein pillich Erbieten gezogen, auch wider ine mit Volk, Geld und anderm geholffen und noch helfet, darob wir nit Maine, sonder grosse Beschwerung tragen, dann wir die Erbainigung und Vertrag zwischen der Cron Behaim und dem Haus von Sachsen für das furnembste und gröste Privilegium und Freyhait, auch wie ein veste Maur dises Königreichs achten und halten. Es vermugen auch die verschinen gehaltenen Landtag, welicher, es were wer da wolt, sich von den Freyheiten der Cron Behaim, in was Gestalt es sein mag, und der Versamblung der Stende diser Cron sondern und abtretten wölte, das derselb und dieselben von den Stenden der Cron Behaim in allen Freyheiten und Eren ausgeschlossen werden sollen und sol denselben hinfuran nichts meer in die Landtafel eingelegt werden, weliche auch durch ihr Furnemen sich selbst verurthailen, Schimpf und Spot auf sich und ihre Nachkumen laden, sonderlich dieweil gehört wirdet, das etliche diser Cron naturliche Inwoner, die Landbeschediger auf ihren Gründen und Herrschaften zu Verderb der Cron und wider bemelte Vertrag hausen, hofen und furderen, darauf dann, wie meniglieli wissend, ein erschrockenliche Peen in der Landsordnung gesetzt wirdet. Derhalben wellet E. G. und ihr alles Fleiss erwegen und bedenken, wie denjenigen, so sich soliches zu Verderb der Cron Behaim und derselben Inwoner untersteen, die Ambter, Recht, Freihaiten, Privilegien, Landtafel und unser Eer, Leib und Gut vertraut werden solten. Derwegen wir an E. G. und euch freuntlich und bruderlich begern, bitten und ermanen, ein jeder welle in Betrachtung des, damit er dem Königreich Behaim und seinem Vaterland verbunden, von deme, so zu Verkürzung dises Königreichs und desselben Freyhaiteu und gemainen Nutz geraichen möcht, zeitlich absteen, sich selbst erkennen und des ungeburlichen Furnemben eussern, auch das, was erlichen und redlichen Leuten zustehet, bedenken. Im Fai aber, das ihr davon nit abstehen, sonder fürt diesem Königreich und desselben Freyhaiten von zeitlicher und vergenklicher Er und Nutz willen zu Nachthail handien und nit auf den gemainen Nutz, euere Kinder und Nachkomben gedenken und hierüber euch von jemanden, wer der were, etwas begegnen wurde, das ihr soliches nit uns, oder jemanden andern, sonder euch selbst und eurem Furwitz die Schuld zumessen wellet. Dann wir uns hie mit disem Brief und freuntlichen Vermanen vor euch und aller Welt verwart haben wellen, das wir euch, wo ainicherley Beschwerung derhalben euch zugefugt wurde, nit zu helfen gedenken.

Geben Prag Mitwoch nach Ostern anno im M. D. xlvii.