V PRAZE, 4 dubna 1547. - "Akta těch všech věcí etc".

Najjasnější králi! etc. Těchto dnuov dodáni sou nám dva listové městům Pražským svědčící, z nichžto jeden na J. M. najvyššího pana purkrabí pražského a na J. M. najvyššího pana hofmistra království Českého věřící se vztahuje, kterýmžto taž města Pražská V. Kr. M. napomínati ráčíte, aby cožkoli od J. M. z poručení V. Kr. M. mluveno i jednáno bylo, tomu všemu věřili; druhým pak V. Kr. M. taž města Pražská napomínati ráčíte, aby se od tažení tohoto vojenského přestalo, že se není potřebí obávati žádného nebezpečenství království Českému ani obyvateluom téhož království, poněvadž žádných nepřátel před rukama není a také sněm v brzkém čase v Praze že držán býti má, jakož oboje psaní V. Kr. M. to v sobě šíře drží a obsahuje.

I milostivý králi! Když sou J. M. některým osobám od měst Pražských k J. M. arcikněžnám rakouským na ten čas vyslaným to vše obšírně předložili a oni také potom k nám se navrátivše o tom o všem zprávu dostatečnou učinili, což my všecko pilně rozváživše dnešního dne odpověď J. M. na takové předložení sme dali, kte do Prahy jednou i podruhé sjeli a o obecní dobré království Českého jednali i také mezi sebou obšírná rozmlouvání měli, toho hned času, než sou se ještě tiž stavové rozjeli, mnohé zprávy od lidí hodnověrných stavuom sou činěny byly, jaká by lest o království české a o všech téhož království obyvatelích ukládána a zavřína již býti měla, tak že království toto k zkáze a obyvatelé jeho k věčnému vyplenění a vyhlazení s jazykem českým mají konečně přivedeni býti. Jakož pak mnohé a rozličné pohrůžky netoliko při dvoru V. Kr. M. a od služebníkuov V. Kr. M. sou prošly, ale také od lidu služebného J. V. C, kterýž v městě Normberce i také okolo Normberka ležal, mnoho o zkáze a záhubě národu českého slyšáno jest. Kdež pak stavové království Českého vidouce, že v království Českém žádného před takovými hroznými pohrůžkami opatření nemají, když ani V. Kr. M. v zemi býti jste neráčili, ani naj-vyšší pan purkrabie pražský, čehož nikdyž prvé slýcháno nebylo, z povinnosti své, kterouž království Českému, jakožto vlasti své přirozené, zavázáni sou i také obávajíce se, aby skrz rozličné úklady nepřátel království českého s manželkami, dítkami i statečky svými k skutečné zkáze nepřišli, pro opatření předkem J. M. arcikněžen rakouských, království tohoto i nás všech obyvateluov téhož království Českého, hajtmana, kterýž by je před násilnou nepřátelskou mocí chrániti mohl, z počtu svého sou zvolili a jemu i také nám pilně o tom poručili, nastávaloli by jaké v tom času nebezpečenství, abychom hned bez meškání jim do krajuov o tom znáti dali. V tom se pak přihodilo, že lid z národu cizího zbrojně a vojensky, beze vší opovědi stavuov království českého do koruny české jest vtrhl a škody nemalé lidem chudým zdělal; čemž týž hajtman náš a my také přezvěděvše a tolikéž, že se hispánský a vlašský národ k pomezí Českému přibližuje, kterýžto obcováním svým ne křesťanským i také svým zvyklým neřádem mnoho lidem nebohým, tudy kudyž jest koli táhl, znamenité a veliké, jakž jisté toho zprávy máme, násilím všelijak jinak škody činil a snad by tolikéž i v království Českém, kdyby časně taková věc opatřena nebyla, činiti a svou vuoli s poctivými ženami a pannami provozovati chtěl. I z těch a mnohých jiných příčin, abychom království tohoto tak na tento čas opuštěného a podle nás všech jiných obyvateluov koruny této nezavedli a k zkáze nepřišli, listy našimi spolu i s hajt-manem naším do krajuov znáti sme dali, aby oni v jisté místo se strhli a proti těm, ježto by během nepřátelským vpády do království tohoto činiti chtěli, spolu s námi se zasadili, nic toho bohdá, což by na ctné a dobré nenáleželo, před sebe, ani proti V. Kr. M. jakožto pánu našemu milostivému, ani proti žádnému jinému dobrému neberouce, než toliko před nepřátely království tohoto a našimi (jakž pak tím sobě a vlasti naší přirozené povinni sme) sebe, manželky, dítky a statečky naše v tom opatřujíce. A protož milostivý králi! aby takové tažení mohlo přetrženo býti, toho v moci již hajtmana stavuov království tohoto ani také naší není, nébrž za to my V. Kr. M. žádáme, že V. Kr. M., což najrychleji býti muože, zase se do království Českého a na zámek Pražský navrátiti ráčíte, aby v sněmu, od V. Kr. M. položeném, rozpačitosti se nedalo, jsouce ku pánu Bohu našemu té nepochybné naděje, že na témž sněmu to vše, což se jest od dávního již času ke zlému nachýlilo, slušnými a spravedlivými prostředky bude se moci pokojně k dobrému a užitečnému V. Kr. M., království tomuto i nám všem obyvateluom jednati i také na místě postaviti a vykonati. Nébrž i za to V. Kr. M., jakožto pána našeho milostivého, žádáme a prosíme, že V. Kr. M., jakožto král a pán křesťanský, lítost nad vyléváním krve křesťanské majíce, k J. V. C. se přimluviti a k tomu skutečně se přičiniti ráčíte, aby J. V. C. od takového válečného svého tažení proti J. M. kurfirštu saskému a lidu křesťanskému ráčil přestati a se upokojiti, tak aby moc a síla křesťanská tudy zemdlena, Turku pak, nepříteli svaté víry křesťanské, příčina k posilnění dána nebyla, poněvadž mezi královstvím českým a domem saským smlouvami dědičnými věčný pokoj utvrzen jest, kteréhožto pokoje i všech království Českého svobod V. Kr. M., jakožto králi a pánu koruny české, se vší pilností a bedlivostí šetřiti náleží. A dáli to všemohúcí pán Buoh, že takové krveprolití křesťanské skrze milostivé prostředkování V. Kr. M. přetrženo bude, tehdy V. Kr. M. věčné pochvaly ode všeho křesťanstva i od nás, svých věrných poddaných, dosáhnouti ráčí, čehož bychom V. Kr. M., jakožto pánu svému milostivému, věrně, upřímně a z pravých našich srdcí přáli a na pánu Bohu nepřestáváme žádati i za to prositi. Odpovědi od V. Kr. M. žádáme.

Dán v Praze, v pondělí po květné neděli léta Páně 1547.

dd. PRAG, den 4. April 1547. - Aus den "Akten aller Handlungen".

Allergenedigister Künig etc. Diese verschine Tag seind uns zwei Schreiben von E. kön. Mt. an die Prager Stet lautend uberantwurt worden, deren sich eines auf den obristen Herrn Purggrafen und obristen Herrn Landhofmeister Credentzweisz referiert, darinnen E. Mt. die von Prag vermanen, was die zween Herren von wegen und in Namen E. Mt. mit ihnen reden und handien werden, das sie demselben allem volkombenlichen Glauben geben etc. Im andern Brief aber vermanen E. Mt. auch die gemelten Präger Stet, das sie von diesem jetzigen Anzug abstehen sollen, dan es sei diesem Königreich Beheim, noch desselben Inwonern kein Geferlikheit zu besorgen, dieweil kein Feind vorderhand nit ist, und das auch der gemein Land-S tag zu Prag in kurzer Zeit gehalten sol werden etc. inmassen beide E. Mt. Schreiben mit sich bringen.

Allergenedigister König! Als die 0Ogemelten zween Herren die Handlungen etlichen Personen, so von den Pragern zu den Erzherzogin etc. dazumal abgefertigt gewesen nach lengs furbracht und aber gedachte Gesandten uns auch des Handels genügsame Relation gethan, weliches wir alles under einander genugsam und mit Fleis erwegen und an heut dato widerumb obgeschribenß zwen Herrn auf ihr Fürbringen beantwurt, des wir auch vor E. kön. Mt. nit verhalten wellen, nemblichen, das wir verschiner Zeit, als die Stende diser Cron jzum ersten auch zum andernmal gen Prag zusamben kumben und von wegen gemeines Nutz dieser Cron gehandelt, auch mit einander allerlei weitleuffig Unterred gehalten, alda und an die Stende von einander gerukt, sein manicherlei Bericht von glaubwirdigen Personen den Stenden zukumben, was für ein Arglistigkeit dieser Cron und aller derselben Inwoner halben betrachtet und numals beschlossen solt sein worden, also das dieses Königreich zu Verderb und derselben Inwoner zu ewiger Austilgung und Ausrottung sambt der behmischen Sprach endlich gefuert solten werden; wie dan vilerlei und manicherlei Bedroungen nit allein an E. kön. Mt. Hof und von derselben Hofgesind gehört, sonder auch von der kais. Mt. Kriegsvolk, so zu und umb Nürnberg gelegen, vil von Verderben und Vertilgen der behmischen Nation geredt werden. Dieweil dan die Stende der Cron Beheim gesehen, das sie in dieser Cron vor solichen erschröklichen Bedroungen kein Versorgung haben und als weder E. Mt. noch der obrist Herr Purggraf im Land gewesen, das doch zuvor nie erhört, aus schuldiger Pflicht, mit dero sie der Cron Beheim als ihrem angebornen Vaterland zugethon und ver-punden, auch in Betrachtung und Fursorg, auf das dieselben samt ihren Weib und Kindern, Hab und Gütern durch allerlei Betruglichkeit von den Feinden ditz Königreichs zu entlichem Verderben nit gedeyen, erstlich zu Bewarung der Erzherzogin, ihrer Durchleuchtigkeit, auch aller unser Inwoner diser Cron haben sie einen Feldhaupt-man, der sie von der Feind Gewalt und Bèdrangnuss beschützen möcht, aus ihrem Mittel erkiest und ihme auch uns mit Fleiss auferlegt, wo mitler-zeit einicherlei Geferlichkeit entstünde, das wir alsbald on Verzug ihnen soliches in die Kreis zu wissen theten. Indeme aber hat es sich zutragen, das ein frembd Volk mit gewapneter Hand, on alle Erlaubtnuss der Stende der Cron Beheim in dise Cron geruckt und nit kleinen Schaden den armen Leuten zugefugt. Und als wir, auch der Feldhauptman soliches in Erfarung kumben und das sich auch die hispanisch und welsch Nation zu den Grenitzen diser Cron nehnen, weliche Nation dann mit ihrer unchristlichen Handlung auch mit ihrem bösen geübten und gewonlichem Brauch den armen betrübten Leuten allenthalben, wo sie nur zogen sein, mechtig grossen Schaden (wie wir gewisse Bericht entpfangen) mit Notzwang und sunst in alle andere Weg geübt und gethan haben, weliches sie auch zu gleicher Weiss in disem Königreich, wo soliches zeitlich nit verhüt wurde, treiben, ihren Mutwillen mit ehrlichen Junkfrauen und Frauen volbringen wolten, derhalben und aus andern vil meer Ursachen, auf das wir und dise Cron, so auf ditzmal also verlassen und neben uns alle andern derselben Inwoner nit verfurt und in Verderben komen, haben wir auch unserm Hauptman durch unsere offne Brief in die Kreis zu wissen gethan, das sie an ein bestimbt Ort zusamen rucken und sich wider diejenigen, so feindsweis Einfal in dise Cron thun wolten, widersetzen, und ob Got wil nichts des, so eerliebunden und frumben nit wol zustünde, für uns oder wider E. kun. Mt. als unsern gnedigisten Herren noch jemanden andern frumben furzunemen gedenken, allein das wir vor unsern und diser Cron Feinden (wie wir dann soliches uns und unserm angebornen Vaterland schuldig zu thun sein) uns selbs, unser Weib und Kinder, Hab und Guter versorgen und beschützen möchten. Derwegen, allergnedigister König, das solicher Zug jetzt möcht abgestelt werden, ist numeer weder in des Hauptmans der Stende, oder unser Macht nit, sonder wir bitten E. kön. Mt. darfur, das E. Mt., aufs eist es immer sein kan, widerumb in die Cron Beheim auf das Prager Schloss ankumben wolten, damit im Landtag, so von E. kön. Mt. angesetzt, kein Zerrutlichkeit nit geschehe, der entlichen Hoffnung zu dem almechtigen Got, das auf gemeltem Landtag alles das, so nun ein lange Zeit her sich zum bösen geneigt, durch billiche und ziemliche Mittel fridlich zu Gutem und Nutz E. kön. Mt., diser Cron und uns allen Inwonern gehandelt und geörtert wirdet mugen werden, zu déme bitten wir auch E. Mt. als unserm gnedi-gisten Herrn, E. kön. Mt. als ein christenlicher König und Herr wolten aus Mitleidung des christlichen Plutsvergiessens halben bei der kais. Mt. ein Fürbit thun, und darzu mit der That gnedigist verhilflich sein, damit Ihr kais. Mt. von so-lichem furgenomenen Zug wider den Churfürsten zu Sachsen und das cristlich Volk absteen und sich zufridzustellen geruchten, auf das dardurch die Macht und die Sterk der Cristenheit nit geschwecht und dagegen die Ursach zu Sterkung des Türken als Erbfeind des heiligen christlichen Glaubens nit gegeben wurde, sonderlich dieweil zwischen dem Königreich Beheim und dem Haus von Sachsen durch aufgerichte Erbeinigung ein ewiger Frid bestettigt und bekreftigt worden, auf welichen Frid und alle diser Cron Freiheiten E. kön. Mt. als einem König und Herrn der Cron Beheim mit allem Fleiss und Sorgfeltigkeit Aufsehen zu haben gebüren wil, und wo es der almechtig Got gnediglich schicken wird, das solich Plutvergiessen der Cristenheit durch E. kön. Mt. gnedigiste Mittel abgestelt, so werden E. kön. Mt. von der ganzen Cristenheit und uns allen E. Mt. getreuen Unterthanen ein ewig Lob erlangen. We-liches wir dann E. kön. Mt. als unserm gnedigisten Herren ganz treulich und aufrecht aus treuem unsern warhaftigem Herzen vergönnen wolten, darfur wir auch Got den Almechtigen unaufhörlich bitten und anrufen und begern also von E. Mt. einer Antwurt.

Geben Prag am Montag nach Palmarum anno etc. im xlvii