V PRAZE, v outerý po neděli Judica, (29 března) 1547. - Opis v arch. JindřichoHradeckém.

My zřízené osoby od stavuov království Českého a Pražané všech tří měst Pražských, V. M. a Vám služby své vzkazujíce, oznamujem a listem tímto naším na vědomí dáváme, že patrně a očitě to spatřivše, kterak království České skrz obyčejné a nové jakési obmysly i s zeměmi k témuž království příslušejícími k soužení a potlačení jest přišlo, čemuž nechtíce se déle dívati, abychom tak hanebně, předkem o všeckny svobody království Českého, potom pak naposledy o naše poctivosti, hrdla a statky naše přijíti musili, kdybychom časně na odpor tomu se nepostavili: protož z vuole pána Boha všemohúcího a z lásky křesťanské v počtu znamenitém a velikém ze všech stavův i také krajuo království Českého v Praze v kolleji Veliké na jistý den sme se sjeli a majíce těžkost nad zavedením naším, snesení a nařízení přátelské mezi sebou sme učinili, kteréžto V. M. a Vám ted vytištěné posíláme. A poněvadž pak, jakž nás zprávy docházejí i také sami tomu vyrozuměti muožeme, pro takové křesťanské a upřímé bohdá naše snesení lid válečný z rozličného i z ukrutného cizího národu sebraný do království Českého na potupu a na záhubu naši přiveden a do koruny české vtrženo jest a tak znamenité škody lidem nebohým násilnou mocí se dějí, pro nic jiného, než že jsme my na J. M. kníže Hanuše Fridricha, kurfiršta saského, na mandát od J. M. Kr. proti svobodám království českého vyšlý, vojensky táhnouti a krve křesťanské nevinné bez příčin nám daných vylévati nechtěli, pamatujíce v tom na poctivosti naše i na starobylé a dědičné království českého s domem saským smlouvy a spříznění: a protož my V. M. a Vás naším tímto listem žádajíce, napomínáme, poněvadž tím sobě povinni a zavázáni sme, abychom sebe v těžkostech neopouštěli, ale proti nepřáteluom našim, jakýmž pak koli sobě pomáhali, jakož pak my před lety již pominulými, opováživše se v tom hrdel i statečkův svých, to sme nejednou skutkem dokazovali a V. M. a Vás před Turkem, nepřítelem všeho křesťanstva, chránili, že v tomto našem nebezpečenství a v potřebě nám nastávající, pomocí svou spěšnou a rychlou, když bychom V. M. podruhé naším psaním oznámili, opustiti neráčíte a neopustíte; tak abychom my, kteřížto sme se zasadili předkem o čest a chválu boží, svobody království českého a obecní dobré a vlasti naší přirozené, tak nespravedlivě i nekřesťansky k snížení a k zahubení skrz ouklady a rozličné nepřátel našich obmysly přivedeni nebyli. Poněvadž kdyby na nás pád přišel, (čehož pane Bože uchovati rač) V. M. i Vy všickni jednostajné těžkosti a pádu musili byste potomně anebo také věčné služebnosti očekávati. A pro snadší všeho toho vyrozumění přípisy listuov J. M. kurfiršta saského s odpověďmi našimi na to danými V. M. také odsíláme a toho tajná před V. M. a Vámi učiniti nechceme, že my všickni ten pondělí po květné neděli se vší naší vojenskou mocí, dáli pán Buoh, do pole vtrhnouti a proti nepřá-teluom našim se postaviti míníme a chceme. Také zprávy nás docházejí, že by husaři v znamenitém počtu na záhubu nás a království českého od někoho skrz markrabství Moravské měli vedeni býti, protož i za to V. M. a Vás žádáme, že takového nevážného a bezbožného národu skrz zemi Vaši na nás vésti dopustiti neráčíte a nedopustíte a byloli by tak, o tom časně že nám věděti a znáti dáti ráčíte. Odpovědi spěšné žádáme. - A než tento list náš napsán byl psaní nám od pana hajtmana našeho přišlo, že sou nepřátelé již Kadaň město vzali; toho psaní připiš V. M. také odsíláme.

Dán v Praze v outerý po neděli Judica léta božího 1547.

dd. PRAG, Dienstag nach Judica (30. März) 1547. den "Akten aller Handlungen".

Wir N. die verordente Personen von den Stenden des Königreichs Beheim und die Präger der dreier Stete embieten E. G. und euch unsere Dienste und geben E. G. und auch hie mit disem Brief zu erkennen: Nachdem wir erfaren und augenscheinlich gesehen, wie ditz Königreich Beheim sambt den zugehörigen Landen, durch etliche ungewonliche und neue Funde zu Orderung und Verderb kumben, wellichen wir lenger zusehen wellen, das wir so schentlich, frevenlich umb alle Freiheiten des Königreichs Beheim nachmals umb unser Eer, Leib und Güter komben solten, wo wir deme nicht zeitlichen Widerstand gethan hetten. Derhalben aus dem Willen des Almech-tigen und christlicher Liebe seind unser ein ansehenliche Anzal aus allen Stenden und Kreisen des Königreichs Beheim geen Prag in das grosse Collegium auf einen ernenten Tage zusamenkumen und als wir an bemelten unsern Verfurungen grosse Beschwer getragen, haben wir zwischen uns ein freundliche Vereinigung und Ordnung gemacht, weliche Vereinigung wir hiemit im Druck verfertigt E. G. und Euch zuschicken. Dieweil nun, wie wir bericht, und selber wol erkennen mugen, von wegen unserer christlichen und ob Got wil aufrichten Vergleichung, ein Kriegsvolk von mancherlei und grausamen fremden Nationen zusamen gebracht und in die Krön Beheim zu Untertruckung und Verwuestung unser gefürt und numals schon ankumben, dardurch den armen Leuten durch Macht und grossen Gewalt merklicher Schaden geschieht, umb nichte anders willen, dann das wir wider churfürstliche Gnad Herzog Johans Fridrichen zu Sachsen, auf kön. Mt. wider des Kunigreichs Beheim Freiheiten ausgangen Mandat mit Kriegszmacht nit ziehen und das unschuldig christlich Blut ohne alle uns gegebne Ursach nit vergiessen wellen, in welichem wir auf unser Eer und alte löbliche Erbeinigung, so zwischen uns und dem Haus von Sachsen auf-gericht, gedacht und dasselb erwegen. Derhalben ermanen wir E. G. und euch hie mit disem Briefe, dieweil wir einander verpunden und schuldig sein, das wir einander in Nöten nit verlassen, sonder wider unsere Feind, wer die sein, helfen sollen, als wir dann soliches verschiner Jaren, unangesehen unser Leib und Güter, nit einmal würklichen wider den Türken erzeigt und E. G. und euch von dem Turcken als Feind der ganzen Christenheit beschützt haben, ihr wellet auch uns in diser unser zustehenden Gefahr mit eilunder und behender Hilf, wann wir E. G. und euch zum andermal mit unserem Schreiben ersuchen werden, nit verlassen, damit wir als die so sich zu Eure und Lob Gottes, von wegen Wolfart, Nutz und Gedeien des Königreichs Böheim zuforderist in die Gefahr gesatzt nit also wider Recht und so unschristlich zu Untergang und Verderb durch manicherlei unserer Feinde Pracktiken, Aufsatz und Anschlege gefürt wurden. Dann ob anicher Fai, den Gott gnediglich abwenden welle, auf uns kerne, wurden E. G. und ihr gewisslich sambt uns gleiche Beschwerungen und Fai, folgents auch ewige Dienstbarkeit zu gewarten haben. Und damit E. G. und ihr alles dises Handels einen grundlichen Bericht bekomen muget, schicken wir eur Genaden und euch die Abschrift churfürstlicher Gnaden Schreiben an uns und wiederumb unser darauf gegebne Antwort und wellen E. G. und euch auch nit verhalten, das wir, wils Got, auf künftigen Montag nach Palmarum allesambt mit aller unser Heereskraft in das Feld zu rucken und unsern Feinden unter Augen zu ziehen vermeinen und wellen. Wir sind auch bericht, das von jemanden Hussaren in einer ansehenlicher Anzal zu Verderb unser und des ganzen Kunigreichs Beheim durch das Markgrafthumb Merhern gefürt werden sollen werden. Gelangt derhalben an E. G. und euch, das ihr soliche verwegen und gotlose Nation durch eur Land uber uns zu füren nit gestattet noch zulasset. Und ob soliches geschehe, wellet uns darvon zeitlichen anzeigen und begern also von euch einer eilunden Antwurt und eedann diser Brief gefertigt worden, ist uns ein Schreiben von unserm obristen Feldhauptmann zukumben, das die Feind Kadan schon eingenomben, weliches Schreiben wir E. G. auch hiemit ein Abschrift zusenden.

Geben Prag am Mitwochen nach Judica anno etc im MDxvii.