V PRAZE, 1547, 25 března. - Opis v archivu Jindřicho-Hradeckém.

Nejjasnější králi! etc. S nemalým jest to u nás podivením, co se to děje, že J. M. osvícené kníže Mauritius spolu s knížetem Augustem, J. M. bratrem svým, tak jakž nás zprávy jisté došly a docházejí, s nemalým počtem lidu jízdného a pěšího i také s husaři do království českého jest vtrhl a při městě Mostu aneb v témž městě s vojskem se položil; ješto stavové království Českého, ani také my, nemajíce o tom žádné vědomosti, nemalou nad tím těžkost neseme, že mimo zpuosob starobylý a svobody království českého na záhubu koruny české i také snad nás všech obyvateluov národové cizí během válečným zbrojně do země této se pouštějí a země tato i my také jak se v tom opatrujeme, to dobře nyní vidíme. A protož k V. Kr. M., jakožto ku pánu našemu milostivému, v tom se utíkáme a žádáme, že nad královstvím Českým i nad obyvateli téhož království, tolikéž i nad námi svou milostivou ruku, jakožto král a pán náš, držeti a na nás toho, aby do země této národové cizí vojensky vskakovati měli, dopouštěti neráčíte, nébrž J. M. knížeti Mauritiovi tolikéž i J. M. Augustovi, bratru J. M., psaním V. Kr. M. o tom že dostatečně poručiti i také rozkázati ráčíte, aby J. M. s lidem tím svým válečným ven z království tohoto se hned vybral a proti svobodám koruny české od takového vojenského tažení přestal. Neb budeli taková věc svuoj pruochod míti, aby každý, komuž by se jedině zalíbilo, do království tohoto vojensky svobodně vskakoval a zemi tuto i obyvatele její hubil, tehdy nám všem jisté záhuby jest očekávati a snad za takovými příčinami lidé musili by na ty cesty dle opatrování vlasti své i také sebe pomysliti, aby takovým věcem v čas překážku mohli učiniti, tak aby k zkáze přivedeni nebyli. Za milostivou a spěšnou V. Kr. M. odpověď poníženě žádáme.

Dán v Praze v pátek den slavného hodu vtělení pána Jezu Krista, léta od jeho narození I anno etc xlvii. tisícího pětistého čtyřidcátého sedmého. j

dd. PRAG, am 25. März 1547. - Aus den "Akten aller | Handlungen".

Allergnedigister Künig, etc. Es kumbt uns nit mit kleiner Verwunderung für, aus was Ursach der durchleuchtig Fürst Herr, Herr Moritz Herzog zu Sachsen sambt Herzog Augusten seiner f. G. Bruder (wie wir bericht) nit mit einer kleinen Anzal Volk zu Ross und Fuss auch mit Hussaren in die Cron Beheim geruckt und bei der Stat Brixen oder in der bemelten Stat sich mit dem Kriegsvolk gelegert, weil dann die Stende der Cron Beheim, noch wir davon kein Wissen, tragen nit wenig Beschwerung das uber den alten herkumbenden Prauch und Freiheit ditz Königreichs zu desselben und auch villeicht unser aller Verderben Frembde und Auslender kriegsweis und gewapnet in die Cron eingelassen werden und sehen wol, wie sich das Land und wir hierinnen besorgen. Derhalben fliehen wir hierinnen zu E. Mt. als unserm allergnedigisten Herrn unterthenigst begerund E. Mt. wollen uber disem Königreich desselben Inwoner und uns gnedigist handhaben und das in ditz Land ander Nationen und Auslender einfallen sollen nit gestatten, sonder Herzog Moritzen und seinem Bruder Augusto, Ihren G. durch derselben Schreiben auferlegen und gnugsamblich befehlen, das sein G. sambt derselben Kriegsvolk bald aus dem Land ziehe und von solichen Furnemen, so wider der von Beheim Freiheit ist, abstee, dann wo soliches, das ein jeder seines Gefallens in dise Cron mit einem Heer frei ziehen und dieselb sambt den Inwonern verheeren solte, seinen Furgang gewunne, wurden wir alle gewisses Verderben gewartend sein und musten vielleicht bei solchen Ursachen die Leute zu Erhaltung des Vaterlands und ihrer selbst, wie solichem bei Zeiten fur-kumen werden möcht, furnemen und betrachten.

Bitten E. Mt. unterthenigst um gnedigiste und eilunde Antwort.

Geben Prag Freitag nach Verkündigung Marie anno etc. xivii.