---

52. O nařízení veřejné hotovosti ode všech tří stavuov království Českého, při času středopostí v Praze shromážděných.

V PRAZE, 23. března 1547. - "Akta všech těch věcí" etc.

Ve jméno pána našeho Ježíše Krista. Amen.

Poněvadž pán Buoh všemohúcí z své svaté nesmírné milosti a přeštědré dobroty, nechtěje ďáblu nešlechetnému moci té, kterouž jest skrze služebníky své nad vyvoleným lidem jeho rozličným zpuosobem až posavad provozoval, déle trpěti, nás všecky tři stavy království tohoto českého, kteříž sme milovníci vlasti své a obecního dobrého, v bratrskou lásku, svornost a jednotu uvésti jest ráčil, a vidíme, že v okolních zemích, najbližších nám, velicí nepokojové a krve prolití se den ode dne dějí: a protož předkládajíce sobě bedlivě všecko a opatřujíce to, aby na nás též nic toho nepřišlo, pro opatření předkem vlasti své a potom nás všech, manželek, dítek, statkuov a poddaných našich, kteříž sme se spolu tak křesťansky snesli a srovnali, takto sme mezi sebou vuobec nařídili.

Předkem a nejprve veřejná hotovost mezi námi takto se řídí a ustanovuje:

Item, kdož má statku za dva tisíce kop grošuov českých, jakž se pak lidé podle velikosti a malosti statkuov a podle šacuňku předešlého, hajtmanuom polním krajským učiněného, v tom snésti mají, z toho aby měl pohotově kuoň dobrý a dobře zbrojný, totiž kopinník, ten aby měl přední a zadní kus s kruštem, obojček, šturmhaub, rukávy, šorc, plechovice, na luku kladivo a dřevo, chceli se pak výše zbrojí opatřiti, toho ať má vuoli; aneb střelec a ten střelec aby měl přední a zadní kus, obojček, piklhaub neb šturmhaub, rukávy, plechovice, šorc, ručnici, končíř aneb meč posečitý. A na ten kuoň aby dáváno bylo najvýš puol páté kopy grošuov českých, buď kopinník neb střelec; však střelec chceli s dřevem jeti, má toho vuoli.

Item, k tomu také má dáti čtyři pěší a každý aby měl přední a zadní kus, obojček, peklhaubec a kdož muož i myšku a k tomu dobrou šavli neb saršoun, ručnici dlouhou, voštip, sudüci neb cepy; a tomu každému má na měsíc dáváno býti najvíc puoi druhé kopy grošuov českých, než pavezníku, kopinníku, pěšímu a kdož praporec držeti bude, dvojnásobní služba má dávána býti a ke sto drá-bům má býti praporec.

Item, pakli by kdo z hodných příčin koně jízdného vypraviti nemohl, tehdy bude moci na to místo čtyři pěší, tak jakž dotčeno, dobře vypravené aneb zase místo čtyř pěší kuoň jízdný dáti.

Item, a ditelli by pak kdo své lidi jízdné neb pěší vyslati, tehdy daje jim zbroj, koně i jiné všecky nahoře dotčené potřeby, má je penězi a jinými potřebami tak opatřiti, aby lidem škod nečinili.

Item, k dvadcíti jízdným má býti vuoz, však v tom vozu mají býti zadní koně za dva jízdná, tak aby všech bylo dvadceti.

Item, ke sto pěším mají býti tři vozy a v těch se též zadní koně za dva jízdná počítati mají, a na těch vozích má býti sedlo zbyteční, dvoje zbroj jezdecká na vozku i povozného, hákovnice dvě a cepy železné dvoje neb troje, též rejč, lopata, motyka, sekera kladní, lancuch a dvě prkna.

Item, korouhev česká ta má býti v válním houfu jízdným stavu panského a rytířského, a druhá korouhev Pražan, má též býti v válním houfu pěším; a při těch má tak zachováno býti, jakž jest od starodávna bývalo, kdy mají rozestříny a kdy svinuty býti.

Item, má se to také opatřiti, aby v vojště zprávce duchovní byli, kteříž by slovo pána našeho Ježíše Krista v vojště kázali a lid válečný od zlého k dobrému vedli.

Item, aby žádný žádné osoby u vojště neměl, leč svou vlastní manželku a bylli by kdo nalezen, že by pod zpuosobem ženy nepořádnou osobu ženskou s sebů měl, ten i s tou osobou podle uznání najvyššího hajtmana polního s radami jeho, aby byli trestáni, tak aby se jimi desátý káral.

Item, kdož by se také láni oplzlého proti pánu Bohu, též přisahání, vád, her, kradení, oží-rání i všelikého oplzlého mluvení dopustil, bud! všeho neb kteréhož koli z nich, ten aby též nahoře psaným zpuosobem trestán byl.

Item, chudým lidem v tažení i v poli žádných outiskuov, škod, ani chalupování a plundrování, žádný pod žádným vymyšleným zpuosobem aby nečinil než každý na svém žoldu aby přestal, pod trestáním nahoře dotčeným.

Item, k takovému lidu, kterýž by tak vyzdvižen, kdyby toho potřeba kázala, býti měl, mají se při stavu panském, rytířském a městském naříditi časně rotmejstři, aby v každém městě královském, panském neb rytířském před rukama byli a ti předkem aby sobě třidcátníky nařídili, též k děluom, prachuom a jiným válečným potřebám dohlídali, aby se to pořádně zpravilo a vysušilo, tak aby všecko to, což k válečnému běhu náleží, pohotově bylo.

Item, všickni hajtmané krajští a rotmejstři aby se najvyšším hajtmanem polním zpravovali, jeho poslouchali, jemu, když by jich koli buď k radě neb k čemu jinému potřeboval, volni a hotovi byli a což by mohli sami hajtmané a rotmejstři bez práce najvyššího hajtmana zpraviti a vyříditi, o tom aby pilnost měli; poněvadž sic hajtman najvyšší nemalou práci míti bude.

Item, nad tím pak lidem válečným, když jest po čtyřech osobách z každého stavu jmenováno i voleno bylo, na naše snažné ku pánu Bohu našemu modlitby a žádosti, spadl jest los a ouřad najvyššího hajtmanství na pana Kašpara Pfluga z Rabštajna oc, kterýžto od pána Boha zvolen i od nás všech s velikou vděčností za nejvyššího hajtmana polního přijat jest. A protož tomu má jíti služba, jak s ním o to od osob k tomu volených urovnáno bude. Ten pak má sobě právo i jiné pořádky polní s radou svou polní naříditi, pokudž čeho potřebu uzná.

Item, v každém kraji mají se krajané sjeti od toho čtvrtku v témdni, to jest ten čtvrtek před nedělí květnu a tu sobě hajtmana každý kraj voliti a o službu se s ním snésti má. A ti hajtmané mají býti k radě najvyššímu hajtmanu polnímu.

Item, co se střelby s jinými k ní náležejícími potřebami dotýče, ta se má na všech zámcích, v městech, na tvrzích i všudy od každého, kdož ji má, vyhledati, dobře zpraviti a opatříc, což by doma každému pro ochranu manželek, dítek a statkuov potřebí bylo, ostatku podle možnosti každého, dle obrany vlasti své i samých nás, před kterýmiž koli nepřátely, kdož pak ti koli sou neb býti chtějí, ježto nám nic dobrého nepřejí, aby puojčeno do pole bylo. Při kterémž my bohdá státi i dostáti chceme, jakž na věrné cechy náleží, nebo kdyby pán Buoh na nás (čehož všemohúcí pane Bože uchovati rač) skrze nedostatek potřeb válečných pád dopustiti ráčil, poněvadž míníme bohdá, jako dobří, pro přirozenou vlast svou, kdož moci budeme sami táhnouti a dá pán Buoh, že mnoho nás potáhne, málo by potom to, což by pro jakou koli kořist doma se zachovalo, nám, když bychom již zahynuli i těm, kteříž by doma ostali, plátno bylo. Protož vážíce sobě to, té sme k každému, kdož s to býti muože a s námi i podle nás stojí, jakožto k milovníku vlasti své a věrnému milému příteli nepochybné i duověrné naděje, že se v tom nikterakž neopustíme.

Item, na ty koně, kteříž tu střelbu a jiné potřeby povezou, u každého kusu aby na čtyři koně služby na měsíc dáváno bylo deset kop grošuov českých.

Item, což se pak vozuov kladení dotýče, toho se žádný zbraňovati nemá, než komuž koli jest pán Buoh ze všech tří stavuov rozumu k tomu popříti ráčil, má každý k tomu a bohdá bude věrně a právě raditi i pomáhati.

Item, když by se vojska v hromadu strhla, tu aby bylo tažení tím pořádkem, jakž jest za starodávna bývalo a to pro dobrou a bratrskou svornost; totiž první den když by se houfové hnuli, má napřed stav panský táhnouti, druhý den stav rytířský a třetí den stav městský a tak vždycky pořád jakž jest začato, jedni za druhými táhnouti mají, tak aby bratrská láska ku pohodlí každému stavu mezi námi trvati mohla a bohdá trvati bude.

Item, pakli by toho duoležitá potřeba království tomuto nastávala, že by zemí vší hnutí býti mělo, tehdy každý, což lidu jízdného i pěšího najvíce podle možnosti své najvyšší míti muože, s tím aby vzhuoru byl a k najvyššímu hajtmanu táhl, nemuoželi sám bezelstně, ale kohož v tom hodného užiti muože; též i ty osoby z stavu panského a rytířského, kteréž na službách u pánuo svých sou a k tomuto snesení přistoupily, aby též učiniti mohly.

Item, když by pak hajtman najvyšší, vida potřebu před rukama, lid vyzdvihnuti měl, tehdy má najprvé, hned kdež mu města a krajové naj-blfže přisedí, oznámiti a též do Prahy, a Pražané niají bez meškání do jiných krajuov hajtmanuom o tom oznámiti. A tak hned každý hajtman krajský, obešléc a zdvihna lidi z svého kraje, má k místu od najvyššího hajtmana položenému a oznámenému táhnouti.

Item, kdo by pak podle tohoto našeho snesení, v těchto nebezpečných časích, k kterýmž sme za pamětí našich nikdy bližší nebyli ani také větších neměli, k hajtmanu do pole, kdyby mu oznámeno bylo, netáhl, neb počtu svého nevyslal a hodné příčiny před stavy tohoto našeho snesení, proč jest toho neučinil, by neukázal, ten aby statek zemi propadl, kterýžto na obecné dobré má obrácen býti, ten pak z země ven aby byl vyhnán.

Item, jestliže by pak taková veliká potřeba nebyla, aby vší zemí mělo hýbáno býti a hajtman najvyšší s jedním krajem, dvěma neb více tomu odolati mohl, tehdy což by koli na to naloženo bylo, to má jíti na nás všech obecní groš; však hajtman najvyšší aby též na groš obecní špehy své jisté vždycky měl, tak aby kde se co děje a slyší, o všem věděti a do Prahy i do krajuov oznamovati mohl.

Item, na tomto sme se snesli, aby na všelijaké potřeby válečné, pro obecní dobré, mezi námi sbírka se stala. A protož každý podle předešlého šacuňku, aby z tisíce kop grošuov, podle velikosti a malosti statku, jednu kopu grošuov českých dal a ty peníze aby dávány byly v Praze Zdeslavovi Vrabskému z Vrabí, Janovi Tatousovi z Vraního, měštěnínu Starého města Pražského, s listy při-znávacími předešlého šacuňku a to konečně mezi tímto časem a sněmem najprvé příštím. Kteréžto osoby mají ty peníze vydávati na potřeby, kteréž od najvyššího hajtmana uznány budou, a těm má za práci potom dáno býti každému po 20 kopách groších českých. Však nebylali by na ten čas toho žádná potřeba, tehdy ty peníze aby předce ležaly na rathouze Starého města Pražského pro nás všech budúcích potřebu, a ty osoby napřed jmenované z takového příjmu časem svým všem třem stavuom, aneb osobám od stavuov voleným, řádný počet aby potom učinily. A tato hotovost tak nařízená má trvati do sv. Martina najprvé příštího.

Stalo se v středu po družebné neděli, jinak po sv. Benediktu, léta Páně tisícího pětistého čtyřidcátého sedmého.

 

52. Beschluss der Stände bezüglich einer allgemeinen Bereitschaft, gefasst bei Gelegenheit der zu Mitterfasten in Prag abgehaltenen ständischen Versammlung.

dd. PRAG, am 23. März 1547. - Aus den "Akten aller Handlungen".

In dem Namen Jesu Christi unsers Herrn und Heilands. Amen.

Dieweil Got der Almechtig aus seiner grundlosen Genad und unaussprechlichen Gütikeit den Gewalt, so der arglistig Teufl durch seine Diener bisher manicherlei Weis uber dem ausserwelten Volk getriben und bewisen, numer nit wellen zusehen, sonder uns alle drei Stende dieses Kunig-reichs Beheim, die wir Liebhaber unsers Vaterlands und gemeinen Nutz sein, in eine brüderliche Lieb Vertrag und Einigkeit gefürt und wir auch sehen, was für Unfridt und manicherleit Plutver-giessen sich in den negst herumbligenden Lendern erheben: derhalben haben wir soliches alles, die so wir uns also christlich mit einander vereint und verglichen, fleissig erwegen, auch das auch etwas soliches nit auf uns kume, zu Bewarung unsers Vaterlands und dan unser aller selbst, Weib, Kinder, Hab, Guts und Underthanen, wie hernach folgt ingemein geordent.

Und wirt dise gemein Bereitschaft also und dergestalt unter uns fürgenomen und aufgericht.

Erstlich welicher seines Guts umb zwei Tau-sent Schok Groschen behmisch Wert hat, wie man sich dan nach Vermüg eines jedlichen Guts und nach der Schätzung, so zuvor den Kreisfeldhauptleuten geschehen, verglichen, von demselben sol ein jeder geben ein wol gerust Pferd, nemblich einen Spiesser der Hinterund Vorderteil mit einem Eisthaken, Kragen, Sturmhauben, Pantzer-ermel, Schurtz, Plechhandschuh, und an seinem Satlpogen ein Fausthamer und Schirtzer haben sol, wofer er sich aber mit Harnaschpass versehen will, mag ers wol thuen, oder aber ein Schützenpferd, derselbig soll haben Hinterund Vorder-theil ein Kragen, Pekl oder Sturmhauben, Arm-schin, Plechhandschuh, Schurz, ein Püxen, Trieker oder ein schneidend Schwert und auf ein solich Pferd sol ammeisten fünfthalb Schock Groschen behmisch Soldung geben werden, wofer aber ein Schütz einen Schurzer füren wollt, das stehet bei ihm.

Zu solichem solt auch ein jeder geben vier Fussknecht, derselbigen ein jeder sol haben Hinter-und Vorderteil, ein Kragen, Peklhauben und wer do wil, auch Armschin, darzu einen Sebi oder guten zwischneidigen Scharschaun, ein lange Püxen, einen Schweinspiess, Gleffen oder Trischl. Einem solichem jedem soll ein Monat auf das meist geben werden anderthalb Schok Groschen behmisch, einem Tartschner oder aber einem Spiesser, so zu Fuss, auch dem so das Vendi halten wird, sol doplter Sold gegeben werden und albeg zu einhundert Füsknechten soll ein Vendlein sein.

Item. Wofer aber jemands aus beweglichen Ursachen kein gerust Pferd schicken kunt, derselbig sol an des Statt vier Fussknecht, die, wie obangezeigt, gerust sein oder widerumben statt der vier Fussknecht einen Reiter schiken.

Item. Und wo auch jemand sein Volk, es sei Reiter oder Fusknecht schiken wolt, sol er sie mit abangezeigten Noturften, Harnasch und Gelt dermassen versehen und darob sein, damit sie den Leuten keinen Schaden thuen.

Item. Zu zweinzig Reitern soll ein Heerwagen sein, aber die hintern zwei Wagenross sollen für zwei Reitross gerechnet werden, also das ihr mit denselbigen zweinzig seind.

Item. Zu hundert Fussknechten sollen drei Heerwagen sein und in denselben Wagen sollen zugleich die hintern zwei Wagenross für zwei Reitross gerechnet werden und auf solichen Wagen sol ein übriger Satel sein, zwei Reitharnasch, eines auf den Furman, das ander auf den Wagenknecht, zwo Hakenpixen und zwo oder drei eisren Trischl, ein Grabscheit, Schaufl, Hauen und grosse Haken, ein Ketten, und zwei Laden oder Preter.

Item. Der behmisch Fan soll in dem gwel-tigen Haufen der Reiter aus dem Herrnund Ritterstand sein und der Prager sol zugleich in dem gweltigen Haufen der Fusknecht sein und sollen sich dem alten Gebrauch nach halten, wan sie die Fan fligen sollen lassen oder nit.

Item. Es sol auch versorgt werden, damit geistliche Person in dem Lager sein, weliche das Wort Gottes predigen und von Bösem zum Guten füren sollen.

Item. Keiner sol kein Weibsperson in dem Feld nit haben, es were dan sein Eeweib und wofer einer uber soliches befunden wird, sol er dermassen nach Erkantnuss des obristen Feld-hauptman und der Kriegs-Räth gestraft, damit sich der zehent daran stoss.

Item. Wer sich mit Schelten wider Gott, auch mit Schweren und Gotslestern, Hadern, Stellen, Spilen, Vollsaufen und allerlei losem Geschwätz alles soliches miteinanander oder eins aus disen Stuken understehen wurd zu üben, der soll, wie obangezeigt, gestraft werden.

Item. Den armen Leuten sol in solichem Zug von keinem kein Uberdrang mit Nemung des irigen oder irer Heuser Aufstossung oder Stossung oder Zerstörung, auch wie soliches genent möcht werden, nit geschehen, sonder ein jeder soll sich an seiner Besoldung benügen lassen bei obbe-nanter Straf.

Item. Zu solichem Volk, so sich in das Feld begibt, sollen, was die Noturft ereischen wird, bei dem Herrn und Ritterstand auch den Steten bei Zeiten Rotmeister verordent werden, also damit sie in allen königischen, auch der Herrn und Ritterstands Steten verhanden sein, und diesel-bigen sollen ihnen Dreissiger erwelen, auch zu dem Geschütz und Pulver sehen, damit soliches alles geordent und ausgetruknet werde, auf das alles, so zu solichem Kriegszug vonnöten, vorhanden sein.

Item. Alle Kreisshauptleut und Rotmeister sollen sich nach dem obristen Feldhauptman richten und ob er sich mit Rath und That bedürfen wird, demselbigen Gehorsam leisten, was aber die Hauptleut selber on Hilf des obristen Hauptman verrichten mögen, sollen sie Fleisz furwenden, die-weil sunst der obrist Feldhauptman grosse Mühe und Arbeit genuegsam one das haben wird.

Item. Und uber solich Kriegsvolk, als man zu vier Personen aus allen obgenanten Stenden erwelet ist, auf unser andechtig Gebet gegen Gott das Los und Ambt des obristen Feldhauptman auf den Herrn Caspar Pflueg von Rabstein etc gefallen, welicher von Gott dem Almechtigen erweit und von uns allen mit grosser Danksagung für einen obristen Feldhauptman angenomben worden. Der-halben sol ime sein Dienst angehen, wie sich die verordenten Personen mit ime vergleichen werden. Aisdan sol er ime mit sambt seinen Kriegsräten die Kriegsrecht und andere Feldordnung nach Noturft aufrichten.

Item. Es sollen auch in einem jeden Kreis die Inwoner von heut uber acht Tag, das ist den Pfintztag vor Palmarum zu einander kumben und alda ein jeder Kreis ime einen Hauptman erwelen, auch mit ime des Dienstes eins werden, und diese Hauptleut sollen des obristen Feldshauptmans Rete sein.

Item. Was das Geschütz auch andere darzu gehörige Sachen betreffen, sol dasselbig von jedem auf allen Schlössern, in den Steten, Vesten und änderst wo hervorgesucht, ausgeputzt und versorgt werden, alein soviel einem jedlichen zu Beschuz-zung sein selber, auch seiner Weib und Kinder daheimb vonnöten sein wirdet, daselbig so er behalten, den übrigen Teil aber allen nach höchstem Vermugen sol ein jedlicher zu Beschutzung seines Vaterlandes auch unser selber, es sei nun vor was Feinden es welle und wer die nun weren oder sein wollen, die uns nichts Guts gönnen, in das Feld schiken, bei welichem ob Got wil wir als die frumen Beheim steen und bleiben wellen. Dan wofer Got der Almechtig einigerlei Fal (weliches Got verhüten welle) durch Abgang der Kriegsrustung uber uns verhengen wurde (weil wir selbst persondlich als die Frumben von wegen unsers angebornen Vaterlands, wer änderst wird mögen, ziehen und Gott, das unser vil ziehen werden, verleihen wirdet) wurde alsdan das-selbig, so also daheimb behalten, weder uns, so wir umbkumen, noch denen so daheimb beliben, Nutz bringen. Derhalben in Betrachtung soliches alles sind wir zu einem jeden, wer anders solches vermag und bei uns stehen wil, als einen Liebhaber seines Vaterlands und unser lieber getreuer Freund der ungezweifelten Hoffnung, das wir einander in keinerlei Weg verlassen werden.

Item. Auf die Pferd, so das Geschütz und andere Noturft füren werden, sol alweg auf vier Pferd monatlich zehn Schock Groschen behamisch gegeben werden.

Item. Betreffend die Wagenburg zu schlies-sen, sol sich desselben keiner weigern, sonder ein jeder aus allen dreien Stenden, weine Got den Verstand darzu verlihen, sol zu solchem raten und dieselbig ob Gott wil treulich verrichten und thun.

Item. Wann der Haufen zusamen kumen wirdet, sollen sie, wie altersher gebreuchlich, ziehen und von wegen guter und bruderlicher Einigkeit, sol den ersten Tag der Herrnstand im Vorzug sein, den andern Tag der Kitterstand, den dritten Tag der von Steten und sollen also nach einander ziehen, damit die bruderliche Lieb zu Nutz einem jedlichen Stand unter uns verharren möcht und ob Got wil, beleiben wirdet. Item. Woferr es aber die Noturft diser Cron ereischen wurde, das man das ganze Land erheben sol, so sol alsdann ein jeder nach seinem höchsten Vermugen, sovil er Reiter und Fuss-knecht aufbringen kan, auf sein und zu dem obristen Hauptman ziehen, ob er aber on alle Arglistigkeit selbs persondlich nit ziehen mocht, mag er einen andern zu diser Sachen teuglichen an seiner Stat brauchen. Dergleichen sollen auch alle Personen aus dem Herrnund Ritterstand, so bei ihren Herrn dienen und zu diser Vergleichung treten, thuen.

Wann aber der oberist Feldhauptman, so nun jdie Noturft vorhanden sein wirdet, das Volk erheben wird wollen, so sol er alsdan soliches den negstligunden Steten aluCh den Pragern und fol-gends die Prager daselb den Haubtleuten in die Kreis anzeigen, alsdan sollen die Hauptleut alsbald das Aufpot gehen lassen, auch mit densel-bigen an die Ort und Stell, so ihnen von den obristen Feldhauptman anzeigt wirdet, ziehen und rucken.

Wo aber einer nach laut solches unsers Vertrags und aufgerichter Ordnung in disen gefer-lichen Zeiten, welichen wir bei unser Gedechtnuss nie nahner noch mit denselben umgeben gewesen, zu dem Hauptman in das Feld, dahin ihme dan angezeigt wurde, nicht zuge oder sein gepurliche Anzal nit schickte und den Stenden diser unser Vereinigung, warum er des nit gethan, genuegsam Ursach furbrechte, derselbig sol seine Güter der Landschaft verfallen haben und dasselb sol zu gemeinen Nutz angewendet, aber er selbs sol aus dem Land getriben und geiagt werden.

Item. Woferr es aber hoch nit von Nöten sein wurde, das das ganz Land auf sein musste und der Hauptman solchem mit einem oder zweien Kreisen widerstehen möchte, soll alsdann alles so auf solche Kriegsrustung ausgeben wirdet, auf einen gemeinen Pfenning gehen. Der obrist Feldhauptman sol auch alweg aus gemeinen Seckel gute Kuntschaft halten, damit er alles, was an-derstwo gehandelt wirdet, gen Prag oder andere Kreis anzeigen muge.

Item. Wir haben uns auch dergleichen (geeint), damit zu gemeinen Nutz auf allerlei Kriegsnoturft unter uns ein Anlag beschehe und das ein jeder nach Vermug der vorigen Schätzung von tausend Schock Groschen behemisch ein Schock Groschen gebe und solch Gelt zu Prag Zdislawen Wrabský von Wrab und Hansen Tataus von Wranj, Burger der Alten Stat Prag sambt dem Bekantnussbrief laut seiner vorigen Schätzung erlegt werde, und das soll entlich zwischen hie und dem negsten Landtag geschehen, das auch gemelte Personen dises Gelt auf die Noturft, so von den obristen Feldhauptman anzeigt wirdet, ausgeben und darnach den selben Personen für ihre Mue und Arbeit einem jedlichen zwanzig Schock Groschen gegeben werden. Wo aber dieser Zeit die Noturft nit ereischen wurde solch Gelt auszugeben, sol dasselbig wegen unser aller künftiger und furfallender Noturft auf dem Rathaus der alten Stat Prag ligen bleiben und die Personen, so zu solchem Gelt einzunemen verordent, sollen alsdann zu seiner Zeit allen dreien Stenden oder den darzu erkiesten Personen von solichem Gelt ordentlich Reitung thuen und soliche unsere verordente Bereitschaft sol bis auf Martini weren.

Actum Mitwochen noch Benedicti anno xlvii.

Herrn, Ritterschaft, Präger und die Gesandten aus den Steten des Kunigreichs Beheim jetzund zu Prag versamblet.