1547, 12 března. - "Akta všech těch věcí" etc.

Urozeným, statečným, slovutným, poctivým, opatrným a vzáctným mužuom, hrabatuom, pánuom, radám a obcem Starého i Nového měst Pražských a jiným měšťanuom, stavuom království Českého, nyní v Praze zvláštním snesením shromážděným a spojeným, nám zvláště milým.

Pozdravení mnohé vzkazujem. Urození, stateční, slovutní, poctiví, opatrní a vzáctní muži, nám zvláště milí!

Z listu našeho, dne sedmnáctého měsíce února k Vám a jiným stavuom království Českého psaného, kterýžto jistě již že Vám jest dodán se nadějem, porozuměli ste bez pochyby jakého úmyslu a jaké vuole ne toliko k Vám, ale také k jiným stavuom Českého království jsme a jakých věcí na onen čas od Vás dobrotivě žádali. A když sme v těch věcech jak Vás tak jiných na větším díle stavuov obzvláštní úmysl a upřímnost k nám, poddaným a zemím našim shledali, bezpochyby pro tu příčinu, že i znáte sami a svědkové nám jste, že my každého času přeslavný ten a všeliké chvály hodný erbanuňk, kterýžto mezi slavným Českým královstvím, domem a rodem saským před mnoha lety učiněn a stvrzen jest, s pilností a se vší snažností (což však bez chlouby pravíme) jsme zachovávali a bez přerušení drželi a ani najmenší příčiny nedali, proč by nějaké rozdvojení neb přerušení takového spojení mezi námi a stavy království Českého, jakožto sousedy, vzniknouti mělo; zvláště pak když jsme porozuměli, že by ste to pilně uvažovali, jak nespravedlivě a beze všeho našeho zasloužení i také proti smlouvě neb erbanuňku předřečenému a proti vší spravedlnosti a poctivosti král Ferdinand spolu s knížetem Mauricem pokusil se, když sme my doma nebyli a těžkou válkou souc zaneprázdněni, pro obhájení a zastání víry a svobody přirozené vlasti, v země naše nepřátelsky vpadnouti a je opanovati a poddané naše nevinné mečem a ohněm žalostivě a ukrutně vyhubiti. Čehož nemuožeme pominouti, abychom Vám a jiným stavuom království Českého opět velice, jakž i předešle, děkovati a schvalovati neměli, té duověrnosti souc do Vás, že spolu s jinými v tom tak pobožném a poctivém předsevzetí stále trvati a nižádnému na odpor Vás napomínajícímu, povolovati nebudete. A aby znamení nějaké vděčného našeho k Vám úmyslu seznáno bylo, Vás tejna nechcem učiniti: když Albrecht, markrabie brandenburský, s lidem svým válečným, s jízdnými i pěšími a mnohou střelbou do Rochlice, kteréžto městečko od toho místa, kdež tehdáž náš válečný lid ležal, tři míle vzdálí jest, přitáhl, bezpochyby tím úmyslem, aby, příčinu maje, vnenadále na nás připadl, a my to zvěděvše, že by týž markrabě knížeti Mauricímu od císaře na pomoc poslán byl, jehož neméně jako i samého Mauricia za nepřítele od nás slušně sme položili a tak s ním umínili sme štěstí válečného okoštovati. Protož strhše jízdné a pěší naše táhli sme k Rochlici proti vojsku jeho, kteréž se před městečkem položilo vojsku našemu uškoditi chtíc, a na ně sme udeřili; kteréžto když se v utíkání dalo, pán Buoh všemohúcí samého markrabí se vším vojskem, kteréž s sebou měl, v ruce a v moc naší jest dal a netoliko on sám, ale také landt-krabie nějaký lejchtenburský jat jest. Poraženo jest jich pak pět houfuov jízdného lidu, kterýchžto v počtu 15 set bylo, pěšího lidu praporcuov 10 a těch že 4 tisíce bylo, sám markrabie pravil, při kterýchžto také kusuov děl 14 sme vzali. Z kteréhožto šťastného vítězství Bohu všemohúcímu, jehožto milostí a dobrotou to se jest vykonalo, veliké díky, jakž sme povinni, vzdáváme a všecko to jeho božské chvále připisujeme. To když se dalo, jistá zpráva jest nás došla, když ste Vy a mnozí někteří z jiných stavuo království Českého králi Vašemu přísným, proti starodávnému i chvalitebnému obyčeji a řádu, tudíž proti daným Vám svobodám, mandátuom a rozkazuom povoliti a proti nám pomoci dáti z spravedlivých a hodných příčin odepřeli, oč se i na tento čas v společných radách jedná a všecka snažnost k tomu se konci vede, aby, když by nás přemohli a zkazili, (což sobě za jisto pokládali a ještě až podnes pokládají) aby potom také král g pomocí bratra svého císaře nad Vámi a jinými stavy pro takový Váš odpor, kterýž oni neposlušenstvím jmenují, skutečnou a hroznou pomstu vykonal; když jsme pak o Vás a o jiných stavích království Českého uslyšeli, že by ste pro tu příčinu se shledali a spolu spojili, tím úmyslem, kdyby jaké násile Vám nastávalo, tomu abyste odepříti mohli. Kdež pak král Ferdinandus, sebrav nový nějaký lid, knížeti Mauricímu na pomoc přitáhl a z toho každého dne a na každou jednak hodinu jich vpádu očekáváme; avšak naději máme, budeli boží vuole, že proti nám málo provedou. I nemohli sme zanechati, abychom o těch věcech nějakého připsání k Vám neučinili, abyste tím lépeji a příhodněji o své věci jednati a což by potřebí k tomu bylo před časem se slušně opatřiti mohli. Poněvadž pak k Vám a k jiným stavuom království Českého takový úmysl máme, abychom hotovi byli sami od sebe, dědičnou smlouvu naši s Vámi obnoviti, aneb budeli se líbiti, s tímto Vaším novým snesením s Vámi se spolčiti a zajedno srovnati a tak se k Vám chovati míníme: jestliže by kdo proti Vám a jiným stavuom království Českého válku vyzdvihnouti pokusil se, aby takovému s pomocí pána Boha všemohúcího, pokudž by najvýše býti mohlo, se odepřelo a takové nepřátelské předsevzetí skroceno bylo, tak abyste i Vy starobylých a od tolika věkuov užívaných svobod, poctivost a duostojenství cele a neporušitedlně zachovali; a my abychom panství a zemí našich, tak nespravedlivě a beze všeho provinění, když by se jim v jich oukladech dobře zdařilo, zbaveni nebyli. Toto Vám z zvláštní naší přízně, kterouž k Vám máme, oznámiti jsme umínili a Vám úmysl náš aby se líbil, žádáme. Mějte se dobře!

Dán Gejtan 12 dne měsíce března, to jest v sobotu dne sv. Řehoře, léta od narození Ježíše Krista tisícího pětistého čtyřidcátého sedmého.

Podle tohoto psaní lístek jest podán:

Nad to pak když, jakž v listech našich připomenuto jest, proti smlouvě dědičné, kterouž slavně království České i my vespolek spojeni sme a proti samým právuom, všem od přirození známým, nějaký Šebestián z Vajtmile, jménem krále Ferdinanda a všeho království českého, bez slyšení a uvážení, proti nám válku jest vyzdvihl a hned do zemí našich válečně vtrhl a některé z poddaných našich, kteříž jsou k tomu žádné příčiny nedali, mečem a ohněm žalostivě i nelitostivě zhubil a zmordoval; o čemž nepochybujem, že to proti vuoli Vaší, kteřížto předpověděnou smlouvu vždycky mnoho jste sobě vážili a s velikou vážností ostříhali, se stalo. Protož z té příčiny a mocí té jednoty, o kteréž tak často zmínka učiněna jest, Vás předobrotivě napomínáme, abyste z společnosti Vaší některé zvolili, jimž by se moc dala nad takovými, kteříž by rušitelé smlouvy a jednoty uznáni byli, pomstu hodnou, které sou zasloužili, aby vykonali, a podle toho přísným rozkazem odvedeni byli ti, kteříž s králem Ferdinandem přes meze království Českého, opovrhše právo a spravedlnost, táhnuti sú směli; neb pokudž na nás jest, víru, smlouvy až do tohoto dne z milosti boží svaté sme drželi a zachovali a napotom se vší věrou, pilností a stálostí zachovati sme umínili. Jestliže by pak o rovnání pokoje jednáno bylo, nejsme na tom, pokudž na nás jest, k vzdělání obecného dobrého křesťanské říše a pokoje, abychom tomu odporni býti měli, toliko aby nám taková podání dána byla, kteráž by bez ourazu svědomí a spravedlnosti i vší slušnosti od nás přijata býti mohla. O čemž o všem dobrou naději bohdá máme.

1547, 12. März. - Konc. des grossh. Ges.-Arch. in Weimar. J. Fol. 60-76. 1-4.

Den wolgebornen, gestrengen, ernfesten, erbarn, weisen und furnemben Mannen, unserm besonderen lieben N. Grafen, Herren, Rittern und den Gemeinden der Alten und Neuen Stat Prag und andern Purgern, Stenden der Cron Beheim jetzo zu Prag in einer sonderen Vergleichung ver-samblet.

Unsern Gruss zuvor. Wolgeborn, gestrenge, ernfest, ersam und weis, achtbar Menner besondere lieben.

Aus unserem Schreiben, so wir euch und anderen des Königreichs Behaim Stenden den 17. Tag des Monats Februarii gethan und daran wir nit zweifeln, das euch solliches uberantwurt, habt ihr ohn Zweifel vernomben, was wir nit allein gegen Euch sonder auch anderen Stenden des Künigreichs Beheim gesinnt und für ein guten Willen tragen, auch waserlei Sachen wir numals an Euch gutwillig begert. Und nachdem wir in solichen Sachen nit allein eur, sonder auch den maisten Tail der anderen des Künigreiches Behaim Stende Gemüt und Aufrichtigkeit, so ihr zu uns unsern Landen und Leuten getragen, erkennt, vielleicht derhalben, das ihr wisset und dasselbig uns selbst Zeugenus geben müst, das wir je und alweg der hochgepreisten und löbwirdigsten Erbainigung, so zwischen dem löblichen Kunigreich Behaim und dem Haus von Sachsen vor vil Jařen aufge-richt und bestettigt worden (on Rumb zu reden) mit allem Fleis nachkomen und ohn alle Verlezzung dieselbig gehalten, auch darzu die allerkleinist Ursach nit gegeben, umb welicher willen ainigerlai Zwitracht oder Zertailung soliches unseres Vergleichens zwischen uns und dem Kunigreich Behaim einreissen oder sich erheben möchte und sonderlich, nachdem wir vernomben, das ihr soliches mit Fleis erwegen, nemblichen wie gar unrechtmessig und ohn alle unsere Verdienst auch wider obgedachte Erbainigung und wider alle Bil-ligkait, Ehr und Recht sich Künig Ferdinandus mitsambt Herzog Moritzen understanden in un-serm Abwesen und do wir mit schwerem Krieg von wegen Verfechtung und Beschitzung des Glaubens und unserer angebornen Freyhaiten beladen gewesen in unsere Land einzufallen, uber dieselben zu herschen und unsere unschuldige Unterthanen mit dem Schwert und Feur tyrannisch zu verderben. Haben wir derhalben nit underlassen kunen, sonder euch auch andern des Kunigraichs Beheim Stenden (wie zuvor) abermals zu danken und dasselb loben müssen, sein hiemit diser Zuversucht zu euch, das ihr in solichem euren gotlichen und erlichen Fürnemben bestendiglich verharren und kainem, der euch uns zu Widerstand raizen würde, Gehorsam laisten werdet. Damit ihr aber unsers guten Willens, so wir zu euch tragen, ein Anzalgung haben möget, wellen wir euch nit bergen: nachdem Markgraf Albrecht von Brandenburg mit seinem Kriegsvolk zu Ross und Fuss auch mit vil Geschütz gen Rochlitz, weliches nit weiter dan drei Meil von dem Stetlein, do derselben Zeit unser Kriegsvolk gelegen gewesen, gezogen, des Fürnemens uns villeicht unversehenlich zu überfallen, alsbald wir aber in Erfarung kumben, das obgenanter Markgraf von Brandenburg vom Kayser Herzog Moritzen zu Hilf geschickt were, haben wir ihn nit weniger als Herzog Moritzen für einen Feind erkent und also mit ihme unser Gluck des Kriegs versuchen wellen. Derhalben unsere Reuter und Fussvolk zu einander geruckt und auf Rochlitz zugezogen und sich wider sein Kriegsvolk, so vor der Stat gelegen und unserem Kriegsvolk Abbruch zu thun Vorhabens gewesen, gelegert, haben wir also auf sie getroffen und als sie sich in die Flucht gegeben, hat Got der Almechtig den Markgrafen selber, auch all sein Kriegsvolk, so bey ihm gewesen, in unser Hend gegeben und nit allain der Markgraf, sonder auch ein Landgraf von Leuchtenburg sambt ihme gefangen worden. So seint auch erlegt worden fünf Haufen Reiter, der in einer Anzahl 1500 und das Fussvolk zehen Fendlein, das ist vier Tausent, wie der Markgraf selbst anzaigt, gewesen, denselbigen wir vierzehn Stuck Geschütz genomen, umb weliches Sigs willen wir Got dem Almechtigen, durch weliches Güte und Wolthat soliches vollendet worden, Lob, Eer und Dank sagen und disen Sig allein seiner götlichen Genad, als wir schuldig, billich zumessen. Als nun soliches sich begeben, sind wir entlichen bericht worden, nachdem ihr euch, auch ander vil aus den Stenden der Cron Behaim, Eurem König wider die altlöbliche Gewonheit und Ordnung auch wider euer Freyheit auf die ernstlichen Mandat und Bereich wider uns Hilf zu laisten villerlay Ursach halben billich gewaigert, wie man dann noch bisher soliches beratschlagt, auch sich aľler Rath dahin wendet auf das, wo sie uns ubergeweltigen und verderben (welches sie bey ihnen ganz für gewiss achten und soliches teglich vermainen), das alsdan gemelter König mit Hilf seines Bruders des Kaysers umb solicher Weigerung willen (weliches sie ein Ungehorsamb nennen) mit gewisser und erschrocklicher Rach gegen euch verfaren würden wellen. So haben wir aber von euch und andern Stenden des Künigreichs Behaim vernomben, das ihr derhalben euch zu einander gethan und ver-samblet des Fürnemens, woferr man euch überfallen wolte, demselben Widerstand zu thun. Als aber König Ferdinandus etwa ein neus Volk zu-samben gebracht und wir al Zeit und fast alle Stund von demselbigen eines Einfals gewarten, so seind wir aber doch der Hoffnung, woferr es Gottes Will sein wirdet, das sie gar wenig gegen uns ausrichten werden. Haben derhalben euch von solichem allem zu schreiben nit underlassen können, auf das ihr desto pesser soliche eure Sachen handien und euch zeitlich fürsehen mügen. Dieweil wir aber zu euch auch anderen des Künigreichs Behaim Stenden des Gemüts sein, das wir von uns selbst berait weren, unser Erbainigung mit euch zu verneueren oder woferr es euch gefellig uns in solichen euren Vertrag auch einzulassen und mit euch zu vergleichen, so wellen wir uns gegen euch dermassen verhalten, wo sich jemanden understunde gegen euch und anderen Stenden mit Kriegsmacht was zu handien oder furzunemen, das solichem mit Hilf des Allmechtigen, so fast es immer muglich, Widerstad gethan und des Feinds Furnemen untergedruckt werde und damit also die alten löblichen und von so langer Zeit herkumbenden Freyheiten, Eer und Wirdigkeiten genzlich und unverletzt behalten, und wir unserer Herschaften und Lender so gar unrechtmessig und on alle Verschaldung (wo ihnen ihr Arglistigkeit fort ginge) nit beraubt werden möchten. Soliches haben wir euch aus sonderer Gonst, so wir zu euch tragen, unangezeigt nit wellen lassen, bege-rund solich unser Vorhaben zu Gefallen anzu-nemen. Damit gehabt euch wol.

Geben zu Geiten den xii. Tag des Monats Martii Sambstag am Tag Gregorii anno etc im xlvii.

Neben disem Schreiben ist auch ein Briefel geben worden, wie folgt:

Uber soliches aber alles, nachdem sich, wie in unsern Brifen gemelt, wider die Erbainigung, dardurch wir und das löblich Königreich Behaim zusamen gefugt, auch wider alle Recht einer mit Namen Sebastian von der Weitmül im Namen des König Ferdinandi, auch des ganzen Königreichs Behaim on alle Verhör und Erwegung wider uns einen Krieg furzunemen und zu erregen unterstanden, auch alsbald in unsere Land Einfall gethan und etliche aus unsern Unterthanen mit Schwert und Feur kleglich und unerbermlich verheert und ermördt, ungezweifelt wider euren Willen, die ihr zuvor oft gemelte Vertrag so gros bei euch gewegen und gehalten. Derhalben und in Kraft diser Erbainigung, davon oftgemelt wirdet, ermanen wir euch aufs gütigist, damit ihr erlich Person aus eur Versamblung verordent, denselbi-gen Macht gebet, diejenigen so Ubertretter und Zertrenner diser Erbainigung weren, nach ihrem Verschulden strafet und billiche Each uber sie ergeen lasset, darneben auch, das diejenigen, so mit König Ferdinando uber die Grenitzen unangesehen aller Recht und Billigkeit ziehen haben durffen, mit ernstlichem Bereich davon abweiset. Dann sovil an uns gelegen, haben wir von den Genaden Gottes soliche Erbainigung heilig gehalten und noch mit allem Fleiss bestendig halten wellen, woferr aber umb Vertrag oder Frid gehandelt wurde, als vil ans uns gelegen, seint wir nit gesinnt von wegen gemaines Nutz und des heiligen Reichs und Frids dawider zu streben, allein das uns ein soliches Erbieten, welches on Verletzung unsers Gewissens, Gerechtigkait und aller Billichkeit von uns angenomen werden möchte, beschehe, des wir alles ein gute Hoffnung zu Gott haben.

Geben ut s.