32. Kníže Jan Fridrich, kurfiršt saský, Pražanům Starého a Nového města, aby Ferdinandu I vojensky proti němu nepomáhali.

V ALTENBURKU 1547, 20 února. - "Akta všech těch věcí" etc.

Mnohé pozdravení vzkazujem. Poctiví, opatrní a slovutní muži, nám zvláště milí! Nepochybujem o tom, než že ještě v dobré paměti máte naše psaní, kteréž jsme spolu s osvíceným knížetem p. Filipem, lantkrabím hesským etc., strejcem a bratrem naším milým, již pominulého léta, o našem společném tažení vojenském k Vám a k jiným království Českého stavuom učinili, kteréžto válečné tažení pro naši obranu a proti nespravedlivé moci, ježto se nám od nepřátel našich dala, před sebe vzíti sme musili. Pak ačkoli my na naši nevinnost v tom zpolehše, nikterakž toho jsme se neobávali, ani také, aby kdy k tomu přijíti mělo, nenadali, aby kdo na panství a krajiny naše nepřátelsky sáhnouti a je mečem hubiti směl, zvláště poněvadž již jmenovaný landtkrabie i my rozepsanými vuobec listy našimi zřetedlně a dosti patrnými příčinami to sme předkládali a prokazovali, jak nespravedlivě a zhola hned beze vší příčiny císař proti svému vlastnímu říši křesťanské učiněnému slibu neb závazku, proti chvalitebným řáduom a obyčejuom, ano i proti všemu pořádku práva, výpověď, vyobcování a do achtu dání proti nám a landtkrabovi učinil a vuobec všechněm ji vyhlásiti dal; jakož pak domýšlíme se, že takoví naši listové Vám sou a v ruce Vaše přišli. Však v tom času král Váš a kníže Mauritius tu výpověď na vyobcování naše a do achtu I dání, na nás učiněnou, k sobě sou přijali a proti nám skutkem ji vykonali, nebo válku proti nám zdvihli, a není o tom nic pochybovati, že v takovém předsevzetí mnoho na záhubu naši a poddaných našich chytře a zlobivě mezi nimi jednáno jest. Neb i sic král Váš, když sme my již válkou zaneprázdněni byli a všecko nebezpečenství na nás se valilo, boj a novou válku jménem všeho království Českého, jakž z tohoto výpisu, v listu tomto našem zavřeného, vyrozumíte, proti nám zbouřiti a je vojensky vypraviti jest se pokusil, ješto sme my se nic takového o již dotčených poddaných z království Českého dle starých a vší chvály hodných smluv, hned od mnohých let mezi královstvím Českým a domem saským prošlých, kterýchžto my po všecky časy (což bez chlouby pověděti muožeme) se vší snažností a pilností sme šetřili a je všelijak zachovali, žádným živým zpuo-sobem nenadali, aniž také od nich nám se jest toho státi nemělo, zvlášť pak, poněvadž ti arti-kulové a příčiny vyobcování a v acht dání našeho, proti nám vydané, sou jaloví a gruntu žádného v sobě nenesouce, tak že beze vší práce, kdyby toliko naše ta pře k pořádnému vyhledávání a k rozsuzování byla přišla a naše odpověď na to také byla přijata, skrz nás takové všecky příčiny zrušiti a za nic sou počteny mohly býti.

Nadto ještě výše, týž král Váš sebrav vojsko z cizího a přeukrutného národu, na země a krajiny naše, když sme my doma nebyli, nepřátelsky sáhl a některá místa ohněm i mečem ovšem je vyhubil a nad poddanými našimi hrozný mord jest vykonal; k němužto hned kníže Mauricius se připojiv s vojskem, kteréž na to prvé před několika měsíci sebrané měl, do zemí našich vtrhl a tak země naše na větším díle mocí i mečem jich obojích tou společnou pomocí nám rychle odjaty jsou. Kterémužto tak ukrutnému, nespravedlivému i nekřesťanskému předsevzetí proti nám a na záhubu naši, toho času, když sme my v jiných zemích byli, odolati ani odepříti sme nemohli, ale což nám toliko povstalo, to i jiné všecko pánu Bohu všemohúcímu k spravedlivému rozsouzení sme připustili. V tom se pak přihodilo, když sme již dle vysvobození, ochránění a zachování zemí našich (na čemž ne toliko nám mnoho záleželo, ale také slušné bylo, nám o našich synech péči míti) vojensky domuov zase se již navracovali, abychom země a krajiny naše, téměř všecky tak nám odjaté, krom kolikosi málo míst, zvláštní pomocí pána Boha všemohúcího zachovaných, z čehož Jeho svaté milosti díky vzdáváme a ustavičně děkujeme, zase v moc a pod panství naše uvedli a majíce takovou příčinu sobě danou, nezdálo se nám za slušné toho pomíjeti ani obmeškávati, než hned vojensky proti nepříteli našemu se postaviti. A protož sme všecek ten díl krajiny turynské, kterýž jemu náležel, potom také i jiná některá městečka, města a zámky v míšeňské zemi opanovali, souce toho úmyslu s boží pomocí, jakž slušné i spravedlivé jest, toto tažení proti němu vojenské dotud konati, dokavadž by pán Buoh z své nesmírné dobroty pokoje zase dáti neráčil; kteréhožto pokoje my, pokudž jest jediné na nás bylo, vždycky po všecky časy, což můžeme i bez chlouby povědíti, žádostiví sme byli a všelijak téhož pokoje šetřili.

Kdež pak nyní zpráva nás došla, kterak by císař turecký, ten ustavičný jména a krve křesťanské nepřítel, s větším a nežli kdy prvé znamenitějším vojskem na všecko křesťanstvo se strojiti a obrátiti chtěl, nic více nežádáme ani na svých modlitbách nemáme, než aby všecka taková vší říše křesťanské válečná moc a síla nyní shromážděna k odepření tomu tak litému, ukrutnému a krve křesťanské žíznivému nepříteli Turku a na něho mohla obrácena býti.

Avšak zprávu toho máme, když nepřítel náš, vedle zvláštní nějaké smlouvy, jíž jeden druhému proti nám se zavázal, od krále Vašeho teď nedávno pomoci žádal a král, obeslavše Vás spolu s jinými království Českého stavy do Litoměřic, tuze na to nastupoval a žádal, abyste proti nám táhli a válku vyzdvihli, předkládaje Vám, že žádné takové nebezpečenství, ani jaká taková záhuba lidu křesťanského od národu tureckého nenastává, chtě tudy král raději všecky krajiny a své poddané zhola v patrné a všem nám nastávající nebezpečenství vydati a přivésti, nežli by začatou proti nám a beze všeho našeho provinění ukrutnost měl opustiti: tu Vy s jinými stavy a obyvateli království českého, že jste zvláštní upřímnost své mysli v tom prokázali a proti nám nepřátelsky postaviti ste se nechtěli, pro tu bezpochyby příčinu, že vy nejinač, než jakž od starodávna závazek spříznění a přátelského smluvení, jakž i na sousedy náleží, v sobě ukazuje, tak ste se zachovali; i také že ste tomu vyrozuměli, kterak bez příčiny, nespravedlivě a smyslivše k tomu příčiny z pouhé toliko zlosti, kterouž mají ke všem těm, ježto se pravého a křesťanského učení přidržejí, toto všecko od nich se puosobí a jedná. - Z kteréhožto takového Vašeho dobrého a upřímného oumyslu obzvláštní potěšení máme a Vám i jiným stavuom velice z toho děkujeme, za to žádajíce a prosíce milostivě, jakožto těch, jakž předešle oznámeno jest, kteříž ste prvé pomoci nepřáteluom našim dáti a tak nespravedlivé války proti nám pomáhati nechtěli, takovou stálost oumyslu Vašeho ještě pevně držali a k tomu se vésti ani nutkati nedali, abyste proti nám a poddaným našim váleti měli, ale v tom pamatujíc na staré smlouvy, spříznění a sousedství naše, raději nám za přátely nežli za nepřátely se stavěli, a ty, kteříž snad strachem aneb pohrůžkami k tomu, aby proti nám válčili, přinuceni jsou, pokudž by na Vás bylo, od takového jich proti nám předsevzetí odvozovali, jakož se pak toho do Vás i také do jiných stavuov beze vší pochybnosti nadějeme. A my zase odměnně Vám slibujem a připovídáme v tom ve všem, což předpověděné smlouvy neb spříznění i také zpuosob sousedství našeho v sobě obsahuje, na každý čas věrně Vám to zdržeti a za takový dobrotivý Váš oumysl k nám ukázaný, zvláštní všelijakou pilností neb snažností všelijak Vám zase se odplacovati a nahrazovati. Ješto sic naproti tomu k těm a k takovým, kteříž sou se na smlouvy neb spojení a sousedství naše zapomenuli a nepřáteluom našim pomoc učinivše, proti nám vojensky vytáhli, jakž náleží a oni jakž sou toho na nás zasloužili (však bez škody a ublížení Vašeho i jiných) když toho slušný čas uhlédáme, budeme se věděti jak a pokud zachovati. A poněvadž pak naše toto psaní z žádné jiné příčiny, než jakž toho potřeba i nynější tento běh válečný ukazuje, k Vám od nás se činí a děje, té také k Vám naděje sme, že tomu všemu, což pravda jest vyrozumějíce, k tomu přijíti ani na to se navésti nedopustíte, abyste aneb skrze postranní jaké napomínání a v Vás vkládání, aneb skrze obecné nějaké shledání a obeslání, k válce proti nám zdvižené měli dopomáhati. Nebo nic není na světě, čehož bychom více a srdnatěji žádali, než abychom před Vámi a před jinými stavy chvalitebného království Českého proti smyšleným nepřátel našich žalobám zjevně přede všemi odpovídati a nevinnost naši všem vuobec prokázati mohli; ješto kdyby k tomu přišlo, v žádné pochybnosti u nás by nebylo, než že nad těmi a takovými nespravedlivými obmysly a příliš nepřátelskými proti nám předsevzetími, zvláštní žalost i také lítost byste míti musili. A protož té celé k Vám sme duověrnosti, že v tom začatém úmyslu Vašem trvati a raději pokoje a přátelství nežli nepřátelství a válek žádostivi budete. Na to my pamatujíce Vám zase všelijaké příznivé přátelství a vděčnost připovídáme a Vám se v tom zakazujeme. Mějtež se dobře!

Dán v Altenburku na zámku našem 20 dne měsíce února, t. j. v neděli před stolováním sv. Petra léta od narození syna božího tisícího pětistého čtyřidcátého sedmého.

dd. ALTENBURG, 20. Februar 1547. - Aus den "Akten aller Handlungen".

Viel Grus und alles Guts zuvor, erbar ersame, achtbare Mener besonder lieben. Wir zweiflen nit, ihr habt noch in frischer Gedechtnuss unser Schreiben, so wir sambt dem durchleuchtigen Fürsten und Herrn Philipsen Landgrafen zu Hessen etc. unserm freuntlichen lieben Vetter und Bruder des verschinen Jars wegen unsers samentlichen Hereszugs Euch und andern Stenden der Cron Beheim gethan, welchen Feldzug wir von wegen unser Errettung wider den unbillichen Gewalt, der uns von unsern Feinden zugefügt, für die Hand nemben müssen. Und wiewol wir uns darinen auf unsere Unschuld verlassen und also mit nichte besorgt, noch das es je darzu kumben sollt, vermeint, das jemands auf unsere Herrschaften, Gegent, Land und Leut mit Hereskraft greifen und dieselben mit dem Schwert verlieren und verderben dörfte, und sonderlich, weil gemelter Landgraf, auch wir durch unsere offne ausgangene Schreiben klerlich und mit genügsamen scheinlichen Ursachen fürgeben, darbracht und bezeugt haben, wie unrechtmessig und entlich on alle bil-liche Ursachen der Kaiser wider sein eigen dem christlichen Reich gethane Pflicht und Glüb, auch wider die löblich Ordnung und Gebreuch, ja auch zu entgegen allen Rechten ein Edict Absunderung und in die Acht Gebung wider uns Land den Landgrafen gethan und solches meniglieli in der Gemein publicieren lassen, inmassen dann wir erachten, euch sein soliche unsere Schreiben zu euren Händen kumben. Und aber mitlerzeit Eur Künig und Herzog Moriz die gemelte erklerte Acht, so wider uns beschehen, angenommen und dieselb wider uns in Werken vollbracht, dann sie haben einen Krieg wider uns erhebt. Und ist gar nit zu zweiflen, das in solichem ihrem Vorhaben viel und manigfeltig Sachen zu unserm und unserer Land und Leut Verderben arglistig und bösslich zwischen ihnen gehandelt worden, dann one das hateur König, als wir mit dem Krieg beladen gewesen und alle Geferlichkeit uber uns gangen, ein neuen Krieg im Namen aller Stende der Cron Beheim, wie ihr aus hiev erwarter Abschrift zu vernemen habt, wider und gegen uns zu wecken und dieselben mit gewapneter Hand abzufertigen sich unterstanden, das wir uns doch zu jetzt ernenten der Cron Beheim Unterthanen in Betrachtung der alten und alles Lobs wirdigen Erbeinigungen, so von so viel Jaren her zwischen der Cron Böheim und dem Haus von Sachsen aufgericht, auf welche wir dann zu allen Zeiten (one Euem zu melden) unser fleissig und embsig Aufsehen gehabt und dieselben in allweg verhalten, gar nichts und in keinerlei Weiss versehen, es sol was auch soliches von ihnen nit beschehen oder zugestanden sein und nemblich, nachdem dieselben Artikel und Ursachen der Excomunication und unserer in die Acht Gebung unfruchtbar sein, und gar keinen Grund mit sich bringen, also das ohn alle Muhe und Arbeit, wo allein soliche unser! Sach und Handlung zu ordentlichem Aussuchen und Erkantnus kumben were, und unsere darauf beschehene Gegenantwurt auch angenomen heten durch uns dieselben Ursachen alle umbgestossen und für nichts geacht mügen werden.Zu deme auch uber das alles hat eur Künig ein Heer von fremder und tyranischer Nation zu-sambenpracht, mit denselben auf unsere Land und Leut (da wir nit einheimbs gewesen), als ein Feindj gegriffen und etliche Ort und Flecken mit Feuer und Schwert alles verheert, und also an misera Unterthanen einen erschrocklichen Mord begangen. Zu welchem sich alspald Herzog Moriz mit seinem Kriegsvolk, welches er darauf vor etzlichen Monaten zusamenbracht, zugethan und in unsere Land geruckt und also unsere Land und Leut fast den meisten Theil mit Gewalt und dem Schwert mit beider ihrer samentlicher Macht uns gar behend entzogen. Welichem ihrem so grausamen und unrechtmessigen auch unchristlichen wider uns und undere Unterthanen verderblichem Furnemen, als wir zur selben Zeit in andern Landen gewesen, wir nit Widerstand thun mügen; allein was uns uberbliben, das und anders alles haben wir dem Almechtigen zu rechtlicher Erkantnuss heimgestellt. In deme aber hat es sich zugetragen, als wir zu Erledigung, Erhaltung und Errettung unserer Land und Leut (daran dan uns nit allein merklich gelegen, sonder auch zusambt deme billich gewesen, ein Sorgfeltigkeit umb unsere Siine zu haben) widerumb mit Heeres-Kraft anheimbs zogen, auf das wir unsere Land und Leut, so uns fast alle entzogen gewesen aussei" wenig etlicher Flecken, die mit sonderlicher Hilf des Almechtigen erhalten (darumben wir seiner göt-lichen Gnad unaufhörlich Eur, Lob und Dank sagen), widerumb in unser Gewalt und Regierung bringen möchten. Und nachdem wir dann soliche uns gegebene Ursachen gehabt, hat es uns für billich nit ansehen wellen, dasselbig furuber zu gehen oder die Gelegenheit verabzusaumen, sonder alsbald unserm Feind ein Widerstand zu thun und haben also den übrigen Theil im Land zu Düringen, der ime zugestanden, folgens auch etliche Merckt, Steet und Slosser in Meichsen erobert, des entliehen Vorhabens, mit Darthun des Almechtigen, wie dann billich und recht, disen Feizug gegen ime furzunemen, so lang der ewig Got aus seiner unuberschwenklichen Güte widerumb einen Frid verleicht, weliches Frids, sovil nur an uns je und zu aller Zeit (des wir ohn Ruem melden und reden mügen) begierlich gewesen und allwegen auf gemelten Fried unser Aufsehen gehabt.

Und jetzt aber werden wir bericht, wie das der türkisch Kaiser, der Erbfeind des Namens und Pluts der Christenheit mit einem grossen und ansehenlichen Kriegsvolk und Heeresmacht, denn je zuvor, sich auf die ganze Christenheit zu wenden und zu ziehen Vorhabens, seind wir nichts meer begirlichers, weder auch an unserm Gebet anders haben, dann das alle dieselbe des ganzen christlichen Reichs Kriegsmacht und Gewalt, so jetzt versamblet, zu Widerstand dem grausamen Tyrannen, dem Türken, welchen nach dem christlichen Plut ohn Underlas dürst, gewend werden möcht.

Doch haben wir auch daneben Bericht empfangen, als unsere Feind vermüg etwa eines sonderlichen Vertrags, darinen sich einer mit dem anderen gegen uns verbünden, von eurem König unlängst ein Hilf begert, und nachdem der König euch und andere Stende der Cron Beheim gen Leithmeritz erfordert, hat er darauf gedrungen, und an euch begert, das ir wider uns ziehen und einen Krieg erheben sollet, mit verrerem Fürgeben, das kein soliche Geferlichkeit noch einich Verderben der Christen von der türkischen Nation zusteet, dardurch der König lieber alle Land und seine Unterthanen entlich in augenscheinliche und uns allen entstandene Geferlikheit geben und einfueren wollt, dan das er von der angefangenen, wider uns on alle unsere Verschuldigung Tyrranney absteen solt. Allda habt ir mit andern Stenden und Inwonern der Cron Beheim ein sonder Be-stendikheit und Treue eurs Gemüts darinnen bewisen und euch wider uns feindsweis nit setzen wellen, ungezweifelt diser Ursachen halben, das ir nit änderst, dan wie von Alters her die Ver-pündnussen, Verwandtnussen und freuntliche Vertrag, wie es auch guten Nachbarn zustehet und in sich vermügen, euch also verhalten. So habt auch mügen vernemben, wie mit keiner rechtmessigen Ursach, sonder mit erdichten Sachen und aus purlauterm pösen Fürsatz, die sie zu allen denen, so sich der waren christlichen Lehr halten, dises alles von inen fürgenomben und gehalten wirdet. Ob welichem allen euerm getreuen und aufrechten Gemuet und Bedenken wir ein sonderlich Froloken tragen und sagen euch und anderen Stenden derhalben grossen Dank und wellen euch hiemit gnediklich begert und gepeten haben, als die (wie obstet) so zuvor unsern Feinden kein Hilf geben und zu solichem unrecht-messigen Krieg wider uns nit helfen wellen, das ir soliche euers Gemüts Bestendigkeit nochmals festhaltet, und euch darwider nit weisen noch anreizen lasset, das ir wider uns und unsere Unterthanen kriegen sollet, sondern in Betrachtung der alten Vertrag, Verwandtnus und Nachperschaft euch lieber uns für Freund dan für Feind erzeiget und diesenen aber so villeicht aus Forcht oder aus Troung, das sie wider uns Krieg füren sollen, darzu genötigt worden, sovil an euch gelegen sein will, von solichem irem gegen uns Fürnemben abweiset, inmassen wir uns des zu euch und anderen Stenden on allen Zweifl versehen. Dagegen wellen wir euch auch zusagen und versprochen haben, in allem deme, was vorangezeigte Vertrag oder Verwandnus mit sich bringen, jeder Zeit getreulich gegen euch zu verhalten und von wegen soliches euers gütigen und gegen uns erzeigten Gemuets wellen wir euch das mit sonderem Vleis und geneigten Willen in alweg vergelten und einbringen, dagegen aber wider diejenigen, so sich on unsern Vertragen, Verwandnussen und Nachpaurschaften vergeslich gehalten und unsern Feinden Hilf geleist und wider uns mit Heereskraft auszogen, werden wir uns, wie es sich gebuert und sie soliches umb uns verdient (doch on Nachtheil und Verkürzung Eur und anderer) zu unser gelegner Zeit wol wissen zu verhalten und erzeigen.

Und dieweil dann dieses unser Schreiben aus keiner andern Ursach, allein wie es die Noturft jetziger Kriegsleuf erhaischt, von uns an euch beschiecht, sein wir auch gleichfalls der Zuversicht zu euch, das ihr es nach Vernembung alles des, so die Warheit ist, darzu nit weiter lassen kumben, weder euch darauf zufüren gestatten, das ihr euch, es sei durch Particular-Vermanungen, Einpildungen einicherlei gemeinen Zusamenkunft und Beschickung zu Krieg, wider uns bewegen oder helfen werdet. Dann es ist nichts in der Welt, das wir lieber und herzlicher begern theten, allein das wir vor Euer und anderen Stenden der löblichen Cron Beheim wider unserer Feind erdichte Klag öffentlich vor meniglieli antwurten und unser Unschuld vor jederman darbringen möchten, und wo es darzu kumben sollt, haben wir gar kein Zweifel daran, dann das ihr ob solichem und dergleichen unrechtmessigen Vorhaben und gar zu unfreundlichem gegen uns Fürnemben, auch sonderlich Mitleiden und Leid tragen und haben wurdet. Dem allem nach seind wir zu euch des genzlichen Vertrauens, das ihr in solichem eurem fürgenombenen Fursatz beharren und viel lieber Fried und Freundschaft denn Krieg und Unfreundschaff begierig sein werdet; weliches wir ingedenk sein und euch widerumb allen gonstigen Willen, Freundschaft und Neigung zusagen und desselben uns gegen euch erboten haben wellen. Damit gehabt euch wol.

Geben auf unserm Sloss Aldenburg den xx. Februarii, das ist am Sontag von Cathedra Petri, im Jar nach Christi Geburt M. D. xlvii.