V OUSTÍ N. L. v sobotu po sv. Valentinu (19 února) 1547. Opis v archivu Jindřicho-Hradeckém.

Ferdinand etc Věrní naši milí! Psaní Vašemu, kteréž ste nám, jehož datum v Praze v pondělí den sv. Valentina, učinili, v němž nás za sněm obecní, abychom Vám jej mezi tímto časem a stře-dopostím nyní příštím na hrad Pražský položiti ráčili, poníženě prosíte s tím doložením, jestliže bychom pak toho, ač té naděje do nás nejste, neučinili a takovým sněmem prodlévati ráčili a Vy, dle takových znamenitých a velikých potřeb, ke dni středopostí do Prahy se sjeli a oč takového obecního dobrého zpuosobem sněmovním jednali^ abychom nad tím žádné těžkosti neměli, siřeji sme vyrozuměti ráčili. I věděti Vám dáváme, že sme vždycky té milostivé vůle a úmyslu byli a až posavad bychom to rádi viděli, abychom takovou poníženou žádost a prosbu Vaši strany položení téhož sněmu obecního naplniti mohli, jakož sme pak předešle se vší pilností to při nás rozjímati ráčili, ale pro krátkost času toho se jest nijakž státi nemohlo. Neb poněvadž jest nám a království Českému, Hanuš Fridrich, kterýž se knížetem saským jmenuje, za nepřítele se postavil a nenáležitě do markrabství Dolních Lužic, jakožto země k tomuto království připojené, vpády a škody zdělal a v týchž Lužicích některá místa a panství zdobýval, nemoha toho, jako král, pán a milostivý otec, pro zachování a ochranu království Českého a zemí k němu příslušejících slušně pominouti, a kdybychom toho k mysli a srdci našemu připustiti, bedlivě povážiti a skutečně se k tomu přičiniti nebyli ráčili, musili bychom z toho před Bohem i lidmi odpovídati. Ale nechtíc se toho dopustiti, v skutku sme se tak k tomu přičiniti a to před se vzíti ráčili, a nemoha na pospěch bližší a užitečnější cesty najíti, než abychom skrze předešle vyšlé mandáty stavuov království tohoto do Litoměřic povolali, kteříž sjedouce se podle týchž mandátuov do Litoměřic a jsouc dosti v znamenitém počtu pohromadě, jim sme to vše i také příčiny, proč jest nám dobře možné nebylo na ten čas sněmu obecního rozepsati, obšírněji předložiti ráčili s tím milostivým doložením, že od těch vyšlých tištěných mandátuov dobrovolně pouštíme a ku pomoci jich bráti neráčíme, toliko, jsa my k tomu přinuceni, pro obhájení a obranu království tohoto, zemí k němu náležitých i jiných poddaných, věrných našich milých, osobou naší vlastní královskou do pole vojensky táhnouti. A tak, kdo by s námi jeti chtěl, ten aby to z své dobré a svobodné vuole učiniti mohl, pakli by sám pro starost, nemoc neb jiná svá zaneprázdnění se vypraviti, ani tak spěšně rystunku svého vy-slati aneb lidu objednati nemohl, tedy aby na to místo, což by se na něho dostalo, peníze dal; té milostivé naděje jsa, že nás krále, pána svého, tohoto království a zemí k němu příslušejících, jako věrní poddaní naši, v skutku neopustí, etc Neb sami toho při sobě i jeden každý zdravě povážiti muože, poněvadž jest nepřítel vpád a škody do země, k tomuto království přivtělené a náležité, to jest do Lužic udělal, melili sme se tomu dívati a tepruva sněmy obecní rozpisovati a držeti? bylo by se nám to, kdybychom se toho byli dopustili, k nedbanlivosti mohlo slušně přičítati. Neb když sme do Litoměřic přijeti a znamenitý počet osob z stavuov tohoto království, jakž výš dotčeno, pospolu najíti ráčili, tolikéž sou nás, jako i Vy, za sněm obecní prosili; pak co jsme jim tehdáž na to oustně za odpověď dali a dostatečně mnohé potřebné příčiny, proč nyní sněmovati času není, předložiti ráčili, to v dobré paměti všickni, kteří při tom byli, mají. Čehož sme hned i tehdáž milostive doložiti, k tomu se podati i oustně přípověď učiniti ráčili, jakž se toto nynější potřebné vojenské tažení naše, kteréhož sme nijakž pro zachování poddaných věrných našich milých a podle povinnosti a duostojenství našeho královského pominouti nemohli, šťastně dáli Buoh vykoná, že neprodlévajíc, sněm obecní stavuom často psaného království českého položiti, rozepsati a držeti ráčíme. Kdež sme pak i předce na tom byli, by ste i na nás psaním Vaším té prosby nebyli vzložili, abychom což najspíše možné, sněm držeti ráčili; avšak aby ani v pravdě s gruntem o nás toho rčeno nebylo, že sme na prosby na nás vzložené sněmu položiti neráčili, protož sněm obecní ten pondělí po provodní neděli najprv příští, na hrad Pražský všem stavuom položiti a po krajích rozepsati rozkázati (a souc té jisté ku pánu Bohu naděje, že toto nynější naše do pole tažení šfastně se vykoná) sami osobně na výš psaný den na hradě Pražském býti a na témž sněmu to, což dobrého a užitečného našeho i téhož království bude, jednati a zavírati ráčíme. Avšak Vám při tom přístně přikazujem, abyste v tom času žádných sjezduov krajských, jakž Vám milostivě věřiti ráčíme, nedrželi a nemívali, ani se ke dni středo-postí k sněmu nesjížděli, než na výš uložený den, ten pondělí po neděli provodní, k sněmu na hrad Pražský všickni, jakž ste toho podle starobylého, chvalitebného, dobrého pořádku povinovati, vědouc jistou vuoli naši býti, se sjeli a najíti dali. A my Vám to milostivě zpomínati ráčíme.

Dán v Oustí n. L. v sobotu po sv. Valentinu, léta etc 47 etc.

30. Ferdinand schreibt einen Landtag avf das Prager Schloss auf Montag nach Quasimodogeniti aus und gebietet den Ständen der neun Kreise, den Pragern und anderen königlichen Städten, dass sie sich im Mitfasten in Prag nicht einfinden und keine Kreistage halten sollen.

dd. AUSSIG AN DER ELBE, den 19. Februar 1547. - Aus den "Akten aller Handlungen".

Lieben Getreuen. Wir haben eur Schreiben des Datum Prag, Montag am Tag Valentini, darinnen ihr uns umb einen gemeinen Landtag, denselben auf Mitfasten auf Prager Sloss anzusetzen untertheniglich bitten thut, mit diesem Anhang, do wir euch jetzt gemelten Landtag, des ihr euch doch nit versehen, zu halten nit bewilligen wolten, und ihr der hohen Noturft nach auf bestimbte Mitfasten genrag zusamen kumen, und wess soliches gemeines Nutz halben, gleichförmig einem gemeinen Landtag handien wurdet, darob kein un-gnedig Gefallen zutragen etc entpfangen und nach lengs verstanden. Geben euch darauf zu verneinen, das wir je und alweg gnedigist geneigt und noch nichts begierlichers sehen wollten, dann solchem eurem Begern mit Ansetzung eines gemeinen Landtags stat zu thun, wie wir dann darauf zuvor alles Fleiss gesunnen und getracht, aber die Zeit soliches keinswegs leiden noch zugeben wellen. Dieweil wir dann sambt der Cron Beheim von Johans Friderichen, der sich Herzog zu Sachsen nennt, unbefugter und unbillicher Weis angriffen, das Markgrafthumb Niderlausitz als der Cron Beheim eingeleibt Glied, mit Überzug belestigt, drei Flecken darinen erobert, eingenommen, den umb-ligenden mit Prand, Mordt und dergleichen, nit wenig Schaden zugefugt etc, haben wir als der gnedig König, Herr und Vater zu Erhaltung, Beschützung und Beschirmung der Cron und incor-porirten Glieder nit umbgehen könten und wo wir soliches nit zu Herzen genomen bewogen zu Gemüt gefurt und wirklichen darzugethan, uns gegen Got und unsern getreuen Unterthanen mit nichte verantwurtlich sein mügen, sonder die eilundt Ge-genthat für die Hand genomen und darzu in der Eil keinen neheren noch bequemern Weg gefunden oder vor der Hand gewesen, dann das wir durch die ausgangne offne Mandat die Stende des Königreichs Beheim gen Leitmeritz bescheiden und denen Personen, so in ziemlicher ansehenlicher Anzal vermüg unserer Mandata alda erschienen, ditz alles, auch die Ursachen, was die Verhinderung, das unmuglich auf diesmal einigen Landtag zu halten, nach lengs erzelt, mit diesem Anhang und den ausgangnen Mandaten gutwillig abzustehen und mit nichte zu Behelf zu nemben. Und dieweil wir uns aus dringender Eehafft allein zu Erhaltung unserer Königreich, der incorporirten Landen und unserer getreuen Unterthanen eignen Person in das Feld begeben, wer mit uns ziehen oder wo jemand Alter Schwacheit und anderer eehafter Verhinderung selbst persönlich nit ab-kumben möchte, sein Rüstung neben uns abfertigen oder auf dasmal, so eilund mit keiner Rüstung gefast und nit zu bekomben wisste, Gelt darfur, soviel auf jeden kumben thuet, geben welle, das stehe in jedes freien Willen und Wolgefallen, doch weren wir des gnedigsten Verhoffens, sie als die getreuen Unterthanen wurden uns als ihren König und natürlichen Erbherrn, auch die Cron und incorporirten Land mit nichte verlassen. Das wir euch und meniglieli zu erwegen heimb-gestellt haben wellen, weil der Feind uns und die Cron angriffen, im Land gewesen, thatlichen gehandelt, ob uns nit soliches, das wir darzu still sitzen oder nichts darzuthun, auch erst Landtag ausschreiben und halten, zu einer Hinlessigkeit het sollen zugemessen werden. Und wie wir gen Leitmeritz kumen, auch ein ziemliche Anzal und ansehenliche Personen aus den Stenden der Cron Beheim gefunden, haben sie uns nichts minder wie ihr umb einen Landtag unterthenigst ersucht. Was wir ihnen allda personlich zu Antwurt geben mit Auffurung aller notwendigen Artikel, ist ganz wolbewust, mit angehengtem gnedigisten Erpieten, Verheissen und Zusagen, sobald dieser Zug, so aus hochdringender Not zu Erhaltung unserer Land und Leut, auch zu Verantwortung unserer königlichen Autorität und Reputation mit nichte umbgangen werden mugen, ob Gott will glücklichen vollendet, das wir ohn Verzug allen dreien Stenden der Cron Beheim einen gemeinen Landtag ansetzen und ausschreiben wollten. Wie wir dann ohne das, do wir gleich durch euch jetzt nicht ersucht weren worden, des entlichen Vorhabens gewesen und auf das uns mit Grund und einichen pillichen Fug nicht nachgesagt muge werden, als wollten wir einen begerten Landtag zu halten weigern, abschlagen und nit vergon-| nen, so ist unser gnedig Erpieten und Bewilligen jetzt zu Stund an durch unsere offne General-und Landtagbrief einen gemeinen Landtag allen Stenden unsers Künigreichs Beheim auf Montag nach Quasimodogeniti, acht Tag nach Ostern (indes sich die augenscheinlichten Eehaften enden und mit Hilf des Allmechtigen zu Fried gestellt mugen werden) auf unserm königlichen Sloss Prag zu halten, auszuschreiben und anzusetzen, welichen wir eigner Person, ob Gott will, besuchen und alles das, so nit allein uns, sonder auch allen Stenden und dem ganzen Künigreich Beheim zu gutem Nutz und Wolfart gereichen und kumen müge, furnemen, handien und beschliessen wellen. Doch ist beineben unser ernstlicher Be-felch, ihr wollet euch mittler Zeit des Landtags auf Mitfasten, auch aller anderer Versamblung und Zusamenkunft in den Kreisen, wie wir uns zu euch genzlich versehen, enthalten und auf be-stimbten angesetzten Landtag bei uns. sambtlich, inmassen ihr es dem alten löblichen Brauch nach zu thun schuldig, erscheinen, das wellen wir in Gnaden erkennen, es beschicht auch daran unser entlicher Willen.

Datum in unser Stat Aussick an der Elb, den Sonnabend nach Valentini, das ist den xix Februarii. Anno etc im lxvii. unserer Reiche ut supra.