L. 1546, 10. září, na hradě Pražském. Přepis v dvorní knih. Vid. 13.718 fol. 330.

Ferdinand etc.

Urozeným, statečným, slovutným, opatrným pánům, rytířům, vladykám a městům i jiným všem obyvateluom, poddaným našim ze všech stavův kraje Pražského, věrným milým, milost naši královskú a všecko dobré vzkazujem.

Věrní milí! Jakož o tom dobrou vědomost máte, jaké jest se svolení na nyní minulém sněmu obecním při času sv. Jakuba na hradě Pražském v přítomnosti naší královské ode všech tří stavův království tohoto strany veřejné hotovosti stalo: tak jestliže bychom my spolu s nejvyšším hejtmanem polním království Českého a s hejtmany krajskými k tomu volenými mezi tím časem a sv. Martinem nyní příštím toho potřebu uznati ráčili, žeby pro dobré dotčeného království a zemí k němu příslušejících strany Turka nepřítele víry svaté křesťanské aneb kohokoli jiného, ježto by na toto království a země k němu příslušející byl sáhl neb sáhli a škodu činiti chtěl neb chtěli, aby hned tou hotovostí tak nařízenou hnuto a v ta místa, kdežby toho potřeba ukazovala, obráceno a taženo bylo k dobrému a užitečnému tomuto království a zemím k němu příslušejícím a jinam nic. I uvažujíc my nynější nebezpečné časy býti a zvláště majíc nejedny jisté špehy, že protivníci císaře římského, J. M. pána a bratra našeho nejmilejšího, kteříž jsou od J. M. do achtu dáni, některý počet lidu jízdného i pěšího pohromadě při pomezích tohoto království majíc a k tomu ještě větší počet jízdných i pěších přibýti měl, s tím jsou se nedaleko Jochmstálu položiti chtěli, toho oumyslu jsouc, do téhož Jochm-stálu vpád učiniti, i také dále do jmenovaného království Českého škody a tažení vojenské udělati. Kdež pak nahlédnouc my v tu odpověď, kterouž jsou Hanuš Friedrich a Filip, kterýž se jeden knížetem Saským a druhý lantkrabí Hesským jmenují, stavóm království tohoto na psaní jich dali, tomu jsme vyrozuměti ráčili, že v tom psaní a ohradě své, kterouž jsou císaři J. M. učinili a stavuom toho výpis odeslali, se zřetedlně nachází, že se proti císaři J. M. a všem těm, kteříž císaři J. M. radí, pomáhají a J. M. fedrují, jako proti nepřátelům svým ohrazují a že jim v žádných povinnostech více státi nechtí, nýbrž povinnosti a léno všelijaké, kteréžby od nich měli i s pomocníky svými jim vypovídají. Jakož pak týž Hanuš Friedrich i s těmi některými, kteříž se jeho přidrží, znamenité statky, kteréž pod léno koruně této náležejí, mají, dokládajíc i toho jmenovaný Hanuš Friedrich v nyní dotčeném psaní a odpovědi své stavuom dané, že kláštera Dobroluku, kterýž jest od tohoto království od něho nenáležitě odcizen a odjat, zase koruně toho navrátiti nechce a nemíní; nýbrž se v tom místě u kláštera proti Dolním Lužicím lidem, jakž nám landvogt náš píše, posilňuje. I prohlídajíc my k tomu, že při císaři J. M. syna našeho nejmilejšího v poli máme a k tomu že drahně lidí z stavu panského a rytířského i jiných z tohoto království J. M. C. slouží a všelijaký fedruňk činí a spíže odsud z království J. M. C. vojsku se dodává, a předešle že jest na nás a do zemí našich od týchž protivníkův císařských bez opovědi a neohradíc v tom proti nám poctivostí svých sazeno a jeden zámek jménem Ernberg vzat, kterýž jsme zase tyto dni mocí nepřátelům odjali: z kterýchžto výš psaných i jiných mnohých znamenitých příčin nám i tomuto království časně na péči se sluší míti. Protož jsme k nám sem nejvyššího hejtmana polního, urozeného Šebestiána z Veitmile a na Chomutově i jiné hejtmany krajské volené, věrné naše milé, obeslati a s nimi radu držeti, to spolu s nimi za dobré a užitečné tohoto království uznati i na tom zůstati a se ustanoviti ráčili: aby se podle sněmovního svolení všecken ten lid z již dotčeného království českého na den sv. Václava nejprve příštího u Kadaně konečně stáhl, poroučejíc Vám všem i jednomu každému v tom kraji, abyste se na ten den a v tom místě, kdež Vám od hejtmana krajského při mustruňku se oznámí, s počtem Vaším, což na koho podle šacuňku dáti přijde, u téhož hejtmana Vašeho krajského polního najíti dali a takový lid s penězi dobře upravený, tak aby v poli do sv. Martina trvati a sloužiti mohl, vypravili a odtud s ním předse k Kadani a kdežby toho další potřeba k dobrému tohoto království byla, táhli a na již psaný den sv. Václava u nejvyššího hejtmana polního se tam strhli. A my také milostivě a otcovsky takovú nastávající potřebu předmýšlejíc a nechtíc, aby co pilností a bedlivostí naší sjíti mělo, pro dobré a užitečné tohoto království i všech stavů, věrných poddaných našich milých, jeden tisíc koní zbrojných a jeden tisíc koní lehkých a čtyři tisíce pěších, k tomu střelbu s kulemi, prachy a potřebami náležitými na výš psaný den sv. Václava k Kadani také vypraviti a ten lid s těmi potřebami válečnými na vlastní náš náklad v poli chovati, držeti a tomu dokudž to tažení trvati bude, platiti ráčíme.

A protož znajíc Vy všickni i jeden každý z Vás výš dotčenu znamenitú potřebu a jistá a milostivu vůli naši býti, tak se všickni i jeden každý z Vás podle sněmovního svolení jako milovníci vlasti a pomníc na povinnosti Vaše zachovejte, a týmž hejtmanem nejvyšším polním i hejtmanem krajským lidu Vašemu tak vypravenému se poslušně spravovati a týmž, aby lidem v zemi žádné škody nečinili, přikažte, ač se chcete pokut na to sněmem uložených i což by dále z toho na Vás zlého přijíti mohlo, čehož bychom žádnému nepřáli, uvarovati. A my Vám takovú povolnost Vaši, kterúž v tom od Vás v skutku seznáme, vší milostí naší královskú zpomínati i nahrazovati ráčíme.

Dán na hradě Pražském v pátek po panny Marie narození léta 46.