327. Usnešení sněmovní l. 1545, 7. ledna.

MS. v královském, českém archivu zemském s nápisem: "Červení sněmové od 1541-1582."

Tito artikulové na sněmu obecním, kterýž držán byl na hradě pražském při přítomnosti J. M. Kr. léta 1545 v středu po svatých Třech králích ode všech tří stavuov svoleni a zavři ni jsú.

Ve jméno svaté a nerozdílné Trojice, jednoho Boha, amen. Poněvadž každá věc, kteráž od pána Boha všemohúcího začátek svuoj mívá, k dobrému prostředku a výbornému konci přichází, a protož aby pán Buoh ráčil nám v tomto předsevzetí dáti prospěch a pomoc k vykonání obecního dobrého, což se v lásce puosobí, aby stálé a trvanlivé bylo, na tomto jsme se všickni tři stavové snesli a srovnali: jakož jest na předešlých sněmích, kteříž držáni byli na hradě pražském, jeden léta etc. 43 v pondělí před svatým Filipem a Jakubem a druhý při přítomnosti J. M. Kr. léta etc. 44 v pondělí po svatých Třech králích, takové snesení a srovnání se stalo, kterak by jeden každý zjevných hříchuov a všech oplzlostí, kteréž proti pánu Bohu jsú, přestati a ctnostný i šlechetný život vésti a jej chovati měl, jakž to zapsání a ten artikul o tom v sobě šíře ukazuje a zavírá, avšak poněvadž se uznává, že takových hříchuov se neumenšuje, nýbrž den ode dne jich více přibývá, a protož toto jsme k tomu přidali a na tomto se snesli, aby to předešlé i nynější zapsání tím stáleji a skutečněji držáno a zachováno bylo, aby jeden každý ze všech tří stavuov při svém dobrém svědomí i při poddaných svých to tak opatřil, aby takoví zjevní hříchové, cizoložstva, ožralství i jiné všeliké nestydatosti, kteréž jsú proti pánu Bohu všemohúcímu, skutečně přetrhováni býti mohli a toho žádný, sám se dobře chovaje, na gruntech svých aby nedopouštěl, ale takového každého, kdož by z toho vystoupil a takového čeho proti pánu Bohu se dopustil, skutečně trestal, jakž týmiž předešlými sněmy o tom šíře vyměřeno jest.

Pakli by kdo v městech pražských aneb v jiných královských, jsa napomenut od úřadu, aby od takové neřádné věci ihned přestal a on přes to vždy v svém takovém zlém zpuosobu trval a přestati nechtěl, tehdy ouřad kteréhožkoli města skrze psaní neb osobu jednu nebo dvě budou moci na J. M. Kr., ač byl-li by J. M. Kr. v královstvie, aneb na soud zemský bez přítomnosti J. M. Kr. to vznésti, a J. M. Kr. a bez přítomnosti J. M. soud zemský takovou neřádnou věc zastaviti a skutečně přetrhnouti mají.

Což se pak kněžstva neřádného dotýče, též také aby při nich zachováno bylo, a jestliže by který, jsa napomenut od pána poddacího, přes to jakou nepořádnou a podezřelou ženu sobě choval aneb co jiného nepořádného k zlému příkladu jiným puosobil a tak jakž na ctnostného a příkladného kněze náleží, se nechoval, aby od pána poddacího vzat byl a pán aby ho administrátorovi, kterýž by pod kterého náležel, podal, a on aby ho skutečně trestal, tak aby takový neřád při takových knězích zastaven a přetržen byl; však mimo trestání administrátoruov žádný pán, rytířský člověk, Pražané a jiná města, aby na statek takového kněze vejstupného žádným obyčejem nesahali a jemu ho neodjímali.

Což se pak lidí sedlských obecních dotýče, kteříž majíc manželky, také s kuběnami přebývají a mnozí z nich utekouc od ženy a majíc je živé jinde sobě jiné pojímají, tolikéž i ženy se téhož proti mužuom dopouštějí: a protož každý pán, rytířský člověk, města pražská i jiná, aby to na gruntech svých a v městech skutečně opatrovali a v tom obzvláštní pilnost měli a takového hříchu netrpěli, tak byl-li by který z takových na gruntech jeho, ježto by, majíc manželku, s kuběnu přebýval, nalezen, aby takového z toho skutečně trestali, a též byl-li by ten, majíc manželku živu prvé oddávánu a sobě jinú pojal a s ní se oddal, na číchžkoli gruntech nalezen a postižen, má vzat od toho pána býti a u pranýře aby jemu šilink dán a cajch přiložen byl. A kteráž by se žena, majíc prvé muže živého, téhož dopustila a muže sobě jiného pojala aneb vědouc, že muž prvé ženu má, by pak i svobodná byla a jeho pojala, též tímž trestáním u pranýře trestána býti má.

Což se pak nesmírného a zbytečného pití a ožírání dotýče, poněvadž svrchu oznámenými a předešlými sněmy za hanebnost položeno a zapsáno jest, to aby ode všech stavuov skutečně držáno a zachováno bylo a takového pití a ožírání více se nedalo, i tolikéž při lidech a poddaných aby to opatřeno a dokonce přetrženo bylo, tak aby takové svolení a dobrý a chvalitebný skutek, poněvadž dskami zemskými zapsán a od nás svolen jest, v své stálosti držán a zachován byl.

Item, posvícení sedlská aby zastavena byla, aby žádný pán, rytířský člověk, ani Pražané a jiná města ve všech, aby poddaným svým jich nedopouštěli, než do kosteluov ke mšem svatým a náboženstvie aby se scházeli, to se nezapovídá a v toto nepojímá.

Též také kolední piva neboližto obecní, kteráž sobě, složíc mezi sebou peníze v větších neb v menších počtech, lidé sedlští kupují, aby jim dopouštěna nebyla, poněvadž skrz posvícení a takové jich sňatky neb schůze mnozí a častí svárové, mordové a jiní mnozí neřádové a hříchové proti pánu Bohu se páší a tudy lid sedlský v rozpustilosti k outratám, záhubě a chudobě přicházejí. Jestližeby se pak kdo ze všech stavuov tak, jakž se svrchu píše, nezachoval a takových posvícení aneboližto společných piv braní dopustil, takového každého, kdož by chtěl, bude moci tolikrát kolikrátžby se toho dopustil, z pokuty z desíti kop grošuov českých před úředníky pražské menší desk zemských pohnati a toho se na něm dosúditi.

Tolikéž i přástky a hry, na kteréž se scházejí a při nich téměř více nežli při jiných artikulích oplzlosti a hříchy páchají, aby každý pán, rytířský člověk, Pražané a jiná města na gruntech svých opatřili a je zastavili pod trestáním týchž lidí, jakžby se jednomu každému pánu mírně a slušné vidělo.

A jakož také lidé sedlští obojího pohlaví sobě v nenáležitých a příliš pyšných šatech chodí a je sobě kupují, jakožto šňůry zlaté, košile kmentové se zlatem vyšívané, peří pštrosové, sukně lindišové, to každý pán při svých lidech poddaných aby zastavil a jim toho nedopouštěl, než aby chodili tak jakž na ně záleží.

A jakož mnozí Novokřtěnci se nacházejí, takových bludných lidí aby žádný nefedroval a jich na panství svém netrpěl ani jim jakého bytu přál, než takového každého Novokřtěnce pryč z země hnal a žádného stanoviště jim žádným vymyšleným obyčejem nedopouštěl.

Item, což se špitáluov dotýče, poněvadž opatření své mají, aby do těch všecky chudé a žebravé lidi, kteříž po ulicech žebří neb sedí a s těmi nečistými nohami i s jinými oudy nezdravými se vykládají a nadarmo jméno boží vzývají (....), napřed J. M. Kr. i jiná každá osoba, pokudžby jeho vrchnosti náleželo, to tak opatrovali, aby podle nadání ti chudí lidé na to chováni a opatrováni býti mohli, a kteříž by do špitáluov jíti mohouc, tam místo míti nechtěli aneb sic podezřelí byli, ty a takové mají pryč hnáti, a po ulicech aby leželi neb sedali, toho jim dopustiti nemají; než kteříž by podezřelí nebyli a svého místa v špitále aneb jinak opatření míti nemohli, těm a takovým aby se místa ukázala, kde by své žebroty užívati mohli.

Item, což se zrna a mince dotýče, na tomto jsme se všickni tři stavové snesli, aby J. M. Kr. obešlíc k sobě osoby níže psané, totižto najvyššího pana hofmistra Šebestiána z Vajtmile, Jeronýma Šlika z pánuov, Jana Salavu z Lippy, Pirama Kapouna, Jana z Vítencie z vladyk, Vácslava z Kápí hory, Martina Divišovského, Melchysedecha z Pražan a z měst, kteréž jsme tímto sněmem k tomu volili, to s nimi rozjímati a rozvažovati ráčil: poněvadž se tomu srozumívá, že na sněmu říšském, kterýž se nyní v městě Burmusu drží, J. M. C. s stavy svaté říše to jednati, aby po vší říši zrno srovnáno bylo, ráčí, na jaké zrno zde v královstvie tomto mince by bita býti měla; však toho dokonce nezavírajíc než na budúcím sněmu, aby to na stavy, pokudž tak o tom zrnu naříditi by ráčil, vzneseno bylo. Jestliže by se pak týž říšský sněm protáhl a žádného snesení o zrno mezi tímto časem a vánoci najprvé příštími se nestalo, tehdy oč by J. M. Kr. s stavy tohoto královstvie strany zrna snésti se a srovnati ráčil, to aby při tom zuostalo. Než což se pak všech cizích mincí dotýče, k tomu stavové svrchu psaným osobám tímto sněmem plnú moc podle J. M. Kr. dávají, aby J. M. Kr. s týmiž osobami volenými, jakby se takové mince skrze J. M. Kr. též i zemského probíře v próbě našly, po čem by jedna každá proti usazení a hodnosti groše tolského brána býti měla, usadili a po čem by tak podle téhož usazení každá taková mince buď i polská neb jiná krom lehnická, kteráž se při zapovědí prvního sněmu zuostavuje, brána býti měla, to aby J. M. Kr. hned po krajích rozepsati dáti ráčil, tak aby každý z obyvateluov královstvie tohoto tu zlou lehkou minci, kteráž nyní tak vysoce jde, mezi tímto časem a Letnicemi najprvé příštími, odbýti mohl a každý věděl, zač ji potom bráti a zase vydávati má. A jestliže by pak kdožkoli po rozepsání J. M. Kr. po krajích o dotčených mincích, po čem která brána býti má, toho se dopustil a minci českou přepaloval a jinú z toho bil, ten každý aby v pokutu zřízením zemským starým vyměřenou upadl; též také jestliže by ji kdožkoli překupoval a na ni nadával, tolikéž ten, kdož by nadávek bral a v tom postižen byl neb byli, aby od každého i s tou mincí vzat a skutečně od J. M. Kr. trestán býti mohl, a takové peníze aby sobě ten, kdož by koho postihl, schoval; a to též aby po městech, městečkách provoláno bylo, aby se věděl každý čím spraviti.

Item, což se pak soudu dvorského dotýče, k tomu J. M. Kr. na žádost stavuov povolovati ráčí: jestliže by ten soud mezi tímto časem a Suchými dny Letničními najprvé příštími držán byl a která osoba na to se při témž soudu táhla, že by ten statek, o kterýž by byla pře, z manství v dědictví uveden býti měl, že J. M. Kr. sudímu dvorskému poroučeti ráčí, aby té pře až do sv. Bartoloměje najprvé příštího odloženo bylo; též také J. M. Kr. témuž najvyššímu sudímu dvorskému poroučeti ráčí, aby všecky statky, kteréž ve dskách dvorských jsú, vypsati dal, ty aby při Suchých dnech Letničných vuobec přečteny byly.

Item, což se soudu zemského osazování dotýče, při tom aby J. M. Kr. nás, jakž privilegia naše ukazují, zachovati ráčil.

Item, řád a právo, aby svobodně pruochod svůj mělo bez zastavování, podle vyměření zřízení zemského a nad tím aby J. M. Kr. svú ruku milostivu držeti ráčil.

Item, což se vajplat a vajpros, kde by ty souzeny býti měly, tolikéž i ti, kdož vajprosy učinili, jak se jich dosuzovati mají, dotýče, to se při zřízení zemském novém h. první, i tudíž svolení sněmovním, kteréž se stalo léta etc. 43 v pondělí před svatými Filipem a Jakubem zuostavuje, tak aby se každý sám o svú vajplatu neb vajprosu soudil.

Item, což se mezí a hranic královstvie tohoto a jiných zemí k tomuto královstvie příslušejících dotýče, nad tím J. M. Kr. aby svú milostivu ruku držeti ráčil, aby v své celosti zuostati mohly a jestliže i co odjato jest, zase aby k navrácení přivedeny byly s radou a pomocí stavuov tohoto královstvie i také zemí k němu náležitých.

Item, o privilegia a majestáty, kteříž prvé ve dskách byli, ti aby podle sněmovního o vyzdvižení desk zemských svolení, zase do desk zemských vloženi a vepsáni byli.

Item, což se sněmuov dotýče, ty J. M. Kr. tak pokládati a rozpisovati, jakž od starodávna bývalo, podle mocnosti J. M. Kr. ráčí.

Item, což se sněmuov dotýče, aby předkem J. M. Kr. a stavuom prvé vajpis jich dáván byl, nežli by se který ve dsky zemské vepsal: na tomto jsme se také všickni tři stavové snesli, aby každý sněm, prvé než se čísti vuobec bude a relací se díti, třikrát na čisto vypsán byl, jeden J. M. Kr., druhý stavuom aby se dal a z třetího aby čteno bylo, a po relací hned aby ve dsky zemské se vložil v přítomnosti všech úředníkuov menších, kteříž by na ten čas v Praze byli.

Item, což se pokut vyprošování, kteréž na J. M. Kr. přicházejí a připadají, dotýče, J. M. Kr. má nás a ráčí, jakž o tom zřízením zemským vyměřeno jest, zachovati.

Item, což se knížecích lén přijímání dotýče, ty aby J. M. Kr. podle starobylého obyčeje zde při stolici, pro poctivost J. M. Kr. stolice a koruny české, na hradě pražském aneb v královstvie českém podávati ráčil; než jiná léna, jakž J. M. Kr. předkové jsú činívali, v mocnosti se J. M. zuostavují.

Item, což se rozdávání úřaduov zemských dotýče, v tom se J. M. Kr., pokudž J. M. Kr. spravedlivě náleží, zachovati ráčí.

Item, což se práv městských dotýče, ta aby tištěna byla, než strany apelací ven z země, toho se k jiným artikuluom odkládá.

Item, strany krámuov na paláci, J. M. Kr. hajtmanu hradu pražského o tom poručiti ráčí, aby jich více nebývalo.

Item, jakož jest předešlým sněmem na J. M. Kr. žádost vzložena, komuž by jaké spravedlnosti ohněm k zkažení přišly, to že jest mělo zase k obnovení od J. Kr. M. přijíti: i sešlo-li jest komu neb schází-li na jeho spravedlnosti co, aby toho při J. M. Kr. hledal a to každému, pokudž jest prvé bylo a to měl, J. M. Kr. obnoviti ráčil, tak jakž zřízení o vyzdvižení desk zemských v sobě obsahuje.

Item, což se židuov dotýče, J. M. Kr. tomu počtu osobám, kteréž prvé od J. M. glajt v městech pražských mají, ještě glajtu do roka pořád zběhlého přidávati a v tom času J. M. Kr. vuoli svú další stavuom strany týchž židuov, čímž se spraviti budou moci, oznámiti ráčí.

Item, což se stran pod jednou i pod oběma zpuosobami stavuov dotýče, aby J. M. Kr. sjezduov popříti ráčil, tak aby se obeslali a ti sjeli, kteříž puovoduov starobylých Čechuov jsme a kněžími řádnými od biskupuov řádně svěcenými se spravujem a pod poslušenstvím kněžstva pod jednou i pod oběma jsme a zákon boží a ustanovení svaté církve držíme, poněvadž se mezi kněžími i jinými mnohými osobami ledajacís rozdílové nacházejí, aby to zase k nápravě a dobrému pořádku, jakž potvrzení některých privilegií toho ukazují, přivedeno bylo: J. M. Kr. stavuom pod jednou i pod oběma zpuosobami milostivě k sjezduom a k sjití povolovati, však kdyby se to a na který čas státi mělo, že jim J. M. Kr. znáti dáti ráčí.

Item, což se ručnic dotýče, tak jakž o tom předešlým sněmem, kdo s nimi a jak choditi mají, vyměřeno a nařízeno jest, při tom aby se všickni tak zachovali a každý pán, rytířský člověk, Pražané a jiná města i kdožkoli jaké lidi mají, kterýmž takovým předešlým nařízením s ručnicemi choditi svoboda puštěna není, ty aby mezi tímto časem a Suchými dny letničními najprvé příštími všecky obeslali a jim přikázali a mezi nimi to skutečně nařídili, aby s ručnicemi buď po jich panství neb kamžkoli jinam kromě honění zhoubci, jakž o tom i o jiném předešle vyměřeno jest, nechodili. Pakli by se kdo tak přes to nezachoval, aby k němu mohlo o to hledíno býti o pokutu tak a tím zpuosobem, jakž o tom předešle vyměřeno jest; a nad to aby to v městech a v městečkách vuobec provolati dali, aby tím spíš všickni a lépe i dostatečněji se spraviti mohli.

Item, což se pak mladých lidí stavuov panského i rytířského dotýče, kteříž by statky své zbytečně, marně a hanebně utráceti chtěli aneb utráceli, aby takové zlé přetrženo bylo a svého pruochodu nemělo a při statcích a dědictvie svém aby zuostaveni býti mohli, takto jsme se o to snesli: kterýžbykoli z mladých lidí z těch stavuov tak marně statek svuoj utrácel a od přátel svých jsúc napomenut, toho přestati nechtěl, takový každý bude moci skrze přátely neb přítele J. M. Kr. aneb před soudem zemským oznámen býti, a J. M. Kr. a soudcové zemští mají takového po témž oznámení hned před se obeslati, a pokudž od přátel neb přítele toho jistého porozuměti ráčí, jak se takový v statku mrhání, utrácení aneb jak v jiné rozpustilosti zachovává, má J. M. Kr. neb páni soudcové zemští to rozvážiti, a pokudž jemu o tom vyměřeno bude, tak se ten povinen bude zachovati; Pražané i jiná města, ti se v tom při svých právích a privilejích zachovati mají.

A jakož také při mnohých mladých lidech to se nachází, majíc otce své živé i také poručníky, že se mimo jich vuole dluží a tudy také, nežli statku a díluov svých dojdou, je takovým zdlužením utrácejí a zavozují: i tolikéž na tom jsme se snesli puojčí-li kdo takovému mladému člověku bez vuole otce a poručníkuov jeho jakých peněz aneb cožkoli jiného, že takovému buď otec, poručníci neb on sám nic zase oplatiti a navrátiti povinen nebude.

Item, což se listuov mocných, kteréž J. M. Kr. vydávati ráčí, o pořízení statkuov manských dotýče, to J. M. Kr. v moci své zuostavovati ráčí, komuž by ráčil v tom milost učiniti; tolikéž což se frystuňkuov na hory dávání dotýče.

Item, což se privilegií zemských dotýče, na tom jsme se snesli: aby podle napomenutí J. M. Kr. a předešlého sněmovního svolení zregistrována a slovo od slova na dvé přepsána byla, tak aby J. M. Kr. jich jeden připiš dán a druhý při dskách zemských položen byl a to proto, kdyby J. M. Kr. aneb stavuom i osobám z stavuov jaká toho potřeba byla, aby potřebí nebylo vždycky pro originály posílati; a ty osoby, kteréž na registrování takových privilegií šedou, aby z této berně předešlé opatřeny byly a jim za jich práci učiněno bylo, tak aby přísežné písaře k tomu zpuosobiti a chovati mohly, a hned ten pondělí po Středopostí na hrad pražský konečně se sjedouc, takové registrování i přepisování začaly a nerozjíždějíc se to všecko vykonaly. Než když se přepisovati budou, při písařích aby najméně osoby dvě vždycky z těch osob k tomu volených byly.

Jakož jest J. M. Kr. na stavy tohoto kralovstvie také vznésti a oznámiti ráčil, že císař římský J. Jasnost, pán a bratr J. M. Kr., tolikéž J. M. Kr. s tou pomocí, kteráž jest od stavuov svaté říše i jiných potentátuov svolena, toto příští léto do pole osobně proti nepříteli všeho křesťanstva Turku táhnuti ráčí, při tom stavuov žádajíc, aby k takovému dobrému a všeho křesťanstva i nás samých od takového nepřítele vysvobození skutečnu pomoc učinili: i prohlédajíc což na takovém tažení všemu křesťanstvu, tudíž i nám, dobrého a užitečného záleží, tolikéž majíc před sebú to milostivé psaní a napomenutí, kteréž jest J. Jasnost C. nám stavuom tohoto kralovstvie učiniti ráčil, tak jakž taková napomenutí i také žádosti J. Jasnosti C. a J. M. Kr., pánuov nás všech milostivých, v potřebách oznámených šíře ukazují a zavírají, a protož na tom jsme se všichni tři stavové tohoto kralovstvie snesli a srovnali, aby všickni, jedna každá osoba ze všech tří stavuov, též také preláti, opatové, proboštové, jeptišky, manové, kněží farářové, kteříž na farách jsú, i jiní klášterové, mistři kolegiátové, kteříž statky pozemské i zápisné a jakéžkoli jiné aneb platy komorní mají, kromě těch farářuov, kteříž by na platích komorních aneb platuov na statcích pozemských neměli, též také i ti, kteříž peníze na úrocích, listech aneb jakýchžkoli užitcích mají, i také dědinníci, svobodníci, nápravníci, dvořáci, též kupci domácí neb přespolní, kteříž v tomto království handle a obchody své mají a vedou, statek svuoj, kteréhož tak užívají, nic a ničehéhož nevymieňujíc, zač by ten spravedlivě stál, šacovali, kromě kteříž by tohoto roku aneb minulého z dopuštění božího aneb jakžkoli ohněm pohořelí byli, ti z toho, což jim tak pohořelo jest, povinni se přiznávati ani dávati nebudou; však což by jim nepohořelo a nad to statku měli, ti se tak, jakž se svrchu píše, v přiznání i dávání zachovati mají a list přiznávací pod pečetí svú, přijma to k svému svědomí, že jest statek svuoj všecek a jmění své, kteréhož užívá a zač by ten spravedlivě stál, šacoval kromě klenotuov, šatuov hotových, peněz ležících, kterých na užitcích nemá, a dluhuov žádný aby sobě nevyrážel než zúplna, zač statek stojí, se šacoval a list přiznávací téhož šacuňku statku svého berníkuom od stavuov voleným na hrad pražský jeden každý do neděle, jenž slově Oculi, jinak před Středopostí najprvé příštím aby poslal a dal. Než což se domuov ku právu městskému aneb pod šos náležících dotýče, z těch se v městech přiznání činiti a z nich berně dávati má. Pakli by se kdo tak nezachoval a takového listu přiznávacího do toho času, jakž výš dotčeno, neposlal, mají takového každého berníci statek šacovati a ten každý bude povinen podle takového jich šacování berni dáti a tomu všemu dosti učiniti.

Kteřížto listové přiznávací tak a v tato slova dáváni a posíláni berníkuom býti mají: Já N. vyznávám tímto listem přede všemi, že jsem podle svolení sněmovního, které se stalo na sněmu obecním, kterýž držán byl na hradě pražském léta etc. 45 v středu po svatých Třech králích, statek svuoj všecek, kteréhož užívám a zač by stál, spravedlivě šacoval, a toho mám za sumu abc, a to přijímám k svému svědomí. K tomu na svědomí pečeť svú vlastní k tomuto listu přitisknuti jsem dal jistým svým svědomím a volí.

A jestliže by kdo pečeti své neměl, bude moci jiného, aby na místě jeho pečeť svú k témuž listu přitiskl, se dožádati a prositi.

A tak podle toho šacuňku a přiznání svého jeden každý podle velikosti a malosti statku svého má dáti z jednoho tisíce kop grošuov dvanácte kop grošuov Českých, však rozdílně a na tyto časy: první polovici do pondělku po provodní neděli najprvé příští a druhů polovici do pondělku po svatém Janu Křtiteli božím též najprvé příštím. Jestliže by se pak kdo tak nezachoval a v těch časích, jakž se svrchu píše, buď prvního neb druhého dílu berníkuom na hrad pražský na to usazeným takové berně nedal a nepoložil, na takového každého oni berníci, v tom žádného nešanujíc a nepomíjejíc, beze všeho dalšího prodlévání a všelikého příročí dávání list zatykači od úřadu desk zemských vzíti mají, a takovým listem budou jej moci kdežkoli na každém právě i v domn a obydlí jeho zatknuti, a dotýkalo-li by se kterého města, má purkmistr a rada proto zatykáni býti. Jestližeby pak kohožkoli pán Buoh smrti v tom času uchovati neráčil aneb že by z země ven odjel, tehdy budou moci týmž zpuosobem k držiteli statku toho hleděti a týž list zatykači do statku jednoho každého dodávati, a nebyl-li by v zemi, má jemu ten, komuž jest statek jeho poručen, hned bez zmeškání, že jest zatčen, oznámiti, a ten každý takový zatykač i v domu svém povinen jest a má jej přijíti; po kterémžto zatčení ve třech nedělích pořád zběhlých nepoložil-li by kteréhožkoli dílu berně, pro kterýž by tak zatčen byl, má se ihned po vyjití posledního dne těch tří nedělí na hrad pražský v moc purkrabí pražského postaviti a takového zatčení nemá prázden býti a z zámku bez vuole téhož purkrabí nechoditi dotud a tak dlouho, dokudžby kterého dílu berně i s škodami a náklady na to vzešlými nedal a nepoložil; a kdyby to tak spravil a položil, též také kdyby i poslal, má takového zatčení prázden a propuštěn býti. Od kterýchžto listuov zatykačích při úřadu svrchu oznámeném nemá více bráno od písařuov, též také i těm, kdož zatykati budou, dáváno býti, toliko po desíti groších českých jednomu každému z nich.

A tito berníci, kteříž takové šacuňky a berně k sobě přijímati mají, od nás všech tří stavuov k tomu voleni a usazeni jsou z stavu panského: Adam z Říčan a na Zásmucích, z stavu rytířského: Jan Čejka z Olbramovic na Soudcích, z Pražan a z stavu městského: Jan Řeháček z Květnice, měštěnín Starého města pražského; kterýmžto berníkuom za jich práci, osobě stavu panského dvě stě čtyrycet kop grošův českých, osobě stavu rytířského puol druhého sta čtyrycet kop grošů českých, z stavu městského jedno sto čtyrycet kop grošův českých z též berně dáno býti má. A na to oni berníci písaři a jinými potřebami k tomu náležitými se opatřiti mají. Kterážto berně od berníkuov žádným jiným vymyšleným zpuosobem nikam vynaložena a obrácena býti nemá, než toliko na lid jízdný zbrojný, kterýž předkem z tohoto krá]ovstvie a z zemí k tomuto královstvie příslušejících přijímán býti má. A J. M. Kr. aby s těmi osobami od stavuov volenými, což by tak podle šacuňku lid zbrojný jízdný do šesti měsícuov přijat a držán býti mohl, rozvážiti i tolikéž týž lid přijímati i o službu s nimi uhoditi a srovnati ráčil. Jestliže by pak z tohoto královstvie a zemí k němu příslušejících tolikéž lidu jízdného se najíti nemohlo, tehdy budou moci i z jiných zemí, kteříž by slúžiti chtěli, ty jízdné přijímati, však aby větší počet jízdných přijímán nebyl, než pokudžby táž suma svolená k záplatě jich vystačiti mohla. A tyto osoby jsú k tomu od stavuov voleny, kterýmž se tímto sněmem podle J. M. Kr. k tomu moc dává i tolikéž osoby, kteréž by hajtmana najvyššího, musteherra a colmistra nad tímž lidem z tohoto královstvie voliti i s nimi o služby urovnati se mohly: Zdislav Berka z Dubé a z Lippého etc., najvyšší hofmistr královstvie českého, Adam z Říčan na Zásmucích z pánuov; Volf z Vřesovic na Doubravské hoře, hajtman hradu pražského etc., Piram Kapoun z Svojkova z rytířstva; Jan Srna z Karlovy Hory a Jiřík Komedko z Pražan.

A když tak týž lid jízdný přijat bude, tehdy berníci, což by na ten lid z té svolené pomoci přišlo, mají tu sumu colmistrovi, kterýž od stavuov volen bude, k záplatě tomu lidu vydávati, a z toho oni berníci též i colmistr stavuom řádný počet učiniti mají. A jestliže by pak C. Jasnost osobně táhnouti neráčil aneb J. M. Kr. s jeho C. Jasností lidem a s pomocí říšskú osobně též táhnouti neráčil, tehdy táž svolená pomoc, kteráž jest toliko tohoto roku svolena, od berníkuov nikam jinam vydána býti nemá bez vuole všech tří stavuov pod žádným vymyšleným zpuosobem, neb jim berníkuom toho stavové na ten zpuosob svěřují. Tolikéž také, jestliže by J. M. Kr. pánuov Moravanuov, Slezákuov, obojích Lužičanuov k tomu, aby se strany šacuňku i pomoci této nynější s námi srovnali a rovnost jednostajnú nesli, a také což jsou na předešlém sněmu, kterýž držán byl léta etc. 44 v pondělí po svatých Třech králích, svolili a s námi o šacuňky a dávání i o jiné věci se snesli i za relátory se postavili a zapsati dali, aby tomu všemu tak za dost učinili a to podle takového sněmovního závazku vyplnili, přivésti neráčil, tehdy bychom touto nynější pomocí povinni býti nechtěli a té těžkosti a břemena sami nésti nemohli.

Také jsme se všickni tři stavové svolili a snesli, abychom lidi poddané naše v statcích jich krom šatuov chodících a ložních ku pomoci na takové daně z tisíce kop grošů českých šacovali, tak aby nám z každé jedné kopy grošuov českých 4 peníze české dáti povinni byli, však rozdílně, polovici na ty roky a časy, jakž o našem dávání svrchu svoleno jest. A mimo takový šacuňk na lidi svolený, žádný z žádného stavu na poddané své vyššího šacuňku neb jakékoli daně pod žádným vymyšleným zpuosobem, kterýž lidská lest vymysliti muože, ukládati a od nich bráti nemá. Pakli by kdo co vajše na lidi své šacuňku a dávky, nežli se svrchu píše, položil a vzal, takový aby podle uznání soudu zemského skutečně trestán byl.

Item, dále jsme se na tom všickni tři stavové snesli a svolili, abychom hned jeden každý při sobě i poddaných svých veřejnú a skutečnu hotovost nařídili, a tak jeden každý lidi a poddané své v outerý velikonoční najprvé příští obeslal a v místo uložité jim se sjíti rozkázal a to při nich shlídl, kdo s jakou braní, zbrojí a hotovostí vojenským zpuosobem se ukáže, a což by tak při kom na nedostatku seznal a našel, to aby zpuosobiti a zjednati rozkázal bez všelikého dalšího prodlévání a odtahu; a pokudžby se při sněmu, kterýž se mezi tímto časem a Suchými dny letničnými držeti bude, ze všech stavuov za potřebu uznalo, coby dále s tou hotovostí činěno dobrého a užitečného býti mělo, to při tom tak aby se každý zachoval.

A J. M. Kr. za to žádáme, aby J. M. Kr. při jiných zemích, k tomuto královstvie náležitých, naříditi a opatřiti ráčil, tak aby takovouž veřejnú hotovost při sobě a poddaných svých, poněvadž blíž nepříteli přisedí, jako i my nařídily a zpuosobily a v tom rovnost s námi nesly.

Item, což se těch dvanácti set koní dotýče, kteří se v Uhřích pro ochranu markrabstvie moravského na pomezí drží, na tom jsme se všickni tři stavové snesli, abychom do markrabstvie moravského poselství na sněm, kterýž nyní držán býti má, učinili a stavuom markrabstvie moravského to oznámili: jestliže by oni tomu lidu, kterýž se pro jich potřebu drží, také spolu s námi platiti nechtěli, že jsme poručili, aby ten od nás vyslaný na místě našem témuž lidu službu hned vypověděl. A poněvadž pan Karel z Žerotína tolikéž lidu, jakž prvé pod sebú nemá a nedrží, a proto jemu, jakž se tomu rozumí, jakoby všecken předešlý počet lidu měl, služba se zouplna platí, též také mustrherovi i colmistrovi, to též osoby vyslané spolu s pány Moravany jemu panu Karlovi a jiným, pokudž za slušné uznají, služby aby jim umenšily a s nimi se o ní umluvily a srovnaly.

A tato pomoc v tomto sněme, jakž svrchu dotčeno jest, z potřeby nastávající proti Turku svolená, královstvie českému má býti bez ujmy a všelijaké škody neb ublížení obecních i obzvláštních svobod, privilegií, zvyklostí a práv, nyní i na budoucí časy.

Tito artikulové sněmem obecním, kterýž držán byl na hradě pražském léta etc. 45 v středu po svatých Třech králích, k dalšímu uvážení mocí téhož sněmu odloženi jsú na osoby, kteréž tímto sněmem podle J. M. Kr. voleny budou aneb podle komissařuov od J. M. Kr. k tomu vyslaných, a mají se rozvážiti podle artikuluov zřízení zemského mezi tímto časem a Suchými dny Letničnými najprvé příštími.

Item, první artikul má nařízen býti strany privilegií a svobod našich, ač jestliže jest se z čeho vystoupilo, aby to k nápravě přivedeno bylo.

Item, což se práv a zřízení zemských dotýče, poněvadž se v něčem jedny s druhými potýkají, ty aby srovnány a napraveny byly, aby jeden každý věděl se čím spravovati.

Item, dsky zemské aby byly přichovány i osobami dobře opatřeny.

Item, poddaní pánuov svých aby k žádným souduom nepotahovali ani k jiným se utíkali, jakž zřízení zemské ukazuje, a J. M. Kr. poddaným proti pánuom jich glejtuov aby vydávati neráčil.

Item, při úřadech a soudích aby nebylo více bráno, než což jest uloženo a spravedlivě bráti náleží, a památné aby bráno bylo podle velikosti a malosti pře.

Item, J. M. Kr. prokurátor aby v soudu nesedával.

Item, o řečnících.

Item, což se pokut a pádu lidského při puojčkách i jinač, kteréž patrně vysloveny nejsú, dotýče, to aby zjevně vyjádřeno bylo.

Item, jakož mnozí puohonové neb obeslání zvlášť od soudu komorního z výtržnosti vycházejí, to aby rozváženo bylo, co za výtržnost neb za pych zejména vysloveno býti má, a kdož by tak z výtržnosti koho pohnal neb obeslal a toho neprovedl neb před soudem nepokázal, tehdy aby deset kop grošův pokuty pohnanému neb obeslanému dal a propadl.

Item, což se čeledi a povalečuov dotýče.

Item, o Hory Kutny.

Item, o drahoty.

Item, o zámek Karlštejn a dvory k němu příslušející.

Item, o soud komorní, aby tak držán byl a to k sobě přijímal, což témuž soudu s uditi náleží

Item, což se sjezduov po krajích dotýče.

Item, což se apelací městských ven z země dotýče.

Item, o učení pražské.

Item, což se suplikací pána Strakonického dotýče, ta se také na rozvážení osob podává.

Tyto osoby podle J. M. Kr. tímto sněmem k uvažování artikuluov z krajuov voleny jsú.

 

Z kraje boleslavského:

 
 

Jan Křinecký mladší z Ronova na Rožďalovicích,

 
 

Jiřík Cetenský z Cetně na Vinařících.

 
     
 

Z kraje hradeckého:

 
 

Arnošt z Oujezdce a z Kunic na Jilemnici,

 
 

Jan Tamchyna z Doubravice na Tošově.

 
     
 

Z kraje plzeňského:

 
 

Jan mladší z Lobkovic na Tajně Horšovském,

 
 

Jan Jeníšek z Oujezda a na Svrčovci.

 
     
 

Z kraje bechyňského:

 
 

Albrecht z Gutnštejna na Žirovnici,

 
 

Zikmund Robmháp z Suché na Pacově.

 
     
 

Z kraje chrudimského:

 
 

Bohuše Kostka z Postupic na Litomyšli,

 
 

Zikmund Anděl z Ronovce, na Heřmanově Městci.

 
     
 

Z kraje podbrdského:

 
 

Jan mladší z Valštejna na Točníku,

 
 

Vácslav Vratislav z Mitrovic a na Mníšku.

 
     
 

Z kraje prachenského:

 
 

Heralt Kavka z Říčan na Štěkni,

 
 

Jan Malovec Dřítenský z Malovic a na Dřítni.

 
     
 

Z kraje žateckého:

 
 

Šebestián z Vajtmile na Chomutově,

 
 

Vácslav Valecký z Doupova na Brusích.

 
     
 

Z kraje slánského:

 
 

Jan Bořita z Martinic a na Smečně,

 
 

Jetřich Rajchl z Rajchu a na Srbci.

 
     
 

Z kraje litoměřického:

 
 

Jan starší z Valštejna na Újezdě,

 
 

Vilím Kamajtský ze Lstiboře na Žernosecích.

 
     
 

Z kraje rakovnického:

 
 

Jan Krakovský z Kolovrat,

 
 

Jan Šlovský z Šlovic na Volešné.

 
     
 

Z kraje vltavského:

 
 

Ladislav Popel z Lobkovic na Chlumci,

 
 

Bernart Barchanec z Baršov.

 
     
 

Z kraje kouřímského:

 
 

Adam z Říčan na Zásmucích,

 
 

Jiřík Dlask ze Vchynic.

 
     
 

Z kraje čáslavského:

 
 

Jindřich Firšic z Nabdína na Hamrštatu,

 
 

Vácslav Zehušický z Nestajova na Žehušicích.

 
     
 

Z Pražan a z stavu městského:

 
 

Jakub Fikar z Vratu, ofrychtéř,

 
 

Jan Srna z Karlovy Hory,

 
 

Duchek z Semechova,

 
 

Tomáš z Javořice,

 
 

Jakub Vršovský z Kapí Hory,

 
 

M. Vácslav Medek z N.,

 
 

Jan Pamphilus,

 
 

Jiřík z Ploskovic z Menšího města pražského,

 
 

Jan Damašek z Hradce,

 
 

Mistr Mikuláš z Žatce,

 
 

Mikuláš Slanař z Tábora,

 
 

Zikmund Stašek z Plzně,

 
 

Valentin, suknakraječ z Litoměřic a

 
 

Mikuláš Vraštík z Kouřimě.

 

A tak tyto svrchu oznámené osoby mají se od J. M. Kr., aby se v pondělí po provodní neděli příští k takovému artikuluov odložených uvažování sjely, obeslati a sjedouce se takové artikule dále rozvažovati. A těm osobám svrchu psaným, kteréž tak k rozvažování k obecním artikuluom a napravování práv volení se sjedou, na tomto jsme se všickni tři stavové snesli, aby jim berníci z předešlé berně pozuostalé k vychování a na stravu každého téhodne dali, totižto osobě stavu panského pět kop gr., osobě stavu rytířského puol čtvrté kopy gr., osobě stavu městského dvě kopy grošův českých, však počnúc od zasednutí na ty artikule, jedné každé osobě.

Relátorové:

Petr z Rožmberka na Krumlově, psaním skrze pana purkrabí nejvyššího, Volf starší z Krajku na Nové Bystřici, nejvyšší purkrabí pražský, Zdislav Berka z Dubé na Lippém a Zákupí, nejvyšší hofmistr království českého a markrabstvi Horních Lužic landfojt, Jaroslav z Šelnberka a z Kosti na Hrádku nad Sázavu, nejvyšší komorník království českého, Jan starší z Lobkovic na Zbiroze, nejvyšší sudí království českého, Hendrych svaté římské říše purkrabí v Míšni, hrabě z Hertnštejna, pán z Plavná na Andělské Hoře, nejvyšší kancléř království českého, Hendrych starší z Švamberka na Zvíkově, nejvyšší sudí dvorský království Českého, Adam z Šternberka a na Zelené Hoře, Adam z Říčan a na Zásmucích, Jan mladší z Valštejna na Točníku, Jan Bořita z Martinic a na Smečně, Jan z Pernštejna na Helfnštejně, Albrecht Šlik hrabě z Pasaunu, z Holejče a z Lokte na kadaňském zámku, nejvyšší kamrmejstr království českého a markrabstvi Dolních Lužic landfojt, skrz pana hofmistra, Jeroným Šlik z Holejče, hrabě z Pasaunu na Lokti, Šebestian z Veitmile na Chomutově skrz pana Albrechta Šlika, Arnošt z Krajku na Mladém Boleslavi, Jindřich Planský z Zíberka, Arnošt z Oujezdce a z Kunic na Jilemnici, Ladislav z Lobkovic na Chlumci, maršálek dvoru krále J. M. v království českém, Ludvík Bezdružický z Kolovrat, Zbyněk Berka z Dubé na Strakonicích, nejvyšší mistr převorství českého, Bohuslav Felix Hasištejnský z Lobkovic na Ličkově, Vilím Křinecký z Ronova skrze Arnošta Jilemnického, Lorenc Šlik z Holejče, hrabě z Pasaunu skrz Jeronýma Šlika, Volf mladší z Krajku a na Švamberku skrz pana purkrabí nejvyššího, Bohuše Kostka z Postupic skrz pána z Pernštejna, Hynek z Kolovrat na Novém Hradě, Kašpar Pflug z Rabštejna na Bečově, Vilím z Vartmberka, Jaroslav Vranovský nejstarší z Valdeka, Heralt Kavka z Říčan skrz pana purkrabí, Jindřich Firšic z Nabdína skrze Volfa z Vřesovic, z pánuov.

Jan Bechyně z Lažan a na Pičíně, nejvyšší písař království českého, Jiřík z Gerštorfu na Cholticích, podkomoří království českého, Šebestian Markvart z Hrádku na Nekmíři, purkrabí karlštejnský, Adam Řepický z Sudomíře na Řepici, Zdeněk Malovec z Malovic na Chejnově skrz Adama z Říčan, Volf z Vřesovic na Doubravské Hoře, podkomoří králové J. M. v království českém a hejtman hradu pražského, Piram Kapoun z Svojkova, Humprecht z Hrádku skrz Šebestiána Markwarta, Petr Chotek z Vojnína na Budenicích, krále J. M. prokurátor v království českém, Bernart Zehušický z Nestajova, Vilím Klenovský z Klenového a z Janovic skrz Pirama Kapouna, Smil Myška ze Žlunic skrz pana hofmistra, Jan Byšický z Byšic, purkrabí hradu pražského, skrz pana písaře, Jaroslav Sekerka z Sedčic, frzuchar zemský, Jan Muchek z Bukova na Voseku skrz Šebestiána Markwarta, Vilím Přech z Čestic skrz pana písaře, Petr Malovec z Chejnova na Vintrberce skrz Petra Bechyni, Petr Dučický z Sudomíře skrz Adama z Říčan, Albrecht Čížkovský, Kapléř z Sulevic na Čížkovicích i nazejtří osobně při dskách se přiznal, Jan Opit z Maličína skrz Klenovského, Albrecht z Vřesovic též skrze Volfa z Vřesovic, Heřman Lhotský z Zásmuk, Jiřík Dlask ze Vchynic, Jan Zilvar z Pilníková, Jan Rašín z Rysmburka, Zikmund Robmhap z Suché skrz pana podkomořího, Jan z Sobětic, Jakub Hruška skrze Jaroslava Sekerku, Gabriel Klenovský ze Ptení, Jan Kopáč z Dráčova, Bohuslav Šlejbor z Tisové.

Z Pražan všech tří měst pražských i jiní poslové z měst království českého též se k relací přiznali, kromě na dva artikule nechtěli relátorové býti, totiž strany privilegií a majestátův, kteříž prvé ve dskách byli, ve dsky kladení a strany registrování a přepisování privilegií, chtíc také jednoho svého při tom míti. Což všeho k vyslyšení mezi nimi a stavy vyššími J. M. Kr. ráčil do budúcího sněmu odložiti.

Stalo se v pátek před sv. Valentinem léta 1545.




Přihlásit/registrovat se do ISP