MS. 7 knihovně knížete Jiřího z Lobkovic v Praze.

J. M. římský, uherský, český etc. král etc., pán náš nejmilostivější, v dobré a milostivé paměti míti ráčí, kterak jsou všickni tři stavové tohoto království na předešlém sněmu obecním, kterýž na hradě pražském ten pondělí po svatých Třech králích roku předešlého čtyřidcátého čtvrtého držán byl, J. M. Kr. poddaně za to prosili, aby J. M. Kr. (když by zase šťastně J. M. ze sněmu říšského ze Špejru se navrátil,) sněm obecní o potřeby a artikule obecní tohoto království se dotýkající držeti i na tomž sněmu osobně býti ráčil, k čemuž jest J. M. Kr. milostivě povolil i té vůle královské byl, když se J. M. Kr. tehdáž z Špejru do tohoto království navrátiti ráčil, takový sněm, jakž nyní dotčeno, rozepsati rozkázati dáti, ale že toho času lidé dlouho při soudu zemském byli a k tomu díla polní, při kterýchž každý hospodář tehdáž více téměř než sice celého roku činiti má, nastala, a tak J. M. Kr. obávajíc se, že by se k tomu času proto málo osob z stavův a lidí k sněmu bylo sjelo, pro uvarování takových těžkostí a zbytečných outrat, ráčil jest J. M. Kr. s pilným a bedlivým uvážením toho sněmu rozepsáním a položením poodtáhnouti, a také jest J. M. Kr., jakž vědomo jest, z tohoto království do arciknížetství rakouského se hnouti a s dědičnými rakouskými zeměmi strany opatření lidu válečného, kterýž se této zimy proti Turku drží i také o pomoc k příštímu nastávajícímu letu jednati, k tomu také některé věci dosti znamenité J. M. Kr. s Uhry na míře jest postaviti ráčil; a tak z těch příčin výš psaným sněmem obecním, jakž dotčeno, se poodtáhlo: však nechtíc J. M. Kr. tím sněmem déle prodleti, J. M. Kr. ten sněm dosti časně (aby se žádný nevědomostí slušně vymlouvati nemohl) k dnešnímu dnu položiti a po všech krajích království tohoto rozepsati poručiti ráčil.

I jsouc J. M. Kr. zvláštní milostí královskú k tomuto království a stavům, věrným poddaným svým milým, nachýlen, aby z milosti všeho toho, což by obecného dobrého, užitečného a podle slušnosti spravedlivého bylo, jednati pomáhal, na týž sněm sám osobně jest přijeti ráčil; ale poněvadž J. M. Kr. o tom, což by tak užitečného a prospěšného obecního dobrého předsevzato, jednáno býti mělo a při stavích se snášelo aneb snad již předešle od nich uváženo bylo, gruntovní vědomosti míti neráčí, protož J. M. Kr. stavův žádati ráčí, aby J. M. těch a takových artikulův předložili, tak aby jedno s druhým předsevzato, jednáno a konáno býti mohlo; neb J. M. Kr. na jiném býti neráčí, než aby J. M. k tomu, což jednom slušného, spravedlivého k vyzdvižení tohoto království sloužiti bude, skutečně a milostivě pomáhati ráčil. Á také J. M. Kr. zase proti tomu té milostivé naděje jest, že stavové nic toho, což by nepotřebného a nenáležitého bylo, před se bráti, k jednání žádostivi ani hledati nebudou, neb J. M. Kr. sám při sobě uznávati ráčí, když zemské obecní věci v dobrém řádu a rozmnožení jsou, že tolikéž J. M. Kr. dobré a užitečné při tom jest. Dále pak, jestliže by z stavův které osoby pro potřeby své aneb nedostatek jakýžkoli, prvé než by tento sněm do konce zavřín byl, (což se jest předešle i nejednou přiházelo), odjely a potom stavové na to nastoupili, že J. M. Kr. z prvopočátku tohoto sněmu v J. M. Kr. předložení sněmovním žádné zmínky o tomto artikuli učiniti neráčil a tak že by stavům obtížné bez přítomnosti těch osob, kteréž se již rozjely, jednati a zavírati bylo: kdež pro uvarování toho J. M. Kr. stavům milostivě oznamovati ráčí, že J. M. Kr. vzhlédnouc na velikou nebezpečnost, v kteréž J. M. království, země a poddaní, věrní milí, strany nepřítele Turka postaveni jsou, kterýž ustavičně usiluje J. M. Kr. země, poddané pod svou tyranskou moc podmaniti a do ostatku zahladiti, což by J. M. Kr. rád, nelitujíc kdež ještě co v komoře důchodův měl, vynaložiti a s pomocí J. M. Kr. věrných poddaných, pokudžby jednom možné, zastaviti ráčil. O kterýchžto nebezpečenstvích nastalých stavové z častých předešlých J. M. Kr. předložení i sami o tom, že jest to v pravdě tak, dobrou vědomost míti ráčí; i aby J. M. Kr. spolu s poddanými svými, věrnými milými, z takového nebezpečenství a z nesnesitedlného vydávání vysvobozeni býti a před nepřítelem Turkem dokonalý pokoj míti mohli, ráčil jest J. M. Kr. se vší pilností při císaři římském J. M. pánu a bratru J. M. Kr. nejmilejším, tolikéž i při stavích svaté říše na minulém sněmu říšském v Špejru toho hledati, jednati a obdržeti, že J. M. C. z bratrské lásky pro dobré J. M. Kr., království, zemí a poddaných i všeho křesťanstva v to jest se podvoliti ráčil příštího jara a léta vlastní osobou císařskú do království uherského proti Turku táhnouti, a stavové svaté říše ti jsou také z poddané křesťanské lásky J. M. C. a J. M. Kr. svolili 40.000 pěších a osm tisíc zbrojných jízdných koní dáti a jim službu platiti; jakož pak J. M. C. nyní zase osobně sněm říšský v městě Vurmsu držeti ráčí, aby ta od svaté říše svolená pomoc k svému skutečnému vyřízení přišla a J. M. C. podle téhož říšského lidu válečného do Uher vojensky spěšně se hnouti a táhnouti mohl.

Také J. M. C. v tom věčném a trvajícím pokoji, kterýž mezi J. M. C. a králem francským jest udělán, krále francského k tomu přivésti ráčil, že jest se zavázal a přiřekl J. M. C. na pomoc deset tisíc pěších a tří tisíce zbrojných jízdných proti Turku v poli držeti a chovati, nicméně J. M. C. i J. M. Kr. s papežem J. Sv. i s jinými křesťanskými potentáty v bedlivém jednání býti ráčí, aby Jich M. také znamenitou pomoc proti výš psanému nepříteli Turku učinili a dali, o čemž J. M. nepochybujte, než že dotčenou pomoc při nich obdržeti ráčí.

Ale poněvadž zase proti tomu od císaře J. M. a stavův svaté říše na J. M. Kr. a J. M. království, země a poddané, věrné milé, jako na ty, kteříž nejblíže nepříteli přisedí a ta pomoc pro jich vysvobození svolena, jest uloženo, aby J. M. Kr. spolu s poddanými lodě na vodě Dunaji držeti ráčil, aby tak znamenité vojsko a lid válečný spíží a jinými potřebami, kteréž se sice po zemi na vozech zásobiti s dostatkem nemohou, opatřen byl, k tomu střelba se všemi válečnými nástroji, tolikéž spíže a všechno lehké jízdné koňstvo v Uhřích, aby strany takového nedostatku těch potřeb válečných lid válečný v nebezpečnost od nepřátel uveden nebyl aneb se škodou z pole, nic užitečného neprovedouc, odtáhnouti nemusil, ještoby tudy ten znamenitý náklad v nic obrácen býti a nepřítel potom tím dostatečněji své předsevzetí provésti mohl: protož J. M. Kr. neráčil pominouti s dolními rakouskými zeměmi dědičnými, jakž svrchu dotčeno, jednati, kteréž jsou jako poddaní, vzhlédnouc na nebezpečnost nastalou J. M. Kr. znamenitou sumu peněžitou a k tomu, když by toho potřeba byla, lid válečný svolili, a to všecko skrze colmistra svého na vychování výš psaných válečných potřeb jakožto lodí na vodě, střelby, spíže a na opravu a stavení vydati a spraviti připověděli a vyplniti přiřekli. Ale poněvadž často jmenované válečné potřeby a začaté stavení zámku Komárna zároveň J. M. Kr. bez zvláštní jich království, zemí a věrných poddaných pomoci držeti a vychovati možné není, a jsouc J. M. Kr. na důchodích komory své pro mnohá a častá vydávání proti Turku nepříteli vysoce schuzen, neb J. M. Kr. z důchodův J. M. komory po opanování od Turka Budína několikrát sto tisíc na lodě, střelbu a všelijaké potřeby válečné a prospěšnější těch výš dotčených potřeb přistrojení, aby vždy ani při tom, pokudž jednom nejvýš možné, žádného nedostatku nebylo, této zimy vynaložiti a vydati jest poručiti ráčil: protož J. M. Kr. stavův, věrných poddaných milých, milostivě napomínati i otcovsky žádati ráčí, aby oni také na nynějším sněmu nebezpečenství strany Turka nepřítele, jakž dotčeno, a to, což jest k jich vysvobození s těžkostí obdrženo a svoleno, upřímným a věrným oumyslem a bedlivě při sobě rozvážili a jakožto milovníci jména pána Ježíše Krista a vlasti své i zemí k tomuto království příslušejících, pomoc dostatečnou svolili a skutkem vyplnili, tak aby to křesťanské dobré, chvalitebné a pobožné předsevzetí průchod svůj míti mohlo, a k tomu ten lid válečný, kterýž se drží pro obranu markrabství moravského a jiných J. M. Kr. zemí a uvarování nenadálých ustavičných sjezdův a vpádův, o čemž J. M. Kr. stavům, jak a pokud jest nařízeno, na žádost jich zprávu další dáti ráčí, vychovati pomohli a stavové příčina toho, aby to průchodu svého míti nemělo, nebyli a skrze jich nepomáhání za takovou zkázu odpovídati nemuseli, kteráž by je také potom potkati mohla, čehož by J. M. Kr. stavům jako věrným poddaným milým, srdečně nepřál.

J. M. Kr. té dokonalé víry a milostivé naděje k stavům býti ráčí, že zemím k tomuto království náležitým i jiným křesťanským hlavám a zeměm takovou jich pomocí, kterouž z lásky a pro jejich samých vysvobození učiní, dobrý příklad na sobě ukáží a příčina toho budou, aby též země a hlavy křesťanské touž měrou beze vší odpornosti skutečnou a dostatečnou pomoc daly, a J. M. Kr. tolikéž té milostivé a otcovské vůle jest, nébrž i k tomu se podávati ráčí, podle jich stavův a jiných J. M. poddaných pomoci všecko, kdež co J. M. Kr. míti ráčí, mile vynaložiti a nadto osobou svou královskou do pole s J. M. C. a tím lidem, kterýž J. M. C. přidán bude, táhnouti, jsouc J. M. Kr. té dokonalé naděje, že věčný milý Bůh J. M. C. i J. M. Kr. štěstí a vítězství nad tím ukrutným, krve křesťanské žíznivým, dědičným nepřítelem Turkem popříti ráčí.

A J. M. Kr. takovou jich stavův povolnost, kterouž J. M. v tom od nich v skutku sezná, kteráž také jim samým k dobrému přijde, všem spolu i jednomu každému obzvláště vší milostí královskou zpomínati i milostivě nahrazovati ráčí, neb i toho J. M. Kr. před stavy milostivě tajiti neráčí, že J. M. Kr. z mnohých míst jistí špehové přicházejí, kterak se císař turecký nikda předešle nestrojil s tak velikou znamenitou mocí a sílou a tak ranním časem, jako tohoto nynějšího příštího léta, vojensky do pole a na J. M. Kr. království a země táhnouti; jakož pak týž Turek z Konstantinopole vytáhl a přes tuto zimu v Drianopoli zůstane, tak aby tím časněji a raněji přitáhnouti mohl, a vojnu vůbec, aby se lid k tomu strojil, volati dal; protož zajisté toho vysoce důležitá potřeba káže, aby takovému zlému a záhubě i zkáze, kteráž z toho povstati může, časně a s dostatkem odpor a odolání se stalo.

Také by J. M. Kr. milostivě k tomu nachýlen byl strany těch pomocí, kteréž stavové J. M. Kr. proti dědičnému všeho křesťanstva nepříteli těchto časův činili, jich u vydávání pokudž nejvýš možné šetřiti a sanovati, ale poněvadž J. M. Kr. na jich stavův poníženou prosbu a svolení některou sumu s nemalou obtížností objednati ráčil, kteroužto sumou jest těm jízdným, kteříž léta minulého etc. 43 pod správou a hejtmanstvím urozeného Zbyňka z Dubé v Uhřích v poli leželi, záplata se stala a některým z těch jízdných jakožto Niari Ferenčovi a Bampfi Laslavovi jich záplatou jest poodloženo, kdež aby tudy obyvatelé tohoto království obtěžováni a sužováni nebyli, J. M. Kr. stavův milostivě napomínati ráčí, aby to také na nynějším sněmu předsevzali a tak nařídili, aby J. M. Kr. to, což ještě pozůstává a počtem řádným ukázáno a najdeno bude, že jest J. M. Kr. vydati ráčil aneb ještě J. M. vydati má, podle zavření sněmovního bez odtahův dáno a spraveno bylo.