VE VÍDNI, po sv. Havle 1543. MS. v knihovně knížete Jiřího z Lobkovic v Praze.

Ferdinand etc. Věrní milí! Jakož bezpochyby Vás všech i jednoho každého zvláště tajno není, kterak Turek, ukrutný nepřítel všeho křesťanstva, po opanování a zdobývání některých měst a zámkův v království uherském osobou svou nazpátek utáhl a lid, kterýž z království českého i z jiných zemí k témuž království příslušejících proti nepříteli Turku času nyní minulého do království uherského vypraven byl, nemohouc nic provésti, z některých příčin v radě uvážených a pro zimu, nečasy nastávající déle v poli zůstati, do domův svých s povolením naším se navrátil; kdež Turek, dědičný nepřítel všeho křesťanstva, majíc některé zámky a města v království uherském, jakž výš dotčeno, opanované, toho úmyslu jest ostatek království uherského, markrabství moravského a jiné země a poddané naše k témuž království přísedící, podmaniti, jakož pak některých baši s čtyřidceti tisíci v tomto království po sobě pozůstavil.

I nejsouc my toho úmyslu s pomocí pána Boha všemohoucího a věrných poddaných našich milých, pokudž jenom nejvýš možné, na poddané naše toho dopouštěti, než dotčenému ukrutnému nepříteli odepříti, království a poddané naše před tímž nepřítelem zachovati, ale uvážíc to pilně s nejvyššími ouředníky, soudci zemskými a radami království českého i s jinými poddanými našimi, věrnými milými k témuž království příslušejícími, kteří na ten čas při nás jsou byli, poněvadž bez sněmu obecního a společného časného všech zemí našich shledání a jednomyslného snesení, nám, zemím a poddaným našim jinače z takového nebezpečenství tureckého spomoženo ani dostatečné opatření obmýšleno býti nemůže, a jsouc od nich za to prošeni, abychom jim sněm obecní položiti ráčili: protož nemohouc toho pominouti z příčin výš dotčených sněm obecní na hrad pražský v neděli den svaté panny Kateřiny nejprv příští položiti a Vám rozepsati jsme ráčili a tímto listem pokládáme, poroučejíc s pilností všem i jednomu každému z Vás, abyste se na výš psaný den v neděli do Prahy sjeli a hned nazejtří, totiž v pondělí tím raněji bez všelijakého jiného zaměstnání a prodlení na paláci u nás k jednání sněmovnímu podle starobylého obyčeje a chvalitebného pořádku najíti dali, neb my znajíc toho tak znamenitou potřebu poddaných našich, Vás a všeho křesťanstva býti, osobně, dáli Bůh, na ten sněm přijeti ráčíme; z poručení i napomenutí našeho také i z jiných zemí k koruně české příslušejících a z jiných zemí našich dědičných rakouských i z království uherského poslové s plnou mocí k tomu sněmu přijíti a spolu s Vámi o takovou znamenitou společní potřebu s pilností jednati mají. Kdež vědouc jistou vůli naši i jisté poručení naše a znajíc důležitou i vlastní toho potřebu nás všech býti, nepochybujem, že se v tom povolně i poslušně zachováte. Jestliže by pak kteří nepřijeli a přes to naše jisté poručení (ač té víry ani naděje býti neráčíme) doma zůstali, proto nicméně ti, kteříž se sjedou, jednati a s námi podle starobylého obyčeje zavírati moc míti a jiní tomu dosti učiniti povinni budou; než z měst našich posly své aby s plnou mocí na takový sněm vypravili, jinače nečiníce.

Dán ve Vídni po svatém Havle léta 1543.