V NORIMBERCE, 1543 v pondělí po neděli Oculi (26. února). MS. v knihovně knížete Jiřího z Lobkovic v Praze.

Předkem, aby od nás poslové naši stavům království českého, věrným našim milým, milost naši královskou a všecko dobré pověděli, listu našeho věřícího jim dodali a že od nich, že jsou se na nynější sněm sjeli a poslušně najíti dali, milostivě přijímati ráčíme, oznámili a dále předložili: že jsou tomu z listův sněmovních, z kterých zvláštních důležitých a znamenitých potřeb netoliko nás, království českého a zemí příslušejících, ale všeho křesťanstva se dotýkajících, i také na poníženou prosbu a žádost stavův markrabství moravského, nynější sněm obecní sme položiti ráčili, vyrozuměti mohli a ještě siřeji, jakž se o tom tuto dole vypisuje, srozuměti budou moci.

Kdež ač bychom dotčený sněm k společnému shledání stavův království českého s zeměmi k němu příslušejícími (na kterémž by o důležité potřeby k obraně proti Turku, žíznivému nepříteli všeho křesťanstva, rozvažováno bylo a o ně se jednomyslně rozmlouvalo, kterak by království české a země k témuž království příslušející spolu s jinými poddanými našimi věrnými milými zachovány a z nebezpečenství tureckého vysvobozeny býti mohly) prvé rádi položiti byli ráčili, ale pro příčinu morové rány, kteráž tehdáž v království českém i v některých jiných zemích našich se byla rozmohla, to se státi nemohlo; avšak nechtěli jsme téhož sněmu položením déle prodleti, ač sami osobně nikterakž postačiti bychom nemohli, neb jest se teprva sněm říšský zde v středu po svatém Pavlu na víru obrácení minulém začal a ještě zavřín není, ješto kdybychom před zavřením téhož sněmu říšského odjeli, tehdy by také poslové a rady kurfirštův, knížat i jiných stavův říšských, kteříž na ten čas zde na tom sněmu říšském jednají, pospolu nezůstali, i tolikéž jiní kurfirštové a knížata, kterých každého dne na obeslání naše sem očekáváme, zvědouc o odjezdu našem, sem by nedojeli, než nazpátek k domům svým se navrátili, a tak by nic konečného zavříno býti, k vykonání ani k vyřízení přijíti nemohlo.

I vědouc my, co nám, královstvím, zemím a poddaným našim i všemu křesťanstvu na zdejším jednání říšském záleží, zde sme proto osobně zůstali, jsouc té milostivé naděje do stavův království českého, že nic méně jako bychom sami přítomni byli, všecky věci podle důležitosti potřeby uvažovati a s pilností jednati budou, neb ač sme na sněmu obecním, kterýž o svatém Zikmundu minulém na hradě pražském u přítomnosti osoby naší královské držán byl, stavům milostivou přípověď učiniti ráčili, že k času svatého Martina, též minulého, pro zemské obecní potřeby sněm položiti a držeti dopustiti ráčíme, což sme s milostí nachýleni byli učiniti, než že sou nám v tom tehdáž běhové a jednání válečná i také morové povětří, jakž vejš dotčeno, na překážku byli, a také bychom byli rádi i nynější sněm pro ty potřeby obecní zemské rozepsali a v sněmovních listech o tom zmínku udělali, ale to se proto státi nemohlo, neb jsou stavové markrabství moravského s velikou pilností a ponížeností strany spěšného sněmu obecního položení nás starali, pokorně prosíce, aby se časně přede všemi jinými jednáními opatření a odpor proti Turku pro zachování a obranu hrdel, žen, dětí a statkův jich obmýšlel.

Protož mají poslové naši stavův milostivě žádati, aby nad tím žádné těžkosti nenesli, ani těch potřeb obecních na nynějším sněmu bez přítomnosti osoby naší královské k jednání před se nebrali, nébrž se v tom podle milostivé důvěrnosti naší, kterúž k nim máme, poslušně zachovali a v těch obecních artikulích malé sečkání měli, s tou milostivou přípovědí, že my strany takových obecných potřeb, kteréž stavové poslóm našim, proč toho sněmu žádostiví jsou, sepsané podati mají, mezi tímto časem a svatým Janem křtitelem božím najprv příštím sněm obecní rozepsati, položiti a pokudž nejvejš možné, osobně na tom sněmu býti a takové obecní jednání předsevzíti ráčíme, a v tom ve všem, což by užitečného stavům býti mohlo, pilným a bedlivým jednáním i radou naší nic sjíti nemá, nébrž nás v tom stavové k sobě milostí náchylného seznati mají. A by i takové obecní zemské potřeby na ty oznámené a předložené artikule nyní jednány a nařízeny byly a toho, což by k odporu nepřítele všeho křesťanstva sloužilo, se v skutku nepředsevzalo, tak aby tudy s pomocí boží naděje k obraně býti mohla, tehdy by se to všecko zase skrze nepřítele Turka zjinačilo, zrušilo a dokonalá zkáza stavův a zemí připojených skrze to přijíti musela, ale jestliže se v tom časně opatření stane, tehdy se bude moci potom tím dostatečněji o potřebách obecních jednati a zavírati.

Také o stavích království českého pochybovati neráčíme, že v dobré paměti mají, kterak sme mnohými znamenitými a ustavičnými pracemi, starostmi a těžkým vydáním strany Turka, dědičného nepřítele všeho křesťanstva, hned od počátku kralování našeho až do dnešního dne, obtíženi býti ráčili; jakož sme pak nynějších minulých časův a let, chtíc země a poddané, věrné naše milé, před ukrutným tyranem Turkem zachovati, znamenitá vojska lidu válečného při stavích svaté říše i jiných některých křesťanských potentátích proti dotčenému nepříteli Turku s nemalým bedlivým jednáním a mnohými dalekými pracnými jízdami obdržali, kteréžto vojsko roku minulého v království uherském v poli proti nepříteli bylo, ale že jest se tím lidem při tom času málo užitečného proti nepřátelům provedlo, majíc my nad tím srdečnou lítost, nevíme co jiného k tomu říci než pánu Bohu poručiti musíme, jsouc sebou jisti, že jest pilností, prací i nákladem naším nic nesešlo, aniž co takového slušně od koho nám přičítáno býti může.

Všecko, co jest na nás spolu s královstvími, zeměmi a poddanými našimi věrnými milými od stavův svaté říše vloženo bylo, jakožto lehcí koně, střelba s jejím příslušenstvím, lodě, spíže i jiné potřeby válečné, to sme bez nedostatku, ač s nemalou naší i poddaných našich škodou i obtížností, vychovati a držeti ráčili, takže při těch všech potřebách válečných žádného nedostatku z daru pána Boha nebylo nébrž i zbytek se našel, jakž pak kurfiršt brandenburský, J. L., nejvyšší hejtman polní nad lidem říšským, stavům svaté říše (podle znění příležícího výpisu) psaním svým vyznal i jiné válečné rady a všickni, kteří v poli byli, toho dobře povědomí jsou.

Což proto stavům království českého oznamovati ráčíme, aby majíc o tom zprávu pravdivou, nás sami při sobě i těch, kteříž by něco toho, ač té naděje býti neráčíme, o nás (jako bychom my toho, že jest tím lidem říšským válečným se málo provedlo a bez užitku vojsko se roztrhlo, příčinou byli) v lidi vtrušovali, výmluvná měli.

Také i toho před stavy tejna učiniti neráčíme, že sme podle milostivé přípovědi naší stavům učiněné ten konečný úmysl náš královský na tom ustanoviti byli ráčili, minulého léta osobu naší královskou do pole táhnouti a pro obranu a zachování poddaných věrných našich milých všecko to, což králi křesťanskému a milovníku poddaných náleží, ničeho nelitujíc činiti, ale nemohouce my nikteraká z příčin nížeji položených k takovému pobožnému a křesťanskému skutku a do pole tažení postačiti, toho sme, ač neřádi, proti vší naší vůli pominouti museli, neb když jest vojsko z říše u Vídně se stahovalo, nemajíc dotčené vojsko a lid válečný od některých stavův říšských záplaty své, v tom času sou se nám opověděli, jestliže se jim od říše záplata nestane, že nemajíc nač sloužiti ani v poli trvati, dále do království uherského táhnouti a k nepřátelům se přiblížiti nemíní, nébrž zase nazpátek utáhnouti chtí. Kdež chtíc my to, pokudž tehdáž nejvýš možné bylo, časně opatřiti a roztržení toho lidu válečného na zkázu křesťanstva nedopustiti, znamenitou sumu a naše vlastní peníze, kteréž sme pro potřebu naší do pole tažení objednali, mezi ně rozpůjčiti a poděliti, i k tomu na světlo opovídání a předkládání jmenovaného nejvyššího hejtmana polního a lidu říšského nám učiněná, jestliže jim nepřipovíme, na sněm říšský, kterýž tehdáž měsíce července zde v Normberce držán byl, osobně jeti a při stavích říšských jim o záplatu jednati, že nechtí z ležení, v kterémž jsou u Vídně dosti dlouhý čas leželi, se hnouti; čehož sme se jim, nechtíc té přípovědi učiniti, více než na týden bránili, avšak vždy naposledy z výš oznámených příčin připovědíti museli, a hned se ztížně sem do Normberku vypraviti a s stavy svaté říše o záplatu lidu jich válečnému jednati i přiřčení té záplaty při stavích obdržeti ráčili; a kdybychom nebyli tehdáž osobně na ten sněm říšský jeli, nebyla by se záplata tomu lidu říšskému stala.

A tak navrátivše se my zase z toho sněmu říšského do dolních dědičných zemí našich rakouských, předce sme, jakž se svrchu píše, do Uher vojensky táhnouti chtěli, by se nám v tom průtah nebyl stal; jakož stavové království českého i jiné země k němu příslušející berni a pomoc na minulém sněmu obecním proti žíznivému krve křesťanské nepříteli Turku na vychování těch potřeb válečných, na nás od říše uložených, a k osazení a opatření hranic a míst pevných pro uvarování vpádův a sjezdův svolili a na určité časy položiti i nám skrze colmistry jich vydati připověděli, čehož se tehdáž nestalo, a my se na takovou sumu konečně ubezpečiti i jinde, aby vždy těm dvěma tisícům lehkým koním, kteříž se od stavův v Uhřích přijali (ač nechtěli-li sme, aby tehdáž z pole utáhli) záplata se stala a na těch i na jiných potřebách válečných na nás od říše, jakž svrchu dotčeno, uložených, nescházelo, s naší znamenitou škodou peníze pod úrok objednati a se vydlužiti museli, z kterýchž až podnes úrok dáváme, a tak nám (ač bychom srdečně rádi byli) z výš oznámených příčin, jak stavové sami znáti mohou, do pole se osobně vypraviti možné nebylo.

Než když k tomu přišlo a odtažení lidu říšského od Pestu se stalo, tu jest kurfiršt brandenburský, J. L., nejvyšší hejtman polní nad lidem říšským, i také J. L. přidané polní válečné rady, nám, že od říše sedm tisíc lidu jízdného i pěšího k osazení a opatření zámkův, míst pevných a pro uvarování vpádův a sjezdův tureckých na pomezích držáno býti má, svolili a připověděli, a my tolikéž několik tisíc koní lehkých mimo ten počet knechtův a Vlachův, který se prvé od nás drží a v osazení jsou, podle svrchu psaných sedm tisíc lidí válečných od říše svolených, míti a těm každého měsíce drahnou sumu platiti ráčíme, jakož pak země k koruně české vtělené k takovému předešlému i nynějšímu vychování své pomoci peněžité na větším díle spravily a ještě každého dne vydávají a platí, ale že jsou některé osoby z stavův z království českého, to což na ně dáti přišlo, až posavad za sebou zadržaly a po uvázání komorníkem i také listu obranného berníkům nespravili, toho proti svolení sněmovnímu a zřízení zemskému učiniti nemajíc, do nich sme se nenadali.

I aby ve všech zemích rovnost se zachovala, mají poslové naši na místě našem stavův milostivě a s pilností napomenouti, aby se tak k tomu přičinili a ty osoby, kteréž jsou dotčenou pomoc peněžitou za sebou zadržaly, k tomu měli, aby bez prodlévání to, což za nimi pozůstává, spraveno a colmistru jich k zaplacení lidu válečného se vydalo a s těmi penězi dolů pro uvarování dalších škod i toho lidu odtažení týž colmistr vypraven byl.

Neb stavové království českého té milostivé i otcovské lásky do nás se nadíti mají a mohou, jakož pak v pravdě vždycky i nyní jinače po nás neseznali, než že kde jsme co v moci naší královské měli, ničehož až posavad pro obranu věrných poddaných našich milých nelitujíc, sme vynaložiti i k tomu do Prešpurku do království uherského při času Všech svatých minulých na rákos, kterýž od nás stavům království uherského položen byl, se vypraviti ráčili, na kterémžto sněmu a rákoši na pilné, bedlivé a ustavičné naše jednání a pracování dotčení stavové království uherského znamenitou pomoc, jak se nížeji vypisuje, svolili, totiž z jednoho každého domu při Hromnicích minulých jeden zlatý uherský a o svatém Jiří nejprv příštím také po jednom zlatém uherském, a biskup i prelati, páni a rytířstvo padesátý díl všech statkův svých a léta nastávajícího vždy ze sta osedlých poddaných čtyry koně lehké dáti, připověděli, k tomu preláti, páni a rytířstvo podle zřízení dekretův a přísah svých, což nejsilněji budou moci, osobami svými do pole se vyzdvihnouti a táhnouti podvolili, i nad to výše mnoho jiných potřebných artikulův k těm věcem náležitých jednomyslně jsou zavřeli a vyplniti přiřekli.

A nad to také obzvláštně dolní země naše rakouské dědičné velikou pomoc jsou dáti a vyplniti se podvolily, k čemuž sme, jak se svrchu oznamuje, skrze mnohé bedlivé jednání přivésti a hned po zavření rákose odtud z Prešpurku do markrabství moravského na sjezd obecní, kterýž tehdáž v městě Brně držán byl, se vypraviti ráčili; tu stavové markrabství moravského oznamujíc a předložíc nám nastávající důležité potřeby, podvolili jsou se posly své na sněm, kterýž bychom v království českém položili, vypraviti a jim plnou moc, aby toliko strany pomoci proti Turku (a o nic jiného) jednali a zavírali, dáti s tou poníženou prosbou, abychom tolikéž při jiných zemích k království českému příslušejících o vypravení poslův jednati rozkázati ráčili, což se i stalo, a jinače se nenadíváme, než že jsou se také tak podle přípovědí svých zachovali.

Kdež po vykonání napřed psaných věcí v Prešpurku na rákoši i také v markrabství moravském na sjezdu obecním předce sme, nelitujíc žádné práce, starosti, nákladův i dalekých nebezpečných jízd na nynější sněm říšský sem do Normberka přijeti ráčili a s stavy římskými v začatém pilném jednání usilujeme, aby předešle svolená, trvalá a stálá pomoc k svému vyřízení a vykonání přijíti a ti nedostatkové a což jest léta minulého na překážku bylo, se napraviti a časně přetrhnouti mohlo, jsouc té nepochybné naděje, že to s pomocí pána Boha ku potěšení poddaných našich a všeho křesťanstva obdržíme.

I poněvadž stavové vůbec vědí, že Turek nepřítel všeho křesťanstva po opanování Budína, stolice královské, tak blízko k jiným královstvím a zemím našim se přiblížil, moc svou rozšířil a ostatek království uherského pod se podmaniti umínil, čehož, jestliže jemu předně s pomocí pána Boha všemohoucího, stavův svaté říše a věrných poddaných našich i jiných křesťanských potentátův, časně a s dostatkem odepříno a obráněno nebude, snadně by dovedl i jiné země naše rakouské, markrabství moravské, knížetství slezské a tak dále i království české ustavičnými a nenadálými vpády, sjezdy, žen, dětí a lidu zajímáním a pryč vedením, hubiti, kaziti a páliti bude, čehož každý rozumný snadně povážiti může.

Všichni naši špehové, víc než z jedněch míst, na tom se srovnávají, kterak turecký císař osobně se vší silou a mocí svou vojenskou (a podle něho znamenitý počet Tatarův a Valachův) do království uherského, markrabství moravského a jiných zemí našich nynějšího času táhnouti umyslil, ješto skrze to, nebude-li zvláštní milosti boží a skutečného i dostatečného strany pomoci snesení a brzkého zavření, dokonalé zkázy, záhuby i jistého pádu a zahynutí jest očekávati.

Znajíc my, že bez pomoci království českého, poddaných věrných našich milých i jiných dobrých křesťanův, tomu nepříteli nikterakž odolati a odepříti nemůžeme, neb sme předešle podle nejvyšší možnosti naší královské, kde jsme co měli, vydati a důchody naše rozzastavovati i komoru naši královskou schuditi ráčili a ještě ničehož, kdež co máme, vynaložiti ani hrdla našeho královského podle věrných poddaných našich milých nasaditi nelitujíc, všecko rádi a mile učiniti i stavův království českého, že jsou těchto všech časův za kralování našeho veliké pomoci proti Turku učinili, litovati ráčíme, nemajíc my mimo poddané věrné naše milé, jinam se utéci, rady a pomoci hledati a nechtíc, pokudž jenom nejvejš možné, zemí a poddaných našich podmaniti dopustiti.

Protož mají poslové naši se vší bedlivostí a pilností na místě našem často psaných stavův království českého, věrných našich milých, milostivě i otcovsky žádati a napomenouti, aby na taková nebezpečenství, kteráž skrze Turka, nepřítele úhlavního, na ně, ženy, dítky a vlast jich se valí a na nynější tak znamenité potřeby a důležitosti, kteréž nikdá za lidské paměti větší v křesťanstvu nebyly ani o tom slejcháno, že by Turek tak se zemím a království českému byl přiblížil, se ohlédli, k srdcím svým takovou věc i naše častá předkládání i napomínání připustili, na to zdravě prvé, nežli by do konce pád (čehož pán Bůh z milosti své svaté uchovati rač) na ně a křesťanstvo přišel, se rozpomenuli, uradili a těch cest spěšně (jiným se nezaneprázdňujíc) mezi sebou spolu s vyslanými z jiných zemí pohledali a s pilností rozvažovali a zavírali, kterak by tomu ukrutnému nepříteli Turku, dokudž ještě čas jest, dostatečný odpor se státi mohl a skutečná pomoc, kteráž by na peníze uložena byla, se svolila a shromáždila, aby při všech stavích a obyvatelích a mezi zeměmi rovnost zachována byla a jeden před druhým, poněvadž se všech jednostejně dotýče, obtěžován nebyl a tudy ty nesnáze a různice mezi stavy království českého a zeměmi k témuž království příslušejícími, kteréž v dobré a zdravé paměti míti ráčíme, že sou se předešle při takových pomocích, když každá země na lid nastupovala, zběhly, se upokojiti mohly, tak aby tolikéž zase znovu jako prvé nepovstaly, a opět každá země podle starodávní své oznámené a předložené zvyklosti proti pomoci království českého, což by na ně přišlo, také dáti a učiniti chtěli, ješto tudy při obci veliká nerovnost se zběhla i těžkost povstala.

A když od stavův království českého, jakž svrchu dotčeno, taková křesťanská a bratrská pomoc strany rovnosti (o čemž nepochybujem) podle jiných zemí k království připojených svolena a bez prodlení, jakž se o to snesou, vybrána a shromážděna bude, tehdy aby hned na nynějším sněmu stavové osoby mezi sebou volili a jim moc dali, jakož i jiné země k koruně příslušející učiniti mají, abychom my po zavření zdejšího říšského sněmu při šťastném příjezdu našem do království českého s radou a uvážením těch volených osob od stavův i s jinými vyslanými s mocí, kterak by takové peníze nejužitečněji proti Turku nepříteli obráceny, vynaloženy i také, jaké by potřeby a lid válečný na ty peníze (poněvadž to na nynějším sněmu, protože se věděti nemůže, na jaký způsob stavové svaté říše pomoc svou svolí a proti nepříteli obrátí, býti a se státi nemůže, aby jedno proti druhému se nedalo a tudy v tom křesťanském chvalitebném předsevzetí překážky se nestaly) se objednati, přijíti, chovati a kde obráceny býti měly, rozjímati a zavírati ráčili, tak aby ty peníze nikam jinam, než na ty potřeby proti tomu nepříteli Turku, jakž dotčeno, vynaloženy nebyly.

A což tak s těmi osobami u přítomnosti, v radě naší nalezeno a uváženo bude, to aby stavové království českého i jiné země k království připojené skrze své colmistry k tomu zřízené k skutečnému vyřízení bez odtahův přivedli a ty peníze vydávati poručili; neb my toho žádostiví nejsme, aby takové peníze nám v ruce vjíti měly, ani také který užitek náš při tom obmýšlíme, jsouc k stavům, věrným poddaným našim milým, té milostivé a otcovské naděje, že v nynějších potřebách tak znamenitých a vysoce důležitých, kterýchž nikdy větších nebývalo a na křesťany od ukrutného nepřítele Turka, jeho takovým přiblížením, království a zemí soužení nepřicházelo, povolně, spěšně i hotově, jako milovníci nás krále, pána svého a vlasti své, se najíti dadí i toho mezi sebou pováží, cožkoli v tak velikých a důležitých potřebách svolí, že to sobě sami, ženám, dětem a vlasti své, tak dobře jako osobě naší královské pro dobré jich všech učiní, což jim na budoucí časy s pomocí pána Boha věčného k užitečnému i před nepřítelem Turkem upokojení přijíti bude moci.

Jakož také stavové o tom povědomost mají, že sme dceru naši nejstarší nejjasnějšímu knížeti a pánu, Zikmundovi mladšímu, králi polskému J. L., k svatému stavu manželskému podle znění smlouv svadebních dáti ráčili, a tuž dceru naši J. L. králi polskému (poněvadž v královstvích a zemích našich pro nynější běhy válečné svadební veselí býti nemůže) do království polského vypraviti ráčíme a skládání tu neděli po svatých Filipu a Jakubu, apoštolích božích, nejprv příštích v Krakově býti má: i poněvadž dotčené svaté manželstvo s bedlivým a časným uvážením nám i jim stavům a jiným poddaným, věrným našim milým, k užitku a potěšení, jakž toho stavové sami při sobě povážiti mohou, jest předsevzato a stavové v paměti mají, že jsou předešle vždycky, když který král český dceru k stavu manželskému vydával, spolu s zeměmi k království příslušejícími, pomoc a věno tím způsobem, jako při korunování každého krále českého dáti povinni jsou, tak jakž až posavad ten obyčej a způsob se zachovával, a ač bychom rádi stavův, vzhlédnouc na ty pomoci a dávky, kterýmiž jsou strany nepřítele Turka obtíženi, sanovati a šetřiti, i v tom se k nim, aby lásku a milost naši k sobě seznati mohli, milostivě okázati ráčili, ale nemohouc toho pro ustavičná nesnesitelná vydávání, kteráž pro obranu poddaných našich proti Turku činíme, pominouti, mají poslové naši stavův od nás milostivě žádati, aby, vzhlédnouc na výš oznámené příčiny, spolu s zeměmi k království českému připojenými, dotčenou pomoc a věno svolili, a tak to aby se nám vydalo, skutečně nařídili.

Avšak aby vždy stavové milostivou lásku od nás k sobě seznali, nechtíc jich rádi obtěžovati, ráčíme zatím na ty cesty s pilností pomysliti a jmenované věno, když dcera naše do Polsky se vypravovati bude, jakž budeme moci pod úrok objednati, a to nám stavové o svatém Jiří nyní příštím bez dalších odtahův spraví a vydadí.

Nepochybujíc o stavích, věrných poddaných našich milých, že se v tom ve všem, jak se svrchu píše, dobrovolně, poslušně i hotově bez výmluv zachovají a jako ti, kteříž blíž nepříteli přisedí, jiným křesťanským potentátům dobrý a chvalitebný příklad, aby jich tím chtivěji a snažněji pomocí svou neopustili, na sobě okáží.

A my takovou jich stavův povolnost všem vůbec i jednomu každému zvláště vší milostí naší královskou zpomínati, milostivě nahrazovati, králem a pánem jich milostivým býti ráčíme.

A což tak dále poslové naši v těch ve všech věcech za užitečné a prospěšné poznají, to na místě našem s pilností, jakž jim věřiti ráčíme a o pilnosti jich nepochybujem, jednati i také každého času nám, co u stavův království českého, věrných poddaných našich milých, způsobí a vyřídí, oznámiti mají.

Dán v Normberce v pondělí po neděli postní Oculi léta 1543 a království našich římského čtrnáctého a jiných sedmnáctého.