300. Předložení královské na sněmu, kterýž držán byl na hrade pražském v pondělí po svatém Jiří (24. dubna) léta 1542.
MS. v knihovně knížete Jiřího z Lobkovic v Praze.
J. M. římský, uherský, český král, pán náš nejmilostivější, předkem ode všech tří stavův království českého, že jsou se na nynější sněm obecní sjeli a poslušně najíti dali, vděčně přijímali a vší milostí jim to zpomínati, nahrazovati a na stavy království českého vznášeti ráčí: jakož stavův království českého předložení od J. M. Kr. na sněmu obecním minulém při času svaté panny Barbory učiněné tajno není, jaká nebezpečenství na království české, země k němu příslušející i jiné J. M, země dědičné a na všecko křesťanstvo skrze ztracení Budína se přibližují a valí, kdež pak J. M. Kr. kterak by takovému krve křesťanské žíznivému a ukrutnému nepříteli Turku, jeho dalšímu tyranskému předsevzetí, aby ostatek království uherského a jiných věrných poddaných J. M. Kr. dokonce sobě nepodmanil, odepříno a bráněno býti mohlo, dostatečně jest předloženo a se stavy království českého i s jinými posly ze všech J. M. zemí s plnou mocí vyslanými taková věc rozjímána a vážena byla, čehož přes to na tento čas dále opakovati J. M. Kr. za potřebné se nezdá; mimo to, což jest bylo nejprve na sněmu říšském v Řezně od stavův svaté říše, totiž pomoc dvaceti tisíc lidu pěšího a čtyry tisíce zbrojného jízdného svoleno, kterúžto pomoc říšskou proti moci turecké za dosti býti k obraně království a zemí J. M. neznajíc, hned jest J. M. Kr. pro obranu a dobré věrných poddaných svých milých i všeho křesťanstva, znajíc a vědouc takovou důležitou potřebu a nastávající nebezpečenství, aby jeho Turka předsevzetí s pomocí pána Boha se zastavilo, jemu dostatečný odpor učiněn, rozšíření hranic a pomezí k dobrému J. M. Kr. zemím a poddaným státi se mohlo, při stavích svaté říše na nynějším sněmu o větší a znamenitější pomoc jednati jest pracně ráčil. Kdež skrze takové J. M. Kr. bedlivé, pilné a ustavičné jednání na nynějším sněmu v Špajru k tomu jest přivedeno, že jsou stavové svaté říše ještě jednou tak velikou pomoc jako prvé v Režně, zejména čtyřiceti tisíc pěších a osm tisíc jízdných zbrojných vše v osobách a k tomu mimo ta děla, kteráž král J. M. zjednati a v znamenitém poctu míti ráčí, osmdesáte kusův děl svolili a takovou pomoc bez nedostatku konečně do pólu měsíce máje, a kteříž v dolejších zemích obydlí svá mají, prvního dne měsíce června vypraviti a poslati připověděli; o čemž J. M. Kr. žádného pochybenství nemá, nébrž dokonale věřiti ráčí, že taž pomoc svolená a sněmem říšským podle zavření nařízená, na jmenovaný čas vypravena bude, neb již nemalý počet ustavičně tak pěších jako jízdných dolů k místu uloženému den ode dne po zemi i po vodě táhnou.
Ale poněvadž stavové království českého v dobré paměti míti mohou to oznámení na sněmu obecním, pokud a co by J. M. Kr. s královstvími a zeměmi svými podle stavův svaté říše, jakž toho v Řezně stavové na J. M. žádali, učiniti a dvacet tisíc koní lehkých, spíži s potřebami náležitými, lodě, děla a prachy pro obranu Dunaje a dodávám spíže a jiných potřeb, na kterýchžto lodích méně desíti tisíc nemůže býti, nákladem svým držeti míti ráčil, což bez znamenitého velikého nákladu nikterakž chováno a držáno býti nemůže; i ač to všecko již mělo pohotově býti, avšak nemohouc J. M. Kr. pro předešlá znamenitá a nesnesitelná vydání, kteráž pro zachování království, zemí a jiných poddaných věrných milých učiniti ráčil, sám s to býti a těch potřeb válečných svrchu dotčených z měšce a z komory své královské s dostatkem vychovati, ráčil jest stavův království českého i poslův ze všech zemí vyslaných zde na hradě pražském milostivě i otcovsky žádati, aby J. M. Kr. k vychování takových potřeb a pro zachování království a zemí proti témuž Turku radou a pomocí svou neopouštěli a tak k J. M. se skutečně okázali, aby J. M. Kr. potřeby často jmenované od říše na J. M. složené míti, ty držeti i také pokudžby toho potřeba bylo, osobou svou královskou do pole táhnouti ráčil, ale na čem při tom času zůstano bylo, bezpochyby stavové království českého dobrou vědomost mají.
Avšak J. M. Kr. jako král křesťanský a milovník království, zemí a poddaných svých, věrných milých, z přirozené milostivé náchylnosti a otcovské lásky i z povinnosti pro opatření a obranu před takovým nepřítelem Turkem poddaných J. M., neráčil jest ničeho pominouti, nébrž nelitujíc práce ani outraty do Špejru jeti a s pilností na tom sněmu se stavy svaté říše jednati a k tomu přivésti ráčil, že jsou ještě jednou tak velikou pomoc jako prvé, jakž svrchu dotčeno, svolili a připověděli, nežádajíc na J. M. Kr. královstvích a zemích žádných větších pomocí, mimo ty předešlé potřeby válečné na J. M. k objednání uložené, jenom za to prosili, aby k tomu času, když lid z říše potáhne a což nejspíše možné bude, ty potřeby válečné pohotově byly.
I poněvadž stavové i jeden každý dobře znáti i tomu rozuměti mohou, že bez lehkých koní, spíže, střelby, lodí s jejich potřebami a opatření zámkův pozemních nic užitečného, prospěšného proti takovému nepříteli, by pak křesťanstvo nejznamenitější vojsko a takřka bez čísla lidu na toho nepřítele vypravili, dokudž na vodě s těmi potřebami se nepřichystají a neopatří, provedeno ani zjednáno nebude moci býti, a J. M. Kr. také žádným jiným způsobem, než jakž se svrchu píše, té pomoci říšské obdržeti nemohl, ač J. M. dobře znáti a věděti ráčil, že těch všech potřeb válečných jmenovaných na svůj náklad vychovati a držeti bez pomoci království a jiných zemí J. M. není možné, ale chtíc křesťanstvu a věrným svým poddaným milým k obraně a k vítězství jejich takovou pomoc od říše, o kteréž nikda slýcháno není, aby kterému králi takovou pomoc, jako nyní svolili, zjednati a majíc dokonalou víru i naději, že od poddaných svých, když jest to pro jich dobré pracovati i jednati ráčil, opuštěn nebude, k objednám a k chování často psaných potřeb nemohouc jinače zjednati, podvoliti se jest ráčil: protož J. M. Kr. se zvláštní důvěrností, nemajíc se kde jinam mimo poddané věrné své milé utéci, k stavům království českého v takových potřebách své útočiště míti a jich milostivě i otcovsky tak pro J. M. Kr. jako jich samých vlastní dobré za radu a pomoc žádati ráčí, jakby to nejlépe vyřízeno a spěšně opatřeno býti mohlo, aby bez prodlení J. M. Kr. radú a po mocí svou neopouštěli. Neb J. M. Kr. i to před stavy království českého tajiti neráčí, že J. M. Kr., jakž jest dotčeno, nikterakž možné není, ty a takové potřeby válečné svým nákladem držeti a chovati a jestli to nebude způsobeno, tehdy stavové svaté říše, tak jak jsú se zjevně slyšeti a odpověď svou sepsanou dali, nebudou-li ty potřeby válečné vejš dotčené zjednány a takového opatření při jich při tažení v skutku nepoznají a neshledají, že dále od Vídně dolův se pustiti nemíní nébrž zase nazpátek odtahovati chtí; kdež kdyby se to státi a na křesťanstvo přijíti mělo, nepochybně (čehož pán Bůh chrániti račiž), jaký pád a dokonalé zkažení na křesťanstvo již by nejenom od Turka ale od samých křesťanův přišlo, takže by markrabství moravské, arciknížetství rakouské a jiné země zkaženy býti musely, ale jinač stavové takové nebezpečenství a příští zlé, kteréž by skrze to se státi a na křesťanstvo přijíti mohlo, [
schází] nepochybné víry k nim býti J. M. Kr. ráčí, že stavové, aby tak veliká a znamenitá pomoc říšská nazpátek a v nic z příčin předložených obrácena býti měla, se nedopustí, nébrž J. M. Kr. tu radu a pomoc dadí, kterak by ti lehcí koně, spíže, střelba, prachy a lodě i také pomezní zámkové vychováni býti mohli a toho nedopouštěli, aby v tom pro nedostatek to chvalitebné křesťanské předsevzetí a říšské tažení v nic obráceno a všecky pomoci svolené bez užitku se rozjíti musely. Neb jest věc jistá, jestliže by Uhři to seznali a shledali, že by od říše jim ta pomoc svolená nedošla, jizby znajíc, že jsou od křesťanův opuštěni, Turku se poddati musili, a tak by spolu s Turky sjezdy a ustavičnými vpády a válkami království české a země k němu příslušející kazili a hubili.
Sluší stavům zdravě pomysliti, mohouc za času s pomocí pána Boha toho opatřiti a království uherské sobě i jiným na pomoc zachovati, takového zlého a škodného pádu, před kterýmž J. M. Kr. nejednou stavy vystříhati ráčil, nedopouštěti.
A jakož J. M. Kr. strany spíže a pro fan tu, bez kterého ten válečný lid a nynější potřeba křesťanská nikterakž vyřízena býti nemůže, na stavy království českého při minulém sněmu vznésti ráčil, že k založení a skupování takového profantu při nejmenším sto tisíc zlatých rejnských potřebovati ráčí, i nemajíc J. M. pro mnohá vydání odkud tu spíži založiti, žádal jest na stavích, aby oni spolu s zeměmi k tomuto království příslušejícími padesáte tisíc zlatých na dostatečné ujištění J. M. Kr. a urozeného Kryštofa z Ejcinku. nejvyššího profiantmistra, zapsání půjčili a J. M. tak dobře jako rakouské a jiné dědičné země, kteréž svých padesáte tisíc půjčily, založili: protož J. M. Kr. vždy stavův napomínati a bez přestání žádati ráčí, aby J. M. strany takové spíže v čas zakoupení radou a pomocí svou neopouštěli, neb jakž dotčeno, J. M. Kr. té spíže sám založiti nikterakž nemůže a bez toho nic užitečného proti Turku provésti by se nemohlo.
Kdyby nedostatek spíže byl, ten lid válečný samým hladem, což se i prvé přiházelo, a pán Bůh toho nyní uchovati ráčí, k pádu by přijíti musel.
Což se pak té pomoci peněžité od stavův království českého svolené na sněmu předešle minulém a šacuňkův po krajích z statkův uložení dotýče, J. M. Kr. tu zprávu míti ráčí, že by z některých krajův, co jest se v nich šacuňkův zběhlo, osobám k tomu voleným až dosavad toho neposlali a také z některých krajův že by mnohé osoby listův přiznávajících ani té polovice berně z statkův svých i z lidí nedaly, což jest J. M. s nemalým podivením, že taková věc na škodu všeho křesťanstva se odtahuje a některými osobami obmeškává: protož J. M. Kr. těch, kteříž se podle předešlého sněmu svolení tak nezachovali, aby bez meškání ještě tomu dosti učinili, napomíná a berníkům sněmem voleným poroučeti ráčí, aby oni podle sněmovního všemi stavy nařízení a zavření jednoho každého, kdož by se tak nezachoval, k takovým šacunkům a spravení té berně měli a přidrželi, žádných dalších průtahův pro dobré křesťanstva nedopouštějíce.
J. M. Kr. toho před stavy tajiti neráčí, že jsou J. M. Kr. hodnověrní špehové přišli, kterak turecký císař některé přední baše své napřed do království uherského s znamenitým počtem lidu válečného poslal a sám osobně s mocí svou což nejspíše za těmiž basemi vytáhnuti sobě umyslil, a tak náležité i slušné jest, aby stavové žádné hodiny ani dne nemrhajíc ustavičně to obmýšleli, jakby všechny ty válečné potřeby výš položené k vykonání a nařízení svému jistému přišly. Neb J. M. Kr. zde prodlévati na tento čas z příčiny, že lid z říše dolův táhne a na J. M. očekávati bude, meškati možné není, obávajíce se, aby skrze průtahy a prodlení času, tak jakž se i prvé dalo, opět nenabytá škoda (čehož pán Bůh všemohoucí z milosti své svaté uchovati rač) se nestala. Protož J. M. Kr. o stavích království českého, jakožto věrných svých poddaných milých, pochybovati neráčí, nébrž o nich věří, že v nynějších potřebách tak znamenitých a pilných, kterýchž nikdy větších nebývalo a aby na křesťanstvo od nepřítele Turka takové přiblížení a království a zemí soužení nepřicházelo, povolně, spěšně i hotově jako milovníci J. M. Kr. a vlasti své se najíti dadí. J. M. Kr. všem vespolek i jednomu každému zvláště vší milostí svou královskou to zpomínati, nahrazovati, jich králem a pánem milostivým býti ráčí.