287. Artikule sněmovní l. 1541, 12. září.
MS. v českém archivu zemském s nápisem: Červení sněmové od 1541 do 1582.
Tito artikulové na sněmu obecním, kterýž držán byl na hradě pražském ten pondělí po narození panny Marie ode všech třie stavuov jsú svoleni a zavřeni léta 1541.
Jakož J. M. Kr., pán nás všech milostivý, ráčil jest sněm obecní položiti a na všecky tři stavy tohoto královstvie skrze pány komissaře J. M. Kr. vznésti, kterak by císař turecký s mocí svú do země uherské k Budínu přitáhnuti a jej opanovati měl a na boží milosti, aby i jinde na jiné země vpadnuti a škody učiniti nechtěl: předkem nás J. M. Kr. napomínajíc, abychom ku pánu Bohu všemohúciemu srdci svými se pokořili a hřiechuov i oplzlostí všech zanechali a přestali, Jeho svatú milost za pomoc a za vítězství proti tomu takovému úhlavnímu nepřieteli viery svaté křesťanské žádali, tudiež pomocí a retuňkem markrabství moravského jakožto oudu tohoto královstvie neopouštěli.
I poněvadž na nás i na všecko křesťanstvo pán Buoh všemohúcí pro provinění a pro naše hřiechy toto trestání a takové těžkosti dopouštěti ráčí, i pro ukrocení hněvu Jeho svaté milosti, kterýž by od nás odvrátiti ráčil, majíce doufání v Jeho svatú milost jakožto k milostivému pánu a stvořiteli našemu, že vzhlédnúc na nás nám milostivě proti takovému nepřieteli svaté viery křesťanské ráčí býti pomočen, takto se pokořiti máme: předkem, jeden každý sám upřímným srdcem ku pánu Bohu všemohúciemu obrátě se, hřiechuov aby přestal a za pomoc žádal, tudiež při poddaných svých takto aby nařiedili, aby všech hřiechuov páchání, cizoložstva a hanebného ožralstvie přestali a při tom každú středu a v pátek jeden každý i poddaní jich aby se postili a v neděli svatú do kostela na kázání slova božieho a ke mšem svatým aby se k náboženstvie scházeli a svátky jakožto panny Marie a apoštolské dni aby též zachovali a na ty dni v šenkovních domích a v krčmách na pití a řádu nebývali, a tak aby se všichni v té pokoře zachovali, a jeden každý hospodář v domu svém s čeládku svú ráno a u večer poklekna na kolena pánu Bohu všemohúciemu aby se pomodlil. A kněží i faráři všech hřiechuov, ožierání, do krčem a šenkovních domů chození přestali a přiekladuov žádných zlých aby na sobě nedávali pod pokutou skutečného trestání od toho pána, pod kýmž by byl, tak aby pán Buoh všemohúcí ráčil nám proti tomu nepřieteli viery svaté křesťanské svú pomoc a vítězství dáti.
Což se pak retuňku a pomoci na pomezí pánuom markrabství moravského a nejinám proti tomu nepřieteli učiněné dotýče, takto jest od nás všech třie stavuov svolena: že jim k jich obraně dva tisíce koní a šest tisíc pěších dáti a poslati máme, jmenovitě od pondělího před svatým Matoušem ve třech nedělích pořád zběhlých aby se u Břecslavě strhli a ku pánuom hajtmanuom polním jeden každý s počtem svým aneb od kohož by byl se ukázal a jich ve všem aby poslúchali, tak aby oni také každého počet při mustruňku znamenati a sepsati, kdo jest s čím a od koho, mohli; z kteréhožto počtu aby se vyhledati mohlo, tak-li jest se s tím počtem, což naň přišlo, zachoval a najíti dal. A každá osoba v každém kraji i města mají listy přiznávací pod svou pečetí, kdo co statku má a co jest z něho anebo s kým počtu koní nebo pěších poslal, Jindřichovi Planskému a Piramovi Kapounovi a Duchkovi z Semiechova do pondělího po svatém Havle dáti
[V jiných rukop. ještě: "vezma to k svému svědomí, že jest statek svůj spravedlivě šacoval."], a to proto, když hajtmané najvyšší polní tajž popis a registra zase do královstvie českého pošlí, aby se z toho ze všeho vyhledati mohlo z registr i z listuov přiznávacích, tak-li jest se každý podle přiznání svého s tím počtem najíti dal; jestliže by se pak kdožkoli tak nezachoval a s tím počtem což naň přijde, v čas se najíti nedal a to najvyšším panem hofmistrem a soudem komorním uváženo bylo, tehdy ten každý aby to dvénásob což by naň přišlo dáti, povinen byl. Jestliže by pak kdo pro dalekost cesty bezelstně k tomu místu a dni postačiti a dojeti nemohl, tehdy konečné k pondělímu po svatém Havle aby se tam najíti dal pod pokutu svrchu psanú. Kdež pak podle předešlého šacuňku to se jest vyhledalo, že z puol třetího tisíce puol třetího sta kp. gr. česk. jeden jízdný, tři pěší dáti se dostane, dadouc každý podle jmění svého, jakž se svrchu píše, a bude-li kdo chtieti místo těch třie pěších dáti jízdného, toho každý vuoli mieti má, a ten jízdný aby byl hodný, kterýž by se k takové potřebě hodil, než kdož by místo jízdného pěší dáti chtěl, toho žádný učiniti nemá. Jestliže by pak za tu sumu nahoře dotčenu neměl kdo neb neměli, tehdy mají se jedni s druhými společně snésti v koních i pěších a z toho tolikéž dáti a tu společnost v tom zachovati, a tak každý podle velikosti a malosti, podle jmění statku svého buď na pozemských statcích, šosovních, na listech neb na čemkoli jiném, z čehož užitek má; a páni, rytieřstvo, Pražané, horníci a jiná města, manové, dědinníci, svobodníci, nápravníci, preláti, opatové, proboštové, jeptišky i jiní klášterové, mistři, kollegiátové, kteří jakékoli platy a důchody mají, též učiniti mají, i farářové ve všech na které faře kdekoli jsou, podle důchoduov svých, aby kolátorovi svému též ku pomoci dali. A na každý kůň jízdný má té osobě deset zlatých rýnských a pěšímu puol čtvrtá zlatého rýnského na měsíc dáno býti, každý zlatý za čtyrmecitma gr. česk. počietajíc. A což se téhož lidu jízdného i pěšího dotýče, tomu se služba připovídá ode dne vytažení za dva měsíce pořád zběhlá, a uznali-li by toho najvyšší hajtmané polní královstvie českého další potřebu, aby jim i za třetí měsíc služba připovědína byla; jestliže by pak taková potřeba minula a týž lid jízdný i pěší že by se prvé v tom třetím měsíci zase navrátil, tehdy aby jim to, což by zasloužili za týž čas, zaplaceno bylo, a také jeden každý, kdož by lidi jízdné a pěší poslal, aby je vozy opatřil, však těch vozníkův za žádné jízdné počítáno býti nemá.
A poněvadž tato suma koní i pěších zouplna jest podle šacuňku položena, ješto mimo to nic sumy nezbývá a tohoto jest k tomu potřebí napřed, aby hajtmané jeden nad lidem jízdným a druhý nad lidem pěším byli a jedna osoba k vozuom kladení, puškáři, a protož poněvadž žádný darmo té práce na se nevezme a těch věcí jest k tomu potřebí, bez kterýchžto býti nemuož, tehdy každý podle nynějšího šacuňku a listuov přiznávacích, aby na pomoc takové potřeby těm osobám: Jindřichovi Plánskému, Piramovi Kapounovi a Duchkovi z Semiechova, voleným svrchupsaným, z tisíce kp. gr. česk. puol kp. gr. česk. dal a při tom list aby poslal a psal, z čeho a co těch peněz jim posielá, aby oznámil, a to konečně od dnešního dne ve dvú nedělích pořád zběhlých, to jest ten pondělí po svatém Vácslavě a to pod pokutou dvénásobního dání, což by se naň dáti dostalo, kdož by se tak nezachoval.
A tak té vší sumy podle předešlého šacuňku učiní sumy puol třetího tisíce a puol třetího sta kp. gr. česk. A ta suma když osobám častopsaným dána bude, mají oni tu sumu na ty věci svrchu jmenované těm hajtmanuom polním vydávati, a hajtmané těm osobám mají platiti a z toho počet při sněmu, kterýž by nejprve položen byl, stavuom královstvie tohoto neb osobám k tomu voleným učiniti.
A když se takový nahoře jmenovaný lid u Břecslavě v hromadu sjede a strhne, tehdy najvyšší hajtmané polní mají z každého kraje osobu k tomu hodnú vybrati, aby ten lid z toho kraje spravoval, a ti lidé z toho kraje budou a jsou povinni toho každého poslúchati, tak aby najvyšší hajtmané v vojště tím lepší řád mieti mohli; a tomu každému podle slušnosti za jeho práci, jakž by se týmž najvyšším hajtmanuom polním s jich radami vidělo a zdálo, učiněno býti má.
A jestliže by pak v kterém kraji, prvé nežliby vytáhli, sobě takovú osobu za hajtmana zvolili a ustanovili, toho také jeden každý kraj i také páni Pražané a jiná města vuoli mějte.
Při tom také najvyšší hajtmané polní i se všemi svrchu jmenovanými správci svými mají
O tom zvláštní bedlivost a péči mieti: předkem, aby toho škaredého, zbytečného i škodlivého pití a ožierání, hanebného láni i podezřelých a neřádných žen i jiných všech oplzlých činuov a hřiechuov, kteříž jsou proti pánu Bohu všemohúcímu, u vojště žádnému nedopouštěli a netrpěli, nébrž kdož by se tak nezachovali a toho se čeho takového dopustili, aby skutečně trestáni byli. Také žádnému často psaní hajtmané škod a překážek dopouštěti pod skutečným trestáním nemají.
A tito za hajtmany jsou voleni nad lidem jízdným: pan Zbyněk Berka z Dubé a nad lidem pěším pan Vácslav Pětipeský z Krásného dvora.
Což se hotovosti veřejné v tomto královstvie dotýče, má každá osoba ze všech stavuov s lidmi svými tuto hotovost mieti: jestliže by toho potřeba kázala a Turek, nepřietel všeho křesťanstva, k markrabstvie moravskému neb k zemiem k královstvie českému přieslušejícím se přibližoval a táhl, tehdy každý z jednoho tisíce kop gr. česk. má mieti kuoň zbrojný a čtyři pěší, pán, rytieřský člověk i tudiež stav městský podle šacuňkuov, též také i opatové, probošti, prelati, jeptišky i jiní klášterové, manové, dědinníci, svobodníci, nápravníci, ti všichni se též zachovati mají, a tak každý má mezi lidmi svými na panství svém neb sám u sebe nařiediti a s tím počtem, když by toho potřeba kázala, podle napomenutí v místo uložené aby se najíti dal, též také ti, kteříž na úrocích peníze mají tolikéž se tak najíti, jakž sou se šacovali podle toho uložení, dáti mají. Nad kterýmižto lidmi jízdnými i pěšími Zdislav Berka z Dubé a z Lippého, najvyšší hofmistr královstvie českého za najvyššího hajtmana polnieho ode všech třie stavuov zvolen a ustanoven jest. A na opatření téhož hajtmana a pro potřeby tomu vojsku náležící má jeden každý z tisíce kop gr. česk. jednu kopu gr. česk. dáti podle šacuňku statku svého osobám zejména tímto sněmem voleným, zejména těmto: z kraje plzeňského Petrovi z Roupova, Smilovi Nebielovskému, z kraje prachenského Petrovi Zmrzlíkovi, Petrovi Záleskému, z kraje litoměřického Litvínovi Popeloví, Albrechtovi Kaplíři, z kraje žateckého Albínovi Šlikovi, Jakubovi Hruškovi, z kraje slánského Janovi Smečanskému, Oldřichovi Kekulovi, z kraje podbrdského Mikulášovi Říčanskému, Janovi z Vítenčie, z kraje kouřimského Janovi z Valštajna na Břežanech, Janovi Vrabskému na Dřevčicích, z kraje čáslavského Jindřichovi Firšicovi, Janovi Studeneckému, z kraje hradeckého Viliemovi z Valštajna na Lomnici, Adamovi Zilvarovi, z kraje boleslavského Janovi z Říčan na Janovicích, Janovi Kalenicovi, z kraje vltavského Arnoštovi z Krajku, Jiříkovi Vančurovi, z kraje bechyňského Hendrychovi z Švamberka, Vítovi z Zerzavého, z kraje rakovnického Albrechtovi Krakovskému, Janovi Šlovskému, z kraje chrudimského Bohušovi Kostkovi, Petrovi Janovskému mají dáti a to na tento čas zejména v témdni po svatém Havle.
A když ta suma po krajích vybrána bude, nemá mimo tuto potřebu od týchž osob krajských nižádnému vydávána býti bez svolení obecnieho. A k takových věcí řízení a spravování voleny jsou osoby tyto: Jan starší z Lobkovic, najvyšší sudí dvorský a Ladislav z Lobkovic, z pánuov; Jan z Vřesovic a na Skalce a Vácslav z Dohalic, z vladyk. A ta hotovost ode všech obyvateluov v tomto královstvie má býti nařízena tak, aby každý pán lidi své zmustroval, aby se k tomu kdyby mu oznámeno bylo, s tím lidem naň uloženým najíti dal, kdež by jim od téhož pana hofmistra dvě místě nebo jedno jmenováno bylo, kdež by se strhnouti měli. A když ten lid nynější i první pospolu strženy bude a sjede se, tím aby nikam dále z pomezí markrabství moravského hýbáno nebylo, léčby toho potřeba kázala zemím k královstvie českému přieslušejícím, tu aby obrácen byl.
Item, jestliže by pak další toho potřeba pánuom markrabstvie moravského tudíž i královstvie českému i jiným zemím k témuž královstvie českému přieslušejícím nastala a konečně uznáno bylo, tehdy stavové mocí sněmu tohoto volí k vyzdvižení země najvyššího pana purkrabí pražského [
V jiných rukop. ještě slova: "jakožto od starodávna podle zřízení zemského bývalo."], aby mohl k té potřebě za rady sobě voliti z pánuov úředníkuov aneb soudci zemských a rad krále J. M. osoby, kteréž by se jemu zdály a viděly, aby pán jakž by toho potřebu uznal, vedle veřejné hotovosti lidem a zemí hnuti mohl.
Item, což se toho artikule dotýče, kdež J. M. Kr. skrze pány komissaře a instrukcí J. Kr. M. žádati ráčí, aby stavové královstvie českého osoby s plnú mocí k jednání o stálou pomoc z sebe vyslali etc., tak jakž týž artikul v instrukcí položený šíře v sobě obsahuje: i jestliže J. M. Kr. sněm obecní v královstvie českém položiti ráčí a z jiných zemí buďto k královstvie tomuto příležících aneb svých dědičných osoby, aby naň přijely, zřiediti a zpuosobiti ráčí, to při vuoli a mocnosti J. M. Kr. se zuostavuje.
Item, také všichni tři stavové královstvie českého na tom jsou se snesli a svolili, znajíc toho znamenité a duoležité potřeby, že nám pro týž jízdný a na se uložený lid koní potřebí jest, a pro překupování koní a z země ven vedení nám se jich nedostává: protož po dnešní den žádný z konířuov ani jiný aby více koní nepřekupoval ani jich z země ven pod žádným vymyšleným zpuosobem nevodil a neprodával; pakli by se toho kdo přes toto naše svolení dopustil, takovému každému ty koně každý aby pobrati a sobě je schovati mohl.
A to hned aby po městech a městečkách provoláno bylo.
Item, na tomto jsme všickni tři stavové se snesli a svolili: abychom pro potřebu svú jeden každý i s čeládku svú cestou s ručnicemi jezditi i choditi svobodně mohli; než lid obecní sedlský s nimi jezditi ani choditi nemají pod pokutou zřízením zemským prvé uloženu.
Item, také jsme se na tom všickni stavové snesli: poněvadž na lidi pro dluhy veliké těžkosti jdou, že jeden každý bude moci statek svuoj neb díl statku svého, nemohlli by obyvatele královstvie tohoto kupce na ten statek mieti, aby mu zaň tolikéž dáti chtěl jako cizozemec, a cizozemec se hodně zachovalý našel, osoba nebo osoby z stavu panského neb rytieřského, a chtěl, učině povinnost podle zřízení zemského, ten statek kupiti, že ten každý bude moci statek svuoj neb díl statku svého prodati. A to aby stálo toliko do sněmu budúcieho o tom dalšího snesení, však s touto výminkou, chtěl-li by který obyvatel tolikéž jako cizozemec za týž statek neb díl statku dáti, má se jemu toho trhu a statku předkem dopříti.
Item, na tomto jsme se všickni tři stavové snesli a k té zástavě jsme povolení dali, aby ten majestát krále Ferdinanda J. M. Adamovi Lvovi daný na statek poděbradský svědčící ve dsky zemské vložen a vepsán byl.
Item, na tomto jsme se také všickni tři stavové snesli: kdož by koli chtěli podle starobylého zpuosobu jakékoli zápisy, tak jakž řád desk ukazuje, sobě činiti, aneb že jsou po shoření desk starých prvé sobě učinili, to má tak mocné a pevné býti, jako jest kdy od starodávna a před shořením desk bývalo.
Item, což se pak dluhuov jakých koli bud dskami aneb při jiných ouřadech zapsaných aneb na listech a zástavách jakýchž koli dotýče, o to jsme se všichni tři stavové snesli, že se jich všech až do vánoc najprvé přieštích odkládá, též i všech zatykačuov, kteříž jsou vzati neb osoby zatčené bez ujmy jednoho každého spravedlnosti, však na ten zpuosob, chtěl-li by kteří věřitelé puohony od ouřadu purkrabského bráti aneb již vzali, aby jim rukojmie nezemřeli, to budu moci učiniti, a také rozsudkové se předce díti mají, než platové a úretci se spraviti mají.
Item, soud zemský větší i menší ten se odkládá až do nazajtří svaté panny Barbory najprvé přieští.
Item, na tomto jsme se snesli: což se napravování pohořelých desk a spravedlností lidských dotýče, že podle J. M. Kr. mandátu a instrukcí máme se všickni, kteříž jsme k tomu voleni, do Prahy tu neděli po Všech svatých na noc sjeti, a ráno v pondělí na hrad pražský se sjíti a k tomu spisování najíti dáti. Protož aby žádný toho dne jakožto milovník obecního dobrého nezmeškával.
Relatorové z pánuov: Jan mladší z Vartmberka a na Zvířeticích, najvyšší purkrabí pražský, Petr z Rožmberka a na Krumlově, na jeho místě přiznal se Adam z Šternberka, Zdislav Berka z Dubé, na Lippém a Zákupí, najvyšší hofmistr královstvie českého a markrabstvie horních Lužic lantfojt, Jaroslav z Šelnberka a z Kosti, na Hrádku nad Sázavou, najvyšší komorník královstvie českého, Jan starší z Lobkovic a na Zbiroze, najvyšší sudí dvorský královstvie českého, Jan Bezdružický z Kolovrat na Košatkách, Adam z Šternberka a na Zelené Hoře, Hendrych z Švamberka a na Zvíkově, Hendrych svaté římské říše purkrabí z Hartnštajna a z Plavna, Jan mladší z Lobkovic a na Mašťově, na jeho místě přiznal se najvyšší sudí dvorský Kašpar Pfluog z Rabštajna a na Bečově, Viliem z Švihova a z Rismberka, purkrabie karlštejnský a krále J. M. dvoru hofmistr, na jeho místě přiznal se Jaroslav z Valdeka, Viliem z Valštajna a na Lomnici, Jindřich Planský z Zíberka, Jeronym Šlik z Holejče, hrabě z Pasaunu a na Lokti etc., Šebestian z Veitmile a na Chomútově, Lorenc Šlik z Holejče, hrabě z Pasaunu, Volf Šlik etc., na jeho místě přiznal se Kašpar Pfluog, Albín Šlik z Holejče etc., Volf z Gutštajna, na jeho místě přiznal se Jeronym Šlik, Arnošt z Újezdce a z Kúnic, Ladislav z Lobkovic, Jindřich Hasištejnský z Lobkovic, Kryštof Hasištejnský z Lobkovic, Jiří z Valštajna, Jaroslav z Valdeka.
Relatorové z vladyk: Jan Bechyně z Lažan a na Pičíně, najvyšší písař královstvie českého, Šebestian Markvart z Hrádku na Nekměří, purkrabie karlštejnský, Karel z Duban a na Liběšicích, Viliem Přech z Češtic, Adam Řepický z Sudoměře, Piram Kapoun z Svojkova, Jan z Dobřenic, Jan Muchek z Buková a na Vosece, Jan Byšický z Byšic, purkrabie hradu pražského, Vratislav z Mitrovic, Jaroslav Sekerka z Sedčic, Jan Čejka z Volbramovic, Jan Jeníšek z Újezda, Ladislav z Běšín, Mikuláš z Sobětic, na jeho místě přiznal se Jan bratr jeho a Ladislav z Běšín, Vácslav Malešický z Černožic, Jan Opit z Maličína, Kerunk z Vrabí, Jakub Hruška z Března, Jiřík Zejdlic z Šenfeldu, Bernart Barchanec z Baršov, Jan Sobětický z Sobětic, Albrecht Bryknar z Brukštajna, Jeronym z Hrobčice a Ondřej Tatek z Kuřieho.
Též my Pražané k tomu času od stavuov položenému k vyzdvižení a nařízení pohořelých desk z prostředku svého osoby vydati máme k artikuluom těm, kteříž by se nás dotýkali a na nás vztahovali, však aby každý artikul po pořádku nám přečten byl, a tak na ten zpuosob ke všem artikuluom v tomto sněmu položeným se přiznáváme.
Dokonán a zavřín jest sněm tento léta 1541 v pondělí před svatým Matúšem.