VE VÍDNI, 1541, první středu v postě (9. března). MS. v knihovně knížete Jiřího z Lobkovic v Praze.

Ferdinand etc... Urozeným, statečným a opatrným pánům, rytířům a vladykám, městóm i jiným všem obyvatelům a poddaným našim ze všech stavův kraje N, věrným milým, milost naši královskou a všecko dobré vzkazujem.

Věrní milí! Jakož Vás o naší ustavičné, bedlivé práci a starání, kteréž sme těchto všech časův po odjezdu našem z Prahy pro dobré království, jiných zemí a poddaných věrných našich milých, aby před nepřítelem Turkem zachováni a opatřeni býti mohli, měli, tajno není, že jest osobou a vůlí naší i otcovským a milostivým pečováním naším nic nescházelo, než všecko což nejvejš možné nám činiti bylo, v tom sme ničehož nelitujíc bez přestání usilovali i náklady znamenité až podnes činili ale vidouc a znajíc ty a takové znamenité a záhubné obtížnosti, nebezpečenství a mocost ukrutného nepřítele Turka, které se na nás, království, země i jiné věrné poddané naše milé stahují a přibližují, nemohouc bez pána Boha, věrných poddaných našich milých a jiných křesťanův pomoci tomu sami odolati, všech časův i nyní u křesťanských hlav a potentátův a při poddaných našich rady spěšné i skutečné pomoci hledali sme a hledáme, za to prosíme, aby nás, zemí našich i samy sebe a všeho křesťanstva neopouštěli. Neb již těchto dní Mehmed Bek baše Vacov městečko a jiné vesnice čtyry míle od Budína sjezdem nenadálým křesťanům v tu zimu a sněhy veliké zabral, lidí nemalý počet zajal, děti, ženy pomordoval a jiné s sebou lítostivě pobral; kterýžto baše podnes s svým vojskem patnácte mil pod Budínem leží, očekávajíc jakby málo se oteplilo a Dunaj led pustil, aby hned Pešť obehnal, Budín opanovati a pod svou moc všecko královstvie uherské i jiné země naše, když císař turecký se svou mocí tohoto léta za ním, jakž špehové zajisté oznamují, přitáhne, přivésti mohl: protož chtíc my s pomocí pána Boha a věrných poddaných našich milých takovou zkázu všeho křesťanstva předcházeti, opatřiti a proti takovému Turka nepřítele záhubnému předsevzetí poddaných našich brániti, z těch a pro takové nadepsané příčiny Vám sněm obecní v království českém na hrad pražský ten pondělí po neděli, jenž slově Laetare nejprv příští pokládáme poroučejíc s pilností všem i jednomu každému z Vás, abyste se na ten den výš dotčený všichni sjeli a hned na zejtří totiž v outerý tím raněji ničímž se nevymlouvajíc ani nezaměstnávajíc, neb spěšného jednání, jakž tomu sami nyní i také z oznámení potom našeho siřeji vyrozumíte, potřebí bude, na zámku pražském na paláci k jednání sněmovnímu podle starobylého pořádku a obyčeje, najíti se dali. A my také pro takovou znamenitou, jak svrchu dotčeno, nejednom naší ale všeho království českého potřebu sami osobně k tomu času, dáli Bůh, mezi Vás přijeti ráčíme, a byli bychom to rádi prvé způsobili a do království našeho českého přijeli, kdybychom pro jiné znamenité práce naše, zaneprázdnění mnohá i strany království našeho uherského opatření před Turky, poněvadž Turci tak blízko v tom království pod Budínem, jak svrchu dotčeno, vojensky s znamenitým počtem leží, v tom postačiti byli mohli. Kdež vědouc o tom a znajíc jisté poručení naše nepochybujeme o Vás, že pro takovou důležitou potřebu, kteráž větší býti nemůž, k témuž sněmu se sjedete a v tom povolně i poslušně se zachováte; jestliže by pak kteří nepřijeli a doma přes toto naše oznámení zůstali, proto nicméně ti, kteří se sjedou, jednati a s námi podle starobylého obyčeje zavírati moc míti a jiní tomu dosti činiti povinni budou; než z měst našich posly své, aby spolu s mocí na takový sněm vypravili. Jinač nečiníc tak se zachovejte.

Dáno ve Vídni první středu v postě léta 1541.