Sine dato. MS. v knihovně knížete Jiřího z Lobkovic v Praze.

Jakož V. Kr. M. tuto sobotu minulou ráčili ste na nás ouředníky, soudce zemské a rady V. M. Kr. důvěrně potřeby své proti Turku důležité obšírnými slovy milostivě vzložiti, kterýchžto slov V. M. Kr. není potřebí opakovati, a nejvíce v tomto: abychom V. M. Kr. radu dali, má-li V. Kr. M. pro takové potřeby nám oznámené sněm v království tomto položiti, však s tou ohradou, neměl-li by V. M. Kr. ten sněm k užitku v žádostech V. M. přiveden býti, že by V. Kr. M. jeho zanechati lépe bylo z příčiny zmatkův V. M. Kr. a jiným zemím V. M. náležitým.

Milostivý králi! to všecko s pilností mezi sebou rozvažovali sme a jiného sme při sobě uznati nemohli, že bez obecního sněmu to zjednáno býti nemůž, než na sněmu vůbec všecky ty těžkosti své, pokudžby se V. M. Kr. zdálo, oznámiti a předložiti byste ráčili, té my jsouc naděje, když to všecko stavové vůbec od V. M. Kr. poznají a slyšeti budou, že snad tou láskou k V. M. Kr. jako pánu svému se nachýliti a obměkčiti dadí, i pokudž možnost jich bude, že V. Kr. M. i samy sebe neopustí. Než bychom my měli V. M. Kr. tím ubezpečovati, že V. Kr. M. to vše, což jest V. M. nám předložiti ráčila, na témž sněmě obdržeti a zjednati ráčíte: i ráčí V. Kr. M. jakožto pán náš nejmilostivější znáti, že to v moci naší není než co na našich osobách bude, my se chceme k tomu rádi přičiniti, jakožto věrní poddaní V. Kr. M., což by tu na témž sněmě nejlepšího zjednáno býti mohlo.

A také, milostivý králi, nám by se vidělo za slušné i potřebné, abyste V. Kr. M. z Pražan a z stavu městského osoby některé před sebe V. M. Kr. obeslati a té věci jich tejna nečiniti i při nich též to jednati ráčili, aby v témž stavu svém V. M. Kr. nápomocny také byly. Kdež to všecko k V. Kr. M. vůli a rozvážení připouštíme.