(MS. v knihovně knížete Jiřího z Lobkovic v Praze.)

J. M. římský, uherský a český etc. král, pán náš nejmilostivější, předkem od stavů království českého, že jsou se jakožto poslušní k tomuto sněmu obecnímu od J. M. Kr. položenému sjeli, milostivě a vděčně přijímati a dále na ně vznášeti a jim oznamovati ráčí: že by J. M. Kr. stavův tohoto království českého obsíláním a držením nynějšího sněmu obecního rád z milosti (a zvláště proto, že jest nedávno minulého času také jeden sněm obecní byl) sanovati a šetřiti v tom ráčil, ale po zavření předešlého sněmu J. M. Kr. pilné a důležité příčiny seznati ráčil, pro kteréž nejenom pro dobré a užitečné království českého než i jiných J. M. Kr. království, knížetství, zemí a poddaných i všeho křesťanstva nynějšího sněmu obecního nikterakž pominuti nemohl, o čemž stavové, jak se nížeji píše, srozumějí.

J. M. Kr. nepochybuje o stavích království českého, že v dobré paměti mají, v jakém J. M. Kr. a J. M. království, knížetství, země a poddaní, zvláště ti, kteříž blíž Turka ukrutného a dědičného nepřítele všeho křesťanstva přisedí, v znamenitém nebezpečenství a těžkosti jsou, a jaká skrze to nenabytá záhuba a pád, jestliže by takovému ukrutnému tyranství a jeho Turka nepřítele předsevzetí časně a dostatečně odepříno nebylo, přijíti by jim mohla, čehož J. M. Kr. na předešlém sněmu obecním při stavích království českého, jako těch, u kterýchž J. M. Kr. vší poddané povolnosti a věrné pomoci se naděje, žádati, rady i pomoci při nich, předkem pro dobré a užitečné jich samých i také jiných J. M. Kr. království, zemí a věrných poddaných i všeho křesťanstva, hledati jest ráčil, avšak tehdáž J. M. Kr. od týchž stavův království českého žádná jiná odpověď dána ani pomoc připovídána nebyla, toliko, aby ta suma předešlého roku na lid válečný svolená J. M. Kr. v moc vydána byla, a že jsou se stavové na tom snesli a urovnali, aby J. M. Kr. otce svatého papeže, římského císaře J. M. a stavův svaté říše i jiných potentátův a hlav křesťanských o pomoc žádati ráčil, a když J. M. Kr. při nich pomoc obdrží, tehdy že oni také, pokudžby slušně mohli a jim náleželo, s jinými zeměmi k království příslušejícími se snésti a jako dobří křesťané se zachovati chtějí.

Kdež J. M. Kr. té odpovědi a ukazování od stavův království českého z příčin na ten čas dostatečně nejednou než často jim oznámených přijíti, ani té naděje, aby J. M. Kr. taková pomoc svolena býti neměla, k stavům míti jest neráčil, neb ta rada a ukazování na jiné cizí pomoci k zachování křesťanstva a jiných zemí J. M. Kr., kteréž blíž nepřátelům přiležejí, prospěšná a užitečná by nebyla: jsouc té naděje k stavům, že z příčin předložených pomocí dostatečnou J. M. Kr. neopustí, avšak nic jiného, než jakž se svrchu píše na ten čas, protože na větším díle osoby z stavův se byly rozjely, u nich zjednáno a obdrženo býti nemohlo.

J. M. Kr. hned po tom sněmě v několika dnech poselství jisté přišlo, totiž že papež, císař římský J. M. a Benátčané proti ukrutnému nepříteli všeho křesťanstva Turku, z lásky a náchylnosti křesťanské a pro dobré a užitečné i chvalitebné všeho křesťanstva smlouvu učinili na ten způsob, že císař J. M. a jmenované osoby spolu s těmi v té smlouvě postavenými na dotčeného nepřítele Turka s dostatkem a v skutku po vodě i po zemi táhnouti a znamenitý počet lidu válečného, jízdného i pěšího mají a ten přijímají, na kterýž se každý měsíc služby pětkrát sto tisíc sedmdesáte pět tisíc (sic!) zlatých uherských na zlatě dostane dáti, a císař J. M. na svůj díl jednu polovici dotčené sumy platiti má. A při tom J. M. Kr. také od papeže, císaře římského, pána a bratra svého nejmilejšího, pro budoucí bezpečnost a pokoj J. M. Kr. království a zemí s pilností žádán a vysoce nejednou napomenut jest, aby J. M. Kr. proti dotčenému nepříteli Turku v uherském aneb slovanském království znamenité vojsko lidu jízdného a pěšího sebrati, zříditi a držeti ráčil, a ten čas, když na moři s tou mocí svrchu psanou na Turka taženo bude, J. M. Kr. také z strany své po zemi táhnouti a se s vojskem vypraviti ráčil, neb při tom času nejsnadněji J. M. zámky pomezní, přívozy a jiná upevnění Turkům zdobývati a k svému i křesťanskému držení a opanování přivésti bude moci.

Skrze to potomně J. M. Kr. země, poddaní J. M. i všecko křesťanstvo tím užitečnějšího stálejšího pokoje dojíti a ten před nepřátely pojednou zjednati budou moci, aby již tak častým a ustavičným zemí a poddaných odjímáním, žen, dítek a přátel svých mordováním, což se těchto všech časův žalostivě až posavad dalo, tak hanebně kaženi nebyli, neb všecko to z příčiny té, že jedni křesťané na druhé ukazovali a za času sobě věrně pomáhati zanedbali, jest na ně přicházelo.

I znajíc J. M. Kr. císaře J. M. pobožné, spravedlivé i bratrské slušné napomínání býti, nad kterýmž J. M. Kr. zvláštní a srdečné potěšení má, kdyby pán Bůh to dáti a způsobiti ráčil, že by skrze ten začatý křesťanský skutek tomu nepříteli všeho křesťanstva dostatečně a s užitkem odepříno a zvláště při hranicích a pomezích k královstvím a zemím J. M. Kr. příležícím tím větší ujma státi se mohla: a protož J. M. Kr. z těch příčin a pro potřeby důležité v královstvích a jiných J. M. zemích podruhé znovu sněmy obecní rozepsati a o stálou a skutečnou pomoc k tomu předsevzatému chvalitebnému křesťanskému skutku od poddaných svých věrných milých žádati ráčí.

Tento sněm obecní nynější z těch příčin dotčených od J. M. Kr. také jest stavům království českého položen a rozepsán.

Stavové království toho sami při sobě dobře a zdravě rozvážiti mohou, že císař J. M., pán a bratr J. M., z přirozené bratrské lásky i jakožto hlava přední všeho křesťanstva pro dobré křesťanské J. M. napomíná a žádá, a J. M. Kr. znáti ráčí se povinen býti tak učiniti a křesťanstvo, ničehož, práce ani nákladův nelitujíc, brániti, ale J. M. Kr. pro předešlé ustavičné války, o kterýchž od J. M. Kr. stavům království českého na minulém sněmě obecním i prvé častokrát oznamováno, při komoře své nedostatek znáti a míti ráčí, pro kterýž tomu dosti učiniti a tak velikého a znamenitého vojska, na kteréž nemalý náklad půjde, sám držeti a vychovávati nemůže.

Poněvadž nejenom všeho křesťanstva, ale jednoho každého křesťanského člověka zvláště se tu dotýče, žádný z přirozené lásky křesťanské a přívětivosti slušně vytahovati se nemůže a nemá, a každý křesťanský věřící člověk dobrým oumyslem a zvláště ti, kteříž nepříteli jako i J. M. království a země nejblíže příleží, pro obránění a zachování jména a víry naší pravé křesťanské podle možnosti své pomoc učiniti povinni jsou.

I aby takové pobožné a křesťanské předsevzetí k vykonání a k prospěchu svému přijíti mohlo, jest od papeže, císaře J. M. a od Benátčanů ta dotčená smlouva a jisté zůstání všemu křesťanstvu k prospěchu, k užitečnému a k dobrému obmýšlena a předsevzata, kterážto smlouva bez pochyby v krátkém čase znamenitě rozšířena bude, tak že drahně křesťanských potentátův, jakožto král francský a jiní, kterýmž jich místa v té smlouvě se pozůstavila, k té smlouvě přistoupí a povolení své dadí.

A protož J. M. Kr. jest ta milostivá a otcovská žádost, aby stavové království českého takové chvalitebné předsevzetí, jako spoluoudové křesťanští, k myslím a srdcím svým připustili a toho při sobě bedlivě povážili, že J. M. Kr. nejenom péči a starost o poddané a země své míti a nelitujíc ničehož, kdež co má vynaložiti ráčí, ale nad to J. M. Kr. takové tažení, pokudž J. M. stavův království českého a J. M. Kr. království a zemí i jiných křesťanských oudův stálou pomocí vypraviti se bude moci, sám svou královskou vlastní osobou předsevzíti, na nepřítele víry křesťanské táhnouti a tak se v tom, jakž křesťanskému králi dobře učiniti náleží a sluší, zachovati ráčí.

J. M. Kr. do stavův království českého jakožto věrných svých poddaných milých té jisté, celé, nepochybné víry a naděje býti ráčí, že J. M. Kr. v takovém osobním na Turka, nepřítele křesťanského, tažení svou věrnou pomocí neopustí, nýbrž těch cest a prostředkův společně mezi sebou s pilností na nynějším sněme, kterak by J. M. Kr. dostatečně opatřena byla, pohledají, nařídí a v tom předkem na pána Boha všemohoucího, potom na J. M. Kr. pána svého a těžkosti i zkázy království uherského a rakouských zemí, odkudž dále takové nebezpečenství na království české i jiné křesťanské země, čehož Bůh všemohoucí z milosti své svaté uchovati račiž, dostati by se mohlo, vzhledú, a po uvážení takovém J. M. Kr. milostivému a otcovskému napomenutí a žádosti skutečné a užitečné místo dadí a v tom, jak jsou po všecky časy od počátku J. M. Kr. kralování ve vší povolnosti k J. M. se nacházeti dali, také ještě jiným zemím, k království českému příslušejícím, k příkladu dobrému na tento čas se povolně najíti dadí a okáží.

Kdež pak J. M. Kr. takovou jich stavův povolnost a skutek chvalitebný křesťanský a pánu Bohu příjemný i to, že jim samým a všemu křesťanstvu k budoucímu pokoji, bezpečnosti a ke všemu dobrému přijde, vší milostí svou královskou zpomínati i milostivě nahrazovati ráčí.

A J. M. Kr. k tomu milostivě se podává, že taková jich stavův, jakž dotčeno, pomoc svolená spolu s jiným lidem nejinam než proti Turku a pro rozšíření hranic k J. M. Kr. královstvím a zemím příležícím obrácena býti má.

J. M. Kr., jak se svrchu píše, ve všech J. M. Kr. královstvích a zemích pro tu křesťanskou učiněnou a zavřenou smlouvu, tolikéž jako v tomto království českém, znova sněmy obecní rozepsati a držeti umysliti jest ráčil, jsouc J. M. Kr. té víry, že J. M. Kr. v tom při zemích a poddaných svých nicméně jakž i prvé opuštěn nebude a pomoc při nich obdrží.

Při tom J. M. Kr. pominuti neráčí všudy jinde pomoci hledati a žádati, jakž pak již J. M. s kurfiršty, knížaty a stavy svaté říše v jednání býti ráčí, nepochybujíc J. M. Kr., že se všickni v tom křesťanském a pobožném skutku dobrovolně najíti dají a pomocí J. M. neopustí.

J. M. Kr. také té naděje býti ráčí, že císař J. M. a král francský srovnáni a smluveni budou, a tak jakž J. M. Kr. tomu vyrozuměti ráčil, že císař římský J. M. tento rok do Vlach přijeti po moři a sám osobně proti Turku táhnouti ráčí, o čemž J. C. M. tyto dni J. M. Kr. po poště psaním oznámil, kdež pak těm všem náležitým věcem a zvláště tomu nahoře dotčenému předsevzetí tím více a dostatečněji slúžiti a skutečně trefiti se bude moci.

A také J. M. Kr. té zvláštní a nepochybné naděje k stavům království českého býti ráčí, že k té křesťanské pomoci, o kterúž žádost se na ně vskládá, tím chtivěji náchylní budou, poněvadž rovně nyní toho času ta jich stavův i jiných křesťanův pomoc k užitku dobrému a pro vysvobození z těžkosti a ouzkosti všeho křesťanstva obrácena býti může, neb on Turek nepřítel vždy moc svou proti moci výš psaných potentátův obrátiti musí, kterážto jeho Turka možnost těchto minulých let nemálo, jedno proti Benátčanům a podruhé v slovanské zemi, jest zemdlena a drahně lidu válečného týž Turek ztratil, takže na těch místech pomezních při J. M. Kr. královstvích a zemích s nevelikou válečnou mocí, což by potom s větším nákladem méně se státi aneb takový příležitý čas k tomu obrán by býti mohl, vítězství prospěšné s pomocí pána Boha všemohoucího obdržáno býti a dovésti by se mohlo.

Stavové království českého mohu při sobě toho povážiti, jestliže by J. M. Kr. v té potřebné a křesťanské žádosti od J. M. Kr. království, zemí a poddaných svých (kdež J. M. Kr. té naděje býti neráčí) opuštěn byl, a J. M. Kr. toho, co jest od císaře římského žádáno a dobrého předloženo, vykonati a tomu dosti učiniti nemohl, že by skrze to netoliko čas příležitý, jakž dotčeno, zmeškán, ale všecko to břímě pro obmeškání takového skutečného křesťanského dobrého na J. M. Kr. vloženo bylo.

Protož vždy J. M. Kr. pochybovati neráčí, že stavové království českého všecko to, co na takovém chvalitebném a křesťanském předsevzetí a vykonání záleží, se vší pilností mezi sebou pováží a v tom se podle J. M. Kr. žádosti v jednání bez odporův o pomoc dadí, znajíc důležitou, znamenitou a pilnou potřebu toho býti a zvláště pak, aby ten velice příhodný čas té zavřené a vykonané křesťanské smlouvy a narovnání, kterýž by se snad napotom ne tou měrou postihnouti mohl, zmeškán a zanedbán nebyl.

A jakož také stavové království českého dobrou vědomost mají, kterak J. M. Kr. na nejposlednějším sněmě obecním strany společného všech J. M. království, knížetství a zemí shledání na stavy království tohoto žádost, aby k takovému společnému shledání spolu osoby z stavův volili a vypravili, vzložiti byl ráčil: na kteroužto J. M. Kr. žádost od stavův království českého odpověď gruntovní dána nebyla. I jsouc J. M. Kr. opět od království, zemí a poddaných svých s pilností o dotčené společné shledání napomenut a prošen, protož jest J. M. Kr., jakž předešle tak i nyní ta milostivá žádost, aby se stavové tohoto království z příčin od J. M. Kr. jim prvé obšírně oznámených v tom artikuli dobrovolně a konečně a gruntovně o odpověď snesli, aby k takovému společnému zemí shledání ke dni a v místo, kteréž se od J. M. Kr. jim uloží, poslové s plnou mocí vydáni a posláni byli, kteří by tím stáleji o trvalé bezpečenství a obranu proti často psanému Turku, nepříteli dědičnému všeho křesťanstva, a kterak by jedno království aneb jedna země druhé pomoc a retuňk dáti mohla, jednati, konati a zavírati s jinými mohli.

J. M. Kr. na jiném býti neráčí, než takovou jich stavův povolnost vší milostí královskou na budoucí časy nahrazovati i králem i pánem jich milostivým býti ráčí.

Na J. M. Kr. jsou uhléři, kteří Hory Kutny uhlím fedrují, vznesli žádajíc, aby v řád prvnější zase uvedeni byli a volence i hanikéře mezi sebou zříditi mohli: i zase jest J. M. Kr. žádost, aby stavové k tomu své povolení dali, neb se pro nedostatek uhlí hyndruňkové při horách dějí.

Také J. M. Kr. stavům království českého oznamovati ráčí, že jest J. M. Kr. urozenému panu Janovi z Pernštejna na Helfenstejně Kladsko s jeho příslušenstvím v sumě jmenovité zastaviti ráčil, protož J. M. Kr. stavův království českého žádá, aby také povolení své k tomu dali.

J. M. Kr. na žádost stavu rytířského pod výminkami dole psanými sněmu toho výš psaného odložiti ráčí.

Jakož J. M. Kr. od pánů z rytířstva srozuměti ráčil, že jsou se snesli, aby hotovost zřízena byla a z tisíce (?) kop míšeňských jízdný zbrojný aneb na to místo tři pěší od jednoho každého obyvatele království českého držáni a chováni byli, žádajíc při tom J. M. Kr. za dopuštění sjezdův po krajích z příčin, aby podle rovnosti statkův takovou hotovost na sebe uložiti mohli; a což se J. M. Kr. pomoci, kterúž z důležitých potřeb stavům oznámených k opatření osoby J. M. Kr., poněvadž J. M. Kr. osobou svou vlastní na nepřítele Turka táhnouti chce, žádati ráčil, dotýče, že chtějí po krajích z prostředku svého po dvanácti osobách z sebe voliti, a když by J. M. Kr. jim den jmenovati ráčil, k J. M. do Prahy poslati a poručiti těm osobám, aby s J. M. Kr. potřebu takovou rozvažovaly a jaká by pomoc J. M. proti Turku svolena, při kterém času vypravena a dokud držena býti měla, se snesly a to mocně zavíraly.

I tuto J. M. Kr. stavu rytířskému na to odpověď dávati ráčí: poněvadž k jinému srovnání přivedeno na tento čas býti nemohlo, jestli jiní stavové také k témuž přistoupiti budou chtíti, že J. M. Kr. ráčí k té hotovosti a spravedlivému uložení na statky, jak se svrchu píše, svoliti na ten konec, aby to při nynějším sněmě hned poznamenáno a v dsky tak zapsáno bylo, že tu hotovost ne pro samé opatření království a zemí ke koruně české příslušejících míti chtějí, než proti nepříteli Turku a k potřebě tažení osoby J. M. Kr. vlastní zříditi a obrátiti chtí. A když k tomu tak svolí a dskami to mocí sněmu nynějšího zapíší, tehdy J. M. Kr. s nynějším sněmem průtah až do pondělího po Velikonoci nejprv příštího učiniti a toho odložiti i k sjezdům stavu rytířského po krajích, aby tu středu před květnou nedělí se sjeli, hotovost nařídili a osoby s plnou mocí k J. M. Kr. zase k sněmu, jakž dotčeno, jiného nic nejednajíc, přijeti povinny byly, povoliti ráčí.

Než ty osoby, kteréž z krajův pošlí, aby tu moc měly, aby o čas, kdyby táhnouti a dokud v poli sloužiti a při J. M. Kr. osobě trvati měli, při tom sněmu dostatečně i dokonale o to a nic jiného, pokudž by potřebu uznaly, s J. M. zavírati mohly. A stav panský, Pražané i jiná města k témuž dni aby se také najíti dali a k sněmu přijeli.