254. Jednání na sjezdu.
Léta od narození syna božího tisícího pětistého třidcátého sedmého v pátek před sv. Marcellem jinak po božím Těle s povolením nejjasnějšího knížete a pána, pana Ferdinanda, římského, českého, uherského etc. krále, J. M. pána našeho milostivého, držán jest sněm u Veliké kolleji císaře Karla v Starém městě pražském od nás všech stavuov duchovních i světských království českého i markrabství moravského strany pod obojí způsobú.
A k těmto nížepsaným artikulům jednomyslně jsme se svolili, kteříž od nás zachováni mají býti bez přerušení.
Ve jméno boží. Amen. Najprvé, jakož jest pan administrátor žádost na stavy strany naší pod obojí zpuosobú vzložil, aby úřad jeho obnoven byl také i konsistoř, i podle dobrého pořádku, poněvadž on administrátor té práce na sobě držeti dále nechce, aby páni mistři, děkanové, farářové a kněžstvo z prostředku svého vydali osm osob k stavóm vyšším, pánóm Pražanem a pánóm poslóm z měst, a tu o kteroužkoli osobu z pánuov mistruov aneb z kněžstva snesení se stane, aby úřad administratorství na se přijala, ta osoba tak volená tomu nebude moci odpírati než bude povinna, tu práci k sobě přijíti bez vymlúvání.
Item, panu administrátoru tak od stavuov volenému ta se moc plná dává, aby jemu všickni kněží poddáni byli, jím se spravovali a on aby každého neřádného a neposlušného trestal bez překážky každého.
Item, žádný kněz bez dopuštění a povolení pana administrátora, z místa, na kterémž by při tom času byl, nemá se hýbati ani na jiná faru potahovati, než tu každý buď a dotud, kdež a pokudž pan administrátor uzná toho potřebu a pána záduší toho vůle bude.
# Item, jestliže by se kdo z děkanuov, farářuov aneb z kněžstva tak poslušně nezachoval než své vůle proti administrátoru, maje na pomoc pána svého neb jiného, užívati chtěl, tehdy k takovému každému má se tak zachováno býti, jakž nižší o tom artikul ukazuje.
# Item, poněvadž skrze neposlušenství některých kněží mnozí neřádové při naší straně pod obojí zpuosobú povstávají a to přichází poněkud, že někteří z pánuov J. M., z pánuov rytířstva a z měst takové kněze zastávají a jim ruku drží, a také kněží jiní jsúce tak neposlušní sami se rotí proti správcům svým a jich poslúchati nechtí: protož po dnešní den který by koli tak z kněží neposlušný byl, aby žádný pán, žádný z rytířstva ani z měst více takového kněze nezastával, než aby jeho, jakž by proto požádán a napomenut byl, hned děkanu toho kraje a děkan ten administrátorovi do konsistoře strany naší vydal, a pan administrátor podle zaslúžení aby jeho skutečně trestal a k nápravě přivedl podle pořádkuov duchovních a starodávních, a pán podací toho kněze bude moci taky při tom býti aneb na místě svém, ač bude-li chtíti, poslati.
A také administrátor má hned tu faru, z kteréž by ten nepořádný vyzdvižen byl, jiným hodným a pořádným farářem opatřiti pro potřebu těch lidí.
Jestliže by pak který pán aneb rytířský člověk, město aneb kdožkoli jiný tak se nezachoval a kněze takového vydati, jsa požádán i napomenut, nechtěl ani bezelstně neukázal, že ho míti nemohl: tehdy aby povinen byl dáti pokuty propadené pětmecitma kop grošův českých v království českém těm čtyřem osobám neb jedné z nich z měst pražských od stavuov strany pod obojí zpuosobú k tomu zřízeným, a to tolikrát, kolikrát by se toho dopustil; v markrabství pak moravském jak se tam o té pokutě a jí dobývání svolí, to při tom buď.
A ty čtyry osoby z měst pražských tak zřízené buď všecky neb jedna z nich těch pokut tak propadených i s škodami proto vzatými na tom každém mají dobývati a mohou před soudem komorním; a toho se máme na J. Kr. M. dožádati, aby J. M. Kr. ráčil při soudu komorním poručiti, aby ta pře v pořádek jiných při přijata nebyla, než aby v šesti nedělích pořád zběhlých od času obeslání svůj konec vzala.
Což by pak koli těch pokut osoby dotčené neb jedna z nich zdobývaly a k sobě přijaly, to aby pro obecní potřeby strany naší chovaly a z nich potom počet osobám, kteréž by k tomu dále od stavuov zřízeny byly, učinily.
Item, když by který pán podací pana administrátora za kněze na svú faru požádal, pan administrátor nemá tomu odporen býti, než má tu faru knězem podle možnosti své v času slušném opatřiti.
Item, když by konsistoř strany naší pod obojí zpuosobú osazena byla, ona také bude povinna panem administrátorem se spravovati a jemu ve všem poslušná a nápomocna býti.
Item, jestliže by pak pan administrátor jakou v čem těžkost měl a té by sám opatřiti nemohl, tehdy aby to na pány Pražany vznesl, a oni páni Pražané nemají jeho v tom opouštěti, než k tomu se přičiniti podle mocného jim poručení od nás všech stavuov strany naší pod obojí zpuosobú mají, aby což pan administrátor na těžkosti má, to k nápravě slušné a k opatření skutečnému přivedeno bylo.
# Item, kdež se slyší a v skutku nachází, že někteří v království tomto obojí strany, jsúce v krevním a příbuzném přátelství, v stav manželský vstupují a krví se spojují, o to toliko s druhů stranu pod jednu zpuosobú jednati, aby toho více na budúcí časy nebývalo, poněvadž jest věc nepořádná a proti obyčeji křesťanskému, a na to aby pokuta a trestání uložena byla.
# Item, jakož také to se přihází, že mnozí k soudu duchovnímu o stav manželský přistupují, a když osoba osobě k stavu manželskému podle slibu přisouzena bude, že to zanechají a jinú sobě za manžela neb manželku beru; protož aby taková věc nekřesťanská na J. Kr. M. vznešená byla a J. Kr. M. aby ráčil to k slušné nápravě přivésti tak aby toho více nebývalo, rozsudkové takoví pana administrátora a konsistoře aby svůj průchod měli a mívali.
Dále také, kterýž by koli ten kněz byl, ježto by takové manželství proti rozsudku konsistoře tvrdil a osoby takové, věda o tom, zdával, aby od administrátora hned přísně trestán byl, a toho jemu nikterakž aby nelehčil; a o to také abychom s stranu druhú pod jednu se snesli.
# Item, že to také bývá, že osoba osobu před soud duchovní z slibu k manželství svatému obešle, a ji z takového slibu nařkna, od práva odstoupí a ortele nedočeká, ješto jest to k potupě té osobě obeslané a na zlehčení toho práva duchovního: protož aby s druhů stranu pod jednu zpuosobú jednáno bylo, jak by ten nepořádek společně přetržen býti mohl, a jaká by na takovú osobu výtržnú pokuta též uložena býti měla.
Item, aby pan administrator a konsistoř žádné osoby ženského pohlaví, kteráž by čtrnácti let neměla, žádnému podle slibu nepřisuzovali, než ta osoba aby svobodná tak zanechána byla, až by těch let svrchu dotčených došla, a tu jaké vuole bude a koho sobě k stavu manželskému oblíbí a zaváže, při tom aby zanechána byla.
# Item, kdyby který kněz na té faře, k kteréž jiných a jiných pánuov lidé přináleží a k ní poplatky a desátky dávají, bez poručení statku svého umřel, tehdy aby pán tohož záduší a kollator na ten statek toho kněze umrlého se nepotahoval, než aby při témž kostele a faře týž statek zuostal, však předkem aby toho kněze sluhové, ač by se kteří spravedlivě našli, zaplaceni byli.
Item, kterýž by koli kněz z království českého do markrabství moravského jíti a tam svuoj byt míti chtěl, tehdy ten každý má míti list svého zachování od pana administrátora, a že jest se s jeho vuolí do markrabství moravského vybral; než jestliže by který kněz z markrabství moravského do království českého přijíti chtěl, tehdy také má svého tam zachování přinésti jistotu a list od pána, pod kterým jest byl a od děkana toho kraje.
Jestliže by se pak který kněz tak nezachoval a takového listu v svém hnutí neměl, ten každý hned aby vzat byl od toho pána neb města, na číž by gruntech postižen byl, a jemu aby dopouštíno nebylo, aby kněžství v tom nepořádku postižený měl požívati. A každý pán i město téhož kněze má panu administrátorovi opověděti, a bude-li požádáno i vydati; pakli by toho ten pán neb město neučinil, tehdy má se k němu o takovú pokutu a tím zpuosobem, o kterú a jak jsme se v předešlém artikuli svolili, hleděti.
Item, všickni kněží aby pilnú a snažnú péči k tomu přiložili, aby zákon boží v pravdě kázali a v kázáních svých aby se srovnávali. Pakli by kdy co mezi kterými na odporu bylo, tím aby se na kázáních svých nedotýkali a lidí nebouřili, než aby to na pana administrátora a konsistoř vznesli, a o to tu slyšáni a rovnáni byli. A což jim pak v tom pan administrátor s konsistoří uloží a najde, tak aby se zachovali a upokojili.
Item, každý farář k svým kněžím a zvláště k těm mladým má přihlídati, co a kterak mají kázati k lidu; pakli by co z neuměni neb z nerozumu kázali, tehdy hned aby jich potrestal a je napravil; nad to k tomu aby své kněží přidržal, aby doma posedávali, svatým písmóm i mravóm se učili a tak jiné z lidí k témuž napomínáním rozómným a duovodným potahovali, a roucho na sobě kněžské aby nosili.
Item, aby se všickni pan administrátor, konsistoř, děkanové, farářové a kněží hned při tomto sněmu snesli, které kdy a jak svátky a posty roční držeti všickni společně a jednostajně máme.
Item, žádný v postě ani v jiné dny jakožto v pátky, v soboty a u vigilí svatých nemá masa sám jísti ani jinému dávati, a kdož by jinak v tom nalezen a postižen byl, ten každý na tom právě, kdež by se toho dopustil, skutečně trestán býti má.
Item, jestliže by který kněz strany naší pod obojí zpuosobú kněze druhého též strany naší z některých věcí před osobu neb osobami druhé strany pod jednu zpuosobú donášel, vinil a ošklivil, a to by naň pokázáno bylo, ten každý aby skutečně trestán byl podle uznání pana administrátora a konsistoře; než má-li který kněz co proti kterému knězi strany naší, a ví co naň nepořádného, z toho aby jeho hleděl a vinil před panem administrátorem a konsistoří svú pod obojí zpuosobú, jakž jest to vždycky bývalo. Však jestliže by který pán podací na kterého kněze jakú nepořádnú věc skutečně shledal, tehdy může jeho do vězení svého vzíti^ a to i toho příčinu děkanu kraje toho oznámiti. Bude-li pak ten děkan toho žádati, aby jemu ten kněz vydán byl, má se jemu v tom povolení státi a ten pán toho kněze vydati.
Item, komuž by koli pán Buoh dítky dáti ráčil, ten aby jim křtem svatým neprodléval, ale bez protahu kněžím řádně svěceným je křtíti dal.
Item, což se kněze Václava z Počátku dotyce, ten se při tom zuostavuje, což jest jemu od pana administrátora a konsistoře vyměřeno a v akta vloženo a on se k tomu přiznal i svolil, a protož tak také aby se choval.
Tito nížepsaní artikulové podáni jsú ode všech stavuov i duchovních království českého a markrabství moravského strany naší pod obojí zpuosobú pánóm stavóm i duchovním strany římské pod jednu v středu před božím tělem léta božího tisícího pětistého třicátého sedmého.
Poněvadž J. Kr. M. pán náš nejmilostivější ráčil jest nás všech stavuo království tohoto i markrabství moravského pod obojí i pod jednou zpuosobú k lásce a k svornosti křesťanské milostivě napomenuti: i podle toho pro vzdělání takové křesťanské lásky, aby ta svoboda žádnému zavírána nebyla, kdož by kolivěk aneb kteří buď duchovní neb světský chtěl aneb chtěli od naší strany pod obojí zpuosobú k straně druhé pod jednu přistúpiti, aby toho plnu vuoli a svobodnu cestu měl a měli, a žádný z obojí strany pro takovú věc aby žádných těžkostí ani úzkostí ani dotýkání netrpěl.
Item, též také, aby ta svoboda vuobec puštěna byla, aby kněží strany pod jednu zpuosobú, když by toho lidé kteří z potřeby požádali, v kostelích strany pod obojí zpuosobú mše svaté sloužili a pod jednu zpuosobú podávali, i jinými svátostmi křesťanskými bez překážky každého přisluhovali; též také kněží pod obojí zpuosobú, aby touž svobodu měli, mše svaté na žádost lidí v kostelích strany pod jednu sloužiti, těla a krve pána Ježíše jim podávati, slovem božím i jinými svátostmi křesťanskými posluhovati. A k takovým služebnostem jedna strana druhé straně, aby propůjčila těch potřeb, kteréž by k tomu přináležely bez odpornosti.
Item, žádný, kterýž by měl podací pod obojí zpuosobú, a byl by sám pod jednu zpuosobú, aby kněze na to podací a faru neuvozoval a nepřijímal bez vědomí a povolení administrátora a konsistoře pod obojí zpuosobú; též zase aby žádný, kterýž by měl podací pod jednu zpuosobú a sám by byl pod obojí zpuosobú, kněze pod jednu zpuosobú na tu faru neuvozoval a nepřijímal bez vědomí a povolení administrátora a konsistoře pod jednu zpuosobú.
Item, jestliže by kde při kterém podacím kostel byl pod jednu zpuosobú, a lidé k němu přináležití by byli pod obojí zpuosobú, tehdy aby do toho kostela takovým lidem byl podán kněz pod obojí zpuosobú; též zase, jestliže by při kterém podacím kostel byl pod obojí zpuosobú, a lidé k němu přináležití byli by pod jednu zpuosobú, tehda aby do téhož kostela kněz jim byl podán pod jednu zpuosobú. A což by té faře důchoduov jedné i druhé strany přináleželo, to aby tomu knězi vydáváno bylo.
Item, jestliže by kdo od koho naříkán byl, že by pod obojí zpuosobú se kryl a tak nesmýšlel a nevěřil jako strana naše pod obojí zpuosobú, tehdy ten každý má k jistému času obeslán býti od administrátora a konsistoře strany naší pod obojí zpuosobú, a tu aby jeho z takové věci ten vinil, kdož jest jeho naříkal. A též jestliže by kdo nařčen pod jednu zpuosobú takovú měrou byl, tehdy administrátor a konsistoř pod jednu zpuosobú tak se také k té osobě nařízené zachovati mají, i ten kdož jeho naříkal.
Item, poněvadž naše žákovstvo na svěcení do jiných a cizích zemí choditi musejí, ješto býti to nemuože než s velikým nákladem a nebezpečenstvím, a někteří jsúce kněžími nechtí v řádu státi ani se kým spravovati, na čemž se lidé horší a někteří casus se přiházejí, že od samého biskupa toliko napraveni býti mohu, a mnohá učení sobě odporná v tomto království pro takové nepořádky povstávají, neb kdež správce není, tu kdo chce, co a jak chce činí, žádného se neobávaje: i z těch zé všech příčin, abychom tolikrát, kolikrát by toho potřeba byla, nyní i v budúcích časích sobě Čecha pravého z naší strany na biskupství volili, kterýž by se Boha bál, písma boží v pravdě znal, a kterýž by nám v řeči i v mravích a jiných obyčejích našich rozóměti uměl a mohl, a slovem božím, tělem a krví pána Ježíše Krista i jinými svátostmi křesťanskými lidu posluhoval. A protož aby J. Kr. M. kohož bychom koli tím zpuosobem nahoře položeným sobě za biskupa vzali a zvolili, toho nám schválení a potvrzení od najvyššího biskupa milostivě zjednati a zpuosobiti ráčil, poněvadž bychom se v takové věci zúmyslně neradi od pořádku najvyššího biskupa oddělili.
Item, aby páni J. M. a páni z rytířstva strany naší pod obojí zpuosobú také k soudóm a úřadóm zemským potahováni byli, jakž prvé od starodávna bývalo.
Strany pod jednú zpuosobú odpověď na artikule svrchu psané pod obojí zpuosobú.
Páni i stavové víry pod jednu zpuosobú nahlédli jsú v to, co se jest vidělo pánóm pod obojí zpuosobú býti k dobré svornosti a jednotě za potřebné, a tomu jsú z artikuluov po sepsaných porozóměli a o tom žádné pochybnosti nemají, že ti artikulové všickni k dobré svornosti a dobrým úmyslem položeni jsou, než že první artikulové čtyři takoví jsou, že by spíše rozdíly a nesnáze větší z nich povstati a vzniknouti mohly, nežli jakú svornost přivésti: a protož vidělo se nám býti za potřebné a užitečné, aby některé osoby z stavuov strany pod obojí zpuosobú vybrány byly v jistém počtu, tolikéž i strana pod jednu učiniti chce; a ty aby se sešly a o těch artikulích aby měly přátelské a bratrské rozmluvení, nic jiného v tom neobmejšlejíce, než což by gruntovnímu a k stálému pokoji a jednotě náleželo a příslušelo.
A poněvadž artikul pátý, ačkoli poctivý a užitečný a velmi potřebný jest, nic méně i v tom artikuli některé věci uskrovniti a umenšiti bude potřebí, a protož i mezi těmi vybranými osobami o tomto artikuli rozmluvám a rozjímání bratrské a přátelské bude moci držáno býti.
A což se biskupa dotýče, páni pod jednu zpuosobú o tom myslí a za dobré a užitečné uznávají, kdyby obecní byl pastýř a všeho království jeden biskup, že by dobré bylo; než poněvadž při tomto artikuli některé věci zuostávají, kteréž bude na obě strany lépe potřebí uvážiti, neb jinače jakž tyto věci na tento čas svůj zpuosob mají, bylo by těžce od otce svatého papeže k tomu obdržeti povolení.
A z těch příčin i v tom musí se něco povymazati, což by se nemohlo snadně sepsati, kdyby jedna strana druhé bratrsky a pokojně nevyslyšela a nevyrozóměla.
Protož při všech artikulích nic lepšího býti neuznávají než bratrské a pokojné mezi stranami rozmluvení. A poněvadž compactata a snesení až do tohoto času daly jsú příčinu již dávno k zachování dobrého pokoje, na kteréž i král J. M. přísahu činiti ráčí: protož páni pod jednu zpuosobú chtí rádi též compactata viděti, a ty ohledati a jim vyrozóměti a je držeti, a k tomu všecky zápisy a smlúvy předešlé dskami zapsané.
A jestliže by při některé straně někteří těch compactat nedrželi, chtí rádi o ty obtížnosti jednati a napraviti, o tom nepochybujíce, že páni pod obojí zpuosobú též učiní, o kteréžto věci v svrchu dotčeném rozmlúvání bude se moci jednati.
A protož aby páni pod obojí zpuosobú dobrou a přátelskou myslí od nás toto podání přijíti ráčili, neb páni pod jednou tímto časem lepší cesty, kterážby k dobrému pokoji a jednotě se chýlila, najíti a vymysliti jsou nemohli.
Artikulové strany pod obojí zpuosobú: proč nemohou a nechtí k compactatóm na tento čas při všem povoliti.
První obtížnost strany naší od počátku vydání compactatuov jest tato: nebo jsou připověděli dobrý pokoj a bezpečnost Čechóm a Moravanóm, tímto zpuosobem zavírajíce, že žádný již více předpověděné království a markrabství pro již minulu věc nemá a nebude smíti nařékati a hyzditi, ani také na ně aneb obyvatele jich sahati aneb jim urážku činiti, ale aby jim křesťanský pokoj zdrželi a je jakožto bratří své, totižto svaté matky křesťanské syny etice i za poslušné majíce bratrským* milováním a láskou ctili.
Od počátku těch compactatuov až do dnešního dne mezi takovým časem, totižto mezi sto a čtyřmi léty nic nám od nich zdržáno není, nébrž nad to některé obtížnosti proti nám jsou vymyslili, kterýmiž jsou překážku učinili, aby nám kněží svěceni nebyli, k tomu i pohřeby zapověděli a zastavili, aby nám svátostmi posluhováno nebylo, vždycky nás jakožto za úhlavní kacíře velmi potupně posuzujíce; nyní pak, když z strany jich veliké ublížení těm compactatóm se jest stalo, a to zpuosobem takovým, když kněží naše za dobré křesťany držeti nechtí, nébrž tomu odpírají a na potupu naší kostely po nich posvěcují, a jestliže kteří lidé naší strany k jich straně přestupují, nebývají prvé přijímáni, jedině leč prvé přísahy jakés velmi obtížné vykonají, jako by strana naše hodná nebyla, aby od jich strany měla býti přijímána; a tak kdyby počátek jednání toho od compactatuov se začal, obáváme se, aby snad rozdílové nějací proto nenastali, nežli by to mohlo přátelsky na místě postaveno býti, nebo compactata takto v sobě zavírají: ale je Čechy a Moravany jakožto bratří dobré a věrné církve svaté křesťanské za věrné syny poctivostmi i poddanostmi vždy aby měli, a stálým milováním a láskou je ctili.
A strana odporná, kdyby na tento čas otázána byla, zdali by za pravé a věrné křesťany nás míti chtěla, nepochybujeme, že by hned tomu odepřela, neb jistě dosti odpírá, když nám živým i mrtvým všecky pořádky i ustanovení zapovídá.
Item, compactaty k tomu jsou zavázáni biskup litomyšlský a olomúcký, aby žáky, kteříž jsou pod obojí zpuosobou, na úřad kněžský světili a je také opatrovali. Nu v tom takovém času ve stu a ve čtyřech letech chtěli bychom, aby nám jediného toliko pokázali, kterýž by od nich svěcen byl anebo aby za kněze byl zvolen.
A protož kterak to jednání muože se začíti od compactatuov, poněvadž ty všecky věci, kteréž nám compactaty byly propůjčeny, jsou nám od nich zapovědíny?
Také i to těmiž compactaty jest vyměříno, aby mezi lidem strany naší nebyla smíšenice lidu, to jest aby ti, kdož jsou pod jednou zpuosobou, nevměšovali se mezi naše.
Ale až podnes takové smíšenice a shromáždění jest bylo, a pod takovým zpuosobem kostelové jsou nám odjati, nebo pán pod jednou zpuosobou jsa kněze přijme své strany, a lid obecní, kterýž pod obojí zpuosobú jest a k takovému kostelu příslušejí, musejí bez kněze býti. A ta svoboda nám i straně pod jednou zpuosobou vždycky jest propůjčena byla, aby kterýmž by se koli líbilo a zdálo pod jednou zpuosobou lidem k naší straně přestúpiti, toho aby dobrou vuoli měli; a zase též lidem strany pod obojí zpuosobú.
Nyní pak taková svoboda z strany jich překážku trpí a tím zpuosobem velmi dostatečně se pokazuje, že oni nás za věrné a pravé křesťany nedrží.
A toto ještě jest bylo těmiž compactaty pozuostaveno, aby taž compactata listem byla potvrzena; ale toho se jest až posavad nestalo pro překážky již předpověděné, kteréž jsou se nám od nich daly.
A protož z těch ze všech oznámených příčin světlé jest, jak jest věc těžká, takové jednání od compactatuov začíti, poněvadž takoví rozdílové mezi obojí stranou jsou, a ti ještě mezi námi nejsou na místě postaveni.
Item, strana pod jednou nemohou nás k tomu spravedlivě potahovati, k zdržení compactat, neb jsou z nich vystoupili sami.
Item, neb jsou jich k dokonalosti a stálosti nepřivedli a nevydali nám executory, jakž se zavázali, aby nás okolním národóm za dobré křesťany vyhlásili a za syny svaté církve. A skrze to předkové naši i my trpěli jsú mnohé těžkosti a kaceřování od jiných národuov, ale nad to vše o nás v historiích psali potupně a hanlivě, že kacíři jsme.
Item, pravili, že jsú compactata vyzdvižena a již nemají držána býti a to skrze Eugenia papeže.
Item, klatba vydána na krále Jiřího a na Čechy, a tu jsú klatbu činili v Plzni a v Budějovicích, majíce bulli na to od papeže, a skrze to válka vyzdvižena byla v království českém, neb po té klatbě někteří páni čeští zprotivili se králi Jiřímu, a ta klatba proti compactatóm jest učiněna.
Item, strana pod jednou před léty několika majíce jednati o dobrou svornost s těmi, kdož jsou pod oběma, otázáni byli, zač nás drží, kteříž tělo a krev Páně přijímáme pod dvojím zpuosobem, odpověděla kapitola pražská: že nás drží za odřezance, a administrátor jich prvnější pověděl: že jsem já vás viděl tak zapsané v Římě v matrice v kaple papežově, a když vymazáni budete, budem vás za křesťany dobré držeti.
A to jest proti compactatóm, neb strana strany haněti nemá ani tím dotýkati.
Dotknouli nás o slova v compactatích položená, že při posluhování již nezachováváme: odpověď na to, že předkové naši toho nepřijali ani kdy držali z příčin hodných. A to jsú slušně učiniti mohli, poněvadž vyhrazeno jest, jestliže by který artikul v compactatách položený přijat od strany naší nebyl, že skrze to pokoj obecný nemá zrušen býti.
A poněvadž naši předkové toho jsú v užívání nebyli, též my se chováme, při tom slov jiných podle misálu požívajíce.
Král odkládá sjezdu stavům do příležitějšího času.
Jakož jest J. M. Kr. podle jiných artikuluov mocí sněmu předešlého na osoby vybrané a k J. M. Kr. o zavírání těch artikuluo sněmem poznamenaných přidané o ten artikul, což se položeného concilium dotýče, aby své posly stavové království českého podle jiných J. M. Kr. království a zemí na takové concilium vyslali, vznésti, a k tomu stavuov jako král křesťanský napomenuti a žádati, aby tak učinili, ráčil, ne pro jinú příčinu, než ztolika obmejšlejíc tudy lásku, svornost i jiné všecko dobré a užitečné poddaným svým věrným milým v tomto království zpuosobiti a zjednati; pak tu na J. M. Kr. vznešení dána jest byla od těch osob ze všech stavuov sněmem vydaných odpověď, že by osob a posluov svých na takové concilium voliti a zříditi nikterakž jim možné nebylo, leč by J. M. Kr. prvé sjezdu a společného shledání tak těm pod obojí zpuosobú jako pod jednu věřícím dopustiti a popříti ráčil, prose J. M. Kr. za milostivé v tom povolení s tím zakazováním a přiříkáním, když se sjedou, že ty cesty podle najvyšší možnosti své chtějí vyhledávati i obmejšleti, aby u víře svaté křesťanské mezi nimi snesení a srovnání s pomocí J. M. Kr. tak k jich dobrému, jako k rozmnožení a schválení království českého zpuosobeno býti mohlo, kdež J. M. Kr. na jejich předkládání, napomínání a prosby, nechtíc aby takové spasitedlné a křesťanské dobré pominuto a obmeškáno býti mělo, ale majíc toho zvláštní žádost, aby radši za kralování a živnosti J. M. to se ke cti a chvále pánu Bohu všemohoucímu i království českému chvalitebně zříditi, srovnati a vykonati mohlo: neráčil jest J. M. tomu odporen býti, nýbrž k společnému stavuov shledání jest jim povoliti, a den na hrad pražský jmenovati i rozepsati ráčil.
A když jsú se sjeli, tu J. M. Kr. osobně mezi stavy do soudné světnice sjíti a jich nic méně jako prvé na sněmu obecním o vypravení posluov na jmenované concilium žádati, a k snesení i k srovnání u víře napomínati, a což by dobrého z toho přijíti mohlo, široce předkládati ráčil. Jakož pak k tomu jest přišlo, že stavové pod jednu zpuosobú obzvláště, a pod obojí zpuosobú víceji také spolu se sešli, přátelská vzkazování a poselství jedni k druhým činíce; a potom od stavuov pod obojí zpuosobú druhé straně pod jednu podáni jsú někteří artikulové sepsaní, čeho na nich žádají, aby se s nimi o to snesli. Ale uznavše stavové pod jednu, že ti artikulové jim podaní sami v sobě malí nejsú, nébrž znamenití a velicí, a že by samým psaním mezi stranami nemohli bez širšího rozmluvení a společného sjití k srovnání a zavření přivedeni býti, žádali jsú, aby stavové pod obojí zpuosobú pro lepší vyrozumění artikuluov těch některé osoby z prostředku svého vydali, a že oni z své strany tolikéž učiniti chtí, a bratrsky i přátelsky, což by k jednotě a dobrému, přátelskému srovnání sloužilo, s nimi jednati.
I byvše tak od obojí strany osoby vydané, snésti jsú se nemohly, neb osoby z strany pod obojí zpuosobú na svých artikulích podaných stály a od nich jednání začíti chtěly, a zase osobám z strany pod jednu podle smluv dskami zapsaných a compactatuov jednání za užitečnější začíti se vidělo, a když by to při své stálosti zuostaveno bylo, že by také dále rádi chtěli o ty artikule jim podané přátelsky s stranu pod obojí v jednání se dáti.
I nemohúc se mezi sebú snésti ty osoby, stranám jsú takovou věc oznámily, a strany potom oboje takové těžkosti na J. M. Kr. vznesly. A jak jsú odešli sepsánu zprávu J. M. Kr. podali, v kterúž jest J. M. Kr. s pilností nahlédnouti a to obmejšleti ráčil, kterak by byl mohl strany k jednání a k srovnání přivésti, nelitujíc v tom žádné otcovské, bedlivé práce, nákladu ani toho všeho, což by za užitečné znal té věci k prospěchu býti; rád by byl všecko podle najvyšší možnosti své k dobrému a prospěšnému obojí straně učinil.
Než poněvadž jedna každá strana neústupně na svém obmyslu a předsevzetí stála a stojí, také znamenavše, že se tu velikých věcí s obú stran dotýče a vztahovati bude na to, čehož v moci J. M. Kr. na tento čas není a J. M. by nepříslušelo ani snad náleželo, i jsúc J. M. nynějšího času jinými znamenitými věcmi, válkami, vypravováním lidu válečného i vlastními pracemi velice zaneprázdněn, takového jednání, jakž svrchu dotčeno, o víru stranám obojím do jinšího, příležitějšího času odkládati ráčí s tou milostivou žádostí, tak jakž i prvé J. M. žádal: aby stavové z tohoto království na příští concilium ke dni všech Svatých posly své podle jiných království a zemí J. M. Kr. vyslali; tu J. M. při tom času a pakli by i spíše k tomu přijíti mohl, ráčí s pilností-se starati, pracovati, těch cest a prostředkuov hledati, kterak by k tomu přivedl a to objednal, aby strana pod jednu s stranu pod obojí zpuosobú k přátelské a bratrské jednotě, lásce a trvalé, dobré, chvalitebné svornosti přivedena býti, a začaté jednání se mezi nimi bez odtahuov ke cti a chvále božské, k J. M. vlastnímu potěšení a jim samým k užitečnému a všeho království dobrému vykonati mohlo, neb by J. M. Kr. nad to nic milejšího nebylo.
Však proto J. M. Kr. zatím přikazovati a poroučeti ráčí, aby strany svrchu jmenované podle smluv dskami zemskými zapsaných a compactat i předešlých králuov, předkuov J. M. slavné paměti, vyměření a ustanovení o víře bez umenšení a přerušení jedni k druhým přátelsky a chvalitebně jsúc s sebú v dobré lásce a svornosti se zachovali; o čemž J. M. Kr., že tak učiní a v tom se poslušně najíti dadí, žádného pochybenství míti neráčí.
Actum na hradě pražském v středu po božím Těle léta 1537.
Odpověď na odložení J. Kr. M. od stavuov království českého a markrabství moravského pod obojí zpuosobú.
Nejjasnější králi a pane, pane náš najmilostivější!
Kdež V. Kr. M. včera vuobec stranám pod obojí i jednu zpuosobú ráčila od počátku připomenuti, odkud jest přišlo, že strana pod jednu i pod obojí, z uložení a rozkázání V. Kr. M. shromáždění jsou v těchto dnech měli, V. Kr. M. toho dotýčíc i také lásku milostivu a srdečnú otvěrati ráčíc, jaká vděčnost, jaká péče a potěšení V. Kr. M. přišla by, kdy by mezi námi stranami ta svatá svornost byla a láska boží by se rozmnožila; nebo známe, milostivý králi, že bez lásky pánu Bohu žádné náboženství se nelíbí. A proto po příčinách všech od V. Kr. M. připomenutých jest stoupeno osobám od stavuov vydaným k rozjímání; i jest podáno jedněm od druhých, kudy by to mohlo napraveno býti, což by k rozmnožení víry svaté křesťanské a církve jeho svaté obecné a zákonu božímu k rozšíření náleželo.
A tak ty osoby od stran vydané v jednání vstúpivše sobě artikuluov podaly, a ti jsou V. Kr. M. podáni a ukázáni, a potom takoví artikulové, jakž V. Kr. M. o nich dotýkati ráčí, mnoho v sobě nesu: z té příčiny V. Kr. M. k jinému a dalšímu uvážení mezi námi stranami jich podávati a odkládati ráčíte, toliko na ten čas přikazujíce, aby mír a pokoj od jedněch k druhým zachován byl.
I najmilostivější králi! poněvadž vždycky jsme byli a ještě jsme žádostiví dobrého pokoje a křesťanské lásky, takovú vuoli a žádost Y. Kr. M. pokud na nás jest, rádi bychom chtěli jakožto věrní a povolní poddaní naplniti, toliko V. Kr. M. pokorně prosíme, že V. Kr. M. to milostivě opatřiti ráčíte, aby Kadaňští i všickni jiní, kdož by pořádně k straně naší již přistoupili a přistupovali, bez takových útiskuov a těžkostí v pokoji býti mohli. A co se jest předešle stalo, aby k nápravě slušné skutečně přivedeno bylo; neb, najmilostivější králi! jestliže by se to tak nevykonalo a od V. Kr. M. opatřeno nebylo, my se toho obáváme, aby se toho něco nezběhlo, nad čímž V. Kr. M. i my podle V. Kr. M. museli bychom velikú těžkost nésti, čehož bychom příliš neradi dočekali.
Artikulové stavuov království českého a markrabství moravského víry strany pod obojí zpuosobú, na kteréž máme prositi potvrzení od J. Kr. M. tak aby také místo a průchod svuoj měli při paních stavích strany pod jednu, kteříž by na panství svém kněží a lidi pod obojí zpuosobú z strany naší měli, kteřížto artikulové jsú napřed položeni při takovém znamení # a jest jich šest.
Item, abychom J. Kr. M. prosili, aby Kadaňští bratří naši u víře pod obojí zpuosobú mohli míti kostel první k službě boží a školu pro učení dítek, a také aby oni k řádu konšelskému voleni a potahováni byli, a aby jich kněžím z obecních peněz na vychování také placeno bylo, neb tudy přijde, že bratrská a přátelskú lásku mezi sebou všickni měšťané budou míti.
Odpověď a prosba ode všech stavuov pod obojí zpuosobú.
Najjasnější a najmilostivější králi!
Jakož V. Kr. M. dnes třetí den ráčili ste sobě do nás nemalú ale velikú obtížnost pokládati z toho, že bychom v své odpovědi, kterúž jsme V. Kr. M. dali, to dostavili, že se obáváme, aby se něco toho nezběhlo, jakž týž artikul to ukazuje.
I najmilostivější králi! račte tomu dokonale věřiti, že jsme my v tom na V. Kr. M. nic nemínili a nemíníme, a toho zúmyslně jsme nedoložili než z potřeby jistě hodné, vědúce, jestliže by zase ti, kteříž jsú k straně pod obojí zpuosobú přistúpili, k straně pod jednu obracováni mocí a jinými útisky býti měli, že toho lid obecní snésti a strpěti nebude moci, než spíše nějaké zdvihnutí nemalé bude moci přijíti, tak jakž nyní lid obecný jest úmyslu svého.
A protož jakožto věrným V. Kr. M. poddaným nezdálo se nám za slušné, abychom co toho, což by v srdci pašem bylo a dobré V. Kr. M. na tom podle našeho zdání záleželo, před V. Kr. M. tajiti měli, jsúce té naděje, že V. Kr. M. i to od nás milostivě přijíti ráčíte.
A jakž jsme prvé v té naší odpovědi V. Kr. M. pokorně prosili, tak i nyní poníženě prosíme za Kadaňské, kteříž jsú ještě některé léto před kralováním V. Kr. M. k straně naší přistúpili, i za jiné, kteří přistupují: že V. Kr. M. jich při tom zanechati a zuostaviti milostivě ráčíte, aby oni Kadaňští i jiní těžkostí a útiskuov proto všelikterakých prázdni býti již mohli, poněvadž i my a strana naše tak se chováme a chovati rádi chceme, kdož by již koli od strany naší z duchovních i světských k straně druhé pod jednu přistúpili aneb ještě kdy přistúpiti chtěli, že jsme žádnému toho nehájili, nehájíme a hájiti nebudeme, než každého při jeho svobodné vuoli zanecháváme a žádnému proto jsme žádné těžkosti ani jakých útiskuov nečinili a činiti nemíníme.
Odpověď královská.
Jakož jsou stavové království českého a markrabství moravského víry strany pod obojí zpuosobú J. M. Kr. po odložení toho začatého jednání mezi stranu pod jednu a jimi pod obojí zpuosobú věřícími spisu podali oznamujíc, že vždycky byli žádostiví a ještě jen dobrého pokoje a křesťanské lásky, žádost J. M. Kr. pokud na nich jest, rádi by chtěli jakožto věrní a povolní poddaní naplniti, toliko J. M. Kr. pokorně prosíc, by J. M. Kr. opatřiti ráčil, aby Kadaňští i jiní všickni, kdož by pořádně k straně jejich přistoupili a přistupovali, bez útiskuov a těžkostí v pokoji býti mohli, a což jest se předešle stalo, k nápravě slušné skutečně přivedeno bylo; a tak širšími slovy o tom dokládajíc i vypisujíc.
J. M. Kr. jest tomu všemu na ten čas vyrozóměti a odpověď učiníc dáti jim ráčil, že J. M. Kr. jakožto králem křesťanským, spravedlivým a pánem jich milostivým, stavuom svrchu psaným v ničemž nescházelo a sjíti nemá, nébrž po všecky časy J. M. ve všem spravedlivém, což se svaté víry s obů stran dotýče, tak jak jest za předešlých králuov českých chvalitebně v tomto království českém držáno a zachováváno, od J. M. Kr. zdrženo bylo i smlúvami dostatečnými, dskami zemskými, compactaty, k tomu J. M. Kr. přísahu vlastní stvrzeno, k nim se zachovati a ruku svú královskú i ochrannú nad nimi jakožto věrnými poddanými svými milými milostivě držeti ráčil, a tak J. M. Kr. i budúcně, dokudžby o to jiného porovnání i snesení mezi stranami nebylo, z toho nevykračujíc činiti ráčí, a podle toho, jakž o tom dotčeno a smlúvami, dskami zemskými zapsáno i compactaty vyměříno jest, J. M. státi a toho se spustiti neráčí, poroučejíc často psaným stavuom, aby také oni nic méně v dobré lásce, svornosti a pokoji jedni k druhým se zachovali a z předešlého vyměření a ustanovení žádným obyčejem nevykračovali, neb J. M. Kr. tolikéž druhé straně pod jednu poručiti a přísně rozkázati ráčil.
Což se pak Kadaňských o ty těžkosti, kteréž se praví míti, i jejich žádosti dotýče: J. M. Kr. neráčí na jiném býti, než je Kadaňské i jiné, kteříž by těžkosti i jaké útisky trpěli stranu jejich odpornú, pokudž smlúvy a compactata dotčené svědčí, ukazují a vyměřují, slyšeti a to spravedlivě mezi nimi k konci i k nápravě přivésti ráčí. Ale poněvadž na tento čas J. M. Kr. mnohá a znamenitá zaneprázdnění u věcech válečných má, k tomu někteří pilní artikulové sněmem obecním k jednání podaní ještě na místě postaveni nejsou, nemohúc se uprázdniti, Kadaňských rozepři až do jiného času odkládati ráčí, když by J. M. Kr. též Kadaňské, což nejspíše bude moci býti, obeslati ráčil, aby strany na hradě pražském před J. M. Kr. a radami těmi, jakž jest dskami zemskými o tom vyměřeno, ku právu se všemi potřebami svými stály a tu se najíti daly, J. M. ráčí takovú věc mezi stranami k konci, pokudž za spravedlivé bude, přivésti.
Než v tom času J. M. Kr. poroučeti a tak míti chce, aby Kadaňští k purkmistru a k přísežním konšelům poslušenství zachovali a mezi sebú v lásce a dobré svornosti živi byli. A kdež jsú stavové pod obojí zpuosobú také některých artikuluov J. M. Kr. poznamenaných podali o poslušenství kněžstva svého a ustanovení, aby v dobrém řádu faráři a knězi k administrátoru svému se chovali, jeho ani souduov duchovních o stav manželský nelehčili, a tak dále i strany desátkuov kněžských a jejich odúmrtí: J. M. Kr. ráčí na takových artikulích seděti a jich povážiti, pokudž J. M. Kr. spravedlivě náležeti a příslušeti bude, s volí stavuov ráčí to bez odtahuov všelijakých na místě postaviti.
Opětná prosba stavů českých a moravský h pod obojí způsobou
[z M. S. v klášteře strahovském v Praze].
Najjasnější a najmilostivější králi! Odpověď, kterú ste V. Kr. M. nám stavuom královstvie českého a markrabstvie moravského víry pod obojí zpuosobú skrze psaní V. Kr. M. na jisté artikule dáti ráčili, té jsme od V. Kr. M. jakožto pána našeho nejmilostivějšího neočekávali, neb jest nám na velikú těžkost, jakož i V. Kr. M. mohli ste a ráčili příčinám toho vyrózoměti z předkládání oustního našeho i z suplikací našich, kterýchž jsme V. Kr. M. podali. I poněvadž tak nám velmi jest V. Kr. M. odpověď obtížná a při kteréž zuostati nemuožeme, V. Kr. M. snažně a poníženě žádati a prositi nepřestáváme, že V. Kr. M. k nám se a k našim předešlým mnohým za Kadaňské strany naší pod obojí zpuosobú žádostem, pilným přímluvám a snažným prosbám milostivěji a jinú lásku královskú obrátiti a nakloniti ráčíte, tak aby oni nebozí v pokoji bez takových těžkostí a útiskuov, kteréž v pokoře své za mnoho let již snášejí, státi a V. Kr. M. jakožto věrní poddaní dostatečněji slúžiti mohli. Prosíme i za to, že V. Kr. M. ráčíte milostivě poručiti, aby purkmistru a konšelóm i vší obci města Kadaně psaní učiněno bylo, aby všickni k sobě lásku a svornost sousedská zachovávali a jedni druhým aby příčin bezpotřebných k roztržitosti nedávali, a purkmistr a konšelé aby straně pod obojí zpuosobú školu zase navrátili, poněvadž dítky jich zahálejí a nemají se kde svému dobrému učiti, a to také stavení, když se neopravuje, mohlo by škodu nésti a spuštěno býti.
Dále aby jich kněžím z obecního měšce na vychování také placeno bylo, poněvadž oni kněžím pod jednu zpuosobú desátky, kterýchž nic neužívají, dávají; a tak jest v smlouvě pana podkomořího z poručení V. Kr. M. vyměřeno.
A také aby strana pod obojí zpuosobú služby boží, procesí, pohřeby i jiné pořádky křesťanské mohla držeti bez takových překážek a útiskuov purkmistra a konšel, poněvadž se tu nic nenachází, na čem by se tu kdo z lidí spravedlivě horšiti mohl a což by proti pořádkuom naší víry křesťanské bylo; a aby kšaftové, kterýmiž mnozí dobrým úmyslem k tomu záduší strany naší pod obojí zpuosobú peníze odkazují i jiné pomoci činí, svuoj pruochod měli.
Kdež pak, najmilostivější králi, té celé duověrnosti a jisté naděje do V. Kr. M. jsme, že V. Kr. M. k takovým našim slušným prosbám a poddaným žádostem zření míti a nás sobě také vážiti jakožto věrné poddané, kteříž V. Kr. M. věrné a platné služby jsme činívali i předkóm V. Kr. M. a činiti rádi chceme, žádnému toho napřed nedadúc, milostivě ráčíte, a že V. Kr. M. žádnému nás sobě oškliviti dáti a dopustiti neráčíte; neb kdož by koli ten a takový byl, ten jistě V. Kr. M. nic dobrého nepřeje ani tomuto královstvie neobmýšlí. A protož v pokoře ustavičně vždy prositi V. Kr. M. za odpověď tu nepřestáváme, z kteréž bychom my i Kadaňští nebozí pod obojí zpuosobú potěšeni a upokojeni byli. Neb my jich v takových útiscích a zármutcích, zjevně a svobodně mluvíc, opustiti slušně nemuožeme a nemíníme, poněvadž zřetedlně tomu rozumíme, že tu ne tak jich Kadaňských, jako nás všech stavuov a strany naší pod obojí zpuosobú se dotyce, a že mnozí jsú, kteříž jim zúmyslně uškoditi a nás V. Kr. M. v ošklivost uvésti úsilně pracují.
Což se pak těch artikuluov, na kterýchž jsme se strana pod obojí zpuosobú pro dobrý pořádek snesli a kterých jsme V. Kr. M. podali, dotýče, prosíme, že V. Kr. M. v ně milostivě nahlédnuti a nám jich potvrditi laskavě ráčíte, neb na nich mnoho dobrého nám záleží a že V. Kr. M. tím prodlévati neráčíte.
Kdež pak my toho V. Kr. M. pánu našemu najmilostivějšímu a pánu křesťanskému i spravedlivému chcem se službami našimi věrnými poddanými a povolnými upřímně všudy a na každý čas odsluhovati v těch také žádostech a modlitbách, aby pán Buoh náš všemohúcí, kterýž všecky věci i víru v srdcích lidských mocně spravuje a řídí, pro čest a slávu jména svého svatého V. Kr. M. dlouhé zdraví, šťastné panování a nad nepřátely V. Kr. M. i všeho křesťanstva veselé vítězství a pokoj žádostivý pro tu příčinu dáti ráčil.
Opětná ztížná žádost stavův pod obojí
[Z rukopisu v archivu města Prahy].
Item, jakož se to v těchto časích přihodilo, že J. M. Kr. na zprávy postranní některým kněžím kázání zapověděti ráčil a některými se zajišťovati též pro kázání, jakožto děkanem horským a farářem tejnským: i J. M. Kr. prositi, aby takových postranních a neduovodných zpráv k sobě připouštěti neráčil; pakli by kdy která taková zpráva od kohož koli k J. M. Kr. donesena byla, aby J. M. Kr. prvé než tomu místo u sebe dáti ráčí, to na administrátora a konsistoř naši vznésti ráčil, aby takovú věc pilně a v pravdě vyhledajíc, bylo-li by co neslušného nalezeno při kterém knězi, to trestáním k dostatečné nápravě přivésti mají. Pakli by se toho nenalezlo, to J. M. Kr. od nich oznámeno býti má, že jest J. M. Kr. omylná zpráva dána.
Item, poněvadž my pro zachování pokoje a svornosti dobré i předkové naši pustili sme a pouštíme svobodu plnou těm, kdož by od nás k straně římské přestoupiti chtěli buďto duchovní nebo světští, žádnému toho nehájíme ani nebráníme, za též J. M. Kr. prositi, aby též svoboda byla a hájeno a zavíráno nebylo, kdož by chtěl od strany římské k nám přistoupiti buď z duchovních aneb světských, aby toho svobodu měl.
Item, což se pak outiskuov dotýče, kteří se straně naší dějí a zvláště Kadaňským, kteréž již od patnácti let snášejí pro tu příčinu, že jsou k nám a k straně naší pod obojí zpuosobú přistoupili: J. Kr. M. prositi, aby toho na nás a na stranu naší dopouštěti neráčil, poněvadž Kadaňští řády našimi se spravují a mimo pořádek náš nic před se neberou, aby při tom je milostivě zachovati ráčil, poněvadž odporná strana aneb Římané, kteříž jsou v Kadani, ve všech téměř artikulích a odpořích svých vuolí královskú se zastírají, neb Kadaňští strany naší v takových těžkostech nesnesitedlných déle státi nemohou, neb se jim již i to podle toho děje, že kšaftů, kteříž se na naši stranu vztahují a jimi se něco straně naší odkazuje, tvrditi a pečetiti nechtí ti, kteříž na ouřadě jsou. Též také, když s stranou odpornou jaké roky a pře položeny mají, na své jezditi musejí a strana odporná to všecko činí na obecní měšec: pak aby J. Kr. M. takovou těžkost z Kadaňských i z nás podle nich sníti ráčil a toho dopustiti ráčil, aby kněžím strany naší na vychování také z obecných peněz a duetchoduov dáváno a placeno bylo, a aby škola Kadaňským strany naší zase propuštěna byla a, pohřeb aby, majíce své žáky, podle pořádku křesťanského mohli činiti a aby na ouřadech bývali, poněvadž jsou mezi nimi muži hodní, však jsou toho neprovinili, aby měli z těch míst ssazeni býti. Neb jestliže J. Kr. M. těch outiskuov předce dopouštěti ráčí na Kadaňské, obáváme se, aby mezi nimi samými něco toho nepovstalo, nad čímž by potěšení žádného nebylo.
Na J. Kr. M. jest vzneseno od pánův Pražan, kterak by nějaký Matěj Kozora, který se knězem býti praví, ale nebyl jím nikda a při římské straně jest, škaredé, rouhavé kázání udělati měl v Nepomuce o přijímání pod obojí zpuosobou, ješto, by který kněz z našich takové kázání a k tomu podobné učinil o přijímání pod jednu zpuosobú, skutečně by o takovou věc trestán byl: J. Kr. M. prositi, aby toho na nás dopouštěti neráčil, a netoliko na nás ale na posměch a rouhání tělu a krvi pána Ježíše Krista, kteréž se skrze takové rouhání děje; a jestliže ráčí rozkázati takovou věc slyšeti, za to prosíme, aby J. Kr. M. ráčil rozkázati panu Adamovi z Šternberka, kterých lidí jeho k svědomí potřebovati budem z Nepomuku aneb odjinud, aby nám je postavil.
Též na J. M. Kr. vznésti, že se i to nám děje, kteříž jsou z strany naší, že jich do měst přijímati nechtějí, neb v Kadani se to stalo, že ti, kteří jsou tam v ouřadech římské strany, dvou osob hodných do města přijíti nechtěli z té příčiny, že jsou z strany pod obojí, ješto těch všech osob římské strany usedlých není padesát a našich usedlých jest přes čtyry sta.
Též na J. M. Kr. vznésti, že na některých místech našim pohřebu dávati nechtí a někde jim pohřeb ukáží, kde se mrtvá těla klásti mají a těm místuom rouhavá jména přezdívají. Pak ty všecky artikule, kteréž J. Kr. M. oznamuj em a na J. Kr. M. vznášíme, J. Kr. M. znáti ráčí, co se nám děje, že se to všecko puosobí na zkázu strany naší, kteříž při přijímání pod obojí zpuosobou stojíme, a protož J. Kr. M. prositi: aby toho na nás dopouštěti neráčil, poněvadž k J. Kr. M. všecku dlužnou poddanost a povinnost zachováváme jako věrní poddaní tak dobře jako strana římská.
Na ty artikule oboje od nás J. Kr. M. podané odpovědi spěšné žádáme a prosíme, aby nám ji J. Kr. M. ráčil dáti i ty artikule, kteří jsou obzvláštně napsáni, majestátem svým potvrditi prvé, než z tohoto království vyjeti ráčí, neb se toho obáváme, jestliže by J. Kr. M. ráčil na jakých průtazích to stavěti, aby skrz to nějaké nesnáze a různice nepřišly, ješto což jest při nás, rádi bychom se tomu vyhnuli, pokudž bychom nejdále mohli, než raději se všemi dobrý pokoj měli, by nás to potkati mohlo.