250. Druhé vznešení krále na stavy v království Českém.
MS. v knihovně knížete Jiř. z Lobkovic v Praze.
J. M. Kr. pán náš nejmilostivější všem třem stavóm království českého oznamovati ráčí, kterak J. M. Kr. od pěti dolních zemí rakouských a hrabství gorského volených osob, které nyní v Vídni shromážděny byly, i také od vyslaných poslův z království uherského prošen a žádán jest byl, aby J. M. Kr. všem poddaným z království a zemí J. M. společného shledání dopříti ráčil, jsouc té naděje, že při takovém společném shledání předkem J. M. Kr. a potom dotčeným královstvím a zemím mnoho dobrého a užitečného podle povahy a uvážení nynějších nebezpečných běhův a časův, předsevzato, jednáno i dokonáno bude moci býti. Kdež J. M. Kr. na takovou jich poddanou žádost a dobré i upřímné jejich předsevzetí a zvláště, poněvadž při takovém společném zemí shledání nic jiného se jednati nebude než to, kterak by Turku a jiným připaditým těžkostem s dostatečnou a trvanlivou pomocí odepříno býti mohlo, a také kterak by jedné zemi i druhé, když by se na ně buď od věřících neb nevěřících jaké tažení neb vpády nepřátelské staly, skutečnou pomocí retováním spomoženo býti mohlo, k tomu jest milostivě povoliti ráčil. A když J. M. Kr. při stavích království českého a jiných zemí takové společné shledání zjednati a obdržeti ráčí, že J. M. Kr. k dobrému a užitečnému výš psaných zemí k zjednání jmenovaného artikule nic sjíti nemá, kdež pak J. M. Kr. toho oumyslu býti ráčí, mezi tímto časem a svatým Martinem k takovému vejš psaných zemí společnému shledání den položiti a rozepsati a volené osoby, kteréž na nedávno minulých sněmích v dolních rakouských zemích a v hrabství gorském k tomu voleny a vybrány jsou, obeslati, jim místo, kdež by se J. M. Kr. způsobné a příležité zdálo, oznámiti ráčí, aby tu a na tom místě, tak jakž toho výš dotčeno, strany toho artikule, kterak by Turku dokonalou a trvalou pomocí se odolati mohlo, jednáno, zavříno i dokonáno bylo.
A poněvadž svrchu psaným oumyslem a předsevzetím od volených osob z dotčených rakouských zemí a hrabství goricského i také z království uherského vyslaných poslův na J. M. Kr. pro dobré všech zemí takové vznešení a žádost se vzložila, z té příčiny J. M. Kr. stavův království českého milostivě žádati ráčí: aby k takovému společnému zemí shledání, k rozvažování a zavírání již psaného artikule, kterak by Turku a jiným těžkostem dotčenou pomocí odepřeno býti a jedna země druhé retuňk a pomoc učiniti mohla, mezi sebou osoby volili a s plnou mocí k tomu jednání a společnému shledání vypravili; tak aby, což při témž společném zemí shledání jmenované osoby volené strany často psaného artikule zavru a na čem se snesou, tomu aby od stavův království českého vedle jiných zemí bez odporův dosti se stalo a s užitkem i skutečně vykonáno bylo, o čemž J. M. Kr. nepochybuje, že království českému a jiným J. M. Kr. zemím takové shledání a jednání k dobrému a užitečnému bude. A v čemž J. M. k užitku tomu shledání a zavírání prospěšen bude moci býti, v tom J. M. Kr. jakožto králem a pánem jich, nelitujíc J. M. života svého i kdež co má, nic nesejde; jakož pak J. M. Kr. té celé naděje a nepochybné víry k stavóm království českého býti ráčí, když k tomu, jakž toho dotčeno, svolí, tehdy jiné země k témuž království českému příslušející bezpochyby také s plnou mocí posly své k takovému společnému zemí shledání a jednání i skutečnému zavírání ze sebe vypraví, kteréžto často psané společné shledání a jednání ke všemu dobrému a prospěšnému, dáli Bůh (čehož sami u sebe povážiti mohou) přijíti bude moci.
Při tom také J. M. Kr. na stavy království českého vznášeti ráčí, kterak již od dávných časův v víře naší svatokřesťanské mnohé roztržitosti a bludové povstávají, z kterýchžto příčin minulých let na několika říšských sněmích kurfirštové, knížata a jiní stavové svaté říše císaře římského J. M., aby při papeži J. Sv. pro srovnání různic a omylův křesťanské víry o concilium, kteréž by rozepsáno a držáno bylo, jednati ráčil, poddaně žádali a prosili: kdež pak J. C. M., jakožto přední světská hlava křesťanská a zvláště pro zachování naší svaté a pravé víry křesťanské a rozmnožení pokoje ráčil jest se vší pilností a bedlivostí v to se poddati, a to (ač J. M. C. jinými znamenitými a důležitými potřebami ty časy zaměstnán byl) při papeži J. Sv., kterýž jest také nic méně náchylnost k témuž konciliu měl, jednati a to obdržeti ráčil, že J. Sv. křesťanské concilium na 23. den měsíce máje příštího položiti, rozepsati i všudy vyhlásiti i místo do Mantue jmenovati ráčil, z té příčiny, aby na témž concilium bludové, kteříž se až posavad u víře svaté křesťanské rozmohli, spasitelně obmejšleni a předsevzati a rozvažováni i napraveni byli. Kdež J. M. Kr., jakožto římskému, uherskému a českému králi a arciknížeti rakouskému takové od otce svatého papeže uložené concilium skrze zvláštního J. Sv. posla, tak jakž i náležité bylo, jest oznámeno, a J. M. Kr. z křesťanské lásky a náchylnosti, aby skrz příští jednání takové těžkosti a bludové u víře s prospěchem rozváženi byli a jednomyslné srovnání státi se mohlo, z strany své k tomu concilium povoliti jest ráčil, při kterémžto jednání J. M. Kr. nic také sjíti nemá.
A poněvadž nyní království české a jiné země k témuž království vtělené z milosti a vůle boží pod J. M. Kr. jakožto jednoho křesťanského krále a hlavu v vladařství a ochranu náležejí, i zdálo se J. M. Kr. z povinnosti velice za potřebné býti, takové od otce svatého papeže uložené concilium při nynějším sněmu obecním všem stavům království českého oznámiti. Protož J. M. Kr. jest k stavům království českého a k jiným poslóm vyslaným z markrabství a knížetství k témuž království příslušejících milostivá žádost: aby příčiny, proč takové concilium jest rozepsáno, u sebe jakožto věrní a dobří milovníci svaté víry křesťanské, bedlivě rozvážili a co na tom concilium z strany jich vzneseno a jednáno býti by mělo, aby potom J. M. Kr. v takovém příštím jednání tím lépe v tom, což by k pravé jednotě a srovnání takových bludných roztržitostí potřebného bylo, úmysl svůj odevříti mohl.
Také J. M. Kr. nepochybuje, že stavové království českého v dobré paměti mají, kterak markrabě Jiří brandenburský skrze vyslané posly své podle listu věřícího při J. M. Kr. jest toho, aby v zástavách knížetství opolského a ratibořského s povolením některých věcí od J. M. Kr. jeho knížecí Mil. některé obdarování a milosti učiněny byly, hledal a žádal, jestli že by se pak toho J. M. Kr. učiniti nezdálo, ale aby J. M. Kr. od markrabí Jiřího to oboje knížetství vyplatiti ráčil: kdež pak J. M. Kr. na stavy království českého to jest vznesl, ale to se jest stavům za slušné nevidělo, než J. M. od toho odrazovali; a tak v tom se jest pan biskup pasovský v jednání dal a u J. M. Kr. těch cest hledal, aby jemu jmenovaná knížetství k vejplatě puštěna byla, jakož jsú pak stavové království českého, když jim J. K. M. o tom oznámiti ráčil, k tomu radili i k té vejplatě povolení své dali. Kdež jest pak po témž od stavův svolení o vejplatu dotčených knížetství opolského a ratibořského markrabí Jiřímu psaním vejpověď se stala a při tom oznámeno, že J. M. Kr. k vejplatě takových knížetství peníze objednávati ráčí, ale markrabě Jiří znajíc skutek, že se ta knížetství od něho vyplatiti mají, hned těch cest hledal, kterak by v tom překážku a zmatek učinil; než J. M. Kr. mimo radu království českého stavův a panu biskupovi pasovskému povolení učiněné neráčil jest toho změniti a podle takové vejplaty vypovědění se připravil, ale od již psaného markrabí překážka J. M. se stala, pro kterúž ta vejplata se vykonati nemohla, než nyní při tomto, svatém Jiří příštím ta vejplata se státi má, jakož pak i ta suma peněz před nikami jest. A poněvadž již jednou jmenovanému panu biskupovi pasovskému podle rady stavův království českého vejplata dotčených knížetství se svolila, a od J. M. Kr. biskupu pasovskému žádné další milosti při tom, nežli tak jakž markrabě zápisy měl, učiněny nejsou, k tomu stavův království českého, aby panu biskupovi pasovskému svrchu psané povolení ve dsky zemské vložiti a zapsati dali, žádati ráčí, aby on pan biskup proti položení sumy zapsané v držení těch knížetství přijíti mohl.