MS. v českém museu.

Item, o toto sme se svolili stav panský a rytířský ku pomoci králi J. M. proti Turkům a jich pomocníkům, nepřátelům svaté víry křesťanské, z svobodné vůle, slyšíc J. M. žádost a potřebu poznavše toho znamenitou, podvolili sme se dáti všichni tři stavové tohoto království J. M. Kr.: padesáte tisíc kop grošův českých a ty vyplniti ve dvou letech od svatého Jiří nejprv příštího pořád zběhlých; kdež my stav panský a rytířský té sumy svrchu psané dva díly přijímáme na se, každý stav z nás z těch dvouch dílův našich jeden díl, to jest jmenovitě půl sedmnáctá tisíce půl druhého sta půl sedmnácté kopy deset grošův vše českých, na takový způsob, aby jeden každý statek svůj na své svědomí šacoval, za kolik tisíc anebo set kdo z nás z stavu panského aneb rytířského má, a tak vedle počtu sumy každý, kdo zač statku má, co na koho z tisíce anebo ze sta přijde, to aby každý v těch dvou letech povinen vyplatiti byl pod pokutou s uvázáním komorníka neb zatykače, když by tomu dosti neučinil. A ten šacunk má listem přiznávacím oznámiti těm osobám, které k tomu voleny budou, a to konečně do hodu svatého (Ducha) nejprv příštího; a kdo by pak listu takového přiznávacího neposlal do toho času a se nepřiznal, tehdy ti dva z každého stavu volení mají moc na takového každého té pomoci uložiti, což by se jim za slušné zdálo, kterého by ta osoba stavu byla. A k tomu zvoleny čtyry osoby zejména tyto: ze stavu panského dvě a z stavu rytířského dvě, aby ty a takové pomoci od osob z stavu našeho přijaly, a ti z každého stavu volení aby to rozhodli, co na kterou osobu z tisíce aneb ze sta přijde dáti; a takové rozdělení aby osoby z stavu panského na stav panský uložily a ze stavu rytířského na stav rytířský, a to aby listem svým do stavu svého osobám, co se komu dáti dostane, oznámily. A taková pomoc od každého aby jim přinesena byla aneb poslána na hrad pražský aneb do Prahy od zvěstování panny Marie nyní jminulé ve dvou letech pořád zběhlých, i mají se dáti na hradě pražském najíti k přijímání té pomoci zasesti (?) a z toho počet každý stavu svému učiniti.

A jestliže by mimo to co bylo, co se má na vejplatu podle svolení dáti, to se má tu obrátiti anebo nechati, jakž o to se který stav svolí, kterýž tu pomoc u těch osob od stavův volených položí. Pakli by se kdo tak nezachoval, a u nich té berně nepoložil, tehda tomu každému aby se oni uvázali s komorníkem pražským v jeho statek a jej aby drželi a jeho k ruce králi J. M. užívali dotud, dokadž by ta suma i s náklady od toho, což na koho přijde z prošacování dáti, dána nebyla. A jestliže by kdo po uvázání s komorníkem v držení, neupustil, ani po listu obranném po témž uvázaní, tehdy ihned bez dalšího všeho obeslání k správě, proč jest neupustil, má na něm toho skutečně dopomoženo podle práva býti. Pakli by se týmž osobám zdálo, že by mohl zatykačem takové sumy snáze dobýti na komžkoli, tehda bude míti toho vůli takového každého zatykačem k tomu připraviti, a takový náklad buď na komorníka a práva vedení aneb na zatykače mají učiniti z té sumy, kteráž u nich kladena bude.

2. Co se pak dotejče té sumy, takto se s ní zachovati mají, že jí nemají jinam nikam pod žádným vymyšleným způsobem vydávati žádnému jinému než tomu, kdož by v té zástavě buď zámek anebo důchod krále J. M. držel, který s povolením stavův zastaven býti má. Pakli by J. M. Kr. obmysliti ráčil tu sumu bez zástavy, na které by lidé proti Turku přijati byli pro obranu tohoto království a zemí k němu příslušejících, tehdy taková suma má od nich J. M. králi na záplatu té sumy na to vdlužené dána býti a jinam nikam, než na ty potřeby, tak jakž se nadpisuje; a toho témž osobám panským a rytířským svěřuje se, že se tak zachovají a jí na nic jiného neobrátí, a to konečně od tohoto svatého Jiří nejprv příštího ve dvouch letech pořád zběhlých. A Pražané a stav městský s ostatkem té sumy mimo těch dvouch dílův mají se zachovati k králi J. M. podle smlouvy, kterou s J. M. Kr. mají. A toto všech tří stavův svolení a povolení, kteréž z své svobodné vůle učinili sme a ne z práva ani z povinnosti, má těmž stavům i jednomu každému zvláště býti bez ujmy a škody jich i jednoho každého, zvláště svobod a privilejí nyní i na časy budoucí, též ani žádnému jednomu stavu proti druhému ku škodě jeho spravedlnosti býti nemá. A král J. M. aby stavům všem těm ráčil dáti na to list, tak jakž jest J. M. Kr. ráčil týmž stavům připovědíti, že jsou to z své svobodné a dobré vůle učinili, i předešlé pomoci, kteréž jsou učiněny, nejsouce tím povinni. A kdož by pak z nás od svých lidí a poddaných buď v městech, městečkách neb ve všech jaké pomoci mohl užiti aneb sám to vyplniti, to se k jeho svědomí připouští a v jeho vůli zůstavuje. Však toto se znamenitě vymíňuje, aby žádný stav anebo osoba žádných poplatkův nových nespravedlivých ani daní na cizí lidi neukládal, poněvadž by to věc byla nespravedlivá a to z té příčiny: když by lidé a poddaní buďto osobě z stavu panského aneb rytířského aneb městům pro polehčení pomoci doma uložené učiniti se podvolili buďto od piv, z dobytkův, z obilí aneb z jiných věcí, a to činíce doma ku pomoci pánu svému, aby jinde pohostinu přijedouc s potřebami svými buď do měst panských neb rytířských aneb měst královských, podruhé jaké daně aneb poplatky dávati měli, že by toho stav stavu nemohl snésti; neb my stavové panský a rytířský tím lidí svých a poddaných našich jedni druhým obtěžovati nechceme, ani (co by) stavu městského a jednoho každého (bylo) žádáme. A J. M. Kr. za to prosíme, aby na ty peníze ráčil národ český jízdný i pěší přijíti a hejtmany Cechy, kteříž by se k tomu hodili, nad nimi ustanoviti; pakli by J. M. Kr. bezelstně českého národu toho všeho počtu, což by ty peníze vystačily, nemohl míti, aby J. M. Kr. ráčil vůli jmíti, kohož by mohl k tomu užiti, na ty peníze přijímati.

3. A též také J. M. Kr. za to prosíme a důvěřujeme, aby ty peníze vypůjčené jinam vy dávány nebyly nežli těm lidem služebným, proč a na jaký způsob jest ta pomoc, aby se ten dluh zaplatiti mohl, se svolila, tak aby markrabství moravské mohlo opatřeno bejti podle té odpovědi, kteráž jest od stavův tohoto království poslům jejich dána, i jiným zemím k němu příslušejícím.

4. Item, co se berně a pomocí předešlých králi J. M. pánu našemu svolených a náležitých kterýchžkoli, kdo jsou je koliv u sebe zadržali a jich majíc dáti nevydali, buďto i kdož by je k sobě přijímali, že by je měli, dotejče, aby J. Kr. M. ke všem o takové berně již jmenované a dotčené ráčil sahati, a těch berní dobejvati vedle na to pokut uložených o berně svolených a dskami zemskými zapsaných anebo zatykačem, neb té jsme naděje, když se to dostatečně vyhledá, že jich znamenitá suma může se sjíti, neb známe v tom velikú nerovnost býti, aby jedni s obtížením dávali a druzí k svému užitku při sobě je drželi.

5. Item, také jsme se na tom stavové svolili a snesli, jestliže by které osoby z kteréhožkoli stavu u sebe jaké berně neb pomoci, kteréž by kterému stavu náležely, držely, aneb přijavše k sobě z nich počtu žádného neučinily a od sebe nevydaly: každý stav bude moci na tomto sněmě jistým osobám, kteréž by k tomu který stav volil, to na místě stavu poručiti: kdož by jim těch berní aneb pomocí zadržalých nepoložili na místě stavův, aneb přijavše jakéžkoliv berně a pomoci k sobě, těm osobám voleným vydati jich nechtěli a počtu řádného z toho tem osobám učiniti prodlévali, aby na každého takového komorníka aneb zatykač, neměl-li by statku pozemského, vzíti mohly a v statek jeho se uvázati aneb jej zemknouti, též s zachováním toho všeho, jakož jest o berních podle pokut na to uložených, zřízených svoleno a zůstaveno; a ty osoby volené, byl-li by při tom jaký omyl, kdož by z té berně práv býti měl, v to spravedlivě nahlédnouce, to aby napravily.

6. Item, jestliže by pak z kterého koliv stavu osoby neb osoba takové berně a pomoci již jmenované a předložené u sebe zadržaly, aneb přijavše je k sobě u sebe je měly, a o to by se s těmi, komuž by na ně ukázáno bylo, aneb komu od nich takové berně a pomoci vyzdvihnouti spravedlivě by náleželo, smluviti chtěly k vyplnění s ujištěním hodným do času slušného, to aby od nich, komuž by ukázáno k vyzdvižení bylo, přijal neb přijali.

K tomu sme všickni stavové králi J. M. povolili, aby J. M. Kr. mohl zastaviti na důchodech svých v království českém aneb na zámcích do 33,333 kop a 29 grošův českých, však na takový způsob: že stav panský a rytířský tu sumu, tak jakž se nahoře píše, ve dvou letech položiti, a ty zámky neboližto důchody králi J. M. k ruce zastavené mají vyplatiti beze všeho protahování; a Pražané, stav městský s tím činiti nyní nemají ani na tu vejplatu jaké pomoci činiti, poněvadž o tu sumu, kteráž jest na stav jich přišla, s králem J. M. smlouvu mají, jak a pokud od nich králi J. M. vyjíti a dána býti má.

Než toto se znamenitě vymiňuje, jestliže by J. Kr. M. tu zástavu v sumě v svrchu psané ráčil cizozemci zastaviti, tehda k tomu všichni stavové povolujeme na takový způsob: že toho každého za obyvatele tohoto království přijmeme do tohoto času se k zemi přiznati podle práva a obyčeje i řádu, dskami i listem, pod svou pečetí, a s tím statkem a zbožím se zachovati a právo podniknouti, i to všecko učiniti, tak jako jiný obyvatel království tohoto, však aby žádných úřadův na se nebral v tomto království ani také v radách českých aby nebýval; a když by ta zástava jminula a vejplata toho zboží se stala a vykonala, tehdy to přijetí té osoby do tohoto království žádné moci dále míti nemá a má minouti.

7. Item, co se dotejče hor zlatých a stříbrných, o ty mají se osoby na tomto sněmě voliti, a těm má od stavův plná moc dána býti, aby mocí stavův s králem J. M. jednati mohly, i tu věc všecku konati a zavříti, a na čem kolivěk ta věc s J. M. Kr. zavřína bude, to má zachováno býti v stálosti bez přerušení na časy budoucí.

Než toto se znamenitě vymiňuje, kdož má na takové hory a kovy nadepsané jaké obdarování od předkův J. Kr. M., císařův a králův českých Jich M., aneb jinače jakéžkoliv jiné spravedlnosti, bud k nynějším aneb budoucím horám, že to jednání nemá žádnému ke škodě takovým obdarováním a spravedlnostem býti. A J. Kr. M. prosíme, co se jiných kovův dotýče, že nás ráčí při nich zůstaviti a zachovati, kdo čeho v užívání a držení byl a jest aneb budou, tak jak jsou od J. M. Kr. předkův, císařův a králův českých, předci naši i my zachováváni a zůstaveni byli a býti máme, také zachovati ráčil.

8. Item, co se napravování práva dotejče, poněvadž by se tím prodlívati nemělo, jakož jest o tom v sněmě rozmlouváno a za potřebné se uznalo, aby to bylo brzo na místě a konci postaveno, toho se nám zdá za potřebné: aby k tomu počtu osob z stavův vybraných tolikéž aby osob bylo k tomu přičiněno a přidáno a k tomu páni ouředníci, soudci zemští a rady krále J. M., že by to mohlo tím snáze a spíše k konci přivedeno býti. Neb budou-li které osoby z krajův voleny, nejsouce zde snad se nesjedou mnozí z nich, a tak tudy by se státi mohlo obmeškání, a tak kteří při tom jednání při počátku práva napravování budou a potom jiní přijdou, tehdy bude-li se jim to jmíti znovu obnovovati a předkládati, bude ta věc znovu rozvažována a skrze to mohlo by prodlení a veliký průtah se státi, ješto snáze se to vykoná a snad tak dostatečně, kteříž při tom napravování společně při počátku budou a těm osobám již tak voleným a jmenovaným, které při tom budou, stavové z plného sněmu moc dávají s vůlí krále J. M., aby oni, co by při tom právu k napravení potřebného bylo, nemohouc všeho vykonati, mohli sobě toho do jiného času slušného před Suchými dny letničními odložiti, aby se mohla taková potřeba vykonati, a tu což na ten čas i potom napraví a naleznou, kteříž na ten čas na tom zasednu a k tomu se sejdu, aby to moc mělo. A za to J. M. krále žádáme, aby J. M. ráčil s těmi osobami volenými hned zejtra na nápravu práva zasesti.

9. Item, co se mince srovnání dotejče, poněvadž na to jsou starodávní vejsady, jaké zrno české mince býti má, ješto kdyby se to zrno mělo změniti a v čem polehčiti, byla by veliká ujma i škoda obyvatelův tohoto království, a protož toto se nám zdá za slušné i spravedlivé: kteréž by koli a odkud koli do tohoto království mince neseny byly, aby se průbovaly a zrno aby se proti minci české srovnalo, a podle toho, kterak by ta průba vyhledána byla, aby podle rovnosti stříbra a přísady jedna mince proti druhé se brala podle způsobu zrna českého a stříže (sic!), a tak se v tom nestane žádnému žádné zkrácení, když se rovnost v tom zachová. A kdož by z toho vystoupil a dráže tu kterou minci měnil a nasazoval aneb od sebe dával, když již se ta věc vyhlásí a sprůbována bude, kterak ta mince v čem jedna proti druhé brána "býti má, aby tu minci propadl tomu, komuž by ji tak nepořádně odbýval; pakli by kdo jsa v službě u koho koli, toho by se dopustil bez vůle pána svého, ten sám tu pokutu a škodu nésti má. A ta próba aby se dala v Praze přísežnými na to usazenými, i ti aby k tomu povoláni byli, kdož by tomu rozuměli, a když by ty mince také sprůbované byly, tehdy Pražané mají to po zemi oznámiti a rozepsati i s figurami aneb rázy rozeslati, zač by která mince proti české minci brána býti měla, a to konečně do svatého Víta nejprve příštího, aby e lidé věděli čím zpraviti a cizí minci kterak a v čem proti české minci bráti, totižto proti groši českému a penízi bílému a malému.

10. Item, co se pak vexle dotejče, aby ti, kdož budou minci průbovati, to rozvážili, jak takoví vexlové mají průchod svůj míti bez obtížení lidského, kdož týchž vexlův potřebují; a pokudž to bude těmi vyhledáno a rozváženo, tak se každý zachovati má pod touž pokutou, jakž jest o minci svrchu svoleno.

11. Item, co se léna přijímání krále J. M. od císaře J. M. dotýče, aby se nahlédlo v privilegia a J. M. Kr. to všecko aby se ukázalo, kterak jest to prvé bejvalo, aby se tím J. M. Kr. ráčil zpraviti.

12. Item, o pana markrabě Jiřího, nač se táhne co se dotejče knížetství opolského, i na to se vyhledají spravedlivosti v privilejích tohoto království českého, a když se to vyhledá, to se J. M. Kr. oznámí, aby se potom také panu markrabí na jeho poselství mohla odpověď slušná a spravedlivá dáti.

13. Item, co se Kryštofa Jandorfa dotýče, poněvadž jest na se úřad hejtmanství nad horami tohoto království přijal prvé nežli žádal, aby obyvatelem tohoto království byl: to že jest zjevně ku potupě našim svobodám a znamenité ujmě, jakož pak sme to J. M. Kr. skrze posly naše do Budějovic oznámili; ale však prohlídajíce k žádosti J. M. Kr. pána našeho milostivého, jeho Kryštofa Jandorfera za obyvatele tohoto království chceme přijíti, však na takový způsob, aby on Kryštof Jandorfer v úřadech žádných, též také ani v radě krále J. M. nebýval, poněvadž se při těch, kdo se za obyvatele do tohoto království přijímali neb přijímají, tak se podle svobod tohoto království zachovávalo a zachovávati má.

14. Item, co se dotejče tohoto sjezdu, kterýž má držán býti v Mostě na den sv. Bartoloměje nejprv příštího, s J. M. knížaty saskými a obyvately tohoto království o některé různice a záští i nářky některých statkův k tomu království náležejících: i na tom jest v tomto sněmě zůstáno, aby z těchto osmi dále jmenovaných osob, kterýmž by koliv z těch osmi osob J. M. Kr. psáti ráčil, tehdy ty čtyry osoby na týž den svrchu psaný v Mostě se najíti daly, pakli by z těch čtyř osob která osoba bezelstně nemohla přijeti, tehdy J. M. Kr. bude míti moc, aby jinou osobu neb osoby k témuž sjezdu do Mostu a na to místo voliti ráčil.

Tyto osoby jsou voleny: pan Hanuš Pflug z Rabštejna, pan Šebastian z Weitmile, pan Albrecht Šlik, pan Albrecht z Gutštejna, z pánův a pan Karel z Duban, pan Opl Fictum, pan Mikuláš Hysrle z Chodu a pan Jan Boreň ze Lhoty, z vladyk.

15. Item, k králi J. M. pánu našemu milostivému má býti přímluva ode všech stavův učiněna: kteříž se praví míti při J. M. Kr. dluhy, aby již ta věc mohla k slušnému konci přivedena býti buďto jednáním neb soudem, a za to aby se J. M. prosilo, aby se těmi věcmi neodtahovalo, a s kým jest se J. Kr. M. smluviti ráčil, aby se tomu podle smlouvy každému dosti stalo.

16. A jakož J. M. Kr. také na tom býti ráčí, jestliže by užitek J. M. a tohoto království seznal a tím přiveden býti mohl (sic!), že by o zámek Osek a městečko Duchcov s jich příslušenstvím, poněvadž jsou v zástavě, v jednání se dáti ráčil, a jestliže by k tomu přišlo, že by již psaný zámek s jeho příslušenstvím k dání dědictví od J. M. Kr. požádán byl a J. M. proti tomu Dobříš bez vejplaty zase navrácen a puštěn byl, a za takové dědictví dosti učiněno bylo, žádati ráčí: abyste J. M. v tom povolení vaše dáti ráčili, znajíc, že by tudy i užitek J. M. přiveden a způsoben býti mohl, nebo ten statek dosti u veliké sumě, jakž J. M. zprávu jmíti ráčí, zastaven jest, i k tomu všichni tři stavové také povolení dáváme.

17. Item, jakož jest J. M. Kr. ráčil přivoliti Vojtěchovi z Pernštejna, nejvyššímu hofmistru království českého, aby mohl na statek protivínský, na opravu i zlepšení téhož statku, vynaložiti až do 1000 kop grošův českých: i k tomu všichni tři stavové také povolení dávají, však na takový způsob: když by to zboží k vejplatě přišlo, aby on Vojtěch z Pernštejna slušně registry pořádnými aneb svědomím prokázal, že tu sumu napřed oznámenou na zlepšení a opravu téhož statku vynaložil, a J. Kr. M. aby jemu Vojtěchovi aneb dědicům a budoucím jeho tu sumu při vejplatě téhož statku dáti povinovat býti ráčil.

K králi J. M., pánu našemu milostivému, má přímluva učiněna býti: kdož mají z obyvatelův tohoto království jaké spravedlnosti v jiných zemích, aby v tom byli opatřeni, i také kde se na meze sahá tohoto království a kterým jsou se z jiných zemí škody staly.

18. Item, co se dvoru řečený "královský" v Starém městě pražském ležícího dotejče, poněvadž stavení velmi sešlé jest a schází, král J. M. a všichni tři stavové k tomu vůli a povolení jsou dáti ráčili a dávají: aby Václav Romhap, kterýž ten dvúr drží zápisem krále Vladislava J. M. slavné paměti, někdy Voldřichovi Humburkovi učiněným, mohl na stavení a správu toho dvoru vynaložiti do 1000 kop grošův českých, a ty aby jemu Václavovi a jeho dědicům, když by ten dvúr vyplacen býti měl, což on Václav a jeho dědici a budúcí, že do té sumy jest vynaloženo, slušně by prokázal svědomím anebo registry, zase při sumě zápisné a s tou sumou dány a navráceny byly.

19. Co se těch artikulův dotejče, kteréž jsou od vás při svaté Lucii jminulé svoleny a ve dsky zemské zapsány, na kteréžto artikule sněm od nás položen nebyl, my také sme k těm artikulům nepovolovali, neb poslové naši, kteréž jsme na ten sněm poslali, těm artikulům odpírali a že k nim povolení nedávají, to jsou oznámili, však na takový způsob povolujem: aby to odloženo bylo, dokudž se privilegia a dsky nevyhledají osobami od nás i od vás vybranými; a to má býti bez ujmy naší též i stavův království českého spravedlnosti, a to vyhledání privilegií a desk má se státi a vykonati od tohoto času v roce pořád zběhlém. Pakli se taková věc prvé bude moci vyhledati, mají se k tomu ty osoby od nás i od stavův volené s pilností přičiniti, a když se kolivěk vyhledají a nám se také oznámí, co nám jakožto králi Českému přísluší a náleží, a my toho vědomost míti budeme, tehdy sněm obecní položíce, bude-li nám to tu ukázáno, že ti artikulové, kteří nejsouc prosební, zavřeni a do desk bez povolení našeho vepsáni býti mohli, tehdy ať ve dskách zůstanou; pakli by se toho tu neukázalo, tehdy aby ti artikulové vymazáni byli, neb my toho nežádáme, abychom vám stavům tohoto království co toho ujímati mínili, co vám spravedlivě přísluší, nýbrž vás raději při tom zachovati a obhajovati, tak jakž králi pánu vašemu náleží, a jak sme při takových věcech učiniti povinni; a to se má pro paměť ve dsky zaznamenati.

20. Item, co se ouřadu hejtmanského království českého dotejče, k tomu stavové vůli dávají, jak J. Kr. M. se pány ouředníky a soudci zemskými a radami J. Kr. M. ze stavův panského a rytířského království českého způsobiti a ustanoviti ráčí, to aby mocně stálo, v držení bylo a žádný nemá k tomu proti své vůli nucen býti.

21. Item, kteří by potřebovali, majíc spolu jedni s druhými činiti, jakých vidimusúv z privilejí, ty osoby, které jsou k tomu voleny, to aby rozvážily, pokudž by jim náleželo, aby vydaly toliko k tomu, kteráž by pře k slyšení a k soudu postavena byla, ješto by takové vidimusy pro poznání své spravedlnosti k tomu potřeboval, a zvlášť co se stavův v Slezště aneb některých osob dotejče.