V INSPRUKU, 1529, v úterý masopustní (8. února). Orig. v arch. Jindř. Hrad.

Instrukcí od najjasnějšího knížete a pána, pana Ferdinanda, uherského, českého etc. krále etc. urozeným: Adamovi z Hradce, najvyššímu kancléři království českého a Vácslavu Hofkyrcharovi z Kolmice (sic!) oběma spolu neb jednomu z nich daná, co mají o suchých dnech postních na všecky stavy království českého vznésti a jednati.

Najprvé všem stavuom téhož království milost naši královskú a všechno dobré povíte.

Potom jim předložte, kterak když jsme před rokem v témž království osobně býti ráčili, jim sme široce a dostatečně oznámili, že o tom jistou vědomost máme, kterak císař turecký s poddanými svými pilně a znamenitě se strojí a před sebou má, aby do království uherského a jiných zemí našich s znamenitým vojskem vtrhl, je opanoval a kteréž by najvíce mohl škody vohněm a zajetím učinil. A protož majíce my lítost nad tím, napřed pro svatu víru křesťanskú, pro zachování téhož království a jiných zemí a všech poddaných našich, žádali jsme od stavuov království českého skutečné pomoci, abychom tomu tak mocnému nepříteli otepříti a bude-li vuole boží i jeho poraziti mohli: kdež stavové znajíce toho potřebu býti, nám k pomoci jsou svolili a tu dáti, jakž dskami zapsáno jest, přiřekli, kdež jsme pak takovou povolnost od nich vděčně přijali a z toho i děkovali žádné pochybnosti nemajíce, že se tomu všemu dosti stane.

Dále jim oznamte, že poslové naši, které jsme byli k císaři tureckému vypravili, zase teď nyní k nám se navrátili, oznamujíce o veliké hotovosti a moci toho našeho a všeho křesťanstva nepřítele, a že otevřeně jim pověděl: aby nám oznámili, že na nás a země naše válečně nedlúho meškajíce potáhne, jakož pak jistotně to víme, že se tak stane, a nebude-li našeho spěšného s pomocí všech poddaných našich opatření, abychme jemu silně otepřeli, tehdy to což předsevzal (čehož pán Buoh rač ostříci) provede; však pokud sme se my s znamenitými radami válečnými uradili, jak bychom to tažení naše aneb k tomu tažení potřeby předsevzíti měli, to jsme Vám sepsané dali, ješto to budete moci těm, komu sme poručiti ráčili, oznámiti. Protož poněvadž ta věc žádných odtahuov nechce a o sv. Jiří příštím jednom toliko polovici pomoci dáti mají, napomeňte a žádajte s pilností všech stavuov: aby napřed víru svatú křesťanskú, nás pána svého, sami sebe, ženy i děti své, země a poddané naše před očima měli a tu pomoc svolenou, kterouž by na dva časy dáti měli, neprodlévajíce jakožkoli moci a rozuměti budou, hned pojednou se o to snesli, sebrali a dali, neb bude-li tím protahováno, tehdy nákladové a outraty nadarmo vzejdou, jakož se to prvé za času krále Ludvíka slavné paměti zvlášť při ztracení Bělehradu stalo; však když se k tomu skutečně budou chtíti přičiniti, najdou toho zpuosoby a cesty, že ta pomoc spěšně a před časem svoleným dána a k užitku obrácena bude moci býti, totiž: aby tu sumu vypůjčili a některé osoby ze všech stavuov aby rukojmie za to byly, a všichni stavové, aby jim zase to, že tou pomocí svolenou vyváženi budou, ujistili. Pak na tom artikuli stuojte: jestliže by se pak v tu sumu tak náhle v témž království objíti nemohli, tehdy povězte, že chceme my se rádi k tomu přičiniti, abychom ji zjednali, jedné ať za to jisté osoby, jak nahoře dotčeno, rukojmie se postaví a těm, ktož puojčí, to dostatečně ujistí. Kdež pak té sme naděje, poněvadž na tom nebudou moci nic ztratiti, že tak bez všech výmluv a otporuov učiní a tak tudy ta pomoc k dobrému a užitku přijde, když v čas zjednána bude a tím snáze nepříteli se otpor stane, ješto potom času k tomu takového nebude. A k takovému jednání a zavření co se toliko artikule toho vedle žádosti naší dotýče, povězte jim, aby k tomu tu moc jměli, jakoby sněm obecní o to položen byl.

Také jim to oznamte, že my tou pomocí jinam a na jiné potřeby hýbati neráčíme, nežli toliko na to tažení proti Turku, a bude-li se i jim zdáti, nechť osoby k tomu volí, které by ty peníze v své moci míti měly a k těm toliko válečným potřebám vydávaly.

Neobmeškávejte toho také oznámiti, že sme ve všech zemích našich dědičných, do kterých jsme přijeti ráčili a od svých poddaných proti týmž nepřátelóm pomoci žádali, že jsou se v tom povolně k nám najíti dali a k pomočeni znamenitým svolili, kterýmiž odtahováno nebude, jsme také té naděje, že ode vší říše na příštím sněmu říšském znamenitou pomoc a skutečnou zjednáme; a tak s boží pomocí a všech dobrých křesťanuov a věrných poddaných našich těm nepřátelóm skutečně buohdá stále a užitečně otepřem.

Nepochybujíce, že nás všichni obyvatelé téhož království v takové potřebě neopustí a tu pomoc tím spíše, tak jakž nahoře dotčeno, dají, neb netoliko se té spěšné pomoci od nich nadějem, ale byla-li by toho potřeba (jakož se pak nám slyšeti dali), že všichni veřejně podle nás povstanou a hotovi budou: kdež my takovou jich povolnost, což v tom ve všem pro svatú víru křesťanskú, pro nás, země naše a sami pro sebe učiní, milostí naší zpomínati a jednomu každému zvláště vším dobrým nahrazovati ráčíme.

Také jim povězte, že sme na tom, abychom časně zámky, přívozy a brody vosadili a to opatřili, aby Turci přitáhnúce odpor našli a zadržáni byli, až bychom my buohdá s vojskem přispěti a s nimi bitvu svésti mohli.

Poznáteli pak co dále potřebného, ještoby k našemu dobrému a obraně zemí našich býti mohlo, to též se vší pilností jednajte, jakož o Vás nepochybujem, že v to budete uměti vedle potřeby dobře trefiti.

Dán v Inspruku v úterý masopustní léta etc. 29 a království našich třetího.

(Přitisknuta pečeť papírová.)