NA HRADĚ PRAŽSKÉM 1529, v pátek před Hromnicemi (29. ledna.) MS. v archivu města Prahy.

Urozeným a statečným pánóm rytieřóm, urozeným pánóm vladykám kraje slánského, přátelům našim milým. Úředníci a soudce zemští a jiní z krajuov vybraní a pozuostalí při sjezdu sv. Fabiána na hradě pražském, službu svú vzkazujem, páni a přátelé naši milí! Oznamujem Vám, kterak při tomto roku sv. Fabiana, králem J. M. nám položeném, kteří sme se sjeli z stavu našeho, a tak stav náš, o to, což s stavem panským činiti máme, předkem co se poctivosti při korunování králuo J. M. i jiných slavnostech dotyce, i také o to, kdež páni praví, že nemuož býti osoba jedna z stavu našeho hajtmanem tohoto královstvie nežli toliko z jich, ani také když by byli dva anebo jich více z obú stavuov, aby se mohli psáti najvyšší hajtmané, než že toliko samému jich stavu taková věc náleží a i jiné mnohé věci, kteréž by byly nyní dlúhé k vypisování etc. I poněvadž ti artikulové, z čeho my pány viníme a z čeho páni nás, jsú do všech krajuov vypsaní posláni, bez pochyby že jest Vám to všem vědomo, z té příčiny nechcem Vás tím již zaneprázdňovati, a poněvadž o těch věcech téměř celý týden bylo jest skrze J. M. Kr. pány komisaře od J. M. do tohoto královstvie k tomu vyslané jednáno přátelsky mezi námi, a kteří prostředkové jsú nám byli sepsaní podáni, také Vám teď vypsané posíláme na druhém listu, z čehož porozumíte, že stavu našemu nebylo jest možné jich přijíti, aby taková posměšná slova a lehká o stavu našem ve dsky zemské měla vpisována býti. A tak potom přistúpeno jest k soudu; tu páni nechtěli jsú k žalobám našim jednu i druhé odpovídati vzavše sobě příčinu tu, že se jest pan Jaroslav z Vřesovic, hajtman z stavu našeho, psal najvyšším hajtmanen etc., a dokud jim to napraveno nebude, tak jakž jsú oni míti chtěli, že nejsú povinni podle té krále J. M. vejpovědi odpovídati, jakož z toho listu druhého, jak jsú sobě to vyměřili, šíře porozumíte.

V tom J. M. páni komisaři ráčili jsú na tom seděti i radu o tom držeti a nám stranám oznámiti, že se jim zdá, že tak podle toho krále J. M. odložení ti artikulové pořád jak jsú sepsaní slyšáni býti mají; tu páni nechtěli na tom přestati než výminky sobě činili: nebude-li jim předkem toto napraveno, by pak i tyto věci slyšány byly, že oni k ničemuž přistúpiti nemohu a to že chtí králi J. M. oznámiti. My sme zase J. M. pánuom komisařuom oznámili, že my na tom sme, když přijde na ten artikul po pořádku, že na žalobu pánuov chcme beze všech prostředkuov a vejminek odpovídati ničímž se nezastírajíc. Nebylo ani to od nás přijato, tak že páni komisaři srozuměvše, že nechtí na tom přestati, pokudž jsú J. M. své zdání jim oznámili, i ráčili jsú to s sebe složiti. Tu potom povědíno jest ode pánuov a promluveno k J. M. pánuom komisařuom: poněvadž pan Jaroslav dal se jest tím titulem ve dsky zemské zapsati, že se jim již nezdá a že nejsú povinni týmž panem Jaroslavem více se spravovati; ješto sme my se toho nikdá nenadali, aby taková vysoká slova od stavu panského měla promluvena býti, ješto vztahuje-li se toliko proti panu Jaroslavovi a stavu našemu čili kam dále, to my na tento čas nevykládáme; však my proto, pamatujíce na závazky naše a zápisy dskami učiněné, nechtěli sme touž měrou k druhému panu hajtmanovi se okázati, ale ohlásili sme před pány komisaři i ku panu Hanušovi Pflugovi, jakožto k druhému hejtmanu: že se jím a panem Jaroslavem Brozanským, jakožto hajtmany od krále J. M. usazenými, rádi spravovati chceme a jich poslušní býti. Při tom i toto se jest zběhlo, že J. M. Kr. ráčil jest pánóm komisařuom poručiti skrze své psaní, aby s těmi osobami z stavu panského mluveno bylo, kteréž pánuom hajtmanuom k radě přidány jsú, aby předce v tom soudu sedaly pod panem Jaroslavem hajtmanem z stavu našeho, nébrž i každé osobě z nich obzvláštní list ráčil psáti o touž věc. Ale zpráva nás dochází, nevíme pak právali, že by na tom nebyli, aby sedati pod ním chtěli podle tohoto jim rozkázání a poručení od krále J. M., však proto žádnému na to nebezpečíme, tak-li udělají čili nic. Než tyto věci proto Vám tak obšírně oznamujem, abyste porozuměti ráčili z jednoho i z druhého listu, jak jsú se veliké a znamenité věci zběhly a stavu našemu obtížné, abyste je u sebe vážiti a rozjímati mohli tak jako věci znamenité a pilné a jako ti, kterýmž jest třeba opatrnosti podle tohoto zpuosobu, co jest nás potkalo, kteříž věrnu poddanost k J. Kr. M. pánu našemu milostivému a právo bohdá zachováváme, a pokadž jest na nás zachovati míníme, a mimo to, chtěl-li by kdo jaký výstupek učiniti na stav náš aneb osoby které v něm, abychom s boží pomocí a přátel našich tomu odolati mohli, tak jakž na ctné rytířstvo přísluší; a přátely své že k tomu napomínati budete, netoliko doma, ale i ty, kteří u pánóv jsú, aby takovú věc u sebe rozvážili a proti stavu svému a tak krvi své nepomáhali, znajíce, že jest to jedna ctnost rytířská proti svým vlastním nepomáhati a zvlášť pro malé dary. A protož nám se zdá za potřebné napřed pro potřebu krále J. M. pána našeho milostivého i také naší vlastní, abychme v té opatrnosti byli a péči jeden každý podle své najvyšší možnosti, chtěl-li by kdo mimo pořádek práva jakú mocí na koho sahati buď na všecky neb obzvláštně, abychom se takovému násilí obrániti mohli, majíc naději v pánu Bohu a v J. M. králi, pánu našem milostivém, že nás před násilím a křivdou obhajovati ráčí. Ale jest proto také k tomu toho potřebí, abychom sami hned bez netbalivosti v skutečné opatrnosti byli i s svými poddanými, neb nemáme naděje, aby kdy taková věc na stav náš přišla jako nyní, a nebudeme-li sami o sebe péče míti a pro naší netbanlivost co se nám škodného přihodilo, číž by to vina byla nežli naše vlastní? Čehož nás pán Bůh rač ostříci. A za to také žádáme: u kohož by tento posel byl, že se jemu napsané ráčíte dáti a jedni druhým o těchto věcech oznamovati, a k suchým dnuom postním že se tím valněji do Prahy sjeti ráčíte, abychom o potřeby naše a nám duoležité spolu rozmlúvati mohli a je na nějakém konci postaviti, aby o to zvláštních sjezduov nebylo potřebí.

Dán na hradě pražském v pátek před Hromnicemi léta 1529.