V PRAZE. 1527, v neděli po sv. Anně (28. července). Konc. v arch. třeboňském.

Urozený pane, pane švakře muoj milý! etc. Teď Vám posílám list, kterýž Vám píši spolu s panem komorníkem, ješto tomu porozumíte; a jsú toho některé slušné a pilné potřeby, ješto bych rád, abyste na ten den, jakž Vám píšeme, do Prahy přijeli, neb na tom něco záleží i našim některým spravedlivostem, nebo by snad někto rád se něčím naším někomu zachoval, a tak někteří obmajšlajíce své, mohlo by snad býti nám některým škodné, ješto nyní o tom širšieho psaní zanechávám. Nežli jakož jest byla naděje, že tohoto času bude sněm obecní, i ještě o tom nic jistého neviem, než to mne dochází, že by někto z Čechuov v tom překážel pod jménem dobrého, ješto snad mohlo by býti škodné J. M. Kr. i tomuto královstvie. - O tom, za to mám, že viete, že pan písař zemský s některými z rytieřstva k králi J. M. jel, a že tento pátek minulý sjezdové rytieřstva byli po krajiech a že několik osob z sebe v každém kraji vybrali, že nějaké přísahy činili, než na jaký se to konec dále vztahuje, to snad také tajno nebude, než toho neviem, všichnili vuobec z rytířstva k tomu svolovali. - Někto něčeho hledá skrze podstat jiných, pak což jest spravedlivé, proti tomu nemluviem, a také což jest našeho spravedlivé aneb stavu našeho, slušné jest, abychme se své spravedlivosti drželi a jí neopúštěli.

Jakož ste mi psali, žádajíce věděti nějaké noviny, i ač jsú rozličné, ale nechce mi se jich rozpisovati, neb neviem, jsúli jisté; než přineseno mi psaní od pana Viléma bratra Vašeho a švakra mého, v kterémž jest datum dnes týden, i tyto mi věci oznámil: že král J. M. pán náš milostivý má Ednburk i Prešpurk zámek, a Tyben a Najsídl, a že je ráčil dáti J. M. Kr. osaditi Čechy, a Hendrych Valečky a Šlajnic, že jsú hejtmane na zámku Prešpurce, a že mají 200 pěších Čechův a Moravčicuov a Uhrův 75, tak aby bylo Čechuov dva a Uher jeden, a na Tybni též.

Také Trnava měla býti obehnána dnes týden, a jestliže ji vezmou, že by měli před se táhnouti k Budínu; a tak jsem srozuměl, že jest pan Vilém pomáhal prešpurského zámku osazovati, a že byl u vojště pána našeho, a páni hrabata Pezinská že J. M. Kr. také za pána svého podnikli, a Suty i některé jiné stolice, a že J. M. Kr. má lidí drahně u vojště, a jakoby J. M. Kr. byl na tom také sám se stroje do vojsky tyto dni, toho pak neviem, kterak jest. Psáno mi také, že pan vajvoda málo lidí má, a že jest v Bělehradě horním, a jakoby Uhři nebyli jemu velmi povolni, a z Polsky že tolik lidí mieti nemůže, jakž jest byla naděje; neb také i z Polsky jest psaní přineseno sem, že by se Tateři silně strojili do zemí krále polského J. M. i Turkuov něco tisíc, a že také král polský J. M. ráčil obeslati své poddané k hotovosti, toho pak neviem, vseli jest to tak. Nepamatuji dobře, ještěli ste ty časy v Praze byli, když jsú věřitelé svolili ještě čekati dluhuov svých do svatého Bartoloměje, to co se jim mělo dávati toho času, když jste v Praze byli. A pán Buoh všemohúcí rač dáti nám se spolu šťastně a ve zdraví shledati. Dán, etc.

Za to mám, pane švakře muoj milý, že jsem Vám o tom prvé oznámil, že z poručení krále J. M. mám býti smlúván s pány z Rožmberka, a mělo by se to začíti zde na hradě pražském tuto středu aneb ve čtvrtek; i nezdálo mi se k tomu mnoho přátel obeslati, neb mám v pochybnosti z některých příčin, aby bylo zjednání, neb ač pan Jan z Rožmberka psal panu hajtmanu najvyššiemu, že přijeti chce, než o panu Petrovi neviem, aby se ještě z Vídně vrátil, a já jsem také pro některé potřeby před několika dny mistra z Horaždějovic, služebníka mého k králi J. M. do Vídně poslal, ješto tam, za to mám, dnes nebo zajtra bude.

Kdež ste mi listy poslali od knížat bavorských J. M., jeden panu hajtmanu najvyššiemu tohoto královstvie a druhý mně, i teď Vám zase na to rád odpověď od nás obú dvú posielám, ač každý zvláště z nás J. M. píšeme, a pilně jest o to prvé psáno hajtmanom kraje plzeňského a prachenského, kterak by se v tom k Františkovi Gočovi a k jeho fedrovníkóm a pomocníkem zachovati měli. Ale neviera proč tím prodlívají, než každému by náleželo a náleží, aby při svém úřadu pilnost měl, a opět se jim o to těm hejtmanóm dostatečně píše.