Bez datum. (1527). Opis v archivu ministeria vnitra ve Vídni. IV. H. 3.

Jakož J. Kr. M. český, uherský král, pán náš milostivý v minulých dnech stavuom koruny české některé obtížné artikule sepsané podati ráčil, v kterýchžto na počátku důmínka jest, že J. Kr. M. po též přijaté koruně přísluší a náleží spravování toho královstvie na se bráti, a zvláště též koruny české a obyvateluov v ní, chudých i bohatých, k dobrému a k zdvižení rovné právo a spravedlivost zdržeti a silnice upokojiti, téhož milostivého předsevzetí a úmyslu jest J. Kr. M. ještě, jakož pak potomně v skutku poznati a srozuměti se má.

A poněvadž J. Kr. M. moc dále na to se vztahuje svatů víru křesťanskú netoliko zachovati a brániti, ale podle možnosti J. M. rozšířiti a rozmnožiti, J. M. Kr. rozjímaje: má-li všemohúcí napřed chválen a bázní ctěn býti, jeho božské přikázání zdržáno a poddaní jmenované koruny v dobré svornosti spravováni býti, že nejpilněji jest před se vzíti a to jednati, aby křesťanské jméno a víra zachována a těm dobrým v Krista věřícím pomoc učiněna byla, na kteréž ten následník a krve žádostivý nepřítel naší svaté křesťanské víry Turek svúj hněvivý smělý úmysl řídí a spravuje a takové zahladiti chce, tak jakož v minulém letě, když turecký císař v vlastní osobě a s znamenitým počtem lidu a správným rystuňkem a znamenitú mocí, o kteréž prvé nikdá slýcháno nebylo, v to křesťanské královstvie uherské vtáhl jest, počátek učinil, tak jakž pohříchu všem stavuom této koruny dobře vědomo jest a dalšího, jakž se jest stalo, vyslovení nepotřebí, poněvadž král Ludvík, slavné paměti, J. Kr. M., švakr a bratr a stavuov král a pán, toho času s mnohými znamenitými preláty, hrabaty, pány a rytieřstvem žalostivě sešel a zahynul, nepochybné naděje súce, že všemohúcí nad těch všemi dušemi ráčil se smilovati a je k své svaté milosti přijíti. - A protož J. Kr. M. stavuom jmenované koruny dále oznamuje, ačkoli J. Kr. M. za času živnosti zpomínaného krále Ludvíka J. Kr. důstojnosti mnohé přátelské a sousedské pomoci ukázal a po sjití a smrti téhož krále Ludvíka křesťanstvu a zvláště obyvateluom koruny uherské k dobrému netoliko proto, že se J. Kr. M. za pravého dědice k též koruně uherské uznal jest, ale také i proto, že J. Kr. M. z křesťanského vrozeného úmyslu tím povinen jest byl, po spravování jmenované koruny stál jest a tu rád by byl v držení své přivedl, skrze kteréžto držení ti pozůstalí a opuštění Uhři zase naději aby přijali a dosáhli byli: ale že hrabě Jan z Spíše, někdy vejvoda v Sedmihradech, jakž rychle srozuměl, že jmenovaný král Ludvík, jakž se nadpisuje, sešel, z vlastní moci podstoupil jest a v hlavní město v Uhřích, Budín jmenované, též také jiných víc měst a zámků skrze zvláštnie chytré a vlastní užitečné praktiky nebo jednání uvázal se jest a je vosadil, a přes i proti jmenovaného krále Ludvíka pozůstalé vdovy, J. Kr. M. milé sestry jako korunované králové a nadršpána v Ouhřích živého, také kujme neb k zlehčení jmenované koruny statuot, dekret, od dávna chvalitebně přišlejch obyčejuov, proti řádu, rákuš (ješto po sjití anebo smrti krále žádnému nežli králové a nadršpánovi rozpisovati a položiti nepřísluší), do Bělehradu předše vzal a položil.

Ačkoli jmenovaná králová vdova a nadršpán podle jmenované koruny uherské řádu, ustanovení a dekretu taky všem stavuom rákuš položili sú, a ten jmenovanému vejvodovi, kterémuž se jest i dobře líbil a k němu radil, oznámili a s ním jednati dali, aby toho rákuše jim položeného po-zanechal a jmenované králové a nadršpánova řádného rákuše následoval, a na tom, což té koruně náleží, pomohl jednati, a J. M. Kr. témuž vévodovi skrze orátory J. M. Kr. a J. M. manželky dědičné spravedlnosti, kteréž J. M. smlúvami i jinými přístupy neb cestami k jmenované koruně má, oznámiti dal; však taková věc při něm žádného zření neměla, nýbrž týmž orátorům J. Kr. M., překážky jest činil, tak že jsú na téhož vévody položeném rákuši, na kterémž jsú byli, J, Kr. M. dědičnú spravedlnost oznamovati a předložiti sú nemohli, a tak podle svého předsevzetí, kteréž jest netoliko v živnosti někdy jmenovaného krále Ludvíka, ale také před tím za živnosti krále Vladislava, J. M. otce slavné paměti, praktikoval nebo jednal, do Bělehradu hořejšího se vypraviv, tu skrze svú rotu za krále voliti a korunovati se dal, a to vše, jakž se nadpisuje, jmenované koruně uherské dekretu a chvalitebnému řádu i také J. Kr. M. a J. Kr. M. manželky dědičné spravedlnosti na odpor, a tak se jmenované koruně J. Kr. M. a J. M. manželky dědictví, kdež jemu ani od Boha na tom ani od přirození nic spravedlivě ani slušně přísluší, podstoupil kralovati.

Na to na všecko, jak se nadpisuje, neohlídav se J. Kr. M., vždycky na dotčené koruny dekreta a statuta, kteráž řád a míru dávají, kterak se o volení krále uherského jednati a působiti má, ubezpečiv a nic svévolného proti tomu předsevzíti nechtěl jest, ale na rákuš, kterýž jmenovaná králová a nadršpán uherský rozepsali a položili sú, těm poslušným z stavuov jmenované koruny, v kterémž sú počtu pospolu byli, J. M. Kr. znamenité poselství, J. M. Kr. a J. M. manželky dědičnú spravedlivost i také smlouvy nadepsánu mírů zřízené oznámiti jest dal, na kteréžto oznámeni ty jisté stavy po zavřené radě a dobrém časném rozjímání a rozvážení ty věci šestnáctého dne měsíce prasince nyní minulého podle vůle všemohoucího, J. Kr. M. a J. M. manželku za krále a královú v Ouhřích pravým řádným volením slavně a jakož k tomu přísluší, volily, vyhlásily a přijaly sii, a protož jmenovaného vejvody volení a korunování, kteréž z jeho a jeho roty vlastního a užitečného jednání a vlastní moci se jest stalo, žádné moci ani průchodu nemá.

A poněvadž pak, jak se nadpisuje, J. Kr. M. řádným volením za krále v Ouhřích volen a přijat jest, a J. M. Kr. tudy přísluší a náleží své poslušné poddané před mocí a bezprávím, pokudž možné jest, obrániti, a jmenovaná koruna uherská skrze jmenovaného Turka vtržení těžce zpuštěna a zkažena jest a tak jakž všecka oznámení nebo špehy se srovnávají, znamenitě obávati se jest, že týž Turek své tažení příští zase proti Uhruom učiní: pak aby dobří a poslušní křesťané v jich strastech nebyli opuštěni, ale pokudž možné jest, pomoc a retuňk aby se jim stal a vyvarovati se mohlo to, co v minulém létě jmenované koruně uherské připadlo jest, na příští jaro J. Kr. M. dolejších Rakús dědičným zemiem, kteréž sú až posavad po uherské zemi také nejlepší přední zdí byly, nepřišlo, a dále jiné německé země aby to nepotkalo, kteréžto pak (bez připomínání prvního) státi se by mohlo, kdyby jmenovaný vejvoda v koruně ostati měl, kdežto všemu křesťanství k škodě, posměchu i k lehkosti sahá, neb moc Turka jest tak velká, by pak Uhři ne tak zahubeni ale v dobrém a v pravém způsobu byli, tak jako prvé to královstvie bez války bylo jest, však proto moc Uhrů nebyla by dostatečná Turka doma zdržeti, nadto nyní, poněvadž týž Turek víc než čtvrtý díl jmenovaného královstvie uherského mocně drží a v nedávno obdržené bitvě mnoho znamenitého lidu z té koruny pobil, v kteréžto bitvě taky jmenovaných stavuov královstvie českého pán a král pohříchu sešel jest. A protož J. Kr. M. z předložených a jiných více znamenitých příčin dole psaných, a zvláště že jednomu každému křesťanskému člověku jeho povinnost káže, aby pro zachování křesťanského jména a víry svou mocnu pomoc dokládal, konečně uzavřel proti jmenovanému Turku k obraně se strojiti a podstúpiti s všemohúcího i také pánuov a přátel příbuzných a poddaných pomocí a přičinění obecnému křesťanstvu vzaté škody, kteráž skrze napřed jmenovaného krále Ludvíka a jeho křesťanského lidu porážku, přišla jest, aby zase nahrazena a pro uvarování dalšího křesťanské víry a jména potlačení a zkažení časnejch statkuov, znamenité vojskem tažení předsevzíti, k kterémužto tažení J. Kr. M. netoliko všech svejch a svejch dědičnejch zemí možnost doložiti, ale svá vlastní osobu, jako křesťanskému králi dobře přísluší, najíti se dáti chce.

A poněvadž, jak se napřed píše, vždy na tom jest, podle všech oznámení a přezvědění, kteráž J. M. zajisté přicházejí, ničehož jiného nežli od jmenovaného Turka na příští jaro tažení a války očekává se, a J. Kr. M., prvé nežli koruny uherské bez překážky vejvodovy v držení vešel, své dolejší rakouské dědičné země bez dostatečné a znamenité pomoci před Turkem, jestliže by na J. M., čehož se jest obávati, sáhnuti měl, žádnu mierú obrániti a zachovati nemohl, aby po přemožení anebo podmanění Uhruov a dolejších rakouských zemí dále nemohl mocí na Polsko, Čechy, Moravu a jiné příležité křesťanské země táhnuti, jest J. Kr. M. našeho milostivého pána milostivá žádost na stavy této koruny české: aby předkem k srdcuom (!) svým přivedli ten žalostivý pád a zahynutí jich pána a krále; druhé, tu velkú nevěru, kterúž jest vejvoda obíma králuom Vladislavovi a Ludvíkovi v času jejich živnosti v mnohých věcech ukázal; třetí, že jest jmenovaného krále Ludvíka prvotně před Bělehradem a v této porážce nynější přes časté téhož krále obeslání, s jeho pomocí, kterúž jest pak podstatně a dobře učiniti mohl, opustil; čtvrté, to bezpráví, kteréž J. Kr. M. a J. M. nejmilejší manželce od něho držením jejich spravedlivého přirozeného dědictví té koruny ukazuje se; páté, že týž vejvoda na tom, že jest zle proti pánu svému jednal a tudy oukladně J. M. země v svú moc připravil, nepřestává, ale v tom usiluje, aby taky k tomu markrabstvie moravské a knížetstvie slezské utiskl a v svú moc připravil, kteréžto J. Kr. M. k koruně české jako král stavuom jmenované koruny české držeti a spravovati přiřekl a ubezpečil jest, jakož pak některým z stavuov jmenované koruny dobře vědomo jest. A podle toho všeho J. Kr. M. a jim samým také.k dobrému, aby o slušnú a poctivu pomoc jízdných i pěších k J. Kr. M. předsevzatému tažení se srovnali a zavřeli a tu tak přihotovili, aby J. Kr. M. tu pomoc z jara proti tomu následovníku křesťanského jména a víry Turku, a jestli že by jmenovaný vévoda v tom času J. Kr. M. té dědičné spravedlnosti a koruny nechtěl postúpiti a se svú rotu odporně se ukázal, skrze kterúžto věc obávati by se bylo, že by proti Turku tím méně zjednáno býti mohlo, proti témuž vévodovi a těm neposlušným Uhruom užiti mohl; neb J. Kr. M. to rozvažuje, by pak J. M. nyní v pokoji stál a proti témuž vévodovi pro dědičnú spravedlivost nic před se nebral, že týž vévoda z sebe sám takové malé mocnosti, jestliže od cizích stran pomoci nemá, že on Turku žádného odporu učiniti nemůž, kdež tudy týž vévoda neb ustúpiti anebo srozumění nebo pokoj a příměří s Turkem přijíti musí, a by pak Turek pokoj aneb příměří učinil, tehdy Turek déle nedrží, než dokud se jemu líbí a dotud, dokudžby podle své vůle dále skutečně na křesťanstvo sáhnouti nemohl.

A poněvadž všemu křesťanstvu k spasení a zvláště J. Kr. M. a J. M. dědičným královstvím, zemiem a lidem čest a stálost náleží a na tom visí (!), aby jmenovanému Turku mužně odpor se stal, a rozjímajíce J. Kr. M. v své mysli víru a dobrodiní, které jsú stavové královstvie českého a jich předkové svým králuom a pánuom okazovali, jmenovitě někdy jmenovanému králi Vladislavovi, kterýž skrze stavy koruny české do královstvie mocně uveden jest a přede všemi jeho nepřáteli obráněn a zachován, proti někdy Albrechtovi králi polskému a císaři Maximiliánovi vysoce slavné paměti do koruny uherské uveden jest, kterýžto král Vladislav ani dědictvím ani smlúvami nižádné spravedlivosti k jmenované koruně uherské jest neměl, jakož nyní J. K. Mil. má, a toho času polovice těžkosti a nebezpečenstvie před Turkem nebylo, jakož nyní jest, mnohem více J. Kr. M. k nadepsaným svým věrným poslušným stavuom vší podstatné pomoci troštuje a naděje se, že J. Kr. M. nicméně lásky a víry než jsú J. M. předkuom jich králuom a pánuom ukazovali a činili, okáží a učiní, a sobě a jich dětem i jich potomkuom tu chválu, dobru pověst a cti že dobudu a dosáhnu, kdežto k věčné památce v kroniky bude moci býti zapsáno, že ti stavové ti jediní sú, kteří vedle svého krále a pána k odpírání a bránění Turkovu mocnému předsevzetí proti křesťanstvu a pro zachování křesťanského jména, víry i také země a lidí všecko až do hrdel i statkův doložili jsú, i také svému králi a pánu, k čemuž přístup a spravedlivost má, dopomohli a že jsú nemohli toho strpěti, aby o J. M. jich pánu a králi i také o nich mohlo pověděno býti, že jsú to, což jich králi a pánu podle vší spravedlivosti slušně náleží, netoliko jim samým ale také k ujmě všemu křesťanstvu, lehce a posměšně opustili, nýbrž že jsú se nad tím, kterýž tak nevěrně nad svým pánem učinil jest a jeho v nejvyšší a největší potřebě, v kteréž pak pohříchu žalostivě sešel jest, opustil, a potom v jeho království bezprávně se uvázal, pomstili; a toho J. Kr. M. všemi milostmi týmž stavuom společně jednomu každému zvlášť zpomínati a v dobrým nikdá nezapomínati ráčí.

Druhé, že nadepsaní stavové koruny české mají dobře a potřebně rozjímati, že král v této koruně buď času pokojného neb válečného svůj stav a královské spravování nedobře vésti a držeti může, leč ustavičnými důchody a ty aby řádně byly spravovány. I došlo jest J. Kr. M., že důchodové, kteříž bez prostředka do J. M. komory přislušejí, zastaveni a zapsáni a k umenšení přišli jsú, tak že málo k J. M. užitkuom obráceni bývají. A poněvadž ten artikul žádného odtahu trpěti nemůže, jest J. Kr. M. další žádost na stavy, aby J. M. prostředky a cesty ukázali, kudy a kterak takoví důchodové, kteří jsú zastaveni, zapsáni anebo jakýmžkoli jiným způsobem od J. M. komory odešli, mohli by býti zase vyplaceni, rozmnoženi a v dobrý řád uvedeni, na kteréžto J. Kr. M. času pokojného i válečného živnost svú míti a též stavy před mocí a bezprávím tím podstatněji brániti a zachovati by mohl.

Třetí, poněvadž J. Kr. M. kromě této koruny české a země k ní příslušející, jak stavuom vědomo jest, znamenitými knížetstvími od Boha obdařen a opatřen jest, kterážto knížetstvie na díle jmenovaného královstvie a týchž zemí se dotýkají a hranice spolu mají, a tudy poddaní týchž království a zemí více obchody a živnosti nežli až dosavád bylo, jedni k druhým vésti a působiti budu: protož z potřeby užitečné jest, aby mezi korunu česku a dolejšími rakúskými zeměmi mince dobrá srovnána byla a k tomu silnice, tak jakž J. M. v prvním svým spisu stavuom předložil jest, bezpečné byly; jedna mince proti druhé bez zvláštní ztráty brána byla a každý obchodník neb živnost vedúcí a cizí kupec té země bezpečně a bez starosti následovati mohl; pak jak to všecko předse vzato, napraveno a zachováno býti má, žádá J. Kr. M. na týchž stavích, aby o tom pilné a dobré rozjímání měli a v tom J. M. Kr. svú radu a dobré zdání oznámili, a J. M. Kr. o to při Jich M. přísedících sousedích také ráčí poručiti jednati, jakož pak J. Kr. M. nyní s některými o připadnu minci v jednání jest a potom týmž stavuom oznámeno bude.

Čtvrté, poněvadž J. Kr. M. vnově do té koruny přijel a té koruny úřadův, řádů, a způsobóv zvláště zpraven ani taky osob z týchž stavuov ne všech známost má, aby J. Kr. M. tak jakž týchž a té koruny potřeba velice káže, takové úřady v té koruně, kteréž nejsú dostatečně opatřeny, osadil i také dva ústavně za rady z některých způsobných osob, jednoho v koruně po J. M. Kr. odjezdu a druhého na J. Kr. M. dvoře v případných věcech potřebovati i jiné, čeho zemi potřeba káže, jednati mohl, jest J. Kr. M. žádost: aby stavové k takovému z sebe některé hodné osoby vybrali a J. M. jmenovali, kteréž při J. Kr. M. nyní zde o takových náležitých i jiných potřebách pomohly by raditi a jednati.

Páté, J. M. Kr. jest spravena, kterak v tom královstvie ty cizí sekty proti naší křesťanské víře, které se nyní na mnohých místech pohříchu ukazují, také vkořeniti se chtěly, které při Bohu i při světu nemohu za dobré měny býti, neb co jest pohříchu zlého v německých zemích z toho pošlo, to jest se v skutku okázalo konečně, že tudy mnoho tisíc lidu zahynulo a zbito, protož J. Kr. M. jest milostivá žádost: aby stavové J. Kr. M. na to také svú radu a dobré zdání ukázali, kterak by takové sekty mohly vyčištěny a to zlé, kteréž by z toho přijíti mohlo, zastaveno býti.

Šesté, jakož stavuom vědomo jest, že to od starodávna bývalo, když jest nový král volen a korunován, že tomu od týchž stavuov berně dána a zaplacena bývá, a poněvadž J. Kr. M. skrze jmenované stavy řádným volením k koruně jest přišel a jakž náleží korunován a v kralování jest, že ti stavové dobře vědí k J. Kr. M. podle J. M. Kr. milostivého dóvěření kterak se v tom zachovati a se v tom i jiným nahoře dotčeným okazovati, aby J. M. jich lásku, víru a poslušenství poznati mohl; proti tomu J. Kr. M. zase k týmž stavuom vždycky jako jich pravý král a pán milostivě chovati a okázati se ráčí.

A jakož jsú stavové jmenované koruny české na J. M. Kr. psaní i oustní zprávu, kteráž při prvním vznášení jmenovaným stavuom učiněna jest, ten artikul, který jsú prvé J. M. Kr. o volení mezi jiným k zdržení předsevzeli, kterýž v sobě drží, že ti stavové v živnosti krále, měj on dědice neb neměj, žádného jiného krále voliti ani korunovati aby nemohli, změněn a k jinému způsobu aby postaven byl, přivolili, to J. M. Kr. přijímá k zvláštnímu milostivému oblíbení i s tím, že stavové povolují, že podle J. M. Kr. zdvižení žádný z stavuov nemá býti zavázán ani povinen toho nemluviti, což J. Kr. M. koruně a všem stavuom užitečné a poctivé jest, však tak aby k jmenovanému artikuli tato slova dostavena byla: "aby král mladý na žádost a povolení svého otce korunován byl," nadepsaným stavuom z takového jich povolení zvláštní milostí děkuje s tú žádostí, aby ti stavové pro potvrzení té věci a dobré paměti dali to řádně ve dsky zemské vepsati, a na jiné artikule, kteréž J. M. Kr. v minulých dnech na počátku toho sněmu stavuom podány jsú, o spěšnú odpověď se srovnali, zhlédajíce na to, že čas (?) dlúhého protahu snésti nemůž, a o tom také tak jednali, jakož J. Kr. M. k těm stavům všem naději má, a tak jakž nahoře dotčeno po všecky časy milostivě zpomínati ráčí.